I. kapitola 3. část

17. března 2014 v 15:33 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
Když se vzpamatovali z boje, shledali se všichni v místnosti s modely vlaků.
"Nemohu uvěřit, že prezident byl jen napodobenina!" Rozčiloval se Zone, když se tam všichni sešli.
"A já nemohu uvěřit tomu, že jsme na to naletěli!" Zlobila se Rinoa.
"Zpráva, pane!" Volal Watts, který právě přiběhl. "Velká novina! Zjistil jsem skutečnou příčinu, proč je prezident tady, pane! On jde do TV stanice! Jeho ochrana je opravdu neprodyšná!"
"TV stanice? Proč v Timberu? Mohou přece vysílat z Galbadie." Podivila se Rinoa.
"Myslíte, že s tím má něco společného ta Komunikační věž ve městě Dollet?" Napadlo náhle Selphii.
"Co to je?" Zeptal se Zone.
Squall mu odpověděl: "Dollet má Komunikační věž, takže může vysílat a přijímat rádiové vlny. Bylo to tam dlouho opuštěno, ale galbadská armáda to včera připravovala a pak utekla."
"Oh... už to chápu," Řekl Zone. "pouze v Timberu je TV stanice, která může ovládat vysílání vzduchem."
"Takže, co mají v úmyslu?" Zeptala se Rinoa.
"Plánují využít rádiové vlny." Odpovídal jí Zone. "Touto cestou mohou do různých oblastí vysílat obrazy bez kabelu."
"Tohle vím!" Utrhla se na něj Rinoa. "Chci vědět, co bude prezident vysílat!? Proč vysílá rádiové vlny? Musí tu být něco, co chtějí sdělit celému světu. Co to může být?"
"Láska a hudba!" Zasnila se Selphie, jenže to se na ni všichni nevlídně podívali a poklepali si na čelo.
"Jestli si dobře pamatuji, rádiové vlny nebyly použity sedmnáct let." Povídá Zone.
"Tak dlouho?" Podivila se Rinoa. "Nebylo by to úžasný, kdyby první vysílání mohlo ohlásit nezávislost Timberu!?"
"To by bylo skvělé." Souhlasil Zone.
"Dokončíme tedy náš plán!" Zvolala Rinoa a ohlédla se na Squalla a jeho skupinu. "Můžete se nám na chvíli věnovat?"
Pak si společně se Zonem a Wattsem dřepla na zem a všichni žačali pojednávat o jejich plánu.
"Dříve než se dostaneme do Timberu, mohu vidět vaši smlouvu s naší zahradou?" Zeptal se Squall.
"Oh, jistě." Odpověděla Rinoa a podala Squallovi, který si dřepl vedle ní, malý papír.
"Co se tam píše?" Vyzvídal Zell. Squall nahlédl do papíru a četl:
"Zahrada Balamb potvrzuje skupině 'Lesní Sovy' najmutí účastníků. SeeD budou vysláni na pokyn této země. Budou organizovat dozor..."
"A sakra." Řekl Zell nasupeně.
"Já jsem to nepochopila." Pravila Selphie.
"Oh jo, já už to teď chápu." Povídá Rinoa. "Když jsem s ředitelem mluvila, nepochopila jsem, proč se to neshodovalo. Cid je takový milý muž."
Rinoa podala Squallovi další papír. Ten jí ho vytrhl z ruky.
"Co se tam píše?" Zajímala se Selphie.
Squall nahlédl do papíru a přečetl ho:
"Pro Lesní Sovy. Tato SeeDská smlouva bude poslední do docílení nezávislosti Timberu. Prosím, využijte dobře každého člena SeeD. Za tímto účelem žádám ty nejlepší. Prosím, pochopte že tato smlouva je vyjimečná a nedá se změnit žádným členem SeeD. Ředitel zahrady Balamb: Cid Kramer."
"Za Timberskou nezávislost!?" Vykřikl Zell nenadšeně.
"To je pěkně neurčitý!" Postěžovala si Selphie. Pak se všichni zvedli ze země a Rinoa řekla:
"Hej, jste placení profesionálové. Žádné stěžování! Dobrá, rozhlédnem se tedy, kdo se zúčastní mise! "
"Shromažďování informací je má specialita, pane!" Vykřikl Watts a vyběhl z místnosti.
Rozhodlo se tedy, že kromě Squalla, půjde do akce i Rinoa a Selphie. Vyšli z místnosti za Wattsem, který již čekal u dveří, vedoucích z vlaku.
"TV stanice, pane?" Ptal se. "Je to docela blízko, jestli pojedete místním vlakem... ale místní transkontinentální vlaky se zastavily... ale žádné znepokojení, pane! Tady ve městě musí být někdo, kdo to tu zná. Hodně štěstí, pane! Já tady budu hlídat!"
Mezitím již město okupovala spousta galbadských vojáků, kteří hlídali prezidenta. Na železničním můstku zrovna postávali tři vojáci a vedli zajímavou rozpravu:
"Hoch, oblečen jako kadet shromažďuje informace?" Povídá jeden z nich.
"Ptal se, kde se zdržuje prezident." Povídá druhý. "Ten kadet byl velmi zdvořilý a stále mě oslovoval 'pane'."
"Myslím," Říká třetí. "že vím o kom mluvíš! Mluvil se zájmem o třech podezřele vypadajících osobách z Balamb! Půjdu se na to zeptat někoho v okolí!!!"
"Ne!" Okřikl ho první voják.
"Jak se opovažují zkoušet unést prezidenta!" Rozčiloval se druhý voják. "Není to pouze nezdvořilé vůči prezidentovi, ale pro nás galbadské vojáky to není dobré! Jestli je najdu, hodím je do nejhlubšího vězení!!!" Pak se vojáci rozešli.
Vlak 'Lesních Sov' konečně dojel do města a zastavil ve stanici, kde vystoupili Squall, Rinoa a Selphie. Náhle za nimi z vlaku vyběhl i Watts a utíkal se podívat k velké tabuli, na které byla mapa města Timber.
"Už si vzpomínám, pane!" Povídá Squallovi. "Myslím, že TV stanice stojí za budovou nazvanou 'Timber Maniacs'! Jděte tímto směrem, pane! Doufám, že to najdete!"
"Wattsi!!! Pojď! Přichází galbadští vojáci!!!" Křičel Zone z vlaku.
Ale Watts se ještě zdržoval a nevšiml si, že mu vlak ujíždí. "Město teď hlídá spousta stráží. Prosím, buďte opatrní, pane. Vy jste SeeD, určitě budete v pořádku, že pane!?" Tu si všiml ujíždějícího vlaku a rozeběhl se za ním.
"Hej! Nenechávejte mě tady!!!" Křičel a pospíchal za po kolejích za vlakem.
Squall, Rinoa a Selphie se tedy vydali městem do TV stanice. Procházeli úzkými ulicemi a potkávali samé vlakové stanice. Pak došli na železniční můstek.
"Podívejte," Řekla Rinoa a nahlédla přes zábradlí, kde dole stála spousta vlaků. "Vlaky zase stojí... jako obvykle. Místní vlaky by měly být rychlejší. Pak je tu mnoho tlačenice."
Ale jak bylo vidět, Rinoina slova očividně nikoho nezajímala. Šli tedy dál. Prošli kolem hotelu a také, jak říkal Watts, kolem velké budovy s názvem 'Timber Maniacs'. Tam se tiskly nejrůznější časopisy a knihy. Poté prošli velkou hospodou s barem a ocitli se na úzkém prostranství, kde pobíhaly samé kočky a zvonily malýma rolničkami, které měly na krku. Odtud vedly vysoké točité schody rovnou do TV stanice. Vydali se tedy nahoru. Cestou tam spatřili velké promítací plátno, které zrnilo a šumělo.
"Co to je?" Zeptala se Rinoa a zastavila se před plátnem.
"Ten šum je při vysílání běžný." Povídá na to Squall. "Něco s tím udělali, aby mohli vysílat vzduchem."
"Přesně tak!" Potvrdila Selphie.
Náhle tam přiběhl Watts a volal: "Prezident je teď ve studiu, pane. Taky je tam mnoho stráží, takže nemůžeme zaútočit, pane!" Sdělil jim a zase běžel po schodech dolů.
"Takže je nemůžeme přepadnout..." Zamyslela se Rinoa. "Musíme tedy vymyslet nový plán! Jestli prezident odejde, možná stráže půjdou taky. My takhle vždycky vysíláme. Ne vždy to zapůsobí, ale je to lepší než nic, že? Jestli to budeme chtít udělat podle sebe, nemáme šanci, viď?"
"Neotravuj nás." Řekl Squall otráveně. "Bojujeme s vašimi nepřáteli na vaše rozhodnutí. To je naše povinnost."
"Hej," Vložila se do řeči Selphie. "Já jsem taky SeeD. Jestli to chcete vědět, tak jsem připravena na všechno."
"Jak mrzuté." Povídá Rinoa Squallovi. "Skutek na můj rozkaz? To je vaše povinnost? Oh, jak snadný život to musí být, když se řídíte rozkazy."
"Říkej si co chceš." Odvětil Squall chladně. "To co pro vás všichni chceme vykonat, je pomoct vám s vaším cílem. Zdá se mi těžké uvěřit, že to děláte, nicméně..." Pak se Squall odmlčel.
"Co jsi říkal!?" Vyzvídala Rinoa. "Jestli chceš něco říct, tak to řekni!"
"Zapomeň na to." Odbyl ji Squall.
"Když jsi s tím začal, tak to můžeš dokončit. Pověz, co máš na mysli?" Nenechala se Rinoa odradit.
"Zapomeň na to." Odbyl ji opět Squall.
"Pověz mi to. To je rozkaz. Rozkaz od tvé klientky!" Poroučela mu Rinoa.
"Jak vážná jsi? Doopravdy?" Prohlásil Squall ironicky. "Tři z vás šli dolů na jednací taktiku. Kromě toho, nemůžeš rozhodovat bez nás, že? Jak myslíš že se cítíme, když pracujeme pro takovou organizaci?"
Vtom Selphie přistoupila ke Squallovi a pošeptala mu: "Buď taky trochu tvrdý."
"Nechme to tak." Prohlásil nakonec Squall.
"Víš..." Povídá Rinoa Squallovi již klidným hlasem. "Možná to byl všechno jen omyl. Myslím, že by vše mělo dopadnout dobře, když nám SeeD přišli na pomoc. Ale, asi to není snadné. Ty jsi všechno zjednal. Podívej... zrušíme plán a prozatím se rozejdeme. Nemáme šanci, jestli to budeme chtít udělat podle sebe. Takže... vy si asi myslíte, že to vše je naše hra. Ale není! Myslíme to vážně... Moc vážně."
Víc už Rinoa neřekla. Otočila se a běžela pryč po schodech dolů, kde se zrovna minula se Zellem, který pospíchal za Squallem a Selphií. Náhle začala obrazovka mnohem více šumět a zrnit.
"Už začínají?" Zeptal se Zell.
A vtom se zjevil obraz. Bylo to vysílání ze studia. Stála tam katedra s mikrofony a za ní již čekal hlasatel.
"Lidé celého světa!" Zvolal. "Vidíte mě!? Slyšíte mě!? Oh, to je neuvěřitelné! Dámy a pánové, tohle není nahrávka! Je to aktuální vysílání vzduchem! Ano, je to sedmnáct let od doby, co bylo možné živě vysílat." Pak si hlasatel odkašlal a zase pokračoval: "Oh, prosím omluvte mě... jsem trochu nervozní. Chceme, vám přítomným, dnes zdělit něco od celoživotního prezidenta Galbadie, Vinzera Delinga." Vtom začala hrát galbadsá hymna.
"Dámy a pánové, prezident Deling." Hlasatel odešel do ústraní a na scénu přišel prezident. Postavil se za katedru a promluvil k lidem:
"Zdravím. Jsem Vinzer Deling, celoživotní prezident Galbadie. Dnes, stojím před vámi s následující záležitostí. My, lidé tohoto světa, máme moc ke konci všem válkám."
"Vidíte, vidíte!" Křičela Selphie, když slyšela co prezident říká. "To je mírový návrh pro svět. Já to věděla!"
"Bohužel," Pokračoval prezident. "Jsou zde nepatrné problémy, stojící mezi Galbadií a jiným národem, a ty musí být vyjasněny."
Náhle se ve studiu ozvala rána. Prezident si toho však nevšímal a pokračoval dál:
"Plánuji se sejít s ostatními veliteli států a ihned vyřešit problémy. V tuto chvíli, dovolte mi představit velvyslance, který bude můj zástupce na poradě. Tím velvyslancem je čarodějka."
"... Čarodějka?" Podovil se Squall, když to slyšel a trochu ho to vyděsilo.
A náhle se ve studiu ozvala další rána. V tu chvíli tam přiběhla velmi známá osoba v dlouhém béžovém kabátu.
"Seifer!" Vykřikl zděšeně Zell.
Ovšem ve studiu byli vojáci, kteří prezidenta chránili. Jeden chytl Seifera zezadu a druhý k němu šel ze předu. Toho ale Seifer odkopl, tím se uvolnil ze sevření druhého vojáka a skopl ho také k zemi. Pak přiběhl za katedru, vytasil meč a popadl prezidenta. Meč mu držel pod krkem a táhl ho pryč. A vtom se tam z ničeho nic objevila další velmi známá osoba v dlouhé oranžové sukni a červené, kožené halence.
"Instruktorka Trepe!?" Podivil se Zell.
"Drž se zpátky!" Křičela Quistis na Seifera. Ten ale prezidenta nepustil.
"Squalle, co uděláme!?" Ptal se naléhavě Zell.
"... Nic." Odpověděl Squall s klidem. "Naše práce je pomáhat Sovám. Tohle není naše starost."
"Timberský týme, vidíte?" Otočila se Quistis do kamery s prosbou. "Hned sem přijďte! Máte svolení! Potřebuji vaši pomoc!"
A pak se obraz ztratil. Squall se tedy rozhodl, že půjdou Quistis na pomoc. Vyběhli dál po schodech nahoru a pospíchali do studia.
Když tam dorazili, potkali tam Quistis a Seifera, který stále držel prezidenta pod krkem.
"Potřebujeme ho zkrotit!" Volala na ně Quistis.
"Co si myslíš, že děláš?" Otázal se Squall Seifera.
"To je snad jasné, ne!?" Rozkřikl se Seifer. "Co si s ním plánoval udělat!?"
"... Co jsem plánoval?" Zamyslel se Squall. V tu chvíli si uvědomil, že Seifer zná Rinou. Že by proto byl tady?
"Já tomu rozumím!" Povídá Zell Seiferovi. "Ty jsi Rinoin..."
"Zavři tu svou zatracenou hubu! Ty kuře!" Okřikl ho Seifer.
"On uprchl z disciplinární místnosti," Sděluje Quistis. "Během procesu mnohým ubližuje."
Zell zaujal bojový postoj a křičel na Seifera: "Ty blbej idiote! "
Jenže to už to Squall nevydržel a klidným hlasem Zella utišoval: "Budˇ zticha."
"Instruktorko, já vím!" Pokračoval Zell. "Měla byste toho blbýho idiota poslat zpět do zahrady."
"Drž hubu!" Okřikl Squall Zella, když si stále nedal říct.
Vtom se do rozhovoru vložil prezident, kterého pořád držel Seifer pod krkem: "Vidím... že jste všichni ze zahrady. Jestli mi něco uděláte, veškerá galbadská vojska zahradu nepochybně zničí. Teď mě můžete nechat jít."
Seifer ho však ignoroval a stále se vysmíval Zellovi, který na něj hrozil pěstí:
"Pěkný pohyb, ty pitomý kuře! Ty a ta tvá velká blbá huba! "
Seifer chytl prezidenta pevněji a odtáhl ho pryč. Quistis se rozběhla za ním a všichni ostatní ji následovali.
Seifer vedl prezidenta přes jakési pódium v jedné místnosti a náhle ho zarazil podivný a tajemný ženský hlas, který říkal:
"... Ubohý, ubohý, chlapče."
Náhle se ve zdi utvořila černá díra a zní vyšla tajemná žena. Byla to zlá čarodějka jménem Edea. Byla oděna v dlouhých černých šatech s poměrně hlubokým výstřihem, olemovaným černým peřím. Její tvář se skrývala za podlouhlou, rudočernou maskou, ale soudě podle její štíhlé postavy a něžného hlasu, byla jistě mladá a krásná.
"Drž se dál ode mě!" Křikl na ni Seifer.
"Takový malý zmatený chlapec." Pravila čarodějka klidným hlasem. "Chceš zaútočit? Nebo ustoupit? Musíš se rozhodnout."
"Zůstaň tam!" Křičel stále Seifer.
Náhle do místnosti vběhla Quistis. Čarodějka proti ní natáhla ruce a vyslala matoucí paprsek. Quistis jen zmateně poklekla na zem a ani se nehnula. Pak Edea opět promluvila k Seiferovi: "Ten chlapec v tobě říká, abys přistoupil blíž. Ten dospělý v tobě říká, aby ses vrátil. Nemůžeš se rozhodnout. Neznáš správnou odpověď. Chceš pomoct, že? Chceš být zachráněn před těmito nesnázemi."
"Zavři hubu!" Rozčiloval se Seifer. Ale čarodějka byla pořád klidná.
"Nestyď se požádat o pomoc. Kromě toho, jsi pouze malý chlapec."
"Nejsem... Přestaň mě nazývat chlapcem." Hádal se Seifer.
"Copak ty nechceš být ještě malým chlapce?" Ptala se čarodějka.
"Nejsem chlapec!" Zuřil Seifer stále víc.
Ale vtom opět čarodějka natáhla ruce proti Seiferovi. Vyslala matoucí světlo a Seifer záhy prezidenta pustil na svobodu. Jakmile byl Deling volný, yděšeně bral nohy na ramena a utíkal pryč ze studia.
"Pojď se mnou na místo, odkud není návratu. Dej sbohem svému dětství." Lákala čarodějka Seifera.
Vtom do místnosti vtrhli Squall, Zell a Selphie. Jenže dorazili již pozdě. Čarodějka ve zdi opět vyčarovala černou díru a mizela jí pryč. A očarovaný Seifer šel rovnou za ní. Oba dva kamsi zmizeli. Quistis se konečně vzpamatovala a zvedla se ze země. Náhle do místnosti přiběhla Rinoa.
"Hej lidi!" Zvolala a pak se rozhlédla. "Kde je Seifer?"
"Nevíme." Odpověděl Squall naštvaně.
"Bude v pořádku, že?" Ujišťovala se Rinoa.
Nikdo však nechápal co se vlastně stalo. Kdo byla čarodějka Edea? Kam se Seiferem odešla? A kde je prezident Deling? Proč ho Seifer nechal jít? Byla tu spousta nezodpovězených otázek. Všichni se sebrali a odešli ze studia. Scházeli ze schodů a Quistis s Rinou běželi napřed. Pak se Rinoa zastavila.
"Oni našli naši základnu. Je úplně zničená." Řekla smutně.
"A co ostatní?" Zajímala se Selphie.
"Jsou v pořádku. Naštěstí utekli." Odpověděla Rinoa a zase společně s Quistis běžela kupředu.
Když dorazili do úzké uličky, kde se proháněly kočky, Rinoa se opět zastavila a řekla Squallovi:
"Pro zatím musíme zůstat někde stranou. Je tady jedno bezpečné místo, vezmete mě tam? To je rozkaz, rozkaz od tvé klientky, pamatuješ?"
Squall se zamyslel a pak otráveně souhlasil: "... Dobrá."
Rinoa se zaradovala a zase běžela kupředu.
Procházeli opět hospodou s barem, kde čekala nějaká stará žena. Zřejmě obyvatelka tohoto města. Jakmile spatřila Rinou, zvolala na ni:
"Rinou! Slyšela jsem, že je vaše základna zničená. Přijďte do mého domu. Můžete tam být, až do vyřešení záležitostí."
"Cením si toho. Díky." Poděkovala Rinoa a zase se hnala napřed.
Ostatní ji následovali skrz město, až do domu té ženy. Byl to sice velký, dvoupatrový dům, ale skromně zařízený. Ostatně skoro všichni lidé v tomto městě žili skromně.
"Oznámím vám, až se něco změní." Povídá žena. "Do té doby zůstanete v domě sami."
"Díky, šéfe." Poděkovala jí Rinoa.
"Šéfe?" Podivil se Squall, když žena odešla.
"Ona je velitelkou skupiny, nazvané 'Lesní Lišky'." Vysvětlovala Rinoa. "Skoro každý v tomto městě je členem odboje. Ale teď opravdu, pouze my jediný jsme aktivní."
"Já to stále nechápu." Povídá zamyšleně Selphie, která se dosud dívala z okna. "Kvůli čemu sem Seifer přišel?"
"Myslím..." Odpovídá Rinoa na Selphiinu otázku. "že přišel na pomoc nám, Lesním Sovám. Mnohokrát jsem s ním o tom mluvila. Tak prosím... nesmýšlejte o něm moc špatně."
Náhle se ozvalo bouchání na dveře. Byl to jeden z galbadských vojáků.
"Je tam někdo!?" Volal voják. Jenže to už ho okřikla ta žena, která venku před domem hlídala.
"Co to má znamenat!? Mám tam dvě malé děti. Neděste je!"
Squall a všichni ostatní byli naštěstí schováni v domě v bezpečí. Vtom z druhého patra seběhla dcera té ženy.
"Nahoru... Pospěšte!" Pobízela je.
Nikdo neváhal a rychle se utíkali schovat nahoru. Byl tam pěkný prostorný pokoj s postelí, na které se hned rozvalila Selphie, a také okno, z něhož nebyla moc pěkná vyhlídka. Člověk se mohl dívat leda tak do úzké zaprášené ulice, kde se váleli bezdomovci.
"Seifer byl tak rozzlobený, když zjistil, že jste byli do Timberu posláni jen tři." Sdělila jim Quistis a začala Seifera citovat: "'Co!? Oni mohli ukončit boj všech galbadských armád! Všichni vyslaní jsou vojáci SeeD!? Sakra! Jdu do Timberu!'" Pak se na chvíli zamyslela. "Co asi Seifer dělá?"
"Může být už mrtvý." Uvažoval Squall.
Ale vtom se do řeči vmísila Rinoa, která dosud jen seděla na zemi.
"Jak můžeš být tak lhostejný? Je mi ho líto." Rozčílila se na Squalla.
To co řekla, Squalla nepříjemně překvapilo. Jak může cítit lítost k takovému mizerovi jako je Seifer?
"Ty jsi hrozný!" Rozkřikla se na něj Rinoa a prudce se zvedla ze země. "Tak... proč si myslíš, že může být Seifer už mrtví?"
"Prezident Galbadie a čarodějka spojili síly. Seifer napadl prezidenta. A proto byl možná zabit." Vysvětlil jí Squall.
"To zrovna! Já stále doufám, že je naživu." Povídá Rinoa přesvědčeně.
"Pokud se tvé naděje nevyplní, musíš se s tím smířit. Tobě by bylo líp, kdyby to bylo jak si přeješ, ale to mě nezajímá." Pravil Squall chladně.
"Ty jsi protivný, zatraceně!!!" Rozčilovala se stále Rinoa.
Squall to nemohl pochopit. Proč Seifera pořád tak brání? Když viděl jak Rinoa zuří, radši se jí omluvil.
Náhle přišla do pokoje ta žena a povídá: "Galbadské posily se stahují. Jsou tu pouze vojáci, kteří se sdružují okolo. Jestli chcete opustit město, teď máte možnost! Víte přece, jak neodbytní tito vojáci mohou být!"
Všichni se tedy odebrali zase dolů.
"Dostat se odsud je pouze první krok." Sděluje Quistis.
"Co máš v úmyslu? Kam půjdeme?" Ptal se jí Squall.
"Nedaleko odsud by měla být zahrada Galbadia." Odpověděla Quistis.
"Můžeme odsud jet vlakem a vystoupit na stanici jménem Východní akademie." Navrhla Rinoa.
"A odtamtud půjdeme skrz les do zahrady Galbadie." Dodala ještě Quistis.
"Dobrá..." Souhlasí Squall. "Utečeme z Timberu a zamíříme do zahrady Galbadia."
Na to se všichni přichystali k odchodu.
"Buďte opatrní." Popřála jim ještě žena a pak se všichni vydali na vlak i přes to, že neměli lístky.
Pospíchali na nádraží, když vtom na ně kdosi zavolal. Byl to Zone.
"Potřebujete do Východní akademie, že?" Povídá jim. "Moc lístků tu už nezůstalo."
"Uděláme cokoliv, abychom se dostali do vlaku." Ujistil ho Squall.
"To nemusíte." Uklidnuje je Zone. "Podívejte! Nějaké lístky tu mám!"
Zone přistoupil k Rinoe a dal jí jeden lístek. Pak přistoupil ke Squallovi, vedle kterého netrpělivě stáli Zell, Quistis a Selphie.
"Tři lístky pro lidi od SeeD. Tady, dám je veliteli." A podal Squallovi tři lístky. To však pro ně bylo málo, neboť oni byli čtyři.
"A poslední pro mě..." Zone se však zamyslel. Nakonec přistoupil i ke Quistis a podal jí svůj lístek. "Tumáte. Vemte si ho."
"Nemohu si ho vzít. Ten je Váš!" Namítala Quistis.
"Tak jděte! Vlak čeká." Zone jí nakonec lístek vnutil.
"Děkuji." Usmála se na něj Quistis přátelsky.
"Zone..." Promluvila Rinoa. "Zase se uvidíme, viď? Musíš to vydržet. Musíme přece spolu osvobodit Timber, pamatuješ?"
"Já vím, já vím. Někam se schovám... Teď už jdete." Vybídl je Zone.
Všichni se s ním rozloučili a pospíchali dále na vlakovou stanici. Doběhli na nádraží, kde již stál připravený vlak. Nastoupili do něj a mířili do stanice Východní akademie.

Vevnitř vypadal vlak stejně jako ten, kterým přijeli do Timberu. A jako před tím, i teď čekali v malé chodbě, než se Squall uráčí otevřít dveře, aby mohli dovnitř.
"Otevřít! Otevřít! Otevřít!" Křičela nedočkavě Selphie.
"Nech toho." Ulkidňoval ji Squall.
"Prosím, otevři!" Žadonila stále Selphie.
A tak tedy Squall vyndal lístek, vložil ho do malého přístroje na stěně a dveře se otevřely.
"Díky!" Radovala se Selphie a hned vběhla do úzké chodbičky, aby se mohla dívat z okna.
"Miluji vlaky." Hleděla do krajiny míhající se kolem nich a radostně si prozpěvovala.
Mezitím, co Quistis, Zell a Rinoa klidně vyčkávali v chodbě, Squall zamyšleně chodil sem a tam.
"Děje se něco?" Zeptala se ho po chvíli Rinoa.
"Nic důležitého, ale... nechme toho." Odvětil Squall a zase přemýšlel dál.
Po chvíli ticha promluvila Quistis k Rinoe: "Musím Zonemu poděkovat."
Rinoa zapřemýšlela, co má Zone rád a pak řekla: "On má rád sprosté časopisy."
"Dobrá, budu si to pamatovat." Pousmála se Quistis.
Pak už nikdo nepromluvil ani slovo. Vlak přijel do stanice nazvané Východní akademie, která stála uprostřed krásné přírody. Vystoupili z vlaku a vydali se do nedalekého lesa.
"Nejsme od zahrady Galbadie daleko!" Sdělila jim Quistis po vstupu do lesa.
"Hej, já myslela..." Zarazila se náhle Selphie a přistoupila ke Squallovi. "Mohlo se stát, že zprávy od galbadské vlády byly falešné a my jsme je vyslali do celého svšta!?"
"To je možné, to se stává!" Ozval se Zell trochu podrážděně. Pak ale sklopil hlavu a zesmutněl. "Já... já se o zahradu Balamb bojím. Jestli se s ní něco stane, všechno to bude moje vina. Jsem jediný kdo řekl, že jsme ze zahrady. Myslíte, že se prezident zahradě pomstí?"
"To je možné." Odpověděl Squall.
"Ta představa..." Zell přiskočil ke Squallovi, rozkoktal se a začal s ním zoufale cloumat. "A-a-ale v zahradě Balamb máme celou kopu SeeDů! Oni by neprohráli s galbadskou armádou, že?" Pohlédl na Squalla a čekal, že ho nějak povzbudí.
Ale ten ho pouze chladně odstrčil se slovy: "Záleží na tom, jak je armáda silná."
Tím ho však moc nepovzbudil, právě naopak.
"Já vím, ale..." Zell opět sklíčeně sklopil hlavu. Bylo mu úzko.
"Oh, ty jsi teda skvělý velitel." Prohlásila náhle ironicky Rinoa a přistoupila ke Squallovi. "Musíš být bezcitný i vůči svým přátelům? Zell chce tvou podporu."
Ovšem Squall jen mlčel. Stále přemýšlel o jiných věcech.
"Jakkoliv ho podpoř." Dala si Rinoa ruce v bok. "Myslíš taky někdy na své přátele!?"
Squall pořád mlčel a tak se Rinoa rozčílila: "Nerozumíš!? Posloucháš, Squalle?"
A vtom se Squallovi z ničeho nic zamotala hlava. Začalo mu hučet v uších, viděl rozmazaně a cítil se velmi ospalý. A pak se sesunul na zem přímo Rinoe k nohám a tvrdě usnul. Ovšem nebyl sám. Quistis se také zamotala hlava, plácla sebou na zem a usnula. Dokonce i Selphie padla do měkké trávy a spala. Všichni tři upadli do záhadného spánku.
"Co se děje!?" Ptala se vyděšeně Rinoa a dřepla si ke Squallovi.
"Myslím, že odešli do Světa snů." Odpověděl Zell a dřepl si ke Quistis.

Nastala černá tma. Opět tu byl ten záhadný sen. Sen o sedmadvacetiletém muži jménem Laguna Loire a jeho dvou kamarádech Wardovi a Kirosovi. Všichni tři byli galbadsými vojáky. Ovšem tentokrát nebyli ve městě Deling, v baru s krásnou Julií, nýbrž v objektu nazvaném Šílená Pandora. Zde museli plnit své poslání. Stáli na okraji útesu a hleděli do dáli.
"Kirosi, určitě to je správné místo?" Ptal se Ward.
"Určitě." Potvrdil Kiros. Ale Wardovi se to stále nezdálo. Vždyť jsou u nějakého útesu.
"Nechci hlídat špatné místo jako minule." Pravil Ward.
"Ah, pardon..." Povídá náhle Laguna, když se rozhlédl po okolí. "Tohle není to správné místo."
"To jsem si mohl myslet. No tak, veliteli." Posmíval se mu Kiros.
Laguna se ještě rozhlédl, vyndal z kapsy mapu, chvíli přemýšlel a pak ji zase schoval.
"Přinesl jsem špatnou mapu." Pravil. "Jistě, mám z toho špatný pocit! Děje se tu něco podezřelého! "
"Chceš říct... neočekávaného, že?" Opravil ho Kiros.
"Dostals pouze špatné příkazy." Dodal ještě Ward.
"Držte hubu!" Rozčílil se Laguna. "Nechte keců, vemte výstroj a pohněte!"
A tak se všichni tři vydali do Šílené Pandory. Šli přes úzký železný můstek, vedle něhož proudilo dlouhou rourou kamení.
Laguna se zastavil, rozhlédl se a řekl: "Ale vážně... Tohle místo je podivné. Na co tu kruci je tahle velká hromada šutrů? Myslíte, že to jsou přírodní kameny na vytesávání kamenných hrobek?"
"Kdo ví..." Odpověděl Kiros.
"Povídáš podivné..." Zamyslel se Ward. "Proč se tam ženeš, když to neznáš?"
"Co tím myslíš?" Obořil se na něj Laguna. "Prostě musíme být opatrní. To je základní pravidlo... Hej?"
Náhle Laguna spatřil několik blýskajících se osob, jak míří k nim.
"Podívejte, máme společnost. Estharští vojáci. Stále nosí tyhle blýskavé uniformy." Ukazoval Laguna.
To už k nim přiběhli čtyři estharští vojáci a tasili své zbraně.
"Laguno!!!" Vyděsil se Ward.
"Nebuď takovej srab!" Okřikl ho Laguna.
Vytasili také své zbraně a vrhli se na vojáky. Laguna se svou pistolí, Ward s harpunou a Kiros se dvěma noži. A přesto že bylo vojáků víc, i tak se jich hravě zbavili.
"Nebylo naším posláním náhodou hlídat?" Připomínal Kiros.
"Proč se tomu musíme pořád vyhýbat?" Vložil se do řeči Ward.
"Tohle jsem nečekal! Opravdu! Lepší bude, když utečeme!" Řekl na to Laguna.
Běželi tedy dál. Procházeli kamennými tunely a hledali nějakou výbušninu, kterou tu vojáci skladovali, a kterou by odpálili a zbavili se tak vojáků. Pak by se odsud mohli bezpečně dostat. Bloudili jeskyněmi, až pak konečně našli dynamit. Laguna ho položil na cestu a zapálil. Všichni tři rychle utíkali co nejdál od zapáleného dynamitu. Náhle se ozvala ohlušující rána a zem se otřásla. Jeskyněmi se začaly valit mohutné balvany, které zavalily některé z estharských vojáků. Teď již měli cestu volnou. Došli až na vrcholek útesu. Tam se nahnuli přes okraj a shlíželi dolů na oceán.
"Podívejte oceán." Zvolal radostně Laguna. "Jsme zachráněni! Štěstí je na naší straně! Můžeme prchnout do Galbadie!!!"
"Jeden by řekl, že musíme jít dolů." Povídá Kiros.
"Neříkej. Snad by to mohla být pravda. Neříkala ti to tvá babička?" Začal si Laguna z Kirose utahovat.
"Když říkáš něco špatného... bude to pravda... Jo, myslím že to říkala." Odvětil Kiros.
Náhle začal Ward chraptit a snažil se něco říct.
"Cos říkal?" Otočil se na něj Laguna.
"Myslím, že mu zaskočilo v hrdle. Ztratil hlas." Prohlásil Kiros.
Ale Ward začal opět koktat a snažil se promluvit.
"Zopakuj to." Vybídl ho Laguna.
"To... byla... legrace... Laguno, Kirosi... to byla... legrace." Koktal Ward.
"Warde, chováš se lehkomyslně. Není hezké říkat takové věci." Napomenul ho Laguna. Pak pohlédl do vody a spatřil u břehu připoutané tři čluny.
"Jů! Čluny! Jdem tam!" Vykřikl radostí Laguna.
"Lodě. Tak se jim normálně říká." Opravil ho Kiros.
Ale Lagunu už tohle žertování přestávalo bavit. "Čluny, lodě, cokoliv. Jdeme zpátky do Galbadie!"
Poté uchopil Kirose pod pažím a přehodil ho přes okraj útesu, rovnou do vody. Pak vzal i Warda, i když jen stěží, a mrštil s ním také do vody.
"Teda vy máte kuráže. Víte jak je ten útes vysoký!?" Laguna se také nahnul k okraji, stoupl si na všechny čtyry, začal pomalu a neohrabaně slézat a pak s výkřikem skočil do oceánu za Kirosem a Wardem. A tím to skončilo. Nastala tma. Sen opět skončil.

Squall, Quistis a Selphie se probudili v lese a byli z toho ještě stále zmatení.
"Bylo to zase o Lagunovi?" Ptal se Zell zvědavě.
"Mistr Laguna je ve velkých potížích!" Křičela Selphie. "Doufám, že bude v pořádku!!!"
"Nezdá se, že byste to zažili poprvé. O co jde?" Zajímala se Quistis, které se tento sen zdál poprvé.
"Nebudeme marnit naším časem vysvětlováním snů." Přerušil řeč Squall, kterého to absolutně nezajímalo.
"Jo pojďme!" Souhlasil Zell. "Myslím, že jsme skoro tady."
A tak se všichni vydali dál na cestu. Jen Rinoa chvíli počkala, až všichni zmizí z dohledu, přistoupila ke Squallovi a řekla mu tichým hlasem:
"Squalle... myslím, že mám také co říct. Omlouvám se."
Squall už na jejich hádku dávno zapomněl a tak jen mávl rukou. Vše bylo zase dobré.
Když vyšli z lesa, spatřili obrovskou a nádhernou zahradu Galbadii, která byla obklopena horami a písčitou pustinou. Uvnitř se velmi podobala zahradě Balamb, ale přeci jen se odlišovala. Kolem poletovali galbadští vojáci ve speciálních vznášecích oblecích z těžkého, zelenavého kovu. Byla to prostě nádhera.

"Jů... je to tu naprosto odlišné." Užasla Selphie, když se zastavili ve vchodu.
"Jistě tu je klid." Povídá nadšeně Zell.
"Líbí se mi to." Souhlasí Squall.
"Můžete to nechat na mě?" Říká náhle Quistis. "Byla jsem tu několikrát a znám ředitele velmi dobře. Půjdu a vysvětlím naši situaci." Pak Quistis odešla.
Ostatní se vydali přes zahradu do recepce, aby tam počkali. Šli přes velkou kulatou halu, na jejíž podlaze byl znak Galbadie. Pak po schodech nahoru a rovnou do recepce. Vlastně to byl spíše takový pokoj. Selphie okamžitě zaujala místo u okna, aby se mohla dívat ven.
"Jak dlouho nás nechají čekat?" Zeptal se po chvíli Zell nedočkavě a posadil se na gauč. Vtom do místnosti přišla Quistis.
"Jak to šlo?" Zeptal se jí Squall.
"Chápou naši situaci." Řekla a přistoupila k Zellovi. "A zahrada Balamb je v bezpečí. Útok na prezidenta v Timberu byl brán jako nezávislá akce. Bylo tu úřední oznámení od galbadské vlády, které říkalo, že zahrada Balamb není správně vedena."
"Takže Seifer nese všechnu vinu?" Vyzvídal Zell.
"Trápení je pryč a rozsudek byl učiněn." Řekla ještě Quistis.
"Byl učiněn?" Přerušila Rinoa Quistis a dřepla si na zem. "Ovšem, on zaútočil na prezidenta. Obětoval se pro 'Lesní Sovy'."
"Byla to tvá skupina, kterou Seifer do všeho zatáhnul." Pokračovala dále Quistis a hleděla na Rinou. "Jste odbojová skupina, že? Musíte být připraveni na nejhorší. Jsem si jistá, že Seifer byl také připraven. Takže si nemysli, že se pro vás obětoval."
Rinoa nešťastně sklopila hlavu a zadívala se do země.
"Omlouvám se." Dodala pak Quistis, když viděla zklamanou Rinou. "Hádám, že to nebyla moc velká útěcha. Nemám na Seifera žádné dobré vzpomínky. Musela jsem se starat o děti a na druhé straně jsem měla starosti s ním. Jinak ale nebyl tak špatný chlapec."
"Já..." Pravila Rinoa tichým hlasem a při tom hleděla stále do země. "Opravdu jsem ho měla ráda. Byl vždy plný odvahy, chytrý... když s ním mluvím, cítím se, jako bych mohla být s ním."
"Tvůj přítel?" Zeptala se Selphie, která se právě odtrhla od okna.
"Já vážně nevím." Svěřovala se Rinoa. "Myslím, že jsem byla zamilovaná. Zajímalo by mě, co cítil on."
"Máš ho stále ráda?" Vyzvídala dále Selphie.
"Měla jsema, ale nechci o tom mluvit. Stalo se to minulé léto... bylo mi šestnáct let. Spousta něžných vzpomínek." Zasnila se Rinoa.
"Nadělal spoustu zla svým plánem. Ten parchant." Prohlásil Zell tvrdě.
"Tys Seifera opravdu nenáviděl, viď?" Zeptala se ho Selphie.
"Jo, ale... byl ze zahrady... byl jeden z nás. Kdybych mohl, chtěl bych se pomstít." Zuřil Zell.
Sqsuall mlčky stál, poslouchal co si všichni povídají a přemýšlel. Byl velmi rozčílený. Hlavně po tom, co řekla Rinoa. Jak mohla mít ráda někoho takového. A vůbec, proč se všichni baví o Seiferovi. Proč si taky někdo nevšimne jeho.
"Co je, Squalle?" Zeptala se ho po chvíli Quistis, když viděla jeho nepřítomný výraz.
Jenže Squall nebyl v náladě a tak se rozkřikl na celé kolo: "Jako bych tady nebyl!"
"Cože?" Podivil se Zell.
"Zbláznil ses!?" Okřikla ho Selphie.
Ale Squall se rozčiloval dál: "Nikdo se o mně za celou dobu ani nezmínil!" A pak uraženě vyběhl z místnosti.
Kráčel po chodbě zahrady a tvářil se zamyšleně. Proč se musí stále vše točit kolem Seifera? Proč se o něm pořád mluví? Už ho to vážně štvalo. Zrovna když scházel ze schodů, oslovil ho známý mužský hlas. Squall se ohlédl a spatřil jak k němu přibíhají Seiferovi kumpáni. Voják Raijin a za ním šedovlasá dívka Fujin.
"Co tady děláte?" Zeptal se Squall překvapeně Raijina.
"Co tady děláme? Jsem poslíček, víš? Přinesl jsem vám nové nařízení od ředitele Cida, chápeš?" Odpověděl Raijin.
"Jaké nařízení?" Podivil se Squall.
"Týká se to tady toho vedení operace. To by ředitel chtěl, víš?" Sděloval Rraijin.
"Vysvětli to." Poručila Fujin svému parťákovi.
"Předpokládali jsme, že se dostaneme do Timberu. Ale vlaky stály, takže jsme neměli jinou možnost, než přijít sem. Ulevilo se mi, když vás tady vidím." Pravil Raijin.
Fujin se náhle začala rozhlížet. "A Seifer?"
"Oh jo! Nebyl Seifer s vámi?" Zeptal se voják Raijin.
"Věřím, že by Seifer mohl být už mrtev... Slyšel jsem, že jednal v Galbadii a pak provedl svůj plán." Odvětil Squall.
"Lži!" Vykřikla rozčileně Fujin.
Raijin se však začal nevěřícně smát: "Hahahaha! To musí být lež, víš!? Neuvěřím, dokud nebudu mít důkaz! Takový Seifer není, víš!?"
"Najdem ho!" Rozkázala opět Fujin svému kolegovi.
"Cože! Dobrá, sbohem Squalle. Musíme se podívat po Seiferovi." Řekl Raijin.
Pak se Raijin a Fujin rozloučili a běželi hledat svého přítele. Náhle se ozvalo hlášení, aby se všichni členové SeeD dostavili na schůzi k hlavní bráně. Všichni, včetně Squalla, se seběhli na místo setkání, kde netrpělivě čekali na ředitele zahrady Galbadie. Quistis nervozně přecházela po cestě sem a tam, a Zell cvičil své bojové schopnosti. Náhle k nim po cestě přijíždělo zelenožluté auto.
"Budu předstírat, že jsem Také SeeD. Bude to tak méně složité." Prohlásila Rinoa, která seděla na malé zídce.
Auto zastavilo a z něj vystoupil muž ve středních letech s velmi ustaranou tváří. Jmenoval se Martine. Všichni SeeDi se postavili do řady, stoupli si do pozoru a pozdravili jako řádní vojáci. Rinoa, i když k SeeDům nepatřila, zařadila se do řady, koukla na ostatní co má dělat a také pozdravila.
"Dobrý den." Prohlásil Martine a předstoupil před ně. "Mám pro vás úřední příkazy od ředitele Cida. Po pečlivé úvaze na vaše přání, jsme se rozhodli zcela pomoct a spolupracovat s ředitelem Cidem. Plány jsou hotové. V nařízení je zdůrazněn význam této mise, musím vám prvně stručně vysvětlit tuto situaci. Pohov." Zavelel Martine a všichni se uvolnili.
Rinoa, stále stojící v pozoru, pohlédla na ostatní SeeDy a také se uvolnila.
Martine pokračoval v řeči: "Všichni víte o čarodějce, která bude určovat pořádek jako velvyslanec z galbadské vlády. Nicméně, tato velvyslankyně je jen záminkou. Nebude tu žádný mír o kterém mluví, ale strach a hrůza, které budou panovat mezi lidmi. A proto mír o kterém mluví, nebude nikdy možný. Čarodějka chce využít Galbadii na přípravu vhodných podmínek pro sebe a svůj cíl. Její hlavní cíl je nadvláda nad celým světem. Zahrada není vyjimka. To je fakt, který čarodějka plánuje, využít tuto zahradu jako svou základnu. Je málo toho, co můžeme využít pro náš cíl. Chceme do budoucna mír pro celý svět."
Všichni se opět postavili do pozoru a pozdravili. Rinoa se opět na SeeDy nejprve podívala a pak udělala přesně totéž.
"Podrobnosti mise jsou přiloženy v těchto úředních rozkazech." Sdělil ještě Martine a předal Squallovi listinu.
Squall do ní nahlédl a řekl: "Rozkazy říkají, že potřebujeme pomoc 'ostrostřelce'. My ale žádného nemáme."
"Tím se netrapte." Uklidňoval je Martine. "dovolte mi představit elitního ostrostřelce ze zahrady Galbadie." Pak se Martine ohlédl směrem k malé louce a zavolal na jednoho hocha: "Kinneasi! Irvine Kinneasi!"
Irvine Kinneas byl vysoký, sedmnáctiletý expert se zbraněmi a veliký milovník žen. Byl známý jako 'nejlepší střelec v zahradě'. Jeho pověst opatrovníka žen byla skoro stejně slavná jako pověst přesnosti jeho střel. Na první pohled by se mohl někomu zdát jako lehkomyslný člověk bez zájmu, ve skutečnosti je ale velice citlivý a seriozní.
Irvine měl dlouhé hnědé vlasy sepnuté v culíku a jeho hlavu pokrýval černý kovbojský klobouk. I jeho dlouhý béžový kabát a kalhoty byly ve stylu kovboje.
Irvine ležel v trávě a hleděl vzhůru na poletujícího bílého motýla, který mu sedl na prst. Irvine se zvedl, položil si na rameno svou pušku, pozvedl si klobouk z očí a vyrazil k Martinovi a ostatním.
"To je Irvine Kinneas." Sděloval jim Martine. "Bude váš ostrostřelec. Můžete odejít hned, jakmile budete připraveni. Nesmíme prohrát."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama