I. kapitola 5. část

18. března 2014 v 1:11 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
Jakmile Seifer spatřil Squalla, vstal. Vytasil meč a pravil: "Konečně jsem tě vyprovokoval k boji."
"Takže ty ses stal domácím pejskem čarodějky?" Začal si Squall ze Seifera utahovat.
"Dávám přednost nazývat se jejím rytířem. To byl vždycky můj sen." Odvětil Seifer.
Pak vytasil svůj meč a vyzval Squalla na opravdový boj. Ani Squall neváhal a uchopil svůj meč. Konečně se spolu utkají v pravém zápase na život a na smrt, kde se mohou používat i kouzla.
"Jsi můj, Squalle!" Důvěřoval si Seifer a vrhl se na Squalla. Byl si jist, že zápas vyhraje.
Oba meče se spolu opět střetly v nelítostném boji. Každou chvílí jejich ostří prosvištělo někomu kolem hlavy. Sesílali na sebe všemožná kouzla, prudce se oháněli svými Gunblady a snažili se navzájem zničit.
Boj trval už pěknou chvíli. Ani jeden z nich se nehodlal vzdát. Ale přesto, že si Seifer tolik důvěřoval, bylo vidět, že Squall má značně navrch.
Ovšem po chvíli to už Seifer nevydržel. Byl příliš vyčerpaný a slabý na to, aby mohl v boji pokračovat.
"Já... Já jsem prohrál!?" Zastyděl se Seifer a padl na kolena přímo k nohám čarodějky. Neměl se tolik přeceňovat.
"Prohráls to, Seifere." Prohlásil Squall vítězoslavně. Cítil úlevu a radost z toho, že je lepší než Seifer. Ovšem tím ještě neskončil. Hodlal totiž porazit i samotnou čarodějku.
"SeeD..." Promluvila náhle Edea nenávistně. "Obrana zahrady."
I ona byla připravená na velmi krutý boj, ve kterém rozhodně nehodlala prohrát. Squall se opět chopil svého Gunbladu. Jenže tentokrát už nebyl sám. V tu ránu ho totiž přispěchali podpořit všichni jeho přátele. Zell, Irvine, Quistis, Selphie a dokonce i Rinoa, tasili své zbraně a byli pevně rozhodnuti Squallovi pomoct.
"Drzí SeeDi." Stěžovala si Edea, která stála proti nim. Dlouhý bílý závoj jí vlál a její náušnice vydávaly cinkavý zvuk.
Jen co se všichni vzpamatovali, začala na ně Edea útočit svými extra silnými kouzly. Sesílala na ně hromy, blesky, tornáda a snažila se je zmást či otrávit. Každou chvílí někdo utrpěl dost silnou ránu. Přesto, že měli silné zbraně a uměli používat dobrá kouzla, Edeina černá magie byla silnější. Squall věděl, že sami na ni nestačí. Ještě nikdy s žádnou čarodějkou nebo s někým, kdo ovládá černou magii, nebojovali. Jenže jestli prohrají, Edea ovládne celý svět a požene ho do záhuby. To přece nemohli dopustit. Jsou to SeeDi a jejich úkolem je chránit svět. Nesmí selhat. Tak dlouho o tom uvažoval, až přišel na skvělý způsob, který by mohl čarodějku zničit. Přivolá na pomoc jednoho ze svých strážců síly. A to tajemného posla temnoty, jménem Diablos. Přispěchal tedy před Edeu, zdvihl ruce, zakouzlil a zmizel. Čarodějka jen zmateně koukala a nechápala co se děje. Krásná noční obloha se náhle zbarvila do černofialové barvy. Nad Edeou se začlo slétávat hejno netopýrů, kteří se seskupili do jedné velké, tmavošedé koule temnoty. A vtom z té podivné koule začal vylézat ven děsivý tvor. Nejprve se objevily jeho rudé nohy s děsivými paznehty. Následoval dlouhý rudý ocas zakončený do špičky. Poté se zjevilo jeho rudočerné svalnaté tělo, zahalené mohutnými, černými, netopýřími křídly. A nakonec se objevila i jeho černá hlava děsivého vzhledu, na níž byly velmi nezřetelné, maličké, oranžové oči. Měl bradu a nos prodloužené do špičky. Cenil ostré bílé zuby. Na čele měl dva malé růžky a vzadu mu lebka vyrůstala do protaženého kostěného límce. Diablos prudce rozevřel svá mohutná, netopýří křídla a do stran se rozlétla spousta drobných netopýrů. Shlédl dolů na čarodějku a pohrdavě si odfrkl. Zdvihl svou svalnatou ruku nad hlavu a vyslal do nebe fialové paprsky. Nad jeho rukou se začla utvářet nepředstavitelně obrovská temná koule. Pak se zprudka rozmáchl a plnou parou ji vrhnul přímo na čarodějku. Koule na ni dopadla s hlasitým žuchnutím, až se země otřásla a roztříštila. Diablos udělal ve vzduchu přemet, rozplynul se na hejno netopýrů a zmizel. Edea ležela na zemi a nebyla schopna dále bojovat. Všichni se radovali. Porazili silnou čarodějku. Mysleli si, že tím bylo po všem a oni měli vyhráno. Jenže to se mýlili. Čarodějka vstala ze země, nehodlala souboj ještě vzdát. Teď byla opravdu rozzuřená. Pozvedla ruku a vyčarovala ve vzduchu několik dlouhých, křištálových a velmi ostrých bodců. Pak rukou mávla a bodce se na ně zprudka vyřítily. Rinoa, která stála nejblíž, se stačila jen tak tak letícím střepům vyhnout. Ovšem jeden z nich si přeci jen našel svůj cíl. Bohužel Squall neměl takové štěstí. Nestačil se včas vyhnout a letící střep se mu zabodnul přímo do hrudi. Náhle ucítil silnou palčivou bolest, kterou mu způsoboval hrot bodce.
Když Rinoa spatřila Squalla, který pomalu ztrácel rovnováhu, zděšeně vykřikla tak hlasitě, až se ozvěna jejího hlasu nasla městem. Squallova bolest byla tak silná, že jí pomalu ale jistě podléhal. Tohle je konec, pomyslel si. Selhal jsem. V tu ránu ho bolest naprosto zmohla. Jenže zapomněl, že stojí na okraji vysokého balkonu Edeina vozu. Ztratil rovnováhu a pozadu přepadl přes okraj. Rinoa, stále s děsem v očích, přispěchala k okraji, klekla na všechny čyři, natáhla dolů ruku a snažila se Squalla ještě chytit. Ovšem bylo již pozdě. Už na něj nedosáhla. Marně natahovala ruku ve snaze chytit ho. Se slzami naposled pohlédla do Squallových zelených očí, které se pomalu zavíraly. Squall padal stále níž a níž kamsi do neznáma, až se nakonec Rinoe nadobro ztratil z dohledu. Bylo po všem. Squall zmizel. Osudy všech ostatních teď byly v rukou čarodějky Edey a jejího komplice Seifera, kteří stále žili. A Squall byl bůhví kde. Nikdo netušil, co se bude dít dál.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama