II. kapitola 4. část

18. března 2014 v 23:42 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
Xu si ji pořádně prohlédla, pak se ohlédla zpět na Squalla a zeptala se ho: "Jsi v pořádku?"
Jenže Squall neodpovídal. Xu ho tedy nechala být a odvedla Ellone pryč. Squall to však nevnímal. Stále seděl na židli se svěšenou hlavou a přemýšlel o všech předchozích událostech. Co mu chtěla Ellone těmi sny naznačit? Proč jim ukázala minulost a proč mluvila o tom, že se dá minulost změnit? Jak? Vždyť to je nemožné. Ale Ellone nejspíš znala způsob.
"Ty jsi má naděje." Pomyslel si Squall.
Byl si jist, že Ellone o něm věděla víc, než on sám. Celou dobu se snažil rozluštit svou minulost. Hledal odpověď, která mu přitom byla celou tu dobu na blízku. Proč jen je jeho minulost tak záhadná? Dozví se ji vůbec někdy? Zná ji Ellone? A co bylo horší, nebyl si jist, kdo vlastně Ellone je, ale z nějakého důvodu cítil, že k ní má blízko.

Mezitím Xu odvedla Ellone na terasu, u níž kotvila loď Bílých SeeDů. Ellone nastoupila na její palubu a zamávala řediteli a Xu. Loď roztáhla mohutné plachty a vyplula na širé moře. Pomalu se vzdalovala od zahrady Balamb a pod červánkovým nebem se podobala spíše okřídlenému drakovi, než lodi. Zanedlouho již loď zmizela z dohledu.
Bylo šero a Squall odpočíval v posteli ve svém pokoji. Chtělo se mu spát, ale usnout nemohl. Neustále se převaloval ze strany na stranu a přemýšlel. Ještě stále byl zmaten z nečekaného setkání s Ellone. Ta dívka mu prostě ležela v hlavě.
"Konečně jsem teď sám." Pomyslel si Squall. "Mám všechny zkušenosti, které potřebuji k přežití. Už nejsem chlapec." Squall se neklidně překulil na druhou stranu a přemýšlel dál: "To je lež. Nic nevím. Jsem zmaten. Nechci být na nikom závislý. Jak to mohu udělat? Řekněte mi to někdo..."
Překulil se zpět na druhou stranu. "Přestanu být závislý na ostatních."
S touhle myšlenkou nakonec usnul. Ovšem ani jeho snění nebylo poklidné. Zdál se mu velmi podivný sen. Byl malý, opuštěný chlapec, stál kdesi venku v děsném dešti a zoufale volal nějaké holčičí jméno: "Sis. ." Volal. "Jsem... všemi opuštěn. Ale udělám nejlíp, když se obejdu i bez tebe, Sis. Mohl bych vzít veškerou péči na sebe."
Pak malý Squall sklopil oči a smutně se zahleděl do velké louže. Následovala tma, po níž podivný sen skončil. Squall tiše dřímal ve své posteli, když vtom si uvědomil přítomnost Rinoy. Rychle se probral a v tu ránu už byl na nohách.
"Hej, už zase." Řekla Rinoa, když viděla, že Squall opět spal.
"Já jsem nespal." Vymlouval se Squall.
"Oh opravdu?" Pravila nevěřícně Rinoa. "Tuším, že jsem tě slyšela mluvit ze spaní. Nepovím ti o čem jsi mluvil. Hej, pojďme se projít."
"Už zase?" Otázal se Squall znuděně.
"Před tím to byla seznamovací vycházka. Teď je čas se projít." Vysvětlila mu Rinoa.
"Jdi sama. Tady je to bezpečnější." Odbyl ji chladně Squall a posadil se na svou postel.
Rinoa ho však přemlouvala dál: "Tak to není, já chci, abys mě chránil. Víš... Ty jsi vždycky tak ponořen v myšlenkách. Proč se trochu neusměješ? Není dobré tak moc přemýšlet. To co se ti pokouším říct je... že by to byla pro mě pocta... mít tvou společnost, tvou vznešenost. Pak bych ti mohla pomoct od tvých myšlenek. Co na to vaše výsost?"
"Fajn." Rozhodl se nakonec přesvědčeně Squall.
"Děkuji, vaše výsosti! Jdeme!" Radovala se Rinoa a už hnala Squalla ven z pokoje.
Jakmile vyšli ven, ozvalo se hlášení od ředitele Cida, které znělo velmi radostně: "Halo Všichni. Mluví k vám ředitel. Plány byly stanoveny a jsem rád, že se vše vyřešilo. Hurá! "
Mezitím zahrada, plující po vodě, mířila přímo k jedné rybářské osadě uprostřed širého moře. Zahrada začala přibržďovat, když se přibližovala, jenže byla skoro tak velká jako celá osada a cestou srazila vysoký sloup, trčící z vody. Ten se skácel do moře, až všude vyšplíchla voda. Kousek opodál na vysokém molu zrovna chytal ryby jeden starý rybář. Nahodil si svůj prut, posadil se pod široký slunečník s modrobílými pruhy a vyčkával, až se mu chytí nějaká velkolepá ryba. Seděl a čekal, když vtom zaslechl podivné zvuky a hlasité šplouchání vody. Ohlédl se a najednou uviděl mohutnou zahradu Balamb, mířící rovnou na molo, kde rybařil. V tu ránu byl na nohách. Chtěl utéct, jenže v tom okamžiku mu zabral prut. Nevěděl co má dělat. Zůstat s vylovit to co se mu chytlo na prut, a nebo utéct před obrovskou zahradou? Chvíli váhal, ale pak však nechal prut prutem, hodil ho do vody a na poslední chvíli utekl z mola pryč. Zahrada náhle prudce zabrzdila, až do výše vystříkla voda, která posléze zaplavila molo i s modrobílým slunečníkem, který tu zanechal vystrašený rybář. Konečně se zahrada bezpečně zastavila. Způsobili sice pár škod, ale nic vážného. Pouze srazili pár vysokých sloupů.
Řediteli Cidovi se ulevilo. Ihned tedy zvolal do rozhlasu: "Squalle! Mluví k tobě ředitel! Prosím přijď za mnou!"
Když Squall vyslechl ředitelovo hlášení, opustil Rinou a vydal se za ředitelem do kokpitu.
Jakmile tam dorazil, spatřil ředitele, jak hlásí do rozhlasu: "Halo všichni, prosím zůstaňte v klidu. Rovněž prosím, nenechávejte zahradu žádné náhodě. Pokusíme se dostat věci zpět do pořádku. Děkuji za vaši spolupráci."
Ředitel dohlásil, ohlédl se a zpozoroval přítomnost Squalla.
"Ah Squalle, díky že jsi přišel. Zde jsou vaše rozkazy." Povídá ředitel a vysvětluje Squallovi úkol. "Přistáli jsme v Rybářské vyhlídce. Prosím jdi s Quistis a Rinou na břeh. Najděte místního starostu a omluvte se za tuhle nehodu. Povězte mu, že přicházíme v míru. Taky se tam chvíli porozhlédněte."
"Ano, pane." Souhlasil Squall, avšak nechápal proč tam musí chodit.
"Máš něco, co bys mi chtěl říct?" Zajímal se ředitel.
"Ne." Odvětil Squall.
"SeeD není jen speciální síla na bojové akce. Chci vás vidět ve světě. Rozšířit vaše obzory. Věřím vám. Vkládám do vás vysoké naděje, Squalle. Teď jdi." Pravil ředitel nakonec.
Pak Squall opustil kokpit a jel dolů do pracovny. Tam ho již očekávaly Quistis a Rinoa.
"Nová mise?" Vyzvídala Quistis.
"Vylodíme se v Rybářské vyhlídce." Sděloval jim Squall. "Oficiálně se omluvíme a pas se porozhlédneme po městě."
"Můžeme se dostat ven do vyhlídky z druhého patra. Použijeme to jako východ." Pravila Quistis.
A tak se všichni tři společně vydali do druhého patra, kde byla terasa, z níž se mohli dostat ven do Rybářské vyhlídky. Jakmile vystoupili ven, ucítili svěží, čerstvý vzduch a kolem nich se rozprostíralo moře. Kotvili přímo u Rybářské vyhlídky. Přešli z terasy na jakési vysoké lešení a hluboko pod nimi byla jen voda. Kráčeli tedy po vysokém můstku, když vtom naproti nim stáli tři muži.
"Přišli jsme vás varovat dřív, než vstoupíte na břeh." Povídá jeden muž. "V žádném případě neschvalujeme ve městě boje. My tu válčení netolerujeme."
"Rozumíte?" Povídá druhý.
"Ano." Souhlasil Squall. "My jsme reprezentanti ze zahrady a přicházíme v míru."
"Vítejte v Rybářské vyhlídce." Přivítal je muž přátelsky.
"Měli byste navštívit starostu." Říká druhý muž. "Jeho dům je uprostřed města."
"On je velitelem Rybářské vyhlídky." Sdělil jim muž třetí.
"Navštívíme ho." Ujistil je Squall.
Jeden z mužů se nahnul přes zábradlí a spatřil rozbitý sloup, teda spíš to co z něj zbylo.
"K čertu, tohle je nepořádek." Stěžoval si.
"Moc se omlouvám. To bylo nevyhnutelné. Ztratili jsme nad zahradou kontrolu." Omlouval se Squall.
"Tím se netrapte." Uklidňoval ho muž s úsměvem. "Důležité je, že nebyl nikdo zraněn. Rádi to opravíme. Těšíme se na vaši návštěvu."
Pak se všichni tři muži otočili a odcházeli pryč. Squall, Rinoa i Quistis je následovali. Kráčeli po vysokém můstku a shlíželi dolů na průzračné, tyrkysové moře. Můstek byl vskutku dlouhý, ale po chvíli se jim však naskytl nádherný pohled na celou Rybářskou vyhlídku, na kterou teď s úžasem v očích hleděli. Tvořila ji obrovská kruhovitá plocha, která se modře leskla do dáli, a v jejím středu stál starostův dům. Kolem dokola byla plocha obklopena vysokými sloupy, na nichž se točily malé vrtulky. Všude kotvily malé loďky a rybařili rybáři. A od toho všeho vedly přes moře dlouhé koleje, které spojovaly vyhlídku s Estharským kontinentem. A vysoko na nebi ozařoval tu nádheru velký měsíc, jenž byl vidět i přes to, že byl den. Došli až k výtahu, který vozil lidi po lešení nahoru a dolu. Nastoupili do něj, když tu se jich jeden muž zeptal:
"Takže, vy jdete do Estharu?"
"Esthar?" Podivil se Squall.
"Víte..." Povídá muž. "To město s dokonalou technikou. Jde se tam přes vlakové koleje. Tuším, že vy tam nejdete. Mnoho lidí, kteří se zde zastaví tam jdou. Vlaky jsou nefunkční, takže nejlepší cesta tam, je jít odsud pěšky. Jak vtipné, že? Měli jste nehodu a přišli jste sem, že? Myslím, že bych vás měl svézt."
Muž tedy spustil výtah a svezl Squalla, Rinou a Quistis dolů z lešení. Tam vystoupili a pokračovali dál po dlouhém můstku. Na jeho zábradlí byly připevněny záchranné kruhy a okolo stály sloupy s vrtulemi, poháněnými větrem. Po chvilce přešli přes kolejiště a pokračovali dál po dlouhém schodišti dolů do té kruhovité, jasně modré plochy. Ve středu stál trochu schátralý, zašedlý, ale za to vysoký starostův dům. Vydali se tedy dovnitř. Ocitli se v malé, zatuchlé, potemnělé místnůstce, ne moc dobře uklizené, odkud vedly schody do dalšího poschodí. Vyšli nahoru a spatřili již hezčí místnůstku, sice prostě zařízenou, ale za to s proskleným stropem, takže tu byl pěkný výhled. A uprostřed na zemi seděl starosta se svou ženou. Byl to již starší muž a na jeho ustarané tváři bylo vidět, že už si toho hodně zažil.
"Prosím posaďte se." Vybídl je starosta.
Squall, Rinoa i Quistis se tedy také usadili na zemi.
"Dovolte mi jít k věci. Kdy odcházíte?" Pravil starosta.
"Odejdeme jakmile bude zahrada schopna pohybu." Vysvětlil mu Squall.
"Napadá vás kdy?" Zajímal se starosta.
"Obávám se, že ne." Povídá na to Squall. "Teprve před nedávnem jsme zjistili, že se naše zahrada pohybuje. Ještě ale nevíme jak se pohybuje. Stále se to ještě všechno pokoušíme pochopit."
"Naši technici vám pomohou. Mohli by to všechno opravit. Co vy na to?" Navrhoval starosta.
Squall zapřemýšlel. Připadalo mu, že se jich chce starosta zbavit.
"Jděte se poradit s vaším velitelem jestli nemůžete rozhodovat sami." Dodal ještě starosta.
Squall se najednou prudce zvedl ze země.
"Promiňte." Pravila náhle Rinoa. "Proč o nás smýšlíte tak špatně?"
Squall se však plácl do čela a nechápal, proč se do toho Rinoa plete. Přál by si, aby na chvíli zavřela pusu.
"My nechceme v Rybářské vyhlídce vojenské organizace." Vysvětloval jí starosta. "Spoléháte se na sílu k vyřešení problémů. To je v přímém rozporu s našimi zákony."
Vtom se do řeči vložila i starostova žena: "Věříme, že každý problém může být vyřešen bez boje. Když dosáhnete vzájemnému porozumění, není tu boje třeba."
"Násilí vede jedině k dalšímu násilí." Říká starosta. "Věříme, že vaše přítomnost tu bude přitahovat násilí. Proto chcem, abyste se vrátili jakmile to bude možné."
Squall pohlédl na Rinou a Quistis a řekl: "Vraťme se zpět do zahrady."
Obě dívky se zvedly ze země a společně se Squallem odešly. Opustili starostův dům a vraceli se do zahrady, když vtom se Quistis zastavila a řekla:
"Sakra, to bylo nepříjemné."
"Zapomeň na to. Nemůžeš od všech čekat uvítání." Řekl jí Squall.
Vraceli se tedy zpět nahoru po dlouhých schodech, když tu se proti nim vyřítil vylekaný muž a křičel: "Galbadští vojáci!"
Všichni tři se velmi podivili. Co by zrovna tady dělali galbadští vojáci? Klid v Rybářské vyhlídce se náhle vytratil. Pospíchali rychle po schodech nahoru a když přecházeli přes kolejiště, zaslechli, jak na ně někdo volá. Byla to starostova žena, která pospíchala za nimi:
"Počkejte! Galbadiané tu jsou kvůli vám, že? Oni jdou po vás."
Vtom si Squall uvědomil, že ta žena má nejspíš pravdu. Možná tu galbadští vojáci jsou opravdu kvůli nim.
"Uděláte líp, když převezmete všechnu odpovědnost! Je to vaše vina!" Zlobila se na ně žena.
"Nespoléhejme se na ně." Pravil právě přicházející starosta. "Oni nemohou nic dělat bez boje."
Starosta pomalu odcházel po kolejích. "Půjdu si s těmi vojáky promluvit." Řekl naposled a odešel pryč.
Přece si ten blázen nemyslí, že ho budou vojáci poslouchat? Squall Galbadiany dobře znal a věděl, že na starostu jistě zaútočí. To nemohl nechat jen tak. Neváhal a ihned se s Rinou a Quistis vydal za starostou. Procházeli kolem nejrůznějších obchůdků, které lemovaly pobřeží, u něhož stály zakotvené čluny a kde posedávali na molu rybáři. Došli až na menší, kulaté náměstíčko, kde se nacházela stará železnice. Vlaky tu už ale dávno nejezdily. A právě ve středu toho náměstí spatřili starostu, jak rozmlouvá s jedním galbadským vojákem.
"On možná nechce naši pomoc," Povídá Quistis tiše Rinoe a Squallovi. "ale měli jsme mu vysvětlit, že nás potřebuje."
Všichni tři se mlčky přikrčili k zemi a tak, aby je nikdo nezpozoroval, naslouchali rozhovoru mezi starostou a vojákem.
"Už jsem vám to řekl." Pravil starosta. "Nikdy jsem neslyšel o dívce Ellone. Nikdo takového jména tu není."
V tom okamžiku to se Squallem cuklo. Ellone? Skutečně říkali to jméno? Kdo ta dívka k sakru je, že ji hledají galbadští vojáci?
"Fajn. Musíme tohle město prohledat." Řekl naštvaně voják.
Ale starosta se ho stále snažil přesvědčit: "Počkejte chvíli! Mluvím pravdu! Nikdy jsem tu dívku neviděl!"
"Na tom nezáleží, starý muži. V každém případě, tohle místo spálíme. To je Edein rozkaz." Prohlásil voják tvrdě a hlasitě se rozesmál.
Starosta však padl před vojáka na kolena a žadonil: "Ne, prosím! Žádám vás, nedělejte to!"
"Začnu s tebou." Řekl voják pohrdavě, chytl starostu pod krkem a vyzdvihl ho do výše.
Tu však přispěchali na pomoc Squall, Rinoa a Quistis, kteří se už na to nemohli dívat.
"Kdo sakra jste!?" Křikl na ně voják a odhodil starostu na zem.
"Jsme SeeDi." Odvětil Squall.
"Seedi! Vyřídím vás hodně rychle!" Rozčiloval se voják.
Squall se sklonil ke starostovi, který ležel na zemi, a řekl: "Omlouvám se, ale nemáme na výběr."
Pak se Squall zvedl, vytasil svůj meč a nečekaně s ním sekl po vojákovi. Ten se jen skácel na zem jak shnilá hruška a bylo po něm. Náhle však zaslechli podivný, rachotivý hluk. Všichni rychle vzhlédli na nedaleký kamenný most a spatřili tam nějaký velký stroj.
"Něco se sem řítí." Vyděsila se Rinoa, když viděla, že to míří přímo k nim.
Obří stroj dojel zhruba tak do půli mostu a tam se zastavil. Všichni čekali se zatajeným dechem, co se bude dít. V tom okamžiku ten obří stroj či co, seskočil z mostu a s těžkým dopadem přistál přímo před ně. Teď teprve si všimli, jak doopravdy vypadá. Byl to stroj na čtyrech kolech, postaven z šedomodrého kovu a na střeše měl dva komíny a čtyři pozůstatky z dalších komínů. Vypadal celkem očouzeně a porouchaně. Byl to ten samý stroj, se kterým bojovali Selphie, Irvine a Zell v raketové základně. To však Squall ani nikdo jiný netušil.
"Galbadská nejnovější zbraň." Pravila Quistis a chopila se svého biče.
I Rinoa se Squallem tasili zbraně. Avšak když stroj vypustil ze svých dvou zbylých komínů první střely, pochopili, že zbraně jim moc nepomohou. Nejspíš budou muset volit kouzla. Ale nenapadalo je žádné, které by na tak velký, mechanický stroj zapůsobilo. Co jen budou dělat. Všechna kouzla, která zatím na stroj přivolali, neměla moc velký účinek. A ve chvíli, kdy na ně vypustil žhnoucí laser, měli toho už dost. Neměli čas přemýšlet jak se toho stroje zbaví, neboť byli vyčerpaní neustálím vyhýbáním rychlých střel a laserů. Měli pocit, že jsou v koncích. Když tu Rinoa opravdu dostala nápad. Rozhodla se, že přivolá na pomoc svého strážce síly. A to vodního draka jménem Leviathan. Přiskočila tedy před obří stroj, zakouzlila rukama nad hlavou a zmizela. V tu ránu vzduchem proletěl stříbrný blesk a zastavil se ve výši kousek před strojem. Blesk utvořil ve vzduchu bledě modrý, zářící kruh, z něhož vylétly ozařující paprsky. Náhle začalo z kruhu cosi vylézat. Byla to pouze vodní hmota, vypadající jako dlouhý had. Soukala se pomalu ven, až se doplazila přímo před stroj. Teď tu ta nádherná věc stála v celé své kráse. Krásně průzračná, skleněná voda se tu tyčila jako obrovitánský had a zářila stříbřitě modrým světlem. Byl to vskutku nádherný pohled, avšak jen do chvíle, než se z té vody tak mohutně zablýsklo, až nebylo vidět nic než bílou, oslnivou záři. Když záblesk zmizel, stál tu z nenadání místo hadovité, vodní hmoty, obrovský, modře zářící drak Leviathan, jenž se z té hmoty proměnil. Byl štíhlý jako had, měl ostře špičatý čumák, podobající se spíše zobáku, a ve stejné rovině s ním měl vzadu na hlavě dva špičaté bodce, takže člověk často nevěděl, kde má ústa a kde bodce. Kousek za hlavou mu čněla nepatrná, ostře zubatá křídla. Jeho ocas byl také ostře zubatý a velmi malý. Tak tu stál nádherný, modrý a vznešený drak, kterého teď obklopila spousta vodních bublinek. Vtom Leviathan pozvedl svou hlavu k nebi, rozevřel křídla a pomalu letěl vzhůru. Pod ním se náhle začala třást země a vypadala, že brzy pukne. Jak Leviathan stoupal výš, vyrostla z té třesoucí se země vysoká šedivá skála. Leviathan se nad jejím vrchem zastavil, zakroutil se do tvaru písmene S a náhle z něj vyšlehl oslnivý záblesk. V tu ránu se krásný drak proměnil v průzračnou vodu, která stékala z vrchu skály jako vodopád. Hnala se prudce dolů, až svou mohutnou vlnou tsunami zaplavila celý stroj. Když voda opadla, vše zase zmizelo.

Zbývající dva komíny stroje najednou vzplály. Celý mechanismus se začal třást a bouchat. Pak stroj poodjel o kus vzad, až spadl přes okraj rovnou do moře. Bylo po něm. Všichni tři se teď mohli jen radovat a poklidně se vrátit zpět do zahrady. Ovšem to neudělali. Místo toho tam stáli se zatajeným dechem a hleděli ke břehu, odkud spadl stroj do moře. Z vody se totiž škrábaly ven nějaké tři postavy. Kdo to je? Postavy se malátně plazily po zemi, až se doplazily přímo před Squalla, Rinou a Quistis. A vtom Squall spatřil, kdo ty postavy doopravdy jsou. Nikdo nevěřil svým vlastním očím. Vždyť to byli Zell, Irvine a Selphie! Všichni na sebe překvapivě zírali a nebyli schopni slov.
"Squalle!!!" Vykřikla najednou radostně Selphie.
Squall byl hrozně rád, že je vidí. Poprvé v životě měl pocit, že ho něco rozveselilo.
"Hej Selphie, Zelle, Irvine. To je skvělý, že vás vidím." Radoval se hned, i když neprojevil žádný úsměv.
"Řekni, co se stalo se zahradou?" Zajímal se Irvine.
"Zahrada je v bezpečí." Ujistil je Squall.
"Opravdu!! ? Jů-Jupí!!!" Jásala Selphie.
"Co se s vámi stalo?" Vyzvídal Squall, jenž nechápal, jak se sem vlastně dostali. Nejspíš byli schováni v tom děsivém stroji.
"Squalle, nechme to na pozdějc." Pravila Quistis.
"Quistis, Rinou," Povídá Squall. "Proč je nevezmete zpátky do zahrady? Uvidíme se později, já se tu ještě porozhlédnu."
A tak se všichni kromě Squalla sebrali a odešli pryč. Avšak Rinoa tu zůstala. Přišla ke Squallovi a pravila mu:
"Víš, překvapils mě. Vypadals tak šťastně, že je vidíš. To je poprvé, co jsem tě viděla tak otevřeného. To bylo... opravdu milé."
"Byl jsem šťastný, že je vidím v pořádku. Co je na tom tak překvapivého? Je to snad něco špatného?" Divil se Squall.
"Ne! Není to špatné!" Ujistila ho Rinoa. "Jsou to tví druzi, ale kromě toho, jsou i tví přátelé. Hej Squalle, trápil by ses taky pro mě? Víš, kdybych byla s nimi na tom místě?"
Squall byl na rozpacích. Nevěděl co má odpovědět a tak začal koktat: "Já... ahhh... nevím. Možná... nevím."
"Oh můj bože! Ty jsi zčervenal! Jsi tak roztomilý! Bereš to tak vážně!" Lichotila mu Rinoa, pak se však se Squallem rozloučila a odešla pryč.
A tak Squall zůstal sám. Procházel se po Rybářské vyhlídce, obdivoval její krásu, navštívil každý obchůdek a přemýšlel. Rád by věděl, jak se sem Selphie, Zell a Irvine dostali. Bylo jasné, že se schovali do toho stroje, ale proč, to nevěděl. Skutečnost však byla taková. Když raketová základna explodovala, stačili se ještě schovat do obřího stroje a nějakým způsobem se s ním ze základny dostali pryč. Tak se jim povedlo zachránit si včas své životy. Tohle všechno však Squall netušil, ale rozhodl se na to už nemyslet. Radši se vrátí do zahrady Balamb. Vracel se tedy po cestě zpět a naposledy se kochal krásnou vyhlídkou. Jakmile vyjel výtahem nahoru na lešení, všiml si, že tam na něj čeká Irvine.
"Ředitel udělal dobře, když do zahrady pozval techniky. Teď se tu hodí." Pravil Irvine, když k němu dorazil Squall.
"Správně." Souhlasil Squall.
"Přemýšlel jsem. Ti technici se zdají velmi šikovní. Myslíš, že by vadilo, kdybych se jich zeptal, jestli opraví ještě další věc?" Otázal se Irvine.
"Pokud to nezpomalí práci na zahradě, jen do toho. Za pokus to stojí." Odpověděl Squall a pak se již oba vypravili do zahrady.
Kráčeli po lešení, když tu se Irvine zastavil a zapřemýšlel.
"Co je?" Zeptal se ho Squall.
"Selphie se cítí zle." Povídá Irvine starostlivě. "Myslel jsem, že bys mohl zjistit co jí trápí. Třeba se ti jako veliteli svěří. Zkus jít za ní a promluvit s ní."
Když však spatřil jak se Squall tváří, rychle dodal: "Já vím, ty jsi necitlivý na tyhle situace, takže půjdu s tebou."
"Kde je?" Zeptal se Squall.
"Je nešťastná na nádvoří u jeviště." Řekl Irvine naposled a pak pokračovali dál.
Ovšem po chvíli se Irvine opět zastavil, naklonil se přes zábradlí a s úžasem v očích hleděl na krásný výhled. Viděl vysoké sloupy s vrtulemi, obklopující nádhernou Rybářskou vyhlídku a také viděl celou konstrukci vysokého lešení, na jehož mostě teď stáli.
"Jů. Neočekával jsem všechny tyhle těžké stroje." Pravil Irvine nadšeně.
"Jak to mimochodem opravují? S kladivy a hřebíky?" Zajímal se Squall.
"Hej, hej, hej, tohle není můj obor." Bránil se Irvine.
"Tak co je tvůj obor?" Zeptal se Squall.
"Zbraně a dívky." Řekl Irvine s úsměvem.
Poté už nikdo nepromluvil a tak se konečně vrátili do zahrady Balamb. Irvine byl rád, že po tak dlouhé době, kterou strávil v raketové základně, zase vidí zahradu. Dělal si o ní opravdu starost. Šli zahradou, sjeli výtahem dolů do hlavní haly a vydali se na nádvoří. Scházeli ze schodů, pod nimiž protékala čistá, průzračná voda a kolem rostly vysoké, listnaté stromy. Připadali si jako v parku. Bylo to tam vskutku krásné, ovšem pak se ta krása z nenadání vytratila. Místo stromů všude byly poházené kusy třísek a rozbitého harampádí ze zničeného jeviště. A uprostřed toho všeho nepořádku stála uslzená Selphie.
"To je tak ošklivé." Naříkala Selphie.
"Jo. Bylo to šílené," Povídá Squall. "s pohybem zahrady a nárazem do Rybářské vyhlídky. Tolik se toho stalo."
"Víš, opravdu bych si přála vidět na jevišti účinkovat nějakou kapelu. Úplně to vše vidím, jak by to mělo vypadat." Pravila Selphie zasněně.
"Jsem si jist, že stále můžeš něco udělat." Utišoval ji Squall.
Tu však na něj Selphie nevěřícně pohlédla: "Squalle... ty jsi citlivý? To je zvláštní. Ty jsi ten poslední člověk, od kterého bych čekala, že mě povzbudí. To musím vypadat opravdu zklíčeně."
Squall však nechápal co je na tom tak zvláštního. Poodešel kousek stranou a na chvíli se zahloubal do své mysli.
Selphie si toho ale všimla a řekla: "Oh! Už zase jdeš do svého vlastního, malého světa a nebudeš se na ničem podílet, že?"
"Jo." Odvětil Squall chladně.
"Myslím, že se už cítím líp. Nestrachuj se o mě, Squalle." Ujistila ho Selphie.
"Irvine, pomož jí. Já jdu pryč." Obrátil se Squall na Irvina.
"Jasně." Souhlasil ochotně Irvine.
Squall odcházel pryč z nádvoří, když tu se ozvalo hlášení od ředitele Cida: "Squalle, mluví k tobě ředitel. Prosím přijď za mnou."
Squall neváhal a ihned pospíchal za ředitelem do kokpitu. Irvine a Selphie tu teď zůstali sami.
"Myslím, že není čas na to být nešťastná." Povídá najednou Selphie.
"To je dobře. Začneme se zábavou." Řekl Irvine.
"Zábavou? Jakou zábavou?" Udivila se Selphie.
"Tak zaprvé," Vysvětloval jí Irvine. "zeptáme se techniků z Rybářské vyhlídky, jestli mohou opravit jeviště. Když mohou opravit zahradu, tohle by pro ně měla být hračka."
"Myslíš, že to opraví?" Zajímala se Selphie.
"Žádné strachy. Podpořím tě. Jsem si jist, že to opraví." Uklidňoval ji Irvine.
"Jsi skvělej. Myslíš, že to dokážeš?" Pravila nadšeně Selphie.
"Jo, můžeš 'svou kapelu' uvést na jeviště." Ujistil ji Irvine.
"Jupí-Jů! Skvělé! Předvedeme to na ulici!" Jásala radostně Selphie.
Mezitím Squall dorazil za ředitelem do kokpitu a zrovna mu dopověděl skoro vše co se událo v Rybářské vyhlídce.
"To je obsah mé zprávy." Řekl Squall, když předal řediteli své informace.
"Vidím. Před chvílí jsem tu zprávu už slyšel od Selphie." Pravil ředitel.
Squall si však vzpomněl ještě na jednu informaci, kterou musí řediteli říct, a tak ještě dodal:
"Oh, a ještě jedna věc... Objevili se tam Galbadiané, kteří pátrali po Ellone. Zdál se to být jejich hlavní cíl v Rybářské vyhlídce. Věřím, za tím vším je čarodějka Edea."
Ředitele Cida ta zpráva trochu znepokojila. Na chvíli odvrátil od Squalla zrak a hluboce se zapřemýšlel.
"Ellone má schopnost poskytnout lidem zažít minulost." Pomyslel si ředitel v duchu, tak aby to Squall neslyšel. "Možná jde čarodějka po ní kvůli této schopnosti. Jaký jiný důvod by tu mohl být?" Pak se ředitel vytrhl z přemýšlení a řekl nahlas: "Takže Galbadiané teď pracují pro čarodějku a hledali v Rybářské vyhlídce Ellone."
"A nedbají na to, zda-li ji najdou nebo ne. Měli nařízení vypálit město." Přikývl Squall.
"To by mohlo přispět ke snížení počtu možných míst, kde by se Ellone mohla skrývat. Nejpravděpodobněji, čarodějka tenhle útok nezastaví, dokud Ellone nenajde. Bude pokračovat v pátrání a vypálí vše co jí bude stát v cestě. Nemůžeme déle čekat." Pověděl ředitel, přistoupil k ovládacímu systému a promluvil do rozhlasu:
"Tady ředitel Cid. Mám oznámení. Mám naléhavé zprávy, o které se s vámi musím podělit."
Ředitel Cid začal sdělovat důležité zprávy, které teď poslouchala celá zahrada. I Quistis, jež se zrovna na ošetřovně přátelsky vybavovala s doktorkou Kadowaki. I Zell, který právě stál v kavárně ve frontě na hot dogy, které tak zbožňoval. A dokonce i Rinoa, jež si v knihovně pročítala knihu, teď naslouchala hlášení.
"Zahrada se již opravuje." Pokračoval ředitel. "Odjedeme z Rybářské vyhlídky ihned, jakmile to bude hotovo. Vydáme se na cestu. Tato cesta vede k přemožení čarodějky. Zahrada teď bude použita jako pohybující se základna. Správu zahrady budu řídit já sám a můj pomocník, jako obyčejně. Tahle cesta bude zahrnovat mnoho bitev. Pro tohle je potřeba dobře hodnoceného velitele. Proto jsem určil Squalla jako vašeho nového velitele. Od teď bude Squall velitelem. Bude rozhodovat o našem cíli cesty a bojovém plánu. Uposlechněte všichni jeho rozkazy. Jestli tu jsou nějaké námitky, prosím přijďte za mnou."
Když to Squall uslyšel, byl v šoku. Nemohl tomu uvěřit. Ředitel Cid ho povýšil. Squalla to ale nikoliv nepotěšilo. Spíš naopak, byl rozčilený. Nechtěl, aby bylo vše v jeho rukách. Nechtěl mít vše na starosti.
Jakmile ředitel dohlásil, obrátil se na Squalla a řekl: "Squalle, od teď jsme pod tvým vedením."
Squalla to ale čím dál víc znepokojovalo, položil si ruku na čelo a jen nechápavě zavrtěl hlavou. Cítil, že začíná pomalu zuřit.
"Tohle je tvůj osud. Tvá cesta vede ke zničení čarodějky." Sděloval mu ředitel.
Jenže to už Squall nevydržel a hlasitě se rozkřikl: "Nemluvte o tom jako by to bylo rozhodnuto už od mého narození!"
Ředitel na to však neodpovídal, jelikož na Squallovy nálady byl již zvyklý. A Squall už byl klidný.

Schylovalo se k večeru a Squall odpočíval ve své posteli. Neklidně se převracel ze strany na stranu a přemýšlel o předchozí rozpravě s ředitelem Cidem.
"Nezamýšlím bojovat s čarodějkou." Pomyslel si Squall. "Je to nevyhnutelné když jsem člen SeeD. Co? Když jsem člen SeeD? Co kdybych dal výpověď? Ale jak? Jak toho mám nechat? Nechci na to myslet. Přestanu přemýšlet."
Squall se otočil na druhý bok a přemýšlel dál: "Musím udělat to, co mi bylo řečeno. Řídit zahradu a zabít čarodějku."
Squall se náhle neklidně posadil: "Jak může ředitel Cid ode mě očekávat, že se budu starat o všechny? Bylo by nejlepší jít bojovat s čarodějkou hned a ukončit tyhle nesmysly. Ale není ona náhodou ředitelova žena? On po nás chce, abychom zabili jeho ženu? Jak může dát takové nařízení?"
Squall si zase lehl a stále si pokládal ty samé otázky. Jak může ředitel chtít zabít svou ženu? A proč vlastně galbadští vojáci hledají Ellone? Bylo tu čím dál víc nezodpovězených otázek, až z toho byl Squall zmaten. Nicméně, únava ho nakonec zmohla a on usnul.

Mezitím zbytek skupiny, Selphie, Irvine, Zell, Quistis i Rinoa, se společně sešli ve středu Rybářské vyhlídky před starostovým domem, kde již stálo postavené jeviště a spousta hudebních nástrojů. Chystali se uspořádat koncert, v němž budou účinkovat.
"Hej všichni." Pravil Irvine. "Tady je naše producentka Selphie." A ukázal na ni.
"Upoutáme pozornost koncertem jak jsme plánovali." Sdělovala jim Selphie svůj záměr. "Ačkoli, ten výkon není pro nás. Je pro Squalla, jako dárek k novému povýšení."
"Zní to legračně." Prohlásila Quistis.
"Takže, kdo bude účinkovat?" Zeptal se zvědavě Zell.
"My." Odpověděl Irvine.
"Jo super." Zaradoval se Zell.
Quistis se to však moc nezamlouvalo a tak se na Irvina obořila: "Ty jsi dětinský. Oh, nikoliv. Nepočítej se mnou, nemám hudební nadání."
"Oh vážně? To se ještě uvidí." Řekla na to Rinoa.
"Vyzkoušíme si to. Vše je připraveno, jen potřebujeme čtyři lidi." Řekla Selphie.
"Tohle bude zábava!" Radovala se Rinoa.
Selphie se na ni však podívala a s vážnou tváří jí řekla: "Oh, promiň Rinou, ale ty se nezúčastníš."
"Ty mě necháš stranou?" Zvážněla Rinoa.
"Máme pro tebe něco mnohem důležitějšího." Ujistila ji Selphie.
"Takže, co budeme dělat?" Vyptával se Zell. "Mám na mysli, my jsme všichni amatéři, že? Stejně, když nám předáš nástroje, nebudeme vědět co s nimi."
"Nejprve vám musím něco říct." Povídá Selphie. "Už jsem jednou dostala na starost takový koncert, ale pak jsem se přemístila ze své zahrady do Balamb. Předpokládám, že by měly být použity pouze čtyři nástroje na sestavení skladby, ale já jsem jich sem donesla osm."
"Co tím myslíš?" Zeptal se Zell.
"To je dost jednoduché." Povídá Irvine. "Máme čtyři nástroje navíc z jiných skladeb a Selphie přesně neví, které jsou ty správné pro složení její skladby. Jediná cesta jak najít ty správné, je zahrát na všech osm nástrojů a pak se uvidí."
"Správně." Souhlasila Selphie. "Chci abyste postupně hráli na všechny nástroje a různě je střídali. Irvine tu skladbu zná, takže vybere ty čtyři nástroje, které jsou správné."
"Začněme." Přikázal Irvine.
A tak se všichni, kromě Rinoy, chopili hudebních nástrojů a zkoušeli hrát skladbu ze světoznámé písně 'Eyes on me'. Zell zkoušel hrát na saxofon, Irvine na elektrickou kytaru, Selphie na basovou kytaru a Quistis na piano. Po chvíli hraní Irvine usoudil, že tyhle čtyři nástroje jsou ty pravé.
Selphie byla šťastná, že se jim podařilo najít ty pravé nástroje. Otočila se na Rinou a řekla jí: "Rinou, záleží to už jen na tobě."
"Můžeš se mnou počítat!" Ujistila ji Rinoa, jež tušila co bude jejím úkolem. Tušila jaké překvapení přichystá pro Squalla ona.
"To bude super!" Radovala se Selphie a těšila se, jak celý koncert i s Rinoiným překvapením bude vypadat.

Nastal večer, když se Squall zrovna probudil. Byl sice velmi unaven, ale spát už nemohl. Vstal tedy z postele a pomalu se vyloudal ze svého pokoje. Jakmile se ocitl na chodbě, spatřil Zella, Quistis a Rinou, která byla oblečena ve svých krásných, bílých minišatech, jaké měla na sobě tehdy na slavnostním plese. Jen co Squalla zpozorovali, pošeptala Quistis Rinoe: "Už přichází."
"Fajn, teď je celej tvůj." Špitl Zell a pak společně s Quistis odešel pryč.
Rinoa tu zůstala sama. Squall jí však nevěnoval moc pozornosti a pokračoval dál po chodbě.
Rinoa ho však zarazila: "Nikam nechoď. Tak co je? Vypadáš skíčeně. No tak, Squalle, kolik ti je? Ještě stále jsi teenager. Proč se podle toho nechováš?"
Jenže Squall byl unavený a na tyhle řeči teď neměl absolutně náladu. Raději mlčel.
"Fajn, pojď. Půjdeme na koncert." Vyzvala ho Rinoa.
"Proč ne?" Souhlasil Squall, i když ne moc ochotně.
"Jo! Super, pojďme!" Jásala nadšeně Rinoa a už vedla Squalla pryč ze zahrady do Rybářské vyhlídky, kde se konal onen koncert.
Byl krásný a příjemný večer, v jehož klidu se nesl okouzlující zvuk cvrčků a tmavě modré nebe plné hvězd bylo ozářeno stříbřitou září měsíce. Rinoa a Squall přecházeli zrovna přes vlakové kolejiště, když vtom potkali Irvina a o kus dál stála na schodišti Selphie.
"Takže ona tě přesvědčila, co?" Pravil Irvine a mrkl jedním okem na Squalla. Pak ho odvedl stranou, dál od Rinoy a pošeptal mu: "Sluší vám to spolu."
Squall však nechápavě vrtěl hlavou.
"Našel jsem pro vás perfektní místo." Pokračoval Irvine. "Je u jeviště. Nemůžeš ho minout. Nechal jsem tam ležet starý časopis. Můžeš mi poděkovat později. Bude to zábava. Dnes večer na vše zapomeň."
Squall si jen položil ruku na čelo a připadal si hrozně trapně. Irvine ho pak odvedl zpátky k netrpělivé Rinoe a společně se Selphií pospíchal pryč. Rinoa a Squall je pomalu následovali. Scházeli z dlouhých schodů, až dorazili přímo k domu starosty, kde stálo veliké jeviště, osvětlené mnoha barevnými, halogenovými světly. A na něm již stáli připraveni Squallovi přátelé. Irvine s elektrickou kytarou, Selphie s basovou kytarou, Zell se saxofonem a Quistis seděla za pianem.
"Squalle!" Zvolala Selphie. "Tohle všechno je pro tebe! Gratulujeme! Užij si tuhle šou!" Pak zvolala na Rinou: "Rinou, nenech ho odejít!"
A nakonec se ohlédla na své druhy: "Připraveni!? Raz-dva-tři..."
A rázem začali hrát na své nástroje. Krásná melodie, jež hráli, byla ze světoznámé písně 'Eyes on me', kterou složila Julie. Všude zářila barevná světla a do klidné noci se teď nesla příjemná, romantická hudba. Squall tomu všemu však nerozuměl a možná ani rozumět nechtěl. A náhle na malé zídce kousek od jeviště, spatřil rozevřený starý porno časopis. Nejspíš to bude ten, o němž mluvil Irvine.
"Oh, sprostý časopis." Řekla Rinoa, která ho také uviděla.
Teď se Squall cítil opravdu trapně. Posadil se na zídku vedle časopisu a promluvil na Rinou: "Chtělas o něčem mluvit, že?"
Rinoa se také usadila na zídku a mezi ní a Squallem teď ležel pouze ten starý časopis.
"Tak co je to?" Zeptal se Squall napjatě.
"Týká se to tvého povýšení. Bude to teď pro tebe obtížný, viď?" Pravila Rinoa.
Jenže Squall pochopil, že o tomhle Rinoa ve skutečnosti mluvit nechce.
"Squalle." Pokračovala Rinoa. "Jsem si jistá, že tu bude spousta těžkých věcí, které budeš muset od teď řešit. Mluvili jsme o tom a říkali si, že pravděpodobně budeš chtít vše řešit sám. Oni tě velmi dobře znají. A já taky, i když jsem s tebou nebyla tak dlouho. Víš, když začneš přemýšlet, máš sklon k nevlídnému pohledu, asi takhle."
Rinoa předvedla Squalla jak vypadá, když přemýšlí. Tomu se to však nelíbilo a tak pozvedl k Rinoe ruku, aby jí pohrozil. Ta se však v mžiku odvalila dozadu, rychle se postavila na nohy a jeho ruce se tak vyhnula. Pak se však začala hlasitě smát.
"Jdu pryč." Řekl naštvaně Squall.
"Oh, no tak! Promiň!" Omluvila se mu Rinoa za svůj malý žertík, přišla k němu, dřepla si za jeho záda a řekla: "Ale opravdu, říkali jsme to... Nemůžeš vzít všechno na sebe."
Squall však seděl, nic neříkal, když vtom do něj Rinoa ze zadu strčila a on spadl ze zídky rovnou dolů na kluzký led. Rinoa seskočila za ním a hladce jako kočka přistála na ledu. Squall byl rozčilený a nechápal, proč to udělala.
"Tak to je!" Pravila Rinoa. "Nech všechno stranou! Všechno..." Pak pohlédla na noční oblohu a hluboce se zaposlouchala do krásné hudby: "Chceme ti o nás říct trochu víc. To je vše. Víš, jestli tu je něco co nám chceš říct, nebo něco co můžeme udělat, neváhej a řekni nám to. Vím že to není snadné, ale já si přeji, abys nám věřil a spoléhal na nás trochu víc."
Squall se však k Rinoe otočil zády a zapřemýšlel. Svým způsobem měla Rinoa pravdu. Nevěděl ale, co má dělat. Už se nechtěl sám ztrácet ve svém světě. Bylo to pro něj těžké.
"Nerozumíš? Co se děje?" Zeptala se Rinoa, která už nervozně přecházela po ledě.
"Omlouvám se za to. Takže... už jsme tu skončili?" Otázal se Squall, jenž by se rád z téhle situace vymanil.
"Cože?" Rinoa na něj nechápavě vytřeštila oči a rozzlobeně k němu přiběhla: "Ne, nemyslela jsem tebe. Mluvila jsem slovy té písničky. Miluji tohle dílo, ale asi se mi to nepovedlo tak, abys pochopil co jsem ti chtěla říct."
"Oh, jistě... Uvidíme se později, jo?" Odbyl ji Squall, jen aby mohl jít co nejrychleji pryč.
"Počkej!" Zarazila ho Rinoa. "Tak snadno neunikneš. Stále mi dlužíš odpověď."
"Fajn. Požádám o pomoc, když to budu opravdu potřebovat. Pokusím se trochu častěji všem věřit, dobrý?" Odbyl Squall rychle svou odpověď.
Jenže to Rinou moc neuspokojilo, byla velmi rozčílená: "Co máš za problém!? Proč musíš být takový!? Jsi blázen nebo co!? Řekni mi že jsi, protože tohle opravdu nemůžeš být ty!"
"Promiň." Omlouval se Squall.
Ale Rinoa se rozčilovala dál: "Neomlouvej se! Chceš se z téhle pekelné situace dostat, to je vše! Proč musíš být takový!? Proč!?"
Rinoa už to nemohla dál vydržet. Byla tak naštvaná, že se raději otočila a utekla pryč. Squall tu zůstal sám. Stál tam na blýskajícím se ledě a nechápavě zíral.
"Žádná změna to nebude." Pomyslel si. "Myslím, že jsem byl upřímný. Dávám přednost tomu, být sám."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama