Elfen Lied 7. díl

25. srpna 2010 v 13:17 | Sandra Rašínová |  Elfen Lied
KONFRONTACE

Slunce zapadalo za obzor, moře bylo rudé jak se v něm odrážely paprsky zapadajícího slunce. Blížil se večer a všude byl klid. Pláž byla tichá a mírumilovná, a právě zde se nyní střetla bezmocná Nana s vojákem Bandou, ve kterým zuřila nenávist a touha najít Lucy.
,,Odpověz mi! Jakto že máš rohy?" křičel Bando na Nanu a mířil na ni zbraní.
,,Ani sto takových jako jsi ty by mi nemohlo ublížit." odpověděla Nana nebojácně. Neměla strach, ale možná si ani neuvědomovala, jak moc je Bando pln svou nenávistí.
,,Cože?" nechápal Bando.
,,Máš štěstí. Tatínek mi řekl, že mám být hodná holka. Takže neumřeš." odvětila Nana. Na to se Bando ale hlasitě rozesmál.
,,Ani se nehneš, když tě mám na mušce. O tom není pochyb."
Nana ale mlčela. Nechápala co bylo tak směšného, ale stále se necítila nijak ohrožena.
,,Ty nejsi s ní?" zeptal se po krátkém zamyšlení Bando. Nana se jen mlčky otočila a kráčela pryč. ,,To stačí, nebudeš mě ignorovat."
Ozvala se ohlušující rána a kulka Bandovy zbraně trefila Nanu do její umělé ruky. Nana vykřikla, rána ji odmrštila na zem do písku.
,,Co to je? Taková síla." Divila se Nana, nikdy takovou palebnou sílu neviděla.
,,Nechal jsem si ji vyrobit na zakázku, má 50 kalibrů. Tak snadno z dráhy výstřelu téhle 9 milimetrové kulky neunikneš." pousmál se škodolibě Bando a přikráčel až k Naně, která bezmocně ležela na zemi.
,,Na tuhle vzdálenost už udělají víc, než jen škrábanec." řekl Bando chladně a zamířil zbraní Naně na hlavu. ,,A tvé ruce nebudou mít šanci na mě dosáhnout."
Nana se pomalu posadila, teď už cítila strach. Bandova zbraň byla dost silná, ale co po ni vůbec chce? Ničím mu neublížila. Stejně jako on, přála si pomstít se Lucy. Ale ani jeden neměli tušení, kde se schovává.

Lucy se nyní cítila šťastně. Neměla momentálně ani tušení, kdo na ni číhá. Radovala se ve svém novém domově, pomáhala Koutovi a Yuce, a nebo ráda venčila Mayuninýho pejska.
Bylo již šero, když vyšel Kouta ven s mističkou jídla a hledal Wantu, kterého právě Nyu venčila.
,,Wanto! Wanto!" volal Kouta a čekal, že se někde pejsek vynoří s Nyu v zádech. A také jak čekal, ozvalo se radostné štěkání a malý psík už mu bežel naproti po cestě.
,,Kouto!" volala Nyu, která bežela za pejskem.
,,Nyu, zase jsi nechala Wantu běhat bez vodítka." zlobil se Kouta.
,,Nyuu!" usmála se dívka, jakoby se nic nedělo.
Z oken domu už voněla večeře, kterou Yuka s Mayu připravovaly. Mayu byla šťastná za každou chvilku, kdy mohla Yuce pomáhat v kuchyni. Bylo to vše pro ni nové a cítila se jako u skutečné rodiny.
,,Jsem ráda, že se Nyu vrátila." pravila Mayu, když pomáhala Yuce s večeří.
,,Ano je to dobře, že se Nyu vrátila, ale..." Yuka se odmlčela a zaposlouchala se hlasům z venku.
,,Nyu co to děláš?" volal Kouta.
,,Nyu! Nyu!"
,,Hej, hej, to je nebezpečné!"
Yuku opět polil žárlivost. Ani nevěděla proč na Nyu žárlí, vždyť to byla taková hloupoučká holka. Měla Nyu moc ráda, ale užíralo jí, když jí viděla v těsné blízkosti Kouty. Na chvíli přestala vnímat smích vycházející z venku a spozorovala, že Mayu nepřítomně hledí do zdi a nad něčím dumů.
,,Co se děje, Mayu?" zeptala se starostlivě.
,,Nic!" vyhrkla rychle Mayu a snažila se nemyslet na vojáka z pláže, se kterým se dnes setkala.
,,Nemáš domácí úkol? Nemusíš tu být, já si poradím." pravila Yuka s úsměvem.
,,Chci ti pomáhat. Prosím dovol mi to." obrátila se k Yuce Mayu s toužebným výrazem.
,,Pokud to tak chces, budu ráda."
,,Jsem přeci taky členem rodiny." Mayu se opět dala do připravování večeře. Zatímco Yuka se opět zaposlouchala do smíchu vycházejícího z venku.
,,Asi je nejvyšší čas, aby i ostatní z rodiny pomohli." řekla Yuka trochu naštvaně a vydala se za Koutou a Nyu. Byla to dobrá příležitost jak jejich hrátky ukončit.
,,Hej vy dva, alespoň prostřete na stole!" rozčilovala se na ně Yuka.
Mayu využila toho, že je v kuchyni sama a opět se zapřemýšlela nad dnešním zážitkem. V hlavě jí utkvěla Bandova tvář a jeho zlostná slova.
,,Asi bych jim o tom měla říct. Ale proč Nyu?" zamyslela se Mayu. Nechápala, proč ten muž hledal Nyu. Jaký s ní má nevyřízené účty? Měla by to asi Koutovi a Yuce říct.
U večeře se všichni tvářili tak klidně, jakoby nikdo krom Mayu neměl starosti. Ale Mayu stále tížilo srdce.
,,Kde jsi celou tu dobu byla?" zeptal se náhle Kouta Nyu.
,,Nyu?" podívala se na něj dívka nechápavě.
,,Ach jo, to je zoufalé." povzdechl si Kouta, když viděl, že z Nyu nedostane ani slovo.
,,Vždyť je vše v pořádku. Hlavně, že se vrátila domů." odvětila Yuka.
,,No jo, máš pravdu, ale... pořád mě to zneklidňuje."
Zatímco všichni spokojeně večeřeli, Mayu si všmla Koutovi ustarané tváře. Asi ho něco tížilo, možná nebyl ten spravný čas, aby jim řekla o vojákovi z pláže. Nemohla o ale tom přestat přemýšlet, kdo jen ten voják byl? Určitě tam někde venku stále je a hledá a možná je to otázka času, kdy najde.

Vskutku Bando tam venku sále byl a žíznil po pomstě. Místo Lucy se mu ale nyní pod mušku dostala bezmocná Nana.
,,Co to mělo znamenat těch 'sto jako já'?" vyptával se zlostně Bando Nany a stále na ni mířil zbraní. ,,Jestli mi neřekneš kde je, zabiju tě!"
,,Kde je kdo? Co tím myslíš?" zeptala se Nana sedící na zemi.
,,Myslíš, že jsem idiot!? Že je to náhoda, když potkám dvě děvčata s rohy zrovna tady?"
,,S rohy? Mluvíš o Lucy?" vyděsila se trochu Nana.
,,Takže ji znáš." posumál se Bando, z jeho zbraně se opět ozvala hlučná rána a kulka škrtla Naně o její druhou umělou ruku.
,,To je ona. Kde je?" vyptával se neustále Bando, ale Naně už pomalu docházely síly.
,,Nevím." odpověděla se svěšenou hlavou.
,,To chceš umřít jen tak?" Bando opět nabil zbraň.
,,Proč? Proč to děláš?" ptala se Nana se slzami v očích. ,,Tatínek říkal, abych s nikým nebojovala. Chci ho poslechnout, nic špatného jsem neudělala."
,,Nic špatného říkáš?" Bando přistoupil k plačící dívce blíže.
,,Nana je hodné děvče. Nebudu s nikým bojovat. Půjdu a budu někde žít." dívka se hlasitě rozplakala, hleděla do písku a slzy se jí koulely po tváři. Bojovala v sobě s pocity, které jako Diclonius měla od přírody, a to bojovat. Slíbila ale řediteli Kuramovi, že bude hodná a nebude bojovat.
,,Přestaň plácat nesmysly, ty nestvůro!" Bando do Nany surově kopl a ta se odkutálela obličejem do písku.
,,Pozor dva metry, dva metry." Bando od Nany rychle uskočil na bezpečnou vzdálenost. Bál se, aby nepoužila své vražedné ruce. ,,Vy lidé s rohy jen svou existencí ohrožujete lidstvo. Pro vás tu není místo."
,,Lžeš! Tatínek by mi nelha." vzlykala Nana.
,,Zkus přemýšlet. Kde najdeš lidi s rohy, jako jsi ty? Musí tu být nějaký důvod, proč hned jak se někdo takový narodí, hned ho zabijí."
,,Lžeš!" křičela Nana až se slzami zalykala.
,,Nechali tě tak dlouho na živu jen proto, že jsi jim sloužila na testování."
,,Lžeš! To není pravda."
,,Vidíš, jste jak hmyz, přenášíte ten hnusný virus, který zničí lidstvo."
,,To není pravda!" Nana se odhodlala své uslzené oči obrátit k Bandovi. začínala k němu cítit zlost za ta krutá slova.
,,Je to jak likvidace škůdců." Bando opět zamířil na Nanu zbraň.
,,Lžeš!" Nana nepřestávala plakat, ale pak si vzpomněla na slova ředitele Kuramy. Generální ředitel rozkázal, aby ji zabili. Co když Bandova slova jsou pravdivá? Co když je tu opravdu zbytečná? Nikomu přeci neublížila, tak proč se k ní svět takhle chová?
,,Tak proč jsem se narodila? To nemám právo žít na tomto světě?" fňukala Nana.
,,Pomalu ti to dochází. Takže mi to už konečně řekneš?"
Nana se pomalu postavila na nohy, hleděla do země a tvář jí zakrýval stín.
,,Nejlepší pro mě bude, když zničím tento svět." špitla Nana tajemným hlasem, který Banda vyděsil.
,,Jdi k čertu!" křikl na ni.
,,Bylo by pro mě nejlepší všechny zabít a pohřbít." Nana vzhlédla k Bandovi svýma rudýma očima, jaké mívala vždy Lucy, když v ní rostla zloba. Ty velké rudé oči, kterých se Bando bál. Okolo Nany se zvedl vítr, který si pohrával s pískem. Nana cítila, jak ji její vztek a smutek pomalu ovládají. Pomalými kroky se blížila k Bandovi, její nepřítomný výraz v rudých očích ho stále sledoval.
,,Oh, konečně mi ukazuješ svůj skutečný charakter. Tvá kolegyně ze začtku také říkala jen 'Nyu Nyu' a pak jsme přestali být opatrní." pravil suveréně Bando a před blížící se Nanou ustupoval. Nebál se, ale snažil si od ní udržet odstup. Poodběhl kousek dál a pak po Naně vystřelil. Kulka ale jen škrtla o Naninu umělou paži a dívka neohroženě kráčelá dál. Bando vystřelil ještě dvakrát. Jedna kulka zasáhla umělou ruku, druhá umělou nohu. Dívka se na chvíli zastavila, ale ani jedna kulka ji nezranila. Bando se vyděsil, když spatřil, že ani krev neukápla. Jakoby Nana byla nesmrtelná.
,,Jaktože nekrvácí?"
Nana se k němu opět blížila. Banda se už trochu zmocňoval strach. Opět od dívky, která nyní vypadala jako děsivý nepřemožitelný robot, odběhl.
,,Raději se už nepřibližuj!" křikl na Nanu, která se na okamžik zastavila. ,,Vís, proč jsem sem přišel? Už ti to došlo?"
Nana ale mlčela, její rudé oči Banda stále hladově pozorovaly.
,,Sem tvé zbraně nedosáhnou. Z pěti metrů trefím tvé srdce. Od tří metrů nejste ničím jiným, než oběti s divným pohledem!" pousmál se Bando a namířil na Nanu zbraň. ,,Klekni si přede mnou a odpustím ti. Ale udělej jen jediný krok a zabiju tě."
Nana se Bandových slov nebála. Odhodlaně vykročila přímo k němu.
,,Jdi k čertu! Chceš umřít?" křikl Bando a chystal se na nanu vystřelit. Než to však stihl, Nana na něj napřáhla svou umělou ruku a silou své mysli ji po Bandovi mrštila. Ruka trefila Banda prudce do obličeje, až se odkutálel na zem a svou zbraň upustil z rukou. Bez své zbraně se cítil v ohrožení. Když ji spatřil ležet na zemi, rychle po ni skočil. Nana ale vymrštila svou neviditelnou ruku, která se zabořila do písku a zbraň odhodila pryč. Bando se rozplácl na zemi a s děsem v očích hleděl na Nanu.
,,Byla dál než tři metry!" netušil, že Naniny zbraně dosahují dál, než zbraň jiných Dicloniusů. Nana již došla až k bezbranému Bandovi, který ležel na zádech a vyděšen hleděl do očí dívky, která se nad ním skláněla.
,,Vypadá to, že jsi ztratil zbaň. Klekni si přede mě a odpustím ti." řekla Nana a přidupla Bandovi ruce k zemi. Jakmile Bando spatřil její rudé a děsivé oči jak se k němu sklání, vybavil si chvíli, kdy se nad ním takto skláněla Lucy těsně před tím, než ho oslepila. Děsivá vzpomínka na Lucyin zlostný pohled a její poslední slova 'No není to teď větší sranda?' to stále znělo Bandovi v uších. Bando nedovolil, aby ho porazil další Diclonius. Vysmýkl ruku z pod Naniny nohy a vytáhl ze saka pistoli.
,,A kdo říkal, že mám jen jednu zbraň!" křikl Bando a vystřelil Naně do obličeje. Při zpětném nárazu mu však zbraň cukla v ruce, a jeho ruka, nebo spíš protéza se rozbila. Umělá kůže potahující protézu praskla a jeho zápěstí nyní vypadalo jako kus železa a šroubků. K jeho smůle, díky tomu jeho vystřelená rána minula Nanin obličej a jen lehce škrtla o její spánek. Nana vykřikla bolestí. Uchopila se za zraněné místo, ze kterého začala malým pramínkem proudit krev a ustoupila od Bandy.
,,Sakra, rozbila se. Asi nevydržela zpětný náraz zbraně." rozčiloval se Bando, když spatřil svou protézu. Položil ruku, v níž stále třímal pistoli, na zem a ta se ihned rozpadla. Šroubky se odkutálely a železo povolilo. Bando byl opět bez ruky. Nana opodál potichoučku vzlykala a utírala si ze spánku krev.
,,Krev?" ulekla se, když viděla svou dlaň plnou krve. Cítila jak jí teplá krev stéká po tváři, cítila bolest a náhle i strach.
,,Ne. To bolí, tati to bolí! Tati, pomoz mi! To bolí!" naříkala Nana, klekla si do písku a zakryla si uslzené oči krvavou dlaní.
,,Proč ty..." koukal nechápavě Bando na dívku, která plakala jako malé dítě. Neměl sílu se zvedat ze země, jeho nová ruka byla zničená, zbraň někde pryč a navíc musel poslouchat to hrozné bulení té holky.
,,Co se ti stalo s rukou?" zeptala se po chvilce Nana, která přestala již plakat a její zrak utkvěl na Bandově rozpadlé protéze.
,,Nelituj mě. Ta mrcha mě dostala. Ta tvoje kamarádka." odcekl Bando chladně.
,,Kamarádka?" podivila se Nana. ,,Ona ale vůbec není moje kamarádka. To jí vděčím za to jaké teď mám tělo." Nana vstala a ukazovala bandovy své končetiny a pahýl po ruce, kterou před chvílí po Bandovi vymrštila.
,,Takže máme stejného nepřítele." pravil Bando již klidně.
,,Nepřítele? Ano, máš pravdu. Ona je můj nepřítel." souhlasila tiše Nana. ,,Ale nikde ji tady necítím."
,,Co?" divil se Bando.
,,Na malou vzdálenost se dovedem vycítit." vysvětlovala mu Nana.
,,Vážně?"
,,Hej, proč spolu nezačneme spolupracovat?" navrhla nana s úsměvem. ,,Podívej, když se spojíme, bude lehčí zabít Lucy."
,,Jdi se vycpat." odvětil Bando. ,,Ja tu mrchu vlastnoručně zabiju sám. Takové děcko jako ty by mě jen brzdilo."
,,Chápu." řekla Nana, sebrala ze země svou ruku, kterou po Bandovi mrštila a nasadila si ji.
,,Hele, říkala jsi, že můžeš vycítit její přítomnost?" zeptal se náhle po chvíli ticha Bando.
,,Ano."
,,Až ji ucítíš, tak mi dej vědět." řekl Bando, vylovil z kapsy papírek se svým číslem a podával ho Naně.
,,Co to je?" zeptala se nechápavě Nana.
,,To je snad jasné. Telefoní číslo od mobilu."
,,Co to je mobil?" Nana ale neměla ani nejmenší tušení, o čem Bando mluví. Tyhle věci jí byly cizí.
,,Zapomeň na to." vzdal to Bando a papírek s číslem zase schoval. ,,Budu se motat tady okolo pláže. Řeknu ti jedno, do ničeho se nehrň a nebojuj sama."
,,Co!? A ty nebuď tak důležitý!" okřikla ho Nana uraženě. Pak se ale opět zahleděla na jeho rozpadlou protézu a podala mu svou ruku, aby mu pomohla vstát.
,,Nechci ti potřást rukou, ale bude se ti špatně vstávat, že?"
Bando se tedy po chvilce váhání chopil Naniny ruky, ale když se pokusil vstát, Nanina umělá ruka se utrhla a Bando se opět svalil do písku.
,,Jdi k čertu, udělala jsi to schválně, že ty blbečku!?" rozčiloval se Bando zatímco se Nana smála.
,,Správně." souhlasila a stále se smála tomu, jak se Bando nechal nachytat. Nana nakonec souhlasila s Bandovým návrhem, že mu dá vědět jakmile ucítí Lucy na blízku.

Ještě ten večer si hnerální ředitel Kakuzawa nechal zavolat Kuramovu asistentku Shirakawu, aby mu pověděla o pošetilém činu, jakého se Kurama dopustil.
,,Takže Kurama opravdu pomohl Sedmičce utéct?" pravil kakuzawa, když se tuto zprávu dověděl. Nebyl ani moc překvapen, od Kuramy se to dalo očekávat, že se nechá unést svými city.
,,Ano." souhlasila Shirakawa.
,,Tihle lidé jsou jen takové včelky dělnice. Nemají v hlavě nic jiného než zabíjet lidi. Všechno, co potřebuji na tomto světě je jejich královna Lucy. Budeme muset vynaložit hodně úsilí."
,,To znamená... slyšela jsem, že ředitel přišel o dceru. A proto začal brát Sedmičku jako vlastní dítě." pravila Shirakawa na Kuramovu obhajobu. Ona byla asi jediná, kdo Kuramovo počínání chápal.
,,Tohle ti řekl Kurama?" rozesmál se Kakuzawa.
,,Ano." souhlasila. ,,Jeho dcera se narodila s virem vektorů a on ji vlastníma rukama... zabil. Zabil vlastní dceru."
,,Nezáleží na tom, v jakém světle ho vidíš ty, je to hlupák." odvětil chladně Kakuzawa.
,,Generální řediteli, co tím myslíte?" polekala se Shirakawa.
,,Rozhodl jsem se Kuramův trest odložit. Nicméně bude pikat za to, že mě neposlechl."
Shirakawu jeho slova vyděsila. Chápala proč ředitel Kurama takto jednal, možná měl výčitky a proto se rozhodl Nanu chránit. Nepřála si, aby za to byl potrestán, ale její slovo před generálním ředitelem nemělo váhu. Jeho pochopení vůči Kuramovi bylo slepé.
Ředitel Kurama věděl, že dřív nebo později se Kakuzawa o jeho činu dozví. Pevně ale věřil, že udělal dobře a že Nanu jednou bude moct zase vzít k sobě jako svou dceru. Chyběla mu rodina. Prohlížel si ve své pracovně fotky své ženy, a když jeho oči spočinuly na fotce, kde svou těhotnou ženu objímá, píchlo ho u srdce.
,,Nano. Alespoň ty budeš žít." vzdychl Kurama a zadíval se na Naniny papíry, kde byla její přeškrtlá fotografie. Doufal, že udělal dobře. Že se Naně nic nestane. Co asi jeho Nana teď dělá?

Ten chladný večer Nana posedávala na celkem rušné ulici před obchody, nevěděla kam jít, co dělat.
,,Co si mám teď počít, tati?" vzdychala Nana a prohlížela si obsah tašky, kterou jí ředitel Kurama věnoval. Nana v ní zalovila a vytáhla balíček dolarovek.
,,Co to je? Papír?" divila se Nana nad neznámým objektem. Bylo už ale dost pozdě a Naně kručelo v žaludku, za celý den ještě nejedla.
,,Mám hlad." vzdychla, musela najít někde něco k jídlu. Vydala se tedy do ulice, všude bylo plno obchůdků a všechny tak pěkně voněly jídlem až se Naně sbíhaly sliny.
,,To pěkně voní." slintala Nana nad stánkem s občerstvením. Vystavené jídlo a okouzlující vůně ji natolik zlákali, že se vydala ke stánku, aby si nějakou dobrotu objednala.
,,Promiňte." pravila Nana prodavači.
,,Vítej, co to bude?" zeptal se prodavač trochu zaskočeně, když spatřil Nanu s rohy a celou špinavou.
,,Chtěla bych toto prosím." ukázala Nana na dobře vypadající křupavý kornout plný krému. Nevěděla co to je, ale vypadalo to lahodně.
,,500 jenů." odvětil prodavač aniž by se na Nanu podíval.
,,500 jenů?" polekala se Nana, jelikož netušila co po ní chce. Jistě nějaké platidlo, ale kde ho vzít. Nana rychle lovila v tašce, přehrabovala se mezi bankovkama a hledala něco co by vypadalo jako 500 jenů. Netušila ale jak to vypadá a zatímco zoufale lovila ve své tašce, předběhly ji dve slečny.
,,Prosím treskový krém." pravila jedna slečna.
,,A já chci čokoládový." pravila druhá.
,,Vítejte! Bude to 500 jenů." usmál se na slečny prodavač zdvořile, daleko zdvořilejš než na Nanu. Prodavač slečnám podal kornout plný krému a ubohá Nana pozorovala jak mu za to dávají malou stříbrnou minci, na níž bylo napsáno 500 jenů. Takové mince ale ve své tašce nenašla, jen plno papírků.
,,500 jenů. Máš je?" křikl prodavač na Nanu. ,,Stojíš mi ve vchodě, zmizni!"
Nana smutně sklopila hlavu a odcházela pryč. Obě slečny co si před ní nakupovaly se za ní nevlídně ohlížely.
,,Co je s ní? Je celá špinavá." prohlásila jedna z dívek a dál v klidu svačila svůj krém.
Nana nešťastně kráčela ulicí, z hladu jí už bolelo břicho a nevěděla kam jít.
,,Co mám dělat? Bez 500 jenů nic nekoupím." její osud byl nyní v rukou Božích. Musela ale jíst, takkhle slabá by ani Lucy nedokázala najít.

V domě u Kouty a Yuky byli zatím všichni spokojeně po večeři. Yuka zrovna umývala nadobí a Kouta s Nyu jí pomáhali.
,,Tady je nesu." volal Kouta a nesl spolu s Nyu náruč talířů.
,,Postavte je tady." ukázala Yuka ke dřezu. ,,Kde je Mayu?" zeptala se pak se zájmem, když Mayu nikde v kuchyni neviděla.
,,Šla s Wantou na procházku." odpověděl Kouta.
,,V tuto hodinu?" podivila se Yuka.
,,Neboj, šli jen kousek od domu." ujišťoval ji Kouta.
Možná bylo na venčení pejska trochu pozdě, ale Mayu měla plnou hlavu myšlenek a potřebovala na čerství vzduch popřemýšlet o tom. Nemohla přestat myslet na vojáka z pláže a na tajemství o Nyu, které by se ráda dověděla. Kráčela ulicí, v ruce žmoulala papírek s tlefoním číslem Bandy a přemýšlela.
,,Měla bych se o Nyu něco dovědět." špitla Mayu a uvažovala jesli přeci jen Bandovi nezavolat a nezeptat se ho na nějaké informace. Dorazila akorát k telefoní budce a rozmýšlela se, zda-li to udělat. Než ale stačila cokoliv udělat, její pejsek se hlasitě rozštěkal a rozeběhl se pryč.
,,Wanto!" volala za ním Mayu, ale pejsek už byl pryč. Kam jen mohl běžet, malá Mayu spěchala za ním. Wantův čuch ho vedl až na místo kdesi pod schody, kde při malém ohýnku seděla v koutku smutná Nana. Byla jí zima, měla hlad a na mysli jí přicházely jen myšlenky na Lucy a ředitele Kuramu.
,,To znamená, že jsem s Lucy prohrála." povzdechla si Nana a vzpomněla si opět na chvíli, kdy bezmocně ležela na hřbitově bez rukou a nohou.
,,Co když mě opravdu už tatínek nechce. Nevím, co dělat. Tatínku. Chci vidět tatínka, je mi smutno. Tatínku!" Nana sklopila oči ke kolenům a rozplakala se. Tak moc jí bolelo u srdce, přála si, aby jí ředitel Kurama držel v náručí, aby to co říkal Bando nebyla pravda. Nana plakala, když tu jí vyrušil psí štěkot, který se k ní blížil. A za malou chvilku se před ní objevil maličký bílý pejsek a za ním Mayu.
,,Promiňte. Obyčejně tak neštěká." omlouvala se Mayu, když spatřila Nanu. Nana si utřela slzy a postavila se, jakmile Mayu spatřila její rohy, vyděsila se.
,,To je ta holka." špitla Mayu a vzpomněla na událost ze hřbitova, kdy viděla tohle devče bojovat s Nyu.
,,Co je? Celá jsi zbledla." ptala se Nana, když spatřila Mayuninu vyděšenou tvář.
,,To nic, byl to jen sen. Nohy se samy od těla neoddělí a potom nespojí." odpověděla Mayu. Byla si jistá, že to co tehdy viděla se nestalo, musel to být jen její zlý sen. Viděla jak Naně upadly končetiny a teď je zase má. Jen co to ale Mayu dořekla, Nanina umělá noha se uvolnila a odpadla.
,,Musím ještě zapracovat nad rovnováhou." řekla Nana, sebrala si svou nohu a zase ji nasadila zpátky. ,,Tak co jsi chtěla?"
Mayu ale nedpověděla, celá bledá se sesunula k zemi k nohám Wanty.
,,Ah ne, počkej!" polekala se Nana a spěchala k Mayu, která omdlela. Opatrně Mayu odnesla k ohýnku a tam jí z nedalekého dřevěného plotu nanosila prkna aby jí na ně uložila. A pak čekala, až se Mayu probere.
Netrvalo to dlouho, po nějaké chvíli se Mayu skutečně konečně probrala. Pomalu se posadila a chytla se za hlavu, Musela se pěkně praštit do hlavy, když omdlela.
,,Ah, už ses probrala?" přiskočila k ní hned Nana. ,,Vystrašila jsi mě, omdlela jsi tak nečekaně. A ten tvor si taky celou dobu dělal starost." pohlédla na malého kňučícího pejska.
Mayu si trochu oddychla a rozhlédla se, když ale spatřila na čem leží, vyděsila se. Vždyť to je plot. I když to Nana myslela dobře, bohužel netušila co je plot, ani k čemu to slouží.
,,Takže tohle se nesmí brát?" ptala se Nana, když s Mayu vracela plot na své místo.
,,Myslím, že ne." odpověděla Mayu.
,,Teď, když jsme je dali na místo, bude to v pořádku?"
,,Ano." souhlasila Mayu s úsměvem. Nana měla radost, že je zase vše v pořádku. A měla radost, že potkala Mayu.
,,Eh... ta noha." zakoukala se Mayu na Naninu protézu.
,,Stačí, když chvíli nedávám pozor a odpadne." vysvětluje Nana.
,,Odpadne?" vyděsila se Mayu.
,,Přesně tak..."
,,To znamená... Umm, ty..." Mayu polkla slova a ukázala na Naniny rohy.
,,Myslela jsem si, že si jich všimneš. Já vím, odlišuju se s nimi od ostatních."
,,Vůbec ne, já myslím, že jsou roztomilé." usmála se Mayu, když spatřila v Naniný tváři smutek.
,,Opravdu? Opravdu si to myslíš?" Nana samým nadšením uchopila Mayu za ruce.
,,Ano, myslím." souhlasila Mayu s úsměvem.
,,To je dobře, já si to taky myslím." radovala se Nana a její tvářičky ihned zčervenaly.
,,U nás doma... víš."
,,Ano?" Nana byla Mayuninou lichotkou tak unešena, že pořádně ani nevnímala co Mayu říká a že to do čeho právě kope je náhrobek, který chrání mrtvé děti po jejich smrti.
,,Hej, můžu tě o něco poprosit?" zeptala se Nana.
,,O co?"
,,No víš... Mohla by jsi být Naninou kamarádkou?"
,,Kamarádkou?" podivila se Mayu a jakoby chvíli zahlédla v Naniný tváři stesk.
,,Nana byla vždy... no... byla jsem v ústavu. Nevím nic o světě, nevím co je venku. Nemám kam jít. Nemám nic k jídlu. Jakž takž se mi vede, ale ta samota je hrozná."
Mayu se začaly drát slzy do očí. Moc dobře věděla, jak se Nana cítí. Ona sama ještě nedávno prožívala to samé.
,,Pokud ti vyhovuju, budu šťastná, když se stanu tvou kamarádkou." souhlasila Mayu a mile se na Nanu usmála.
,,Vážně?" Nana opět k mayu nadšeně přiskočila a vzala jí za ruce.
,,Ano."
,,Já jsem Nana a ty?"
,,Mayu. Jmenuji se Mayu."
Oboum dívkám a hlavně Naně zářily oči radostí. Cítila se tak osamělá a konečně potkala někoho, kdo to její osamělé místečko v srdícku vyplní.
Nana a Mayu se posadily k malému ohýnku, který nana před tím rozdělala a vesele si spolu povídaly.
,,Nana se poprvé v životě s někým zkamarádila." radovala se stále. Pak se ale trochu smutně zadívala na ohýnek, který rozdělala a pravila: ,,Jéé, ty ale rychle hořej. Ten papír je na nic."
Nana vytáhla z tašky štos bankovek a chystala se je přidat do ohně, když se Mayu s výkřikem zvedla ze země.
,,Ne, nedělej to!! Peníze bys neměla pálit!"
Nana nechápala co se děje a proč se jí Mayu snaží zastavit v pálení těch papírků.
,,Ach jo, spálila jsi jich už tolik." řekla Mayu zklesle, když se podívala na popel shořelých bankovek.
,,Ale ještě jich mám hodně." uklidňovala ji Nana.
,,Jaktože jich máš tolik?" tvářila se Mayu překvapeně.
,,Tátá mi je dal, když jsem odešla z ústavu." vysvětlovala Nana. ,,Raději bych ale brala 500 jenů než tyhle papírky."
,,Ty opravdu nevíš nic o penězích?" vzdychla Mayu.
,,Neposmívej se mi! Jistě, že vím..." křikla Nana ukřivděně.
,,Víš, mít u sebe tolik peněz je nebezpečné." pravila Mayu ustaraně.
,,Nebezpečné?" nechápala Nana.
,,Protože když usneš, tak se spojí v něco velkého a zaútočí na tebe."
,,Zaútočí?" Nana vypadala vyděšeně.
,,Samozřejmě, ale určitě znáš kouzla na peníze, aby se nespojily. Pokud ano nemusíš se bát."
,,Promiň, promiň. Lhala jsem, když jsem říkala, že vím něco o penězích! Prosím nauč mě to kouzlo!" Nana se rozplakala.
,,No a jsme si kvit. To co jsem ti právě řekla byla totiž jen povídačka." usmála se Mayu.
nana už vypadala klidněji. Dívky se tedy rozhodly, že zachrání poslední zbytek bankovek, co se válel okolo a nebudou je pálit, ale schovaj je.
,,Takže tyhle malé papírky jsou peníze? Hele co kdybychom je použily, pojď půjdeme něco sníst!" Zazářila Nana skvělým nápadem, když ze země sbírala bankovky.
,,Neměla bys je tak utrácet!" okřikla ji Mayu.
,,Ne? Když to je tak těžké." Nana se podívala zoufale na bankovky, vůbec nevěděla co s nimi.
,,Nano, zavidím ti. Máš tolik peněz." pravila Mayu. ,,Ten, kdo ti je dal, tě musí mít opravdu rád."
,,Vážně? Raději bych ale byla s tátou, než měla všechny tyhle peníze." řekla Nana trošku smutně.
,,Máš někoho, kdo tě má rád, to je to co ti závidím." zvážněla Mayu a v jejím hlase byl slyšet stesk. Když ale spatřila Nanin překvapený výraz, rychle dodala. ,,Oh Nano!"
,,Co?"
,,Po Nyu jde nějaký muž, nevíš o tom něco?"
,,Nyu? Kdo je to?" zeptala se zvědavě Nana.
,,No přeci ta, co tu byla s tebou." vysvětlovala Mayu.
,,Tady?" podivila se Nana, neboť jediný, kdo tady s ní byl, byla Lucy. ,,Vlastně, to jsi byla ty ta holka." vzpomněla si Nana na tehdejší souboj s Lucy na hřbitově. Tam se s Mayu poprvé setkala.
,,Takže ona se jmenuje Nyu." zamyslela se Nana. Mohla by snad Nyu být Lucy?
,,Bydlíme spolu v jednom domě." pravila Mayu. ,,Je to děvče s rohy, jako ty."
Nanina tvář zvážněla. Jediné děvče s rohy, které by to mohlo být, je Lucy. Ta, které se tolik touží pomstít. Možná je to příležitost.

Čas plynul a když se Mayu doma dlouho neukazovala, Yuka s Koutou si začali dělat starosti. Možná, že se jen potřebovala projít pořádně na vzduchu. Jediný kdo neměl žádné starosti byla Nyu, která se zájmem na chodbě zkoumala velké rozbité hodiny. Zdálo se, že si našla novou hračku, opravdu jí ty hodiny fascinovaly.
,,Tobě se opravdu ty hodiny líbí, že?" pravil Kouta, který spatřil Nyu jak klečí u rozbitých hodin a hraje si s nimi.
,,Nyu!" křikla dívenka na souhlas.
,,Naštěstí se nemusím bát, ty hodiny jsou už dávno rozbité." usmál se Kouta. Tupoučký výraz Nyu ho ale opět donutil myslet na to, co nedávno spatřil v laboratoři profesora Kakuzawy.
,,Jak se ti podařilo utéct od profesora? Když jsem tam přišel..." klekl si Kouta k Nyu a s vážnou tváří se na ní zadíval. Pak si ale vzpomněl na zohavenou profesorovu hlavu s rohy a těžce polkl slova. Jakoby se mu v tu chvíli zvedl opět žaludek.
,,Kouta?" špitla ustrašeně Nyu, když viděla Koutovu bledou tvář.
,,Ale nic." usmál se zas Kouta, aby se Nyu přestala bát. ,,Tvůj učitel už není. Opravdu, netrap se tím."
,,Nyu..." dívenka se tvářila nechápavě. I když někde v hlouby věděla, že to ona ho zabila.
Yuka už si začínala o Mayu dělat vážné starosti a tak se Kouta rozhodl, že ji půjde najít.
,,Poohlédnu se po ní po okolí." pravil Kouta, když se nazouval do bot a chystal se jít ven.
,,Dobře." souhlasila Yuka.
,,Procházka se psem by neměla trvat tak dlouho." zamyslel se Kouta ,,I když ona není Nyu, takže se jistě neztraila."
,,Nyu?"
,,Měj se!" mávla mu Yuka, zatímco Nyu vykukovala Yuce za zády a prohlížela si jí. Cosi zajímavého tvaro jí padlo do oka.
,,Nyuuu!" vykřikla dívka a popadla Yuku za prsa.
,,Co to děláš?" pištěla Yuka a snažila se Nyu odstrčit. Ta ale nepřestávala mačkat Yuce prsa, jakoby to snad byly dva měkké balonky.
,,Nyu! Nyu, Nyu..." radovala se dívenka a muchlala ty dvě kulaté věci stále víc.
,,Děje se něco?" zvolal Kouta od dveří.
,,Jdi už hledat!" křičela na něj Yuka, jen aby se nevracel.
,,Dobře." Kouta se ani neohlížel a vyšel z domu. Za dveřmi se stále rozléhaly radostné výkřiky Nyu a Yuky zoufalé vzlykání jak se snažila dívku odehnat.
,,Zajímavé." zamyslel se Kouta, když těm zvukům naslouchal.
K domu se už pomalu blížila Mayu, kterou doprovázela Nana.
,,Je to tady?" zeptala se Nana, když stály před hlavní bránou.
,,Ano." odpověděla Mayu.
,,Neuvěřitelné. Nemohu tomu uvěřit. Vůbec necítím její přítomnost." divila se Nana. Normálně dokázala Lucy vycítit i na dálku, ale teď necítila nic. Možná dívka, o níž Mayu mluvila, nebyla Lucy.
,,Nano?"
,,Opravdu nic necítím. Tady není." Nana se obrátila a chystala se odejít, když vtom se hlavní bráne otevřela. Stál v ní Kouta a ihned jak Nanu uviděl, zůstal stát jak opařený.
,,Ty... Jaktože máš rohy?" Kouta popadl Nanu za ramena a začal s ní lomcovat. ,,Odkud jsi? Kdo jsi?"
,,Kouto!" okřikla ho malá Mayu.
,,Oh... Omlouvám se. Já jen..." koktal Kouta a tvářil se jakoby viděl ducha.
,,Před chvílí jsem ji potkala. Říkala, že se chce vidět s Nyu." vysvětlovala Mayu.
,,Ale vypadá to, že není tou, kterou jsem myslela." řekla Nana a opět se chystala odejít.
,,Nano počkej!" zvolala Mayu a uchopila Nanu za rukáv, aby ji zastavila. Rukáv se ale utrhl a zůstal Mayu v ruce.
,,Promiň" omlouvala se.
,,V každém případě, počkej chvíli. Chtěl bych se tě na něco zeptat." vyhrkl hned Kouta.
,,Ale Kouto... Ona má asi hlad." řekla Mayu. ,,Zůstalo nám ještě něco od oběda, že?"
,,Jídlo?" Naně se hladově rozzářily oči.
,,Dobře, něco připravíme. Pojďte dál." usmál se tedy Kouta a vedl dívky dovnitř.
,,Nemám nic proti." řekla Nana, když se na ní Mayu tázavě podívala. Naně už kručelo v žaludku jak ho lákalo jídlo.
,,Nedělej si starosti." uklidňovala ji Mayu.
Co je ale čekalo uvnitř ještě netušili. Yuka klečela na zemi a Nyu jí ležela na zádech a stále si pohrávala s jejíma ňadrama.
,,Už to dlouho nevydržím." prosila Yuka celá červená. Když vtom zaslechla cvaknout dveře. ,,Už jsou tady."
,,Kouta!" vykřikla radostně Nyu, pustila konečně Yuku a bežela ke dveřím, který se Kouta snažil odemknout.
,,Zasekly se." pravil naštvaně a snažil se je otevřít.
,,Takový velký dům." žasla Nana.
,,Dříve to býval hostinec." vysvětlovala Mayu.
,,Hostinec?" podivila se Nana, tohle slovo ještě neznala.
Vtom se dveře z prudka rozlétly a uvnitř stála usměvavá Nyu.
,,Kouta!" křičela. Hlas Nyu jakoby praštil Nanu do uší. A jakmile spatřila Nyu, viděla tu krvelačnou bestii Lucy. Zmocnil se jí nehynoucí vztek. Než stačil kdokoliv říct ahoj, vlítla Nana do dveří a vší silou praštila Nyu pěstí přímo do obličeje. Nicnetušící dívka odlétla jak kdyby do ní uhodil blesk a zůstala ležet nehnutě na zemi. Kouta, Yuka i Mayu zůstali vyděšeně stát. Byli v šoku. Nedokázali říct ani slovo. Proč to Nana udělala?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama