Elfen Lied 2. díl

25. srpna 2010 v 13:22 | Sandra Rašínová |  Elfen Lied
TOTÁLNÍ ZNIČENÍ

Byl deštivý večer, lidé byli schovaní ve svých domech v teple, jen jedno malé děvčátko se před deštěm ukrývalo kdesi v koutě za přepravnými krabicemi a v náručí drželo malé štěnátko. Byla zima a jediné co děvčátko zahřívalo byl bavlněný svetr.
,,Mám hlad." pravila malá holčička a malé štěně jen zaknučelo.
Tu se kdesi na obloze ozýval zvuk helikoptéry. Děvčátko zvedlo svou hlavu k nebi a tiše naslouchalo.

Helikoptéra s tajnou jednotkou už pomalu mířila na místo cíle.
,,Poslouchejte." pravil plešatý muž svému týmu. ,,Cíl vektorů má efektivní dosah přesně do dvou metrů, ale dosah jeho síly je nepotvrzen."
,,Nepotvrzené? Co to má k čertu znamenat?" ročílil se Bando, když zaslechl toto sdělení. Vektorama byly nazývány ony tajemné neviditelné ruce, které Dicloniusové pomocí svých rohů uměli ovládat. Nikdo však netušil, jak daleká je jejich síla.
,,Další podrobnosti nejsou." odvětil plešatý muž. ,,Policie ji už hledá na předměstí. Utvoříme team a nashromáždíme další informace."
Na to se ale Bando bezmyšlenkovitě zvedl ze svého místa a kráčel k východu z vrtulníku.
,,Bando!" křikl na něj jejich velitel.
,,Jsou to kraviny!" křikl a ani se neohlédl. Otevřel dveře vrtulníku a chystal se vyskočit ven.
,,Co to vyvádíš?" křičel na něj velitel.
,,Už jsme slyšeli, jak je nebezpečná. Je to jedno jestli zabiješ, nebo budeš zabit! Rychle, vysaď nás!" zdálo se, že Bando se ani trochu nebál. Možná si byl jistý, že neprohraje.

Nic netušící Nyu klečela na písšité pláži a rukou si pohravala s vodou v moři. Voda byla teplá a příjemná na dotek, a na chvíli jakoby to zahnalo její slzy. Když se však přihnala větší vlna a ohodila Nyu už takhle promáčené oblečení. Smutná dívka se opět dala do pláče.
Nikdo neměl tušení, kde Nyu je. Dokonce ani Kouta, který stále seděl ve svém pokoji a prohlížel si rozlomenou mušli, ležící na stole. Možná přeci jen bylo jeho chování k Nyu ošklivé, měl by ji jít hledat společně s Yukou. Konečeně vyšel z pokoje a zastavil se na chodbě u starožitných rozbitých hodin.
,,Má pravdu." zamyslel se Kouta a hleděl na nefunkční ciferník. V hlavě mu stále zněla Yuky slova: ,,Možná si myslela, že ta mušle je zlá, protože když ses na ní díval, byl jsi smutný."
Vtom zaslechl klepání na dveře, rychle se k nim rozeběhl v domnění, že je to Yuka.
,,Co to děláš? Přece není zamknuto." když ale dveře otevřel, spatřil dva podivně vypadající muže od policie. Jeden byl velmi vysoký a druhý byl menší, oba na sobě měli dlouhé zmoklé kabáty a nad hlavou drželi deštníky.
,,Myslel jsem si, že tu nikdo nebydlí." pravil ten menší muž.
,,Zrovna dnes jsem se přistěhoval." odpověděl Kouta trochu zaskočeně.
,,Jsme z policie." ukázal vyšší muž svůj odznak. ,,Doufáme, že bys nám mohl pomoct s vyšetřováním."
,,Něco se stalo?" ptal se nechápavě Kouta.
,,Neviděl jsi někde toto děvče?" jeden z policistů podstrčil Koutovi k očím fotografii mladé dívenky s růžovými vlasy a dvěmi rohy na hlavě. Kouta ihned poznal Nyu.
,,Co udělala?" zeptal se Kouta trochu v rozpacích.
,,Na pokládání otázek jsme tu my. Viděl jsi ji, ano nebo ne?" rozčílil se vysoký policista.
,,Nech toho, Yosanku. Jenom se ztratila." napomenul ho klidně jeho kolega.
,,Ztratila?" Kouta se stále tvářil nechápavě. Chvíli přemýšlel, ale měl pocit, že se mu ti dva nějak nezdají. ,,Neznám ji." odpověděl jim nakonec.
,,Aha. Kdyby jsi ji viděl, tak dej vědět policii. Omlouváme se, že jsme rušili." odvětil menší policista. ,,Jdeme."
Oba policisté se otočili a odešli pryč. Kouta se za nimi chvíli díval a přemýšlel, co se asi tak mohlo stát, komu Nyu chybí? Odkud se ztratila? Rychle popadl deštník a vyběhl z domu ven.
,,Ah klíč." vzpomněl si, když už stál před prahem zavřených dveří. Teď ho to ale moc nezajímalo, musel najít Yuku a Nyu.

Jednotka pátrající po dívce už započala svou misi.
,,Tady Sato ze skupiny Banda. Pronikly jsme k Yuigahama, začínáme průzkum." pravi muž do vysílače. 
,,Prozkoumáme oblast, dokud nedorazí posily." promluvil pak Sato k Bandovi, který kráčel ve předu v čele. ,,Vyhneme se malým prostorům."
,,Ona by to taky udělala." řekl na to Bando.
,,Slyšel jsem, že je novou testovanou zbraní. Co si o tom myslíš?" zajímal se zvědavě Sato. ,,Nevíme nic o její výzbroji, jak s ní máme bojovat?"
,,Drž hubu! Mohl bys být alespoň chvíli ticho?" rozkřikl se náhla Bando, jehož už večné povídání jeho kolegy lezlo na nervy, a pohrozil Satovi zbraní. ,,Tohle není procházka v parku. Možná bys měl jít první ty."
,,Kapitáne!" křikl náhle vyděšený Sato a hleděl Bandovi za záda. Bando se ohlédl a spatřil na pláži umoře klečet Nyu.
,,Bingo!" Bando propukl v hlasitý škodolibý smích.
,,Nyuu..." dívenka dále nevědomky seděla v písku a vnímala jen to, že je jí zima. Cosi jí začalo znepokojovat, jakoby vycítila něčí přítomnost. ,,Nyu?" ohlédla se dívka.

Mezitím Yuka procházela ulicemi, nahlédla do každého výklenku, do každé výlohy, ale Nyu nikde neviděla. Déšť neustával, ale ona své hledání nevzdávala. Když tu zahlédla u výlohy stát dva policisty, kteří před chvílí navštívili Koutův dům, a jednoho strážníka.
,,Promiňte. Ztratilo se děvče." přispěchala hned ke strážníkovi. Ani na chvíli jí nenapadlo, že policie práve po tomto děvčeti pátrá. Sama už si ale přišla tak bezmocná, nevěděla, kde má Nyu hledat.
Ubohá dívenka seděla v mokrém písku a ohlížela se, neboť cítila něčí přítomnost ve svých zádech. A také že ano.
,,Co tu děláš?" promluvil k ní milý hlásek Kouty, který si k ní ihned přisedl a podržel jí nad hlavou svůj deštník. Nyu se celá rozklepala zimou.
,,Celá se třeseš." uchopil zmrzlou dívku něžně za ruku. Na to se Nyu opět rozplakala a zanořila své rudé oči do dlaní.
,,Teď s tím nic neuděláme." Kouta vycítil, že zima není hlavní důvod jejího pláče. Jistě jí mrzelo, co udělala. Pevně stiskl Nyu ruku, aby věděla, že se už na ní nezlobí.
,,Nyu?" dívenka k němu zvedla své uslzené oči.
,,No tak, můžeš se postavit?" Kouta zrovna vstával ze země a chtel pomoct Nyu postavit se na nohy, když v tom ho číci boda prudce uhodila do hlavy. Kouta se svalil do mokrého písku a držel si ránu.
,,Nyu! Nyu!" rozkřikla se vyděšená dívka a skléněla se nad Koutu s deštníkem.
,,Podívejme se, to jsou rohy." ozval se hlas Bandy, který se teď pohrdavě díval na Nyu a ležícího Koutu.
,,Jdi od ní..." štěkl na něj Kouta.
,,Drž hubu a nekecej."
,,Co to vyvádíte?" Kouta se snažil vstát ze země, když spatřil že oba muži mají zbraně.
,,Máme odstranit cíl, že Sato?" pousmál se Bando a namířil na Koutu zbraní.
,,Ano, podle rozkazů. Nejdříve podám hlášení na základnu." odvětil Sato.
,,Odstranit?" vyděsil se Kouta.
,,Už ti to dochází, kreténe? Odstranit znamená zmáčknout spoušť. Za chvíli tvůj mozek ozdobí tuto pláž."
Kouta se však nenechal zastrašit. Odstrčil hlaveň zbraně ze svého spánku, popadl Nyu za ruku a rozeběhl se s ní pryč.
,,Nyu, utíkej!" křičel Kouta a táhl Nyu rychlostí pryč z dosahu těch dvou. ,,Kam se chystá má kořist!" Bando pro výstrahu párkrát vystřelil, aby Koutu s Nyu zarazil. Pomalu si to už vykračoval k nim s namířenou zbraní, ale Kouta se snažil Nyu krýt vlastním tělem.
,,Jdi mi z cesty!" Bando zkopl Koutu opět k zemi.
,,Nyu! Nyu!" křičela vyplašená dívka a ihned si ke Koutovi klekla.
,,Tak dobře. Trochu si zahrajeme, co ty na to?" pravil Bando úlisně a přiložil zbraň Nyu k hlavě. Nyu však necítila strach, bála se jedině o Koutu a ten se bál zas o ni a o svou sestřenici.
Yuka pověděla strážníkovi o ztracené dívce.
,,Ztratila se?" podivil se strážník. ,,Kolik jí je let?"
Yuka však netušila.
,,Ano. Dobře. Rozumím." pravil strážník, když viděl, že Yuka vlastně o dívce nic neví. Vtom si ale Yuka vzpomněla na chvíli, kdy Nyu rozlomila Koutovu mušli. Vždyť vlastně ví kde je.
,,Ach, teď jsem si vzpomněla. Myslím, že už vím, kde může být. Omlouvám se, že jsem rušila." Yuka se v mžiku sebrala a odešla pryč. Zdálo se, že strážník o hledané dívce netušil.
,,Promiňte vyrušila nás, co jste to říkal?" obrátil se strážník k dvoum policistům.
,,To je v pořádku. Naše ztracená osoba nám taky dělá starosti." odvětili policisté.
,,Vypadá to, že armáda to zase řeší na vlastní pěst. Kurvy jedny, cp si o sobě myslí?" rozčílil se vysoký policista.
,,Myslel jsem, že si s tím lehce poradíme. Tak dobrá, necháme to na Vás." řekl menší policista strážníkovi a nechal mu fotografii na níž byla Nyu.
,,Rozkaz!" souhlasil a pak se zadíval na fotku. ,,Dnes jsou kriminálnící už takové děti?"
Mezitím Yuka spěchala na pláž, byla si jistá, že najde Nyu právě tam. Ale jak se rozhlížela, nikoho neviděla. Až po chvíli spatřila v mokrém písku ležet Koutu.
,,Kouto!" křičela a běžela k němu. Byla vyděšená, zahodila deštník a klekla k zraněnému Koutovi. ,,Kouto! No tak, Kouto!"
Kouta k ní zvedl oči, ale nedokázal se zvednout.
,,Co se ti stalo? Zavolám sanitku!" 
,,Nyu! Co je s Nyu?" promluvil konečně Kouta, ale sotva dýchal.
..Kouto! Vydrž! Kouto!" 
Za nedlouho už byla na místě sanitka a odvážela Koutu do nemocnice. Ani jeden však neměli tušení, co je teď s Nyu. 
Bando táhl omráčenou dívenku za nohu jako kus hadru. Nyu bolestnýma očima hleděla na nebe a v ruce stále držela rozbitý deštník.
,,Co když to není ona? Někdy je to těžké domluvit se s cizincem." pravil Sato. ,,Kapitáne!"
,,Už jsi někdy viděl člověka s takovými rohy?"
,,Ale... Tady Sato ze skupiny Banda. Chytili jsme objekt zvaný Lucy. Poloha, Yuigahama..." zvolal Sato do vysílačky. Na to ho však Bando udeřil tak silně loktem, až se Sato svalil na zem. Vysílačka zapadla do písku a Bando do ní udeřil zbraní až se rozlítla na kousíčky.
,,Já bych to nedělal. Zábava teprve začíná." řekl Bando a chytl Lucy za vlasy. ,,Zatím si jich hodně zabila, že? Teď si to rozdáme spolu!"
,,Nyu." dívenka se začala zmítat, ale Bando ji stále pevně držel za vlasy a mířil na ni zbraní. Bála se. Bando ji odhodil na zem a deštník, který doteď držela se rozevřel a odlétl opodál.
,,Co je s tebou? Jseš zabiják! No ukaž se co dovedeš!" křičel Bando na vyplašenou dívku, ale ta se jen odplazila k loďce, opřela se o ni a dala si ruce za záda.
,,Hej počkej. Co to tam máš? Ukaž to!"
,,Že by to byla ta smrtelně nebezpečná zbraň?" promluvil náhle Sato, který se zvedl ze země.
,,Nekecej kraviny. Pokud takovou zbraň má, vyprovokujeme ji." obořil se na něj Bando a kráčel k Lucy. Dívenka se ale bála stále víc a čím blíže k ní byl, tím více měla potřebu utéct. Ale za ní nebylo nic než dřevěná loďka a natažená rybářská síť.
,,Hej!" křikl na dívenku, když se zvedla ze země a vlezla si do lodě, aby se před ním schovala. Bando se k ní natáhl a udeřil ji pěstí do obličeje. Lucy padla na rybářskou síť a svalila se do loďky. Cítila, jak jí po obličeji teče krev.
,,Mrdám na to." řekl naštvaně Bando, když viděl, že dívka se nebrání.
,,Kapitáne?" ulekl se Sato.
,,Sato, hejbni sebou a zabij ji." vybídl ho Bando. Sato se ale moc nadšeně netvářil. ,,Řekl jsem, abys ji oddělal. To je tvá práce."
,,Ale..."
,,Zkrátka ji zastřel, to je rozkaz." Bando si sundal vojenskou masku z hlavy, a vzal si cigaretu.
,,Rozumím." vyděšený Sato popadl zbraň a přikráčel k lodi, v níž ležela Lucy. ,,Omlouvám se, jen plním rozkazy." promluvil k dívence, která ležela zamotaná v rybářské síti a ani se nehýbala. Sato na ni namířil nabitou zbraní. Bando se ani neobtěžoval podívat, on tuhle špinavou práci dělat nemusel, v klidu si snažil zapálit svou cigaretu.
,,Sakra." řekl Bando naštvaně, když mu nešlo zapalovačem rozdělat oheň.
Sato sebral všechnu odvahu a položil prst na spoušť. Vyšla rána. Po lodi se rozstříkla krev a kousky rybářské sítě se rozlétly po okolí.
,,Co?!" ulekl se Bando když se konečně ohlédl.
,,Kapitáne!" zněla poslední Satova slova, než se jeho ruka se zbraní odtrhla od těla. Místo břicha měl v těle obrovskou zkrvavenou díru a krev stříkala na všechny strany. Zohavené Satovo tělo se svalilo na zem a za ním z lodi pomalu vstala Lucy. Teď už její tvář nevypadala jako před tím. Tvář nevinného děvčátka zahalil stín a její oči rudě žhnuly. Bando popadl svou zbraň a začal po Lucy střílet. Ale jediné co bylo poškozeno, byla loď. Ani jediná kulka se dívky nedotkla. Bando zpanikařil. Lucy pomalým krokem vyšla k němu.
,,Co jsi k čertu zač?" křičel Bando a střílel dál. Kulky jakoby se od Lucy odrážely. Dívka se pomalu se sklopenou hlavou blížila k němu.
,,Už je blízko." v jejích očích ze zablýsklo a z jejího těla vyrazily vpřed dva páry neviditelných rukou.
,,Ruce." ulekl se Bando a snažil se před nimi utéct. Ruce narazily do písku až se z něj zaprášilo. Bando utíkal uličkou mezi přepravními bednami a rybářskými sítěmi, ale ruce mu byly v patách. Schoval se za jeden roh a ohlédl se k Nyu. Stála v děsivém stínu a okolo ní poltovaly věci z rozbitých beden. Z jejích rukou vylétávaly střely a snažily se Banda dostihnout.
,,Hej, neházej ty hovna po mě!" křičel Bando. Byl v pasti. Jakmile její ruce na něj nedosáhly, používala jakési neviditelné střely. Bando si vybavil slova svého velitele: ,,Cíl vektorů má efektivní dosah do dvou metrů, proto používejte jen zbraně na dálku."
,,Už vím. Nedosáhne dál než dva metry." Bando připravil svou zbraň a chystal se k výpadu. V tom ale spatřil nad svou hlavou ve vzduchu dřevěnou loďku. Rychle se odkutálel pryč, když loď spadla na barely s benzínem a ozval se výbuch. Nad dívčinou hlavou se nyní vznášel motorový člun, přichystaný k výpadu.
,,Bavíš se co?" křičel Bando a vystřelil ze své zbraně na člun, který se posléze ve vzduchu vzňal. Mohutný hluk byl doprovázen štěkotem malého štěněte, které doposud poklidně spalo v klíně malého děvčátka, které se mezi přepravními bednami schovávalo před deštěm.
,,Co je to?" podivila se holčička, když zaslechla ten hluk.
Bando schovaný za zdí, vyčkával na vhodnou chvíli, kdy bude Nyu nepřipravená a bude ji moci sestřelit. Lucy však jeho skrýš vycítila.
,,Do prdele, to nezvládnu." začínal Bando zoufat. 
Lucy se už pomalými kroky blížila. Bando vykoukl z poza své skrýše a namířil na dívku zbraň.
,,Přibliž se a schytáš to, pekelná děvko!" k jeho smůle však spatřil, že Lucy drží v ruce Satovu zbraň a míří s ní na něj.
,,To... To není fér." zpanikařil Bando. Ozvalo se střílení a Bando padl na zem. Lucy příkráčela nad něj a ze shora se svýma rudýma očima dívala, jak se Bando zmítá v bolestech.
,,No není to teď větší sranda?" řekla Lucy tajemným hlasem.
,,Ty děvko!" Bando z posledních sil zvedl zbraň a chystal se dívku zastřelit. Ozvalo se ale hlasité křupnutí kosti a jeho ruka upadla.
,,Jak... jak jsi mohla něco takovéhoudělat s mou rukou!" křičel Bando a vztahoval k dívce levačku. Následoval další ohavný zvuk zlomené kosti a i jeho druhá ruka odpadla. 
,,Jdi k čertu!" křičel Bando bolestí. ,,Budu si pamatovat ten tvůj ksicht. Nikdy ho nezapomenu."
Lucy vyslala svou neviditelnou ruku, jejíž prsty se zabořily Bandovi do očí. Po obličeji se mu roztekla krev. Byl slepý.
,,Zabiju tě! Zabiju! Zabiju!" křičel Bando histericky bolestí.
,,Jaké utrpení." řekla Lucy chladně a dívala se jak Bandovi z prázdných očních důlků vytéká krev. Neviditelné ruce uchopily Banda za krk a začaly ho škrtit. Bando se jen zalykal bolestí. Lucy hleděla na jeho utrpení a pak pohlédla na svou dlaň. Co se to jen děje? A kdo vůbec je? Neviditelné ruce zmizely a Lucy se hlasitě rozkřičela. Klekla si na zem vedle zmrzačeného Bandy a schovala své oči do dlaní.
,,Nyu?" řekla opět tím dětským hláskem a její tvář se změnila v tu nevinnou hloupou holčičku.
,,Kde jsi? Zabiju tě!" křičel oslepený Bando. ,,Hej, kde jsi? Zabiju tě!"
Lucy se vyděšeně ohlédla na Bandu zmítajícího se v bolestech a do očí jí vtrhly slzy. Ničemu nerozuměla. S pláčem se rozeběhla pryč. Pospíchala daleko od místa krve a ani sama nevěděla, kam běží a co bude dělat. Přes svůj úpěnlivý pláč si ani nepovšimla malého děvčátka, které cestou minula. Nicnetušící dívenka svírala v náručí malé štěně a dívala se za mizející Lucy. Napadlo jí, odkudpak asi utíká a proč pláče? Vydala se tedy na pláž. Tu si však všimla červeného deštníku na zemi, který tu Lucy upustila. Sebrala ho a ačkoliv byl trochu poničený, byla to asi teď jediná ochrana proti dešti, kterou měla. Položila štěňátko na zem a rozhlížela se směrem k moři.
,,Hey... Hej, hej! Kde jsi? Kam jsi šla?!" ozýval se křik z pláže. Dívenka s hrůzou v očích zahlédla zmrzačeného Banda, který se v krvi a bolestech zmítal v písku.
,,Co se vám stalo?" zeptala se malá holčička.
,,Zabiju tě! Zabiju tě! Zabiju tě! Vrať se!" křičel Bando a hlas děvčátka nevnímal.
,,Přestaňte sebou házet!" křikla na něj holčička, které se na jeho pahýly po zlámaných rukou nemohla dívat.
,,Kdo jsi?" zeptal se Bando.
,,Půjdu zavolat sanitku. Nehýbejte se." řekla holčička a kusem provazu, který našla z rybářské sítě, mu svázala krvácející pahýly.
,,Do prdele." špitl si Bando, když děvčátko odběhlo pro pomoc.

Tento večer byl bolestivý pro mnoho lidí a bohužel i pro ty, kteří si to nezasloužili, stejně jako Kota. Utrpěl vážná zranění, která mu Bando způsobil. Zatímco venku zuřil děsný liják, Kouta odpočíval na nemocničním lůžku na kapačkách a u něj seděla ustaraná Yuka. Zlé myšlenky ale za nedlouho Koutu probraly a on pomalu procital ze svého spánku.
,,Kouto!" ulekla se Yuka, když Kouta zalapal po dechu.
,,Yuko?" Kouta zvedl unavené oči ke své sestřenici. ,,Kde to jsem?"
,,Co se děje? Co se tam stalo? Je ti dobře?" vyhrkla Yuka hned své otázky a tvářila se vystrašeně. Než stačil Kouta cokoliv říct, otevřely se dveře a do pokoje vešli oni dva policisté, kteří dnes navštívili Koutu v jeho domě.
,,Promiňte, že rušíme. Tak se zase vidíme." pravil menší policista. Kouta se neklidně posadil na posteli a netvářil se zrovna, že by je rád viděl.
,,Mohla bys nás na chvíli omluvit?" zeptal se větší policista Yuky. Ačkoli nerada, opustila pokoj a netrpělivě čekala na nemocniční chodbě.
,,Voják s automatickou zbraní?" divili se policisté, když jim Kouta pověděl, kdo mu způsobil zranění. ,,Určitě to byl nějaký chuligán s atrapaou."
,,Ne. Jsem si jistý..." ujišťoval je Kouta.
,,To děvče říkalo, že nic takového nevidělo. A jiní svědci nejsou."
,,Svědci? Nyu!" Kouta si vzpomněl na vyplašenou Nyu, kterou voják Bando táhl za nohy. ,,Na pláži byla i dívka. Není jí nic?"
,,Jaká dívka?" zeptal se vyšší policista a zdálo se, že oba dva vypadají teď velmi vážně.
,,Nejsem si jistý, viděl jsem ji jen chvíli."
,,Jak vypadala?"
,,Nijak zvlášť."
,,Účes? Přibližný věk? Musel sis něčeho všimnout! Neměla něco divného na hlavě?" policisté už byli nervní, ale Kouta by rád věděl, proč vlastně tu dívku hledaj. Koutovi se však ale nechtělo říkat, kdo ta dívka je a tak se aději tvářil, že nic neví.
,,Tak dobře. Jestli si na něco vzpomeneš, dej nám vědět." řekli policisté nakonec.
,,To děvče vypadalo jako studentka, baculka ostříhaná na krátko." zalhal Kouta, když viděl, že se žádné info nedoví.
,,Díky. Omlouváme se, že jsme tě trápili, když jsi nemocný. Mluvili jsme s lékařem. Říkal, že nejsi vážně zraněný. Buď opatrný, až půjdeš domů." policisté se zklamanou tváří odcházeli pryč.
,,Ale on opravdu měl automatickou zbraň!" křikl za nimi Kouta.
,,V okolí je plno gangů. Dávej pozor, ať se ti nic nestane. Podáme o tom hlášení. Radši na vše zapomeň, pro své dobro." řekl menší policista naposled a v jeho tonu hlasu jakoby Kouta zaslechl varování. Něco mu tady nehrálo.

Malé devčátko, které našlo na pláži zmrzačeného Bandu, zatím zavolalo pomoc. Když však ale přislo na místo, kde měl Bando ležet, byl pryč. Jediné co po něm zbylo, byla zkrvavená zem. Nehodlal čekat na sanitku a prozradit svou misi. Poslal zprávu své jednotce a ti si ho vyzvedli.
Zdálo se, že to vše co se dnešní večer stalo, bylo u konce. Ale tak to nebylo. Vše teprve začínalo.
,,Možná by bylo lepší, kdyby zemřela." pravil tichým hlasem Kouta sve sestřenici, když už seděli bezpečně v taxíku a jeli domů.
,,Co?" ulekla se Yuka.
,,Ale nic." odbyl ji Kouta a otočil se k okénku.
Celou cestu až domu, ani jeden nepromluvili. Kouta byl zmaten a Yuka netušila, co se vlastně stalo doopravdy.
,,Přijdu zítra, dobře? Opravdu ti nic není?" pravila Yuka, když vysadili Koutu u jeho domu.
,,Je mi dobře. Tak zatím." Kouta odkráčel po schodech nahoru ke svému domu, zatímco Yuka se z okna taxíku za ním ohlížela. Byl to pro oba velký šok, ačkoli jen Kouta mohl vědět, jaké to bylo skutečné utrpení. Ale proč to všechno? Kdo byl ten muž a co chtěl? Jakmile Kouta dorazil před práh svého domu, spatřil u dveří sedět zmoklou Nyu. Nevěděl jestli se má o ni strachovat nebo být rád, že ji vidí v pořádku. Nyu se na něj podívala svýma uslzenýma očima a natáhla k němu sevřenou dlaň. Otevřela ji a podávala Koutovi úplně stejnou mušličku, jakou mu dneska rozbila.
,,Nyu." vypadala smutně a doufala, že takto jí Kouta odpustí. Koutovi oči se rozzářily nadšením. Upustil na zem deštník, který mu dala Yuka a popadl Nyu do náruče.
,,Omlouvám se." špitl jí do ucha.
,,Nyu." řekla dívka veseleji a pak dala Koutovi do dlaně mušli. 
,,Děkuji." Kouta tiskl mušli v dlani a jeho nálada byla hned lepší.
,,Nyu!" usmála se dívka.
Zdálo se, že to vše co se dnes stalo bude zapomenuto. Kouta i Nyu byli teď už klidnější, ale Yuka měla na srdci stále trápení. Hleděla z okna taxíku do zmoklích ulic a vzpomínala na dobu, kdy ještě byli malí a společně se scházeli ona, Kouta a jeho sestřička Kanae. Tak ráda si s Koutou hrávala a bylo vždy těžké, když se museli rozloučit. Jako tenkrát. Yuka si vybavila chvíli, kdy se svým otcem stála před domem a loučila se s Koutou a jeho sestrou.
,,Prosím přijeď zas příští rok. Neapomeň na mě!" plakala malá Yuka.
,,Nezapomenu. Mám tě rád, Yuko. Přijedu příští rok!" uklidnil ji malý Kouta.
Byla to smutná vzpomínka, protože Kouta už nepřijel. Vlastně ani neměla tušení co se událo. Možná to bylo tím, že Koutova sestra zemřela. Třeba neměl chuť se s nikým vídat.
,,Je to už 8 let." povzdechla si Yuka.
,,Prosím?" ozval se náhle řidič.
,,Ale nic." zčervenala Yuka. Cosi zacinkalo v její kapse a Yuka vyndala malý klíč. Vždyť to byl klíč od Koutova domu. ,,Ah, klíč. Pane řidiči!" Musela vrátit Koutovi jeho klíč. Ten už však byl společně s Nyu v teple v pokoji a hledal v baťohu suché oblečení, nebboť Nyu stále kýchala. Byla celá promoklá a nastydlá.
,,Copak je s tebou? Vojáci a policie, všechno je to divné." ptal se jí Kouta, když Nyu zklíčene klečela u stolku a kýchala.
,,Nyu?" 
,,Ale nic, stejně mi nerozumíš." usmál se na ni Kouta. ,,Ale já jsem se definitivně rozhodl. Ani náhodou tě nevydám! No a teď se převleč."
,,Nyu?" dívenka překvapeně zírala na bílou košili, kterou jí Kouta podával. Neměla vůbec tušení k čemu to je a co se s tím dělá.
,,Asi mi nic jiného nezbývá. Budu ti muset pomoct se převléct." povzdechl Kouta. Však na tom jistě nic není. Ale když pohlédl na Nyu a spatřil její promočené tílko, pod nímž se rýsovala její malá ňadra a vystouplé bradavky, cítil se hloupě. Je tak krásná a sexy, to bylo první co Koutu napadlo. Nemůže ji přeci převlékat. Zavřel tedy oči a poslepu svlékl dívce mokré tílko.
,,Košile, košile... A tady je." snažil se po slepu najít košili, kterou jí chtěl obléct. Nyu zatím zmrzlá seděla jen v Koutových trenkách na zemi a nechápala co se děje.
,,Zvedni ruce."
,,Nyu" poslušně zvedla ruce.
,,Neboj se, mám pořád zavřené oči." pravil Kouta s ostychem v hlase a snažil se Nyu navléci košili. Šlo to bez problému, až na chvíli, kdy nechtěně zavadil o její bradavku.
,,Nyu!" vypískla dívka až se Kouta ulekl a odskočil od ní.
,,Omlouvám se." červenal se Kouta.
Nyu to ale asi vůbec nevadilo. Ba naopak, přišlo jí to zajímavé. Pohlédla na svá prsa a začala do nich prstama šťouchat, jakoby to byly balonky. Ty dvě věci jí naprosto fascinovaly.
,,Teď je na řadě spodní prádlo. To je na mě příliš." vzdychl Kouta pořád ještě se zavřenýma očima. Co mu jiného ale zbývalo, Nyu nebyla schopna se sama obléci, snad ani nevěděla k čemu oblečení slouží. Chytl ji tedy jemně za stehna a snažil se sundat jí zmoklé trenýrky.
,,Správně. Vydrž ještě." Nyu na něj jen s úžasem v očích koukala a rukama si zakrývala prsa. Konečně se mu podařilo svléci jí mokré spodní prádlo, když se Nyu položila na zem a rozplácla se jako miminko. V ten moment se rozevřeli dveře pokoje a v nich stála Yuka. Jakmile spatřila nahou Nyu roztaženou na zemi a nad ní Koutu, nebyla schopna slova.
Lucy byla vypadala tak nevinně, až bylo k nevíře, že ji hledají, jako nebezpečného vraha. Koutovi ani Yuce nebyla ničím nebezpečná, snad její činy byly jen v sebeobraně a ze strachu o svůj vlastní život. Ve vědeckém ústavu už se dověděli o předchozím večeru, kdy jim Lucy upláchla.
,,Totální prohra." pravil ředitel Kurama své kolegyni, když kráčeli chodbou komplexu.
,,Ano. To jak si poradila se Satem potvrzuje, že to byla ona. Ale to je vše co víme." pravila žena.
,,Nemyslím si, že příště v sobě tu vražedkyni udrží." prohlásil ředitel.
,,Opravdu je nezbytné používat číslo 7?" otázala se žena, když dorazili k velkým dveřím, na nichž bylo číslo 7. Vstoupili do místnosti, kde stál jeden vědec a hlěděl skrze sklo na uvězněnou postavu Diclonia. Na zemi klečela nahá mladá dívenka asi jako Lucy. Měla krátké růžové vlasy a dva rohy. Ruce měla spoutané řetězy, hlavu sklopenou a po těle ji stékala krev.
,,Jaká je situace?" optal se ředitel.
,,Bude to risk. Nejsem si jist, že ji můžeme už použít." pravil vědec.
Dívenka jakoby vycítila, že se na ni někdo dívá. Zvedla hlavu a rudýma očima, ne tolik jako měla Lucy, pohlédla ke sklu.
,,Táta..." řekla tichým hláskem, když uviděla ředitele. Z očí i koutků úst jí malými pramínky stékala krev. Kdo byl ta neznámá dívka? Další pokus o biologickou zbraň? Co s ní ředitel zamýšlel? Nejspíš najít a zneškodnit Lucy.
Nyu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama