I. kapitola 2. část

17. března 2014 v 14:25 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
Nastal večer, kdy se konala zahradní slavnost na počest nových SeeDů. Všichni byli oblečeni ve slavnostních uniformách.
Squall stál opřen o zeď a pil šampaňšké.
"Jak se máš, Squalle?" Přiběhl k němu Zell. "Je to fajn, že jsme teď oba SeeDi, že?" Ale Squall neodpovídal.
"I když jsi SeeD, tak jsi pořád stejný. o je pro tebe typický. Tak sbohem." Rozloučil se Zell zklamaně.
"Oh... Hej, Zelle." Oslovila ho Selphie. "Chtěla bych se účastnit komise té zahradní slavnosti a..."
"Promiň, já..." Přerušil ji Zell. "ahh... Něco jsem zapomněl! Musím jít. Sbohem! " Rychle ji odbyl a běžel pryč.
"Squalle! Ahoj!" Selphie spatřila Squalla a běžela za ním. "Chtěl by ses účastnit komise zahradní slavnosti? Pomohl bys mi s tím, až budeš mít čas? Prosím." Žadonila Selphie, ale Squall mlčel.
"Omluv mě. Klidně si tady stůj!" Naštvala se a odešla.
Squall pořád jen tak postával a díval se na noční oblohu plnou hvězd. Náhle přes nebe přelétla padající hvězda. Jak se tak za ní ohlížel, tu jeho oči spočinuly na krásné tmavovlasé dívce s krátkými bílými šaty, která sledovala tu samou hvězdu. Pak zhlédla Squalla. Usmála se na něj a ukázala prstem na hvězdu. Jenže on nechápal, co mu dívka naznačuje. A tak přišla až k němu.
Lehce se uklonila a s úsměvem na rtech mu řekla:
"Ty jsi tady ten nejhezčí kluk. Zatancuješ si se mnou?"
Squall byl na rozpacích. Nevěděl co má odpovědět.
"Nech mě hádat... Tancuješ pouze s někým, jako jsi ty. Dobře pak..." Když se dívka stále nedočkala Squallovi odpovědi, začala mu kroužit prstem před očima a dělala, že ho hypnotizuje.
"Podívej se do mých očí... Půjdeš se mnou... Půjdeš se mnou..." Pak přestala. "Zabralo to?"
"... Neumím tancovat." Řekl konečně Squall.
"Půjde ti to dobře. Pojď." Dívka uchopila Squalla za ruku a odtáhla ho na parket. Vedla ho až do středu místnosti mezi cizími páry, které tančily valčík. Dívka položila Squallovu levou ruku na svůj pas, svojí pravou ruku mu dala na rameno a druhýma rukama se drželi. Pak již začali tančit valčík. Ovšem jak se ukázalo, Squall ještě doopravdy nikdy netančil. V jednom kuse šlapal dívce na nohy. A když přišla otočka, omylem do ní vrazil. Tohle nemá cenu. Squall se rozhodl, že radši odejde. Ale dívka ho opět chytla za ruku a přitáhla ho zpět. Tu se ale nechtěně srazili s jiným tanečním párem.
"Dávejte pozor." Ušklíbla se na ně dívka. Pak se otočila zpět na Squalla a mile se na něj usmála.
Po chvíli již Squall zvládal kroky valčíku velmi dobře. Tančil s tou krásnou dívkou, která v něm vzbuzovala zvláštní pocit. A náhle, když ji zrovna držel v objetí, začal tryskat nad jejich hlavami krásný barevný ohňostroj. Oba se dívali na noční nebe, které teď hrálo všemi barvami. Když dívka sklopila hlavu a nahlédla Squallovi přes rameno, zahlédla tam toho, na koho čekala.
"Díky za tanec." Poděkovala Squallovi a odešla.
Squall se za ní díval se zklamáním v očích. Říkal si, že jestli tuhle dívku ještě někdy potká, už ji nenechá odejít.
Squall byl zamlklý a zamyšlený. Stál na balkoně pod noční oblohou a přemýšlel. Pomalu si ani nevšiml, že za ním přišla Quistis.
"Ty jsi opravdu výborný student. Tancovals skvěle." Řekla náhle.
"Díky." Odvětil Squall.
"Takže, ty tancuješ s někým koho vůbec neznáš, ale pro mě přijít nemůžeš?" Rozčílila se Quistis.
"... Cože." Squalla slova jeho učitelky trochu zaskočila. "Vy jste má instruktorka a já váš student. Nevím o čem bych si s Vámi měl povídat."
"To je pravda." Uznala Quistis. "Ráda bych věděla, co je na mě zvláštního? Musím ti udělit rozkaz. Sejdeme se na místě, kde se přes zákaz vycházení potají schází studenti a povídají si. To místo je v Tréninkovém centru."
"Co tam chcete dělat?" Zeptal se Squall otráveně. "Budem mluvit o tom, kdo porušuje zákaz? Jestli to je ten důvod, tak na to zapomeňte. Nechte to raději na disciplinární komisi."
Vtom se Quistis rozesmála a nakonec řekla: "Tak se sejdeme v Tréninkovém centru. To je můj poslední rozkaz."

Squall odešel do svého pokoje, aby se mohl převléct. Stále však myslel na spoustu věcí. Na tu neznámou dívku na plese a na podivné chování své instruktorky Quistis. Proč se chce sejít v Tréninkovém centru? Co mu tak důležitého potřebuje říct zrovna v Tajné místnosti? Nicméně, vydal se tedy do Tréninkového centra.
"Squalle, chtěla jsem se jen na něco zeptat." Pravila Quistis, která již Squalla očekávala na smluveném místě." Bojovals někdy v Tréninkovém centru s T-Rexem?"
"Ne nebojoval..." Odpověděl Squall.
"Doře. Tak pojď, jdeme do Tajné místnosti." Řekla Quistis s úsměvem.
Jak tak kráčeli Tréninkovým centrem, napadlo Squalla, proč se ho asi Quistis ptala na T-Rexe. Snad tady, v poklidné zahradě Balamb, nežije něco tak nebezpečného. Po chvíli dorazili na malé otevřené prostranství, nazývané Tajná místnost. Byla tam krásná vyhlíka na nebe plné hvězd a všude kolem se na tu nádheru dívaly zamilované studentské páry.
"Tak dlouho jsem tu už nebyla." Řekla Quistis. Hleděla na noční oblohu a přemýšlela, jak začít s tím, co chtěla Squallovi říct.
"Kolik je hodin?" Zeptala se po chvíli mlčení.
"Je půlnoc." Odpověděl Squall.
"Oh dobře..." Quistis opět chvíli mlčela a přemýšlela. Pak konečně řekla: "Já, Quistis Trepe, od téhle chvíle už nejsem učitelka. Teď jsem jen členka SeeD, jako ty. Kdo ví, možná budem nakonec pracovat spolu."
"... Oh vážně?" Řekl Squall s nezájmem.
"To je všechno co na to řekneš?" Obořila se na něj Quistis.
"Jestli tak bylo rozhodnuto, musíš to respektovat." Odvětil Squall lhostejně.
"Řekli mi, že jsem jako instruktorka selhala. Samozřejmě, postrádala jsem vůdcovské postavení." Pak se Quistis na chvíli odmlčela a zapřemýšlela. "Byla jsem členkou SeeD od patnácti let. A v sedmnácti jsem se stala instruktorkou... Od té doby uplynul již rok."
Squall se ale ke Quistis otočil zády a vůbec ho nezajímalo, co říká. Stále přemýšlel o jiných věcech.
"Zajímalo by mě, co jsem udělala špatně. Snažila jsem se..." Tu si Quistis všimla, že ji Squall nevnímá.
"Posloucháš mě?" Zeptala se ho.
"Už jsi skončila?" Řekl Squall znuděně."Já se o tom nechci bavit. Co jsi předpokládala, když budeš mluvit o problémech s někým cizím?"
"Nežádala jsem tě, abys mi něco říkal. Chci jen, abys mě vyslechl."
"V tom případě se jdi vypovídat někam do zdi." Prohlásil Squall chladně.
"Je vidět, že tady nebýváš často, když se nechceš podělit o své city." Sklopila Quistis smutně oči.
"Všechny svoje starosti si musí každý řešit sám. Já nechci nést něčí břímě." Řekl Squall naposled a odešel z Tajné místnosti.
Quistis tu teď zůstala sama.
"... Žádné vůdcovské postavení... Selhala jsem... Asi měli prvdu..." Řekla si zklamaně pro sebe a pak vyšla ven za Squallem.
Vraceli se zpátka Tréninkovým centrem a nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Quistis byla zaskočena Squallovým lhostejným chováním a Squallovi to bylo vše úplně jedno. Náhle však zaslechli děsivý řev nějakého tvora a dívčí hlas, který volal o pomoc.
"Pojď, Squalle!" Pobídla ho Quistis a oba rychle běželi na pomoc dívce v nesnázích. A pak ji spatřili. Byla to mladá dívka s kratšími hnědými vlasy, modrou blůzou, bílou sukní a kolem sebe měla zelenou stužku. To je přeci ta dívka, kterou Squall ráno potkal na ošetřovně.
"Squalle! Quisty!" Volala na ně dívka, jakoby je znala. Ovšem, když k ní přišli blíže, všimli si obřího ohavného netvora s křídly, který se nad ní vznášel. Jmenoval se Granaldo. Měl zobák orla, křídla velké mouchy, dlouhý štíří ocas a vydával nepříjemný ječivý zvuk. Squall vytasil svůj meč a běžel dívce na pomoc. Nebyl však na to sám. Pomáhala mu Quistis, která uměla dobře bojovat s bičem. Ale i tak jim Granaldo zasadil pár klovanců. Pak mu však Quistis bičem omotala nohy a stáhla ho k zemi. A Squall ho už jen svým Gubladem sprovodil ze světa.
Vyčerpaná dívka poklekla na zem. Vtom přiběhli dva muži oblečení v bílých uniformách. Byli to takzvaní Bílí SeeDi. Zvedli neštastnou dívku ze země, poděkovali Squallovi a Quistis za její záchranu a odvedli ji pryč.
"Kdo to byl?" Podivila se Quistis. Zdálo se, že i jí byla ta dívka velmi povědomá. Ale kdo je to? Jaktože zná Squalla i Quistis?
Když se konečně dostali ven z Tréninkového centra, Quistis se rozloučila se Squallem a šla svou vlastní cestou. Bylo již velmi pozdě, a tak se Squall rozhodl, že udělá nejlíp, když se vrátí do svého pokoje. Byl po dnešku velmi ospalý a vyčerpaný, a tak se chtěl trochu prospat. Jenže než vůbec došel do pokoje, potkal na chodbě Zella.
"Konečně! Tady jsi!" Vykřikl, když spatřil Squalla. "Kde jsi sakra byl? Všude jsem tě hledal. Hádej co je nového!? Dostali jsme své nové vlastní pokoje!" Zaradoval se Zell.
Squalla ta novina moc nepřekvapila. Přál si jen, být ve svém pokoji a nebýt nikým obtěžován. Opustil tedy otravného Zella a vydal se konečně do svého pokoje, který byl nyní mnohem větší a útulnější. Teď se už mohl poklidně uložit k spánku.

Brzy ráno ho však vzbudilo klepání na dveře.
"Squalle." Ozvala se za dveřmi Selphie. "Dneska začíná naše první SeeDská mise! Pojedem do města Timber. Sejdeme se u hlavní brány. Tak si pospěš!"
Squall, který byl rozčílen brzkým vstávání, znechuceně vstal a vydal se tedy na místo srazu. Došel k hlavní bráně, kde již čekali ředitel Cid, Selphie a jeden ze zaměstnanců zahrady. Ale zdálo se, že ještě na někoho čekají. No ovšem. Na Zella. Ten se tam však přihnal na svém skejtu.
"Tak jsem tady!" Zvolal.
Jenže to se k němu obrátil pracovník zahrady: "Skejty jsou v zahradě zakázány. Na to jsi zapomněl?"
"Ups, pardon! Ale může se někomu na tá misi hodit." To však pracovníka nijak nepřesvědčilo.
"Zabavte to." Poručil pracovník. Dva muži vzali Zellovi skejt a odnesli ho bůhvíkam.
Pak pracovník prohlásil: "Všichni jste členové SeeD, ale... přesto jste stále studenti této zahrady. Dále ještě, protože jste SeeD, musíte jít všem příkladem a dodržovat pravidla zahrady. Rozuměli jste!?"
Vtom se do řeči vložil i ředitel Cid: "Dobře, teď k vaší první misi. Pojedete do města zvaného Timber. Tam bude posilou odboje. To je vaše mise. Jeden člen odboje vás bude kontaktovat na timberské stanici. Tak tedy Squalle, ty jsi velitel skupiny. Používej své nejlepší mínění založené na situaci. Zelle a Selphie, vy jste Squallova podpora."
Ředitel domluvil a Squall tedy i se svými druhy opustil bezpečí zahrady. Vydali se do města Balamb na vlak.
Cestou tam nikdo z nich ani nepromluvil. Město naštěstí nebylo od zahrady příliš daleko. Když tam dorazili, koupili si lístky a nastoupili na nádraží do vlaku. Ten je vezl na sousední Galbadský kontinent, přímo do města Timber.

Všichni tři čekali ve vlaku v malé chodbě, kde se Selphie dívala z okna.
"Ten vlak je děsný!" Začala si stěžovat.
"To je transkontinetální železnice!" Opravil ji Zell. Pak se otočil ke Squallovi: "Právě projíždíme skrz podvodní tunel do Timberu. Skvělé co?"
"To jistě..." Odvětil Squall s nezájmem.
"Tuším, že tě to nezajímá." Řekl Zell zklamaně. Pak si ale uvědomil, proč vlastně stojí na chodbě? Proč nejdou do své kabiny?
"Squalle," Povídá Zell. "vedle tebe... musíš použít ten lísetk vedle dveří, abys mohl dovnitř."
Squall tedy přistoupil ke dveřím a vložil lístek do malého přístroje na zdi. Dveře se otevřely a Selphie hned vběhla dovnitř.
"Tak pojď Squalle. Jdem to omrknout." Řekl Zell a odešel za Selphií.
Squall vešel za nimi a ocitl se v podlouhlé chodbě, kde byly dveře do jejich kabiny. Selphie opět stála u okna a pozorovala okolí.
"Tak tohle je soukromá SeeDská kabina!" Řekl Zell a vešel dovnitř.
Když to tam však spatřil, zděšeně vykřikl: "To je hrůza! "
Squall vešel za ním. Pravda, byl tam sice velký prostor, ale zařízení nic moc. Jedna stará palanda a dlouhý zašedlý gauč, na kterém seděl Zell a hopsal.
"To je strašný!" Stěžoval si stále Zell.
"Těší mě, že jsi tak rozčilený." Řekl Squall a posadil se na gauč vadle Zella.
"To nás teda moc neohromili. Je to tu pěkně blbý! Squlle, víš něco o Timberu?" Zeptal se Zell.
"Já se o to nezejímám." Odvětil Squall s nezájmem.
"Squalle, nebuď tak... Chci ti něco říct!" Přemlouval ho Zell.
"Fajn..." Svolil nakonec Squall.
"Jo, to jsem chtěl slyšet." Řekl Zell spokojeně. "Dovol mi to stručně vysvětlit. Timber bývalo město obklopené hlubokými lesy. Ale před osmnácti lety tam vtrhla Galbadie a Timber docela lehce porazila. Takže teď je toto město obsazeno Galbadií."
"... No a?" Bylo vidět, že to Squalla absolutně nezajímá.
"Nic, to je vše." Pravil Zell.
"Tak díky, Zelle, ale tohle já všechno vím." Prohlásil Squall znechuceně.
"Hej, určitě všechno ne!" Ujišťoval ho Zell.
Vtom do kabiny vstoupila Selphie, která se netvářila zrovna moc vesele.
"Není mi nějak dobře." Řekla.
"Odpočiň si, jestli jsi unavená." Zvedl se Squall z gauče.
"Opravdu jsem ospalá." Pravila Selphie a držela se za hlavu.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se jí Squall a přistoupil k ní. Ale vtom sebou Selphie plácla na gauč a usnula.
"Mě je taky nějak špatně..." Prohlásil náhle Zell. "Cítím se... ospalý." A v tu ránu také usnul.
"Co se děje?" Divil se Squall. Náhle se mu začla motat hlava. Měl pocit, že kromě pískání v hlavě nic neslyší. Ani hluk jedoucího vlaku.
"... Co to je?" Pak se však Squall svalil na zem a usnul stejně tak tvrdě jako Zell a Selphie.

Všichni tři upadli do záhadného spánku. Zdál se jim podivný sen o nějakém muži. Měl dlouhé tmavé vlasy a jmenoval se Laguna Loire. Byl to sedmadvacetiletý galbadský voják a také vášnivý muž. Laguna má silnou vůli a úžasnou energii. Jeho slabost pro nepředvídatelné ho žene pomáhat slabým a ničit jejich nepřátele. Mocně se staví zlu celého světa a přál by si, stát se novinářem.
Společně s Lagunou cestovali i jeho dva kamarádi, kteří byli také galbadskými vojáky. Kiros, to byl muž se snědou pletí a tlouštík Ward, který stále nosil na hlavě bledě modrý šátek. Právě teď všichni tři bloudili lesem a hledali nějaké město.
"Laguno, jsi si jist, že jdeme správnou cetou?" Zaptal se Kiros, když šli po lesní stezce.
Do cesty se jim stále pletla podivná stvoření, která tu žila. Živé lesní houby, štíři atd. Když přecházeli přes malý potůček, Ward se zastavil a řekl:
"Hej, nejsme tady náhodou proto, abysme bojovali ve válce? Víš, přece proti timberské armádě?"
"Takže, proč tady mrháme naším časem s těmihle lesními tvory?" Zeptal se Kiros.
Jenže bylo vidět, že Laguna nemá žádné ponětí o tom, kde jsou.
"Neříkej, že jsme se ztratili." Povídá Kiros s hrůzou. Vtom Laguna spatřil auto.
"Támhle, pojedeme do města Deling!" Vykřikl a všichni se rázem rozeběhli k autu.
"Počkej! Laguno!" Volal Ward, který byl trochu pozadu. Nastoupili do auta a odjeli do nejbližšího města.
Po chvíli přijeli do velikého města, jménem Deling. Byla tu spousta obchodů a parků. Laguna zastavil auto ve středu ulice a vystoupil.
"Hej! Nemůžeš parkovat uprostřed ulice!" Okřikl ho Ward.
"To je v pořádku! Co tady asi mají k pití!?" Zamyslel se Laguna.
"Nejsme tu kvůli chlastu, že ne? Máme přece bojovat ve válce." Připomínal mu Kiros.
"Kirosi, Warde..." Vysvětlovala jim Laguna. "zdá se, že jste mi nerozuměli. Já si chci s vámi přátelsky zajít na pití."
A tak všichni tři opustili auto, stojící ve středu ulice, a zamířili rovnou do nejbližšího hotelu, jménem Galbadia, kde byl jejich oblíbený bar. Byl již večer, když tam dorazili, a tak si tu chtěli i odpočinout po dlouhé cestě. V baru je přátelsky přivítala číšnice, která jim připravila jejich obvyklý stůl.
"Dnes večer odcházíme, že?" Ptal se Laguna, když se usadili.
"Co si budete přát?" Zeptala se jich číšnice.
"Jako obvykle!" Odpověděl Laguna.
"Já taky!" Řekli Kiros i Ward současně.
Tu však do baru vstoupila překrásná mladá dívka s kratšími hnědými vlasy, v červených večerních šatech. Jmenovala se Julie.
"Laguno..." Povídá Ward. "Julie za chvíli začne své vystoupení."
Julie se posadila za piano a začala hrát píseň skoro tak krásnou, jako byla ona sama. Bylo vidět, že to Lagunu uvedlo do rozpaků.
"Tak proto jsi sem dneska večer přišel?" Zeptal se ho Ward.
"Jo tak proto!" Vykřikl Kiros.
"Cože! Copak se nemůžu podívat jak hraje?" Vymlouval se Laguna.
"Stejně ti nevěříme. Jdi ji pozdravit." Vybízel ho Kiros.
"Dej mi pokoj." Napomenul ho Laguna.
"To tvrdíš ty, ale my víme, že to stejně uděláš." Povídá Ward.
Laguna se dlouho přemáhal, až nakonec vstal a vydal se za Julií. Pomalu se blížil k pianu, když vtom znervózněl. Nemohl uvěřit tomu, že je tak blízko Julie. Byla velmi krásná. Jenže Laguna byl natolik nervozní, že s toho dostal křeč do nohy. V tu chvíli si připadal tak trapně, že si šel radši zase sednout.
"Dobrá práce, Laguno." Povídá Kiros.
"Nemyslel jsem si, že to skutečně uděláš. Odhadli jsme tě dobře." Přiznává Ward. Jenže Laguna byl na své kamarády poměrně dost naštvaný.
"Říkejte si co chcete!" Křikl Laguna. "Julie je jistě velmi krásná."
Ward i Kiros na Lagunu překvapivě pohlédli, až pak Kiros řekl:
"Laguno, asi ti tu překážíme." Zvedl se od stolu a společně s Wardem odcházel pryč.
"Hej! Kam se ženete?" Volal na ně Laguna.
"Dnes večer to je na nás. Odpočiň si, Laguno." Odpověděl mu Ward.
Laguna tu teď zůstal sám a naprosto nechápal chování svých kamarádů.
"Mohu? Neruším?" Zeptal se dívčí hlas. Laguna se ohlédl a spatřil Julii. V tu chvíli opět znervózněl.
"N-n-ne. P-prosím, p-posaďse." Zakoktal se Laguna. Julie si tedy k němu přisedla a zeptala se ho:
"Jsi v pořádku? A co tvá noha?"
"N-noha? Jo ta! ? Je v pořádku. To se mi stává vždy, když jsem nervozní." Odvětil Laguna.
"Ty jsi nervozní?" Podivila se Julie.
"Oh, jo jsem. eště pořád." Přiznal se Laguna.
"Uvolni se. Nemusíš být ze mě nervozní." Uklidňovala ho Julie.
"Oh, promiň." Omluvil se Laguna.
Julie se k Lagunovi naklonila a tichým hlasem mu řekla: "Řekni, chceš se mnou mluvit někde v soukromí? Mám tady svůj pokoj."
"Ve tvém pokoji!?" Vykřikl nevěřícně Laguna.
"Správně..." Potvrdila Julie s úsměvem. "Je to dost nepříjemné, mluvit tady otevřeně. Někdo by nás mohl poslouchat. Jestli chceš, tak za mnou prosím přijď. Nebo snad nechceš?"
"Samozřejmě že chci!" Vykřikl Laguna.
"Tak já jdu napřed a počkám na tebe." Řekla Julie naposled a odešla.
Laguna byl opět na rozpacích. Nemohl tomu uvěřit. Ona s ním chce opravdu mluvit. Krásná Julie ho pozvala k sobě na pokoj.
Laguna vyběhl z baru jako divý a pospíchal za Julií. Ta ho již očekávala ve svém krásném pokoji, plném květin.
"Díky, že jsi přišel." Povídá Julie.
"Není za co... Já děkuji, že jsi mě pozvala." Usmíval se Laguna.
"Posaď se." Vybídla ho. Laguna se tedy posadil na postel. Po pár vteřinách však vstal, přešel pokoj a posadil se radši na židli. Ovšem i tam vydržel sedět jen pár vteřin.
"Odcházíš tak brzo? Ještě jsme si ani v klidu nepopovídali." Říká Julie.
"Ne, tak to není. Jsem tvůj velký obdivovatel, takže jsem jaksi nervozní." Svěřuje se Laguna.
"Tak proto tak často chodíš poslouchat jak hraji?" Zeptala se Julie.
"Ty... Tys mě viděla?" Zastyděl se trochu Laguna.
"Vždycky ses usmíval, když jsi mě poslouchal." Pravila Julie s úsměvem.
Laguna byl natolik nervozní, že začal přecházet po pokoji sem a tam.
"Máš nádherné oči." Začala Julie Lagunovi lichotit. "Zdají se, jakoby měly strach. Neboj se, já tě neutrhnu ani nesním. Chci si jen povídat a upřeně se do těch očí dívat. Chceš něco k pití? Snad víno?"
Laguna ovšem stále nemohl uvěřit tomu, že je s Julií. Měl pocit, že to celé je jen krásný sen. Julie se posadila na postel a Lagun jí vyprávěl o svém životě:
"Já skoro vůbec nebojuji, ale ty hodně cestuješ, že? Vídáš nová místa. Kiros a Ward vždy cestují se mnou. Hej, mohli bychom si někdy všichni vyjít na pití! Co říkáš?" Pak se Laguna zamyslel. "... O čem jsem to před tím mluvil? Oh jo, chtěl bych odejít z armády a stát se novinářem! Mohl bych lidem vyprávět o všech věcech, které jsem na cestách viděl."
"Jsem za tebe šťastná." Povídá náhle Julie.
"Asi už moc mluvím. Pověz mi něco o sobě. Jaký je tvůj budoucí sen?" Zajímal se Laguna.
Julie vstala, přistoupila k oknu a tichým hlasem řekla: "Já... chtěla bych zpívat. Ne jen hrát na piano, ale taky zpívat."
"Oh, to velmi rád slyším." Pravil na to Laguna.
"Ale já nemohu. Neumím psát skladby." Prohlásila Julie zklamaně.
"Hmm... To není jednoduché." Uznal Laguna.
"Ale díky tobě myslím, že bych mohla s něčím vystoupit." Řekla Julie.
"Díky mě?" Podivil se Laguna.
"Ano..." Usmála se Julie. "Ukázals mi mnoho tváří. Tehdy, když jsi byl zraněný, utrápený... nebo jsi hluboko v sobě cítil bolest... tvůj úsměv, tvůj obličej, tvé oči." Julie přistoupila k Lagunovi a něžně ho uchopila za ruku. V tu chvíli pocítil zvláštní sílu, která jím procházela.
"Něco jsi mi ukázal..." Pokračovala Julie. "Myslím, že mohu vystoupit se svou písní."
"Tohle musí být sen." Laguna se nad jejími slovy doslova rozplýval.
"Ne, to není sen." Ujistila ho Julie a pevněji stiskla Lagunovu ruku.
Náhle se však ozvalo klepání na dveře, které přerušilo romantickou chvíli.
"Laguno!" Ozval se za dveřmi Kiros. "Nové nařízení! Máme sraz u Prezidentského sídla! "
Julie se ještě naposled zeptala Laguny: "Sejdeme se ještě někdy?"
"Samozřejmě! Musím si přijít poslechnout tvůj zpěv!" Ujistil Laguna smutnou dívku.
Pak následoval záblesk a po něm tma. Byl konec snu. Už žádný Laguna. Ani Ward, ani Kiros. Sen skončil.

Squall otevřel oči a zjistil, že leží na zemi. Zell a Selphie už také nespali.
"My jsme... všichni usnuli?" Podivil se Squall.
"Možná někdo vypustil spící plyn? Je tu spousta lidí, kteří SeeD neschvalují." Napadlo Zella.
"Nechybí mi něco? Nemám nějaké zranění?" Prohlížela se nejistě Selphie.
"To si nemyslím." Řekl jí na to Squall.
"To je úleva! Měla jsem takový hezký sen!" Posadila se Selphie s úlevou na gauč.
Vtom si Squall uvědomil, že i on měl sen. Ale moc hezký mu teda nepřipadal.
"Ale opravdu, Mistr Laguna byl tak skvělý!" Začala Selphie vypravovat svůj sen.
"Hej!" Vykřikl náhle nevěřícně Zell. "Mě se taky zdálo o Lagunovi! Byl to galbadský voják, že!?"
"Laguna, Kiros a Ward..." Prohlásil Squall zamyšleně.
"To je ono!" Souhlasil Zell.
"To je co?" Divil se stále Squall.
Pak Selphie rozumně prohlásila: "Není tu nic, čemu bychom rozuměli... Ale soustřeďme se na naší první misi!"
"Nechme to zatím stranou." Souhlasil s ní Squall. "Až se vrátíme do zahrady, ohlásím to řediteli."
"Brzo budeme vystupovat." Sdělil jim Zell a odešel z kabiny.
Vlak mezitím projel skrz podvodní tunel rovnou na Galbadský kontinent a zastavil ve městě Timber. Bylo to sice malé městečko, ale zato se spoustou železnic. Právě odtud vyjížděly vlaky do všech možných koutů světa.
Když vystoupili z vlaku, očekával je na stanici, jak bylo dohodnuto, jeden člen z odboje.
"Vítejte v Timberu, pane. Pojďte se mnou. Prosím tudy, pane!" Muž je zavedl na vedlejší stanici a tam nastoupili do menšího vlaku.
Uvnitř je již očekával velitel odbojové skupiny, jménem Zone.
"Takže, vy jste SeeDi?" Zeptal se jich.
"Já jsem Squall, velitel této skupiny. To je Zell a Selphie." Pravil Squall.
"Rád vás poznávám. Jsem velitel skupiny zvané 'Lesní Sovy'." Zone podal Squallovi ruku, ale on nic. Tak tedy potřásl rukou alespoň Selphii. Ovšem, když se Zell natahoval, aby ho také pozdravil, Zone si ho ani nevšiml.
"Takže, co budeme dělat?" Zeptal se Squall.
"Pomalu. Ještě vás představím tady s Wattsem. Už jste ho potkali." Zone jim představil muže, který na ně před tím čekal na stanici. Zell, jen tak z nudy, chvíli cvičil bojové údery a pak se posadil na schody.
"Pak tu ještě tuším je naše Kráska." Pokračoval Zone.
"Kráska si šla na chvíli zdřímnout, pane." Povídá Watts.
Selphie se opět nechala zlákat malým okýnkem a dívala se po okolí.
"Hej Squalle, mohl bys jít za Kráskou?" Ptal se Zone. "Je ve vedlejším pokoji, po schodech nahoru. Po cestě potkáš ještě další členy. kKdyby jsi tu zabloudil, tak se jich zeptej."
"Najali jsme si snad nějaké průvodce?" Naštval se Squall.
"Ty se zlobíš!?" Ulekl se Zone.
"Na tom teď nezáleží." Odvětil Squall a odešel najít tu Krásku.
Šel po dlouhé chodbě, až konečně narazil na ten pokoj. Vešel tedy dovnitř. A vtom ji uviděl. Byla to ona. Na posteli odpočívala tmavovlasá dívka v bledě modrém obleku. Squall ji hned poznal a ona zase poznala jeho.
"Hej... ty jsi... tebe znám z té slavnosti... takže ty jsi SeeD!?" Zeptala se radostně dívka Squalla.
"Já jsem Squall, velitel skupiny. Jsou tu se mnou ještě dva pomocníci." Řekl dívce.
Dívka seskočila z postele a radostně se vrhla Squallovi kolem krku.
"SeeD jsou tady!" Radovala se.
"Pomalu." Uklidňoval ji Squall.
"Jsem tak šťastná! Posílali jsme do zahrady žádosti, ale nic... Jsem tak ráda, že jsem mohla mluvit přímo s ředitelem!" Jásala dívka.
"Oh... Takže, ty jsi na té slavnosti hledala Cida?" Zeptal se Squall zvýdavým hlasem.
"Znáš Seifera?" Zeptala se dívka.
"... Jo." Odvětil Squall zaskočeně.
"On jediný mě představil Cidovi." Povídá dívka. "Cid je velmi milý muž. Opravdu jsem si nemyslela, že SeeD přijdou na pomoc méněcenné skupině, jako jsme my. Ale když jsem mu vysvětlila naší situaci, rozhodl se nám pomoct."
"Jdu za ostatníma." Prohlásil pak Squall trochu rozladěně.
"Dobrá, jdeme!" Dívka šla tedy se Squallem, ale pak se ještě zastavila a zeptala se: "Squalle. Je tady 'On'?"
Kdo 'On'? Pomyslel si Squall.
"Seifer." Dodala rychle dívka. Squall se trochu zarazil.
"Ne, on není SeeD." Řekl chladně.
Dívka byla trochu zklamaná a tak odešla z pokoje. Ale v mžiku zase přiběhla zpátky a pravila:
"Oh hej, moje jméno je Rinoa Heartilly. Velice ráda tě poznávám, Squalle." A potřásla mu rukou.
Rinoa byla sedmnáctiletá, krásná, uchaplná a čilá dívka. Byla milé stvoření se schopností dotknout se lidských srdcí. Bez zábran a lží vždy mluvila otevřeně o svých pocitech. Ovšem díky její veliké ctižádosti to s ní bývá občas těžké.
"Členové SeeD tančí docela dobře, že?" Pravila Rinoa.
"Narážíš na tu taneční slavnost... je to od mise taková forma úskoku, aby SeeD vše uměli." Řekl na to Squall.
"To je mrzuté." Řekla Rinoa. Náhle do pokoje přiběhl hnědobíločerný pes střední velikosti. Rasou připomínal trochu kolii.
"Představím vás." Povídá Rinoa. "To je můj partner... Angelo je opravdu čilý pes!" Pak se sklonila ke svému pejskovi. "Mám teď nějakou důležitou práci. Buď hodný, Angelo." Rinoa se zase zvedla, řekla Squallovi, že se za chvíli sejdou tam u ostatních a odběhla pryč.
Vtom začal Angelo smutně kňučet, když jeho panička odešla. Squall opustil pokoj i psa a vracel se po dlouhé chodbě k ostatním. Nemohl tomu stále uvěřit. Konečně zas potkal tu krásnou dívku z plesu. Ale pořád mu vrtalo hlavou, odkud zná Rinoa toho mizeru Seifera.
Dorazil k ostatním, kde již čekala Rinoa.
"To je Zell... a Selphie." Představil je Squall.
"Ahoj všichni!" Pozdravila Rinoa.
Pak se odebrali do místnosti, v jejímž středu stál veliký model železnice s malými atrapami vagonků.
"Postavte se kam chcete." Řekl Zone. Pak ukázal na tu velkou maketu. "Tohle je zobrazení operace. Naše skupina, Lesní Sovy, bude na straně Timberské nezávislosti! To vše se stalo, když jsme se dostali k hlídanému tajemství v Galbadii."
"Dostal jsem zprávu, pane!" Vykřikl Watts.
Zone však pokračoval dále: "Je zde muž, který přijel z Galbadie do Timberu. Jeho jméno je Vinzer Deling! Náš úhlavní nepřítel a prezident Galbadie."
"Vinzer Deling je mizera!!! Je to diktátor, žádný prezident. Není v Galbadii oblíbený, pane!" Rozčiloval se Watts.
"Pezident Deling, ve svém soukromém vlaku, dobývá hlavní galbadské město." Sdělila jim Rinoa.
"Náš plán je..." Povídá Zone, když vtom mu do řeči skočila Selphie:
"... Rozmetat ho na kousky raketometem!?"
Zone se ulekl a povídá: "Ah... ne tak docela."
"Takže k našemu cíli! Povězte co dělat!" Řekl Zell netrpělivě.
Rinoa přistoupila k modelu a začala jim podrobně vysvětlovat akci.
"Tento žlutý vlak úplně vpravo je naše základna." Ukazovala a popisovala jednotlivé vagonky. "To před tím je atrapa našeho vagonu. Zde vidíme prezidentův vlak." A ukázala na model úplně dole. "Jeho vlak má tři vagony. Zaprvé, lokomotiva hlídaná první hlídkou. Tento červený model je vagon, v němž sídlí Deling. A poslední vagon, který je hlídán druhou hlídkou. Jakmile se dostaneme na místo, zahájíme operaci. Náš hlavní cíl je, zmocnit se prezidenta v jeho vagonu, použitím naší základny. To znamená, že musíme naší základnu přemístit na kolej s prezidentovým vagonem. Použijeme dva přepínací body na směřování do Timberu a dopravíme vlak mimo tuto operaci. Dostaneme se na střechu s druhou hlídkou a skočíme na náš vagon."
"Pouze vagon s druhou hlídkou je vybaven senzory." Sděluje Watts.
"Deling nenávidí společnost svých strážců," Povídá Zone. "takže si je drží dále od svého vagonu. Bude tedy obklopen senzory."
Rinoa však pokračovala dále ve vysvětlování: "Musíme dokončit odpojení před první hlídkou. Jestli to neuděláme..."
"Bum! Bude konec, že?" Přerušila ji Selphie.
"Jo." Kývla Rinoa. "Takže sebou musíme hodit. Odpojovací postup vám vysvětlím později."
Vláčky na maketě se daly do pohybu a malé vagonky se různě odpojovaly a připojovaly.
"Pak se vagon odpojí..." Pokračovala Rinoa. "Náš vagon a základna budou v pohybu. V tu chvíli, náš a jejich vlak, budou spolu spojeni. Jestli vše proběhne dobře, budeme moct uniknout s prezidentským vagonem. Pak vrátíme naši základnu a připravíme se na konfrontaci s Delingem. Máme přesně pět minut na splnění plánu. Jestli selžeme, náš vlak se s nimi srazí a vše bude ztraceno. Nezapomeňte."
"Pět minut?" Zděsil se Zell. "Jsi si jistá, že je to dost?"
Rinoa ale pokračovala dál: "Teď si promluvme o tom, jak odpojíme vagony s hlídkou."
"Dotaz!" Vykřikla Selphie. "Jak můžeme odpojit vagony jedoucího vlaku?"
"Nemůžeme vagony odpojit přímo." Vysvětlovala Rinoa. "Squalle, ty budeš muset přepisovat kódy, aby se odpojení uskutečnilo. Já budu dohlížet."
Squall se na ni otráveně podíval, ale nic neříkal. Vtom se dal vlak do pohybu.
"Už zase jedem... jdu se podívat." Řekla Rinoa a odešla.
Akce byla vysvětlena a jim nezbývalo nic jiného, než jít uskutečnit plán. Squall, Selphie a Zell tedy odešli za Rinou a ta je zavedla na místo akce.
Všichni čtyři se teď nacházeli na střeše jedoucího vlaku. Prudce míjeli lesy a rozlehlou krajinu. Pomalu doháněli vlak s prezidentem, který ujížděl po vedlejší koleji.
"Squalle, sem! Brzo dohoníme vagon s druhou hlídkou!" Volala Rinoa a přikrčená běžela po střeše. Squall s ostatními běželi za ní.
Po chvíli se zastavili. Vlak s prezidentem jel teď těsně vedle nich.
"Od teď máme přesně pět minut na dokončení operace. Musíme využít každou vteřinu." Dořekla Rinoa, narovnala se z dřepu a vší silou přeskočila na vedlejší vlak. Squall a ostatní ji následovali. Teď se již všichni hnali po střeše prezidentského vlaku. Když se dostali na prostřední vagon, Rinoa se zastavila a zdělila jim:
"Tohle je vagon prezidenta. Dostaneme se přes něj a začneme s prvním odpojením." Pak se zase rozběhla dál.
Ovšem prezident Deling byl stále hlídán galbadskými vojáky. A právě těch se museli zbavit.
Konečně se dostali na ten správný vagon.
"Tohle je vagon s první hlídkou." Povídá Rinoa. "Ten musíme odpojit jako první. Jak říkal Watts, v tomhle vagonu jsou dva strážci. Selphie a Zelle, vy mějte stráže stále na očích. Včas nám řekněte, když je uvidíte přicházet."
"Dobře. Já budu hlídat toho v modrém." Řekl Zell.
"A já toho v červeném." Zdělila Selphie.
"Dobrá. Jsi připraven přepsat kódy?" Obrátila se Rinoa na Squalla. "Musíme přepsat tři kódy, abychom zneškodnili obvod zapojení. Dejme se do toho. Zbývají nám čtyři minuty! Hodně štěstí, Squalle!"
Squall sešplhal dolů na bok vlaku, aby tam mohl přepsat kódy. Selphie se Zellem zatím hlídali stráže, které by mohli Squalla chytit.
Vtom Zell vykřikl: "Už vidím přicházet modrého vojáka! "
"A červeného taky!" Křičela Selphie.
Squall akorát dopsal poslední kód a vyšplhal zase nahoru.
"Squalle, tudy!" Volala Rinoa, která už utíkala na jiný vagon.
Náhle spojení povolilo a vagon se od nich odpojil. Všichni čtyři zůstali dřepět na místě a sledovali, jak se odpojený vagon ztrácí kdesi v dáli, v lesnaté krajině. Ovšem prezident byl už o ztrátě vagonu informován druhou hlídkou. A té se teď museli zbavit. Doběhli tedy na další vagon a tam jim Rinoa sdělila: "Tohle je vagon s druhou hlídkou. Myslím, že zde jsou také dva strážci. Zelle a Selphie, jděte napřed a pracujte na připojení našeho vlaku k nim. Čas máme dobrý. Můžeme pokračovat podle plánu. Musíme přepsat pět kódů, abychom zneškodnili obvod tohoto spojení. Zbývají nám tři minuty! Hodně štěstí, Squalle!"
Squall opět sešplhal dolů na bok vlaku, aby mohl přepsat kódy. Jenže vtom se blížili dva vojáci. Přicházeli přímo k oknu, odkud mohli Squalla spatřit. Ale ten naštěstí stačil přepsat kódy dřív, než ho vojáci odhalili. Vyšplhal zpátky nahoru za Rinou a už všichni pospíchali na střechu prezidentova vagonu. Ozvalo se cvaknutí a spojení se přerušilo. Vagon se odpojil. Teď byl prezidentův vagon samotný. Řítili se rovnou k rozcestí, kde uhnuli na vedlejší kolej. Tam se napojili na jejich vlak se základnou. Plán byl splněn a oni mohli bezpečně uniknout s prezidentem.
Bylo již po akci a všichni se společně sešli ve vlaku.
"Konečně." Povídá Zone nadšeně. "Tak dlouho jsme čekali na tohle setkání s Vinzerem."
"Výborně, pane! Zvládli to skvěle! Super podvod!" Radoval se Watts. "Dovolte mi pane, abych to přezkoumal!" A nadšeně odběhl pryč.
"Squalle," Povídá Rinoa. "jdu požádat prezidenta o opravdové jednání." A odešla, společně se Squallem a jeho skupinou, do nového vagonu.
Tam již seděl ve svém křesle starší, silnější muž.
"Prezidente Delingu!" Řekla Rinoa tvrdě, když vstoupila. "Pokud... nebudete klást odpor, nic se vám nestane."
"A jestli budu klást odpor... co uděláte? Mladá dámo?" Promluvil prezident tajemným hlasem. Rinoa znejistila a kousek od prezidenta ucouvla.
"Co je špatně?" Podivila se.
Ale prezident ji vypískal a řekl: "Mrzuté... Já totiž nejsem prezident. Jsem to, co se nazývá... dvojí tělo. Všechny ty řeči o mnohých odbojových skupinách v Timberu." Vtom Deling, nebo kdo to vlastně byl, vstal ze svého křesla. "Předáváte falešné informace a proto lidé hynou... Jak patetické... Zdá se, že tady poblíž jsou pouze amatéři."
"Ale..." Rinoa chtěla něco říct, ovšem v tu chvíli nenašla ta správná slova. Falešný prezident ji přerušil a přistoupil k ní blíž.
"Ah... Můj cíl byl, škodit svým zastupováním... mladá dámo... Ah... Tak co jste pro mě měli připraveného, kdybych kladl odpor? Proč se mnou nemluvíte?"
Rinoa si dřepla na zem a nevěděla, co má říct. Vtom se na ni falešný prezident rozeřval:
"Docela dobrá myšlenka... pro takového amatéra!!! Jak se opovažujete urazit prezidenta!!!"
To už to Squall nevydržel a tasil svůj meč. Selphie také vytasila svou tyčovou zbraň, jménem Nunchaku, a Zell zaujal bojový postoj. Všichni tři se na falešného prezidenta vrhli. Ten se začal slizce kroutit a bylo vidět, že tělo, které má, není pravé. Ovšem po pár ranách se falešný Deling sesunul na zem. Tím to ale nekončilo, ba naopak. Na zemi se utvořila podivná, slizká a tmavá kaluž, ze které vycházel černý dým. A náhle se ta bytost, která se vydávala za prezidenta, doslova svlékla z kůže. A pak spatřili tu odpornou zrůdu. Vypadla jako ohavná, slizká smrtka s protáhlou zubatou čelistí. Ta zrůda se ve skutečnosti jmenovala Gerogero. Měl dlouhé kostnaté ruce, z nichž ta jedna byla gigantického vzrůstu. Dokonce i jedna jeho noha byla až nepřirozeně obrovská. A díky tomu se Gerogero stále nakláněl na jednu stranu. Ze svých slizem pokrytých úst na ně opakovaně vypouštěl svůj jedovatý dech, který je omamoval a mátl. Ovšem pak se Selphie rozhodla, že udělá něco, co Gerogera odrovná. Když on používá matoucí útoky na ně, zmate i ona jeho. Rozhodla se, že přivolá na pomoc svého strážce síly. Z posledních sil se sebrala, Přiskočila před Gerogera, zakouzlila rukama nad hlavou a zmizela. Vtom se připlavila voda, která záhy stoupla Gerogerovi až po pas, jestli se tomu ovšem dal říkat pas. A přímo před ním, uprostřed té vody, stál kámen, na němž seděla překrásná panna ve zlaté záři. Rozevřela křídla na hlavě, do nichž byla zahalená, a odhalila své polonahé tělo. V rukách držela pozlacenou harfu, na kterou hrála krásnou a matoucí píseň. Jak jinak, vždyť to byla Siréna. Doslova svou písní Gerogera omámila. Přesně jak předpokládala Selphie. Gerogero jen zavrávoral a padl na zem. Jeho slizké tělo se rozpustilo a zmizelo. A Siréna, ta už byla dávno pryč. Falešný prezident byl mrtev.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama