II. kapitola 5. část

19. března 2014 v 1:07 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
Bylo již pozdě v noci když koncert skončil a Squall právě ulehal do své postele. Jelikož byl velmi ospalý ihned usnul. Ovšem jeho snění nebylo poklidné. Již po druhé se mu zdál ten podivný sen, kdy jako malý, opuštěný chlapec stojí venku v děsivém dešti a volá: "Sis... Jsem všemi opuštěn. Ale udělám nejlíp, když se obejdu i bez tebe, Sis. Mohl bych vzít veškerou péči na sebe."
Pak malý Squall sklopil hlavu a smutnýma očima se zahleděl do velké louže. V tom okamžiku sen skončil.
Venku se začalo pomalu rozednívat a Squall procital ze svého spánku. Stále mu ten sen ležel v hlavě. Co jen znamená? Proč se mu zdál už po druhé? Nejspíš to bylo něco z jeho minulosti, ale nedokázal si vzpomenout. Vždyť byl ještě malý chlapec. A vůbec, kdo byla ta dívenka Sis, jež ji volal? Měla s tím snem snad něco společného Ellone? Kdo ví, třeba ji ještě někdy potká a bude se jí moct na vše zeptat.
Nastalo konečně ráno a Squall ještě podřimoval. Náhle ho však probralo hlášení: "Squalle, Squalle! Prosím ohlas se ihned v kokpitu."
Squall otráveně vstal z postele. Jen přijde nový den a už zase po něm něco chtěj. Nicméně, opustil svůj pokoj, i když nerad, a vydal se nahoru do kokpitu.
Tam ho již očekávali Quistis s Xu a jeden SeeD. Jakmile ho Squall spatřil, poznal kdo to je. Byl to student, který tehdy společně s ním, se Zellem a Selphií, úspěšně splnil zkoušku SeeD. Jmenoval se Nida. Jakmile se tam Squall objevil, Xu a Nida mu začali tleskat. Chtěli mu tím pogratulovat k jeho povýšení. Squall z toho však moc radost neměl.
"Zdravím veliteli!" Pozdravila ho Quistis.
"Nenazývej mě tak." Řekl Squall znechuceně.
"Myslíme si, že bys měl mít titul." Povídá Xu. "Takže Quistis a já jsme se rozhodly nazývat tě velitelem."
"Shodly jsem se, že by jsem ti tak mohly říkat, tak se na nás nezlob." Omlouvala se Quistis.
"Budu dávat pozor na všechna opatření potřebná v zahradě." Sdělila mu pak Xu.
"A já budu dávat pozor na studenty s doktorkou Kadowaki." Pravila Quistis. "Můžeš se soustředit na náš cíl cesty a bojový plán. A, ah... Nechal bys Selphii chvíli odpočinout? Zdá se mi, že je z té mise v raketové základně vyčerpaná. Měla by si odpočinout. Co myslíš?"
"Fajn." Souhlasil Squall.
"Dobrá, mám pro tebe už nějaké zprávy." Řekl mu Xu a kývla na Nidu.
"Hej, Squalle." Povídá najednou Nida."Mimochodem, znáš ty techniky z Rybářské vyhlídky co opravili zahradu, že? Už jsou hotovi. Myslím... že zahrada je připravena kdykoli odjet. Oh jasně, budu zahradu pilotovat. Ti technici mě to naučili. Dej mi vědět, až budeš chtít jet."
"Nějaký návrh, kam bychom měli jet?" Otázala se Quistis.
"Hej, co takhle se vrátit do města Balamb?" Navrhovala Xu. "Nevíme co se s ním stalo od té doby, co jsme odjeli. Kromě toho, Balamb může být dalším cílem útoku. Je to přístavní město, stejně jako Rybářská vyhlídka."
"Máš pravdu. Squalle, co myslíš?" Zeptala se Quistis a čekala na Squallovu odpověď.
"Jsi připraven jet?" Otázal se ho Nida.
"Leťme." Pravil Squall odhodlaně. "Povedu vás k našemu cíli cesty. Ohlas odjezd."
Nida uposlechl Squallův rozkaz, přistoupil k ovládacímu systému a zvolal do rozhlasu: "Prosím o pozornost. Zahrada za krátko opustí Rybářskou vyhlídku. Prosím připravte se k odjezdu. Teď předám mikrofon Squallovi."
"Cože?" Ulekl se Squall."Na to zapomeň. Dej ten mikrofon pryč!" Křičel na Nidu, ale bohužel si neuvědomil, že to vše bylo slyšet. Celá zahrada teď mohla vyslechnout Squallův trapas. Dokonce i Rinoa, která právě v tu dobu byla v knihovně, se málem smíchy neudržela. Teď si Squall připadal vskutku velmi trapně.
Zahrada Balamb mezitím nastartovala motory a pomalu opouštěla Rybářskou vyhlídku. Vyplula na širé moře, vzdalovala se od rybářské osady a vracela se zpět na Balambský kontinent přímo do města Balamb. Naštěstí nebylo daleko. Přistáli na břehu kousek od města, kde se Squall vylodil, spolu s Rinou a Zellem, jež ho měli na cestě doprovázet. Jakmile však vystoupili, zůstali užasle stát a s ústy dokořán hleděli na věc, která kotvila na pobřeží u města. Byli natolik v šoku, že ze sebe nevypravili ani hlásku. Přímo u města stála zahrada Galbadie. Nemohli věřit vlastním očím. Takže i Galbadie se proměnila v pohyblivou loď. Ale proč? Že by snad čarodějka Edea uskutečnila svůj plán a zmocnila se jí? Je snad Edea právě teď ve městě? Měli z toho velmi špatný pocit. Vstoupili tedy do jindy poklidného městečka, kde teď nebylo vše úplně v pořádku. U vchodu do města stála galbadská vojenská auta a po ulicích se procházeli galbadští vojáci. Že by zde hledali Ellone? Místní obyvatelé se skrývali ve svých příbytcích a strachovali se, co se bude dít.
Když viděli ten neklid co ve městě panoval, Zell s hrůzou vykřikl: "Co je sakra!? Co se tu děje!?"
Tu se k němu obrátil jeden galbadský voják se slovy: "Tohle město je pod dozorem čarodějky Edey! Město je mimo provoz celou dobu co budeme provádět náš průzkum! Bude to trvat několik dní! Jednou jsme tu dostali za úkol udělat průzkum, tak se nám tu nepleťte, zůstaňte mimo a ani se nehněte. Vypadáte podezřele. Co tu děláte?" Ptal se jich voják podezíravě.
"Co dělá Galbadie ve městě jako je tohle?" Vyzvídal Squall.
"Co chcete? Vy tu bydlíte?" Pravil na to voják.
Vtom si Zell uvědomil, že má voják pravdu. Vždyť v tomto městě, v malém domku, žila jeho matka. Snad je v pořádku, pomyslel si Zell. Měl by ji navštívit. Pohlédl na vojáka a řekl mu: "Jo, přesně tak! Do normálních bydlišť by mělo být povoleno vejít!"
"Město je mimo provoz! Nemůžete vstoupit ani zůstat. Rozumíte!?" Upozornil je tvrdě.
"S kým si myslíš, že mluvíš!?" Rozčílil se Zell a ihned zaujal bojový postoj.
"Co chcete?" Ptal se znovu voják.
Náhle Squallovi na mysl vyvstal nápad, jak se dostat do města a hned povídá vojákovi: "Říkáte, že je město mimo provoz. Tak mám pocit, že nemůžeme oznámit naši zprávu, že? To je špatné. Máme totiž nějaké informace o Ellone."
"Cože? Elle... Počkejte chvíli!" Voják nevěřícně vytřeštil oči, pak se rozhlédl zda-li nikdo neposlouchá a řekl: "Povězte mi vše co o ní víte! Vy ji opravdu znáte?"
"Tak nějak..." Pravil Squall, ale rozhodně neměl v úmyslu cokoliv říkat. "Ale potřebujeme se dostat dovnitř, abychom si něco ověřili." Vymlouval se.
"Jestli někde zjistíte veškeré informace, jděte to říct velitelce. Je v hotelu! Budete odměněni." Řekl jim nakonec voják a pak je nechal vstoupit do města.
Zell však mířil rovnou do domu své matky. Squallovi ani Rinoe to nijak nevadilo a ochotně šli s ním. Přišli k malému zapadlému domku u cesty, který stál v dlouhé, potemnělé ulici. Uvnitř byl domek velmi malý a podobal se spíše příbytku jeskynních lidí. Ocitli se na malé kulaté chodbičce s kuchyňkou, z níž vedly chody nahoru, kde byl Zellův pokoj, a také z ní vedly dveře do obývacího pokoje.
"Mami, jsem doma!" Volal Zell a nahlédl do miniaturní kuchyňky. Nikdo tam nebyl.
Vešli tedy do obývacího pokoje, malého stejně jako chodbička, a tam spatřili starší, silnější ženu s velmi ustaranou, ale přátelskou tváří.
"Mami, jsi v bezpečí!" Vykřikl Zell radostně.
"Zelle!" Promluvila nadšeně paní Dinchtová. "Jek ses u všech všudy dostal do města?"
"Na to musíš mít hlavu, mami." Vysvětloval Zell. "Řekli jsme, že máme nějaké informace o Ellone. Dobrý, co!"
"Jaká úleva..." Pravila paní Dinchtová. "Bála jsem se, že jsi verboval do armády. Vojáci vyhrožovali, že čarodějka vypálí město do základu, kdyby tu byl nějaký zmatek."
"Čarodějka Edea? Ona je tady?" Otázal se Squall s naléhavostí v hlase.
"Všimla jsem si jedné ženy z galbadsé armády." Sdělovala jim paní Dinchtová. "Měla šedé vlasy a pásku přes jedno oko."
"To musí být Fujin. Takže oni jsou tady?" Řekl Squall. Fujin byla určitě tou velitelkou, o níž mluvil voják.
"Nechte to na mně! Já se těch komediantů zbavím!" Křikl Zell odvážně.
Squall si ho však nevšímal, neboť ho napadla zlá myšlenka. Když jsou tu Raijin s Fujin znamená to, že by tu mohl být i Seifer. Tuhle myšlenku však raději rychle zavrhl, i když mu stále lezla do hlavy. Všichni tři byli již docela unaveni a tak se s paní Dinchtovou prozatím rozloučili a Zell je zavedl do svého pokoje. Vyšli po schodech nahoru a ocitli se v prostorném a velmi útulném pokoji. Zell tam měl svou postel, nad níž visel boxovací pytel a vedle na zdi visela spousta starých střelných zbraní.
"Tak tohle je tvůj pokoj, Zelle?" Řekl užasle Squall a rozhlížel se po pokoji.
"Tohle je tvého dědy, Zelle?" Zeptala se Rinoa, která si se zájmem prohlížela zbraně na zdi.
"Jo! On byl někdo a já k němu velice vzhlížím!" Vypravuje jim Zell. "Hrál velkou roli v tehdejší válce. Nebyl jen silný. On věděl kdy bojovat a kdy ustoupit. V každé situaci si udržel klid a zůstal chladný."
"Takže je tvůj pravý opak." Pravil na to Squall s humorem.
Zell však uskočil, poníženě se koukl na Squalla a rozčílil se: "Hej, Squalle!!! Proč mě urážíš!?"
"Není to sice moje starost, ale..." Řekla Rinoa a hleděla při tom na Squalla. "Možná jsi taky trochu 'chladný', Squalle."
Vtom se Squall tvářil velice ukřivděně, zato Zell se mohl potrhat smíchy: "Heh, heh, heh. Teď tě dostala, Squalle. Proč nezkusíš předvést trochu víc hněvu? Víš, jako já!"
Nato se však Squall otočil a rozčileně praštil pěstí do boxovacího pytle. V tu chvíli pocítil velkou úlevu.
Chvíli si tu všichni tři odpočinuli a poté opustili obydlí a vydali se do ulic. Chtěli najít Raijina a Fujin a zjistit co se tu děje. Dorazili až k obrovskému hotelu, v němž měla údajně pobývat Fujin. Ovšem před velkými dřevěnými vraty, vedoucími do hotelu, stáli dva galbadští vojáci a střežili vchod.
"Co chcete!?" Oslovil je jeden voják. "Jestli hledáte velitelku, tak mám přísné nařízení nenechat nikoho vejít."
Squall se však nenechal odradit. Pokračoval ve své lži a řekl vojákům, že má nějaké informace o Ellone.
"Cože? Vy máte informace o Ellone?" Vytřeštil na ně voják oči. Pak ale znejistil, pohlédl na svého kolegu a následně se oba otočili zády a začali si šeptat:
"Víš, vezmou nám plat jestli je necháme vejít bez povolení." Špitl jeden voják druhému.
"Jo, já vím..." Pravil tiše druhý voják. "V téhle armádě ti berou plat jak se šéfovi zachce."
"Hej poslouchejte!" Křikl na ně Zell netrpělivě. "Máme velmi tajné informace! Přiveďte sem velitelku!"
Vojáci si však šeptali dál: "Jsou nějací podezřelí, viď?"
"Jo, naprosto." Souhlasil druhý voják.
Teď se již oba otočili zpátky a jeden hlasitě řekl: "My máme úctu ke kapitánovi! Kapitán je nyní na vyhlídce!"
Squall, Zell ani Rinoa nemohli víc udělat. Vojáci je prostě nechtěli pustit dovnitř. Ale kdo je vlastně ten kapitán? Že by Raijin, nebo snad Seifer? Nejspíš to bude Raijin. Vzdálili se tedy od hotelu a vydali se hledat kapitána. Jestli byl na vyhlídce, najdou ho nejspíš někde v přístavu. Přišli k mořskému pobřeží, kde parkovala spousta galbadských vojenských vozů. Dříve bylo pobřeží obklopené spoustou racků, teď se tu však hemžila spousta vojáků. Zamířili k jednomu vojákovi stojícímu na molu a zeptali se ho na kapitána.
"Oh, kapitán?" Povídá voják. "Rybařil tu. Chytil toho docela málo a hrozně se rozčílil. Říkal, že to půjde sníst někam pryč."
Vtom si ale všimli malého psíka, jenž poslušně seděl vojákovi u nohou. Squall nevěděl proč, ale ten pes se mu zdál nějak podezřelý. Určitě patřil těm vojákům, aby jim pomohl vystopovat Ellone, nebo možná patřil samotnému kapitánovi.
Náhle se pes zvedl, zavětřil, hlasitě zavyl a rozběhl se pryč. Squall, společně s Rinou a Zellem, pospíchal za ním. Třeba je dovede za kapitánem. Běželi skrz celé město, až k vlakovému nádraží, kde zrovna stavěl vlak. Pes vběhl dovnitř a oni čekali co se teď stane. V tu ránu z vlaku vyběhl Raijin se psem v patách a pospíchal pryč.
"To je Raijin! Pojďte!" Křikl Squall na své přátele a rychle běžel za Raijinem.
Pospíchali opět městem, až dorazili k hotelu, kde se zastavili. Dřevěná vrata vchodových dveří byla otevřena dokořán a u nich postávali dva vojáci, kteří tu dosud hlídali.
"Hej, vy!" Křikl na ně jeden z vojáků. "Držte se zpátky. Tohle by mohlo být nebezpečné! Velitelka se chystá..." To už však voják nedořekl.
Ozvala se rána a ze dveří hotelu náhle vylétl vykopnutý Raijin a plácl sebou na zem.
"Fujin..." Pravil a pomalu se sbíral ze země. "Ovládej svou náladu, víš? Byl jsem na obchůzce, tak jak jsi mi řekla. Ten pes co mě hledal, mě vzbudil. Spánek mi prospěje, víš?" Pak se ohlédl na oba vojáky. "Vy, pomozte mi! Měli bychom Fujin uklidnit, víte! ?"
"Raijine!!!" Vykřikl náhle Zell.
"Jůůů! Co tu děláte!?" Řekl překvapeně Raijin.
"My tu osvobozujem Balamb, íš!?" Rozčiloval se Zell.
"Seifer nám řekl, že vás máme zmlátit jestli vás uvidíme, víš!" Křičel Raijin, chopil se své bojové tyče a vrhl se na ně.
Zell zaujal bojový postoj, Squall tasil meč a Rinoa vystřelovací ozubený kruh. Raijin se však prudce rozmáchl tyčí a praštil s ní Zella přes nohy. Ty se mu najednou podlomily a on poklekl k zemi. Pak se Raijin opět napřáhl, aby udeřil Squalla, ale tu mu tyč prudce vylétla z ruky. Ohlédl se, aby zjistil co se stalo a viděl, že mu ji z ruky vyrazila Rinoa svým vystřelovacím kruhem. Velmi se rozzuřil a už se na ni řítil, jenže vtom po něm skočil Zell a zasadil mu pěstí ránu do šíje. Raijin se zapotácel a svalil se tváří na zem. Zdálo se, že ho ta rána omráčila.
"Jo super! Velitelka taky dostane do huby!" Radoval se Zell z vítězství a pyšně si to vykračoval do hotelu.
Squall s Rinou ho následovali. Když se ocitli uvnitř, spatřili Fujin, která stála u recepce.
"Tak myslím, že ty jsi ta velitelka! Sbal si tašky a táhni k čertu, pryč z Balamb!" Rozčiloval se hned Zell.
"Raijin byl přemožen?" Otázala se nevěřícně Fujin.
"Přesně tak, kotě! Teď, kde je Seifer a čarodějka!?" Vyslíchal ji rozzuřený Zell.
"Zelle, uklidni se." Utišoval ho klidným hlasem Squall. "Fujin, vypadá to, že jsi zůstala sama. Stále prosazuješ boj?"
"Zuřím!" Křikla Fujin.
Náhle se však za dveřmi ozval známý hlas, jenž se vysmíval: "Ha ha ha!!! Ona není sama!"
"Kdo je tu!?" Ohlédl se nechápavě Zell a tu spatřil vysmátého Raijina, jak si to vykračuje rovnou k Fujin.
"Major se vrací zpět, víš!" Volal Raijin. "Vážně, cítím se skvěle, víš! Cítím se nepřemožitelně, víš!"
"Co!? Myslel jsem, že jsem tě porazil!" Zuřil stále Zell.
Jenže Raijin opět vytasil svou bojovou tyč a Fujin zase ozubený kruh, podobný jako má Rinoa, akorát tenhle byl větší a vražednějšího vzhledu. Bylo na čase, se s oběma Seiferovými komplici vypořádat. Znovu se tedy chopili svých zbraní. Problém byl však v tom, že Raijin s Fujin nepoužívali jen zbraně. Fujin totiž ovládala i magii, zaměřenou obzvláště na větrné síly. A tak na ně sesílala mohutné vichry, tornáda a nikdo se k ní nedokázal přiblížit, neboť silný vítr to nedovoloval. Raijin máchal svou tyčí a Fujin ještě navíc vrhala ozubeným kruhem. Squall sebral své síly a s napřaženým mečem se na ně vrhl, ovšem přiřítila se další smršť větru a on byl odhozen zpátky. V tuto chvíli Zell pocítil nepopsatelnou zlobu, která mu dodávala sílu. Když mohla používat kouzla Fujin, tak oni také. Prudce se rozeběhl proti nepřátelům, prodral se mohutnými poryvy větru a skočil před Raijina a Fujin. Zakouzlil rukama a zvolal zaklínadlo: "Flare!"
Raijin s Fujin se na sebe podívali a nevěděli co má Zell v úmyslu. A vtom pocítili podivný žár, který jakoby vycházel z jejich těla. Nechápali co se děje, když tu spatřili, jak z nich vychází několikero dlouhých ohnivých paprsků, jenž jim způsobovaly nesnesitelnou bolest, a přeci nebylo vidět žádné zranění. Paprsky jimi prostupovaly jako papírem a oni se nemohli ani pohnout. Pak z nich začala vycházet i oslnivá záře, jež se pomalu zvětšovala a sílila, spojila paprsky v jeden jediný velký a posléze to ozařující světlo ohně, které teď vzniklo, vzplálo a vybouchlo. Na chvíli všichni viděli jen oslepující záři rudého ohně, v jejímž středu byli Raijin a Fujin. Když vše pominulo, záře zmizela, Raijin s Fujin upustili své zbraně a poklekli k zemi. Bylo jim těžko a věděli, že tenhle boj je pro ně ztracený. Raději to vzdali.

"Vy se řídíte rozkazy od čarodějky?" Zeptal se jich Squall, když už bylo po všem.
"To popírám!" Křikla Fujin dost rozčileně.
"Čarodějka s námi nemá nic společného, víš? Pracujeme sami podle sebe!" Sděloval jim Raijin.
"Vlastní plán?" Podivil se Squall.
"Jsme na Seiferově straně, víš!" Řekl Raijin.
"Ale co je moc to je moc. Tohle není konflikt uvnitř zahrady." Pravil na to Squall.
"Seifer má mnoho stoupenců, ale my jsme pouze jeho přátelé." Povídá Raijin. "Jsme ozbrojený sbor, víš? Galbadští vojáci poslouchají pouze Seifera, protože se bojí čarodějky. Bez nás by Seifer neměl žádný ozbrojený sbor, víš?"
"Jestli s ním zůstanete tak... řekněte tomu mizernému Seiferovi, ať přestane s těmi nesmysly!" Zlobil se Zell.
"My s ním zůstaneme! Jsme mu zcela oddáni, nejsme zrádci, víš!?" Pravil Raijin.
"Dobře." Povídá Squall klidně. "Pochopil jsem. Takže vy se zahradou nechcete nic udělat?"
Raijin přikývl.
"Od teď se nebudeme držet zpátky." Řekl Squall.
Raijin s Fujin opět přikývli. Squall se na chvíli kousek vzdálil a zamyslel se.
"Ty je necháš jít? Squalle?" Vyptávala se Rinoa, jež nechápala Squallovo chování.
"Ty nechceš nic vyzvědět, víš? Je to těžké, víš." Divil se Raijin, že po něm Squall nic nechce.
"Ztichni!" Zakřičela Fujin na hloupého Raijina a vší silou ho nakopla do holeně, až se zapotácel a vykřikl bolestí.
"Uteč!" Rozkázala Fujin a následně s Raijinem vyběhla z hotelu a oba utíkali pryč.
"Je mi mizerně." Řekla Rinoa trochu naštvaně. Stále nechápala, jak jim mohl Squall dovolit utéct.
"Přítel nebo nepřítel..." Pravil Squall. "Všechno to vypadá podezřele. Pojďme."
A tak všichni tři opustili hotel a posléze i celé město. Vrátili se zpátky do zahrady Balamb.
Tam se prozatím Squall s Rinou a Zellem rozloučil a odešel do kokpitu, aby stanovil další cíl cesty. Quistis, Xu a Nida ho již očekávali.
"Kam pojedeme příště?" Zeptala se Quistis.
Tu však do kokpitu přijela Selphie a zvolala: "Halo, promiňte!"
"Co je?" Zeptal se jí Squall.
"Už jsi rozhodl o cíli cesty?" Zajímala se.
"Stále o tom přemýšlím." Odvětil Squall.
"Mohli bychom jet do zahrady Trabia?" Navrhovala Selphie. "Je v horách, takže ji možná čarodějka nechá být. Ale jen možná... víš?"
"Budu si to pamatovat." Ujistil ji Squall.
"Díky." Poděkovala šťastná Selphie a zase odjela pryč. Byla vskutku ráda, že svou zahradu zase uvidí, protože o ní měla strach. Netušila jaké škody jí způsobily ty rakety a doufala, že to není nic vážného. Nida se tedy chopil ovládání a řídil zahradu směrem na sever, na horský, zasněžený Trabijský kontinent. Zahrada opět vyplula na širé moře a pomalu se vzdalovala od města Balamb. Trabijský kontinent byl nedaleko. Zahrada vjela na pobřeží, letěla nad zasněženými vrchy hor, nad lesíky pokrytými bílým sněhem a teplý vzduch se proměnil v chladnou zimu. Za krátko dolétli k oné zahradě Trabia, jež byla velmi šikovně a bezpečně ukryta ve vysokých horách, které ji obklopovaly. Kdyby ji normální člověk hledal, jen stěží by ji našel. Byla sice menší než ostatní zahrady a také značně poničená od raketových útoků, ale i přes to byla velmi krásná. Mohutná, složitá konstrukce, jejíž špičku ohraničoval překrásný prstenec.

Balamb přistála u Trabiy a Squall s Rinou a Selphií sestoupil na zem.Jakmile vstoupili do zahrady Trabia, nenalezli žádný vchod. Před nimi stále jen vysoká, špinavá zeď. Selphie se k ní hned rozběhla a snažila se přes ní dohlédnout do zahrady. Ovšem nic neviděla.Hned jí bylo jasné, že rakety Trabiu zasáhly.
neviděla. Hned jí bylo jasné, že rakety Trabiu zasáhly.
"Přímý zásah?" Řekla Selphie rozesmutněle.
"To je hrozný." Pravila na to Rinoa zklíčeně.
Selphie poodběhla dál od zdi a ještě jednou se pokusila dohlédnout dál. Spatřila jen špičku zahrady a prstenec, jenž byl v jednom místě pobořený. Poté co shlédla tento úkaz, odhodlaně řekla: "Jdu tam."
"Buď opatrná." Strachoval se Squall.
Selphie kývla, rozběhla se opět ke zdi a snažila se ji přelézt. Squall s Rinou ji následovali. Teď se ocitli uvnitř zahrady. Squall a Rinoa kráčeli po rozbité, betonové cestě, zatímco Selphie pospíchala napřed, až se všem ztratila z dohledu. Cesta, po které šli, byla lemována seschlými keříky. Vtom je však zarazil známý hlas. Byla to Quistis, která společně se Zellem a Irvinem kráčela za nimi.
"Squalle!" Volala. "Myslela jsem, že je Selphie s vámi."
"Chybí nám někdo?" Otázal se Zell, když také dorazil ke Squallovi.
"Selphie... nechal jsem ji jít napřed." Pravil Squall.
"Vsadím se, že je v šoku. Pojďte, jdeme za ní!" Řekl Irvine.
A tak se všichni vydali dál po cestě plné děr rovnou za Selphií. Došli až na pobořené nádvoří, v jehož středu u malé fontánky, postávala Selphie a vesele si povídala s nějakou svou kamarádkou. Rozhodli se tedy, že ji nabudou obtěžovat a raději na ni někde počkají. Z nádvoří vedly dvě cesty. První cesta vpravo, vedla na smutnou, zpustlou mýtinu, sloužící jako hřbitov. Všude stála spousta kamenných náhrobků, na nichž byla vepsána jména mrtvých. U některých hrobů dokonce ležely zbraně, patřící nebohým obětím, jež zahynuly ve válce. Mnoho lidí je sem přicházelo oplakávat a modlit se za jejich duše.
Ale Squall se svou družinou se vydal cestou vlevo. Procházeli místem, kde stálo dřevěné jeviště, v němž se tyčila zabořená raketa, která tehdy podnikla na zahradu nálet. Kolem toho postávali studenti a truchlili pro tu spoušť. Když se na to družina dívala, zabolelo je u srdce. Nedokázali si představit, že by se něco takového stalo i s Balamb. Opustili toto chmurné místo a šli dál. Nakonec je cesta zavedla až na poničené basketbalové hřiště. Země byla plná trhlin a válely se po ní úlomky kamení. Zde se družiny zastavila.
"Odjedeme jakmile se Selphie vrátí." Řekl Squall, když stanuli na místě.
Všichni kromě něj se usadili někam na zem a on zatím přemýšlel. V hlavě se mu honila myšlenka, kde je asi čarodějka? Musejí ji najít. Náhle byl z přemýšlení vyrušen. Na hřiště se přikutálel basketbalový míč a za ním kráčela Selphie.
"Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat!" Řekla. "Mockrát děkuji, že jste sem všichni přišli."
"Povzbudilo tě to, co?" Pravil Irvine s úsměvem.
"Díky." Povídá Selphie. "Vezmete mě s sebou, až půjdete bojovat s čarodějkou, že? Chci si to urovnat. Chci se pomstít!"
Vtom se Rinoa zvedla ze země a s ustaranou tváří přišla ke Squallovi a Selphii a zeptala se: "Musíte bojovat? Není tu žádné jiná možnost? Víte, vyhnout se krveprolití?"
Zell se náhle také zvedl ze země a přikráčel k nim se slovy mířenými na Rinou: "Hej!? Co že to říkáš tak najednou!?"
"Možná někdo opravdu chytrý dokáže vymyslet jiný způsob, takže nebudeme muset bojovat." Pravila Rinoa s nadějí v hlase.
Squall se k nim na chvíli obrátil zády a zamyslel se: "Ale nedá se nic dělat." Říkal si v duchu. "Oni jsou všichni stísněni strachem. Na všechno si stěžují. Všechno kritizují, ale nakonec, nemohu nic dělat. A Rinoa, proč tohle říká tak najednou? Co ode mě očekává? Vyrůstal jsem v zahradě. Jsem SeeD."
"Squalle?" Přerušila ho najednou Rinoa. "Tak něco řekni. Na co myslíš?"
"Byla jsi součástí hnutí odbojové skupiny v Timberu, že?" Povídá jí Squall s vážným hlasem. "Na rozdíl od ostatních, kteří všechno říkali, vzala jsi své zbraně a bojovala... a teď říkáš tohle? Co se s tebou stalo?"
"Myslím..." Vysvětlovala Rinoa rozmrzele. "že jsem dostala strach. Někdy, když jsem s vámi všemi... Mám pocit, že jsem stejná jako vy... Víš? Ale když začne boj, je to jiné. Jste jiní než já a... já jsem najednou jinde. Pokouším se s vámi nějak vyrovnat, ale to nejde. Jak daleko všechno zajde! Nic neslyším... Jednou to dohoním, ráda bych věděla... zda-li je nějaké bezpečí? Uvítají mě s otevřenou náručí? Je vše v pořádku? Vrátíme se všichni spolu?"
"Rinou, já ti rozumím." Povídá najednou Irvine chápavě. "Někdo koho miluješ se může ztratit před tvýma očima. Je to kruté, když žiješ svůj život a máš tyto myšlenky. Ale kvůli tomu já bojuji. Když jsem byl malý, byly mi čtyři... byl jsem v sirotčinci."
Irvine zvedl ze země míč, vyměřil si vzdálenost mezi ním a basketbalovým košem a pak jím míč prohodil. Začal vyprávět svůj příběh z dětství a tolik se do něj vžil, až ho myšlenky zavedly do minulosti. Vše teď viděl, jako by to byla skutečnost. Ocitl se uprostřed temné, kamenné místnosti v nějakém kamenném domku. Byl tu chlad, prázdno, šedivé zdi a z venčí k němu doléhal šum oceánu. A přesto se tu cítil příjemně.
"Spousta dětí a všichni bez rodičů." Vyprávěl Irvine. "Bylo to koncem války s nějakou čarodějnicí, takže myslím, že tohle moc nepomohlo. V každém případě, jsem tam byl. A kromě těch všech dětí, tam byl někdo, kdo pro mě hodně znamenal."
V tu chvíli do kamenné místnosti přiběhla drobná holčička v zeleném, s kratšími hnědými vlásky a řekla: "Irvy, chceš si hrát?"
A pak se tam objevil i malý hnědovlasý chlapec, což byl Irvine, a pravil té malé dívence: "Sefie, na co si budeme hrát?!"
"Na válku!" Odvětila holčička a pak oba společně vyběhli ven.
"Opravdu jsem tuhle dívenku měl rád." Pokračoval Irvine ve vyprávění. "A byl jsem velmi šťastný, když jsem si s ní mohl povídat."
"Ten sirotčinec byl kamenný domek?" Řekla překvapeně Selphie, čímž vytrhla Irvina ze vzpomínek a on se svou myslí opět vrátil na basketbalové hřiště.
"Uhodlas to..." Pravil na to Irvine a užasle hleděl na Selphii.
"Starý domek postaven z kamene? U oceánu?" Promluvila náhle Quistis a překvapeně hleděla na Irvina a Selphii.
"Uhodlas to..." Irvine se nestačil divit. "Věděl jsem, že vás znám, když jsme se poprvé setkali!"
Irvine začal znovu vyprávět o dětství a jeho mysl ho opět zanesla do domku na pobřeží, ovšem tentokrát i se Selphií a Quistis, které se na svou minulost začaly rozvzpomínat. Ocitli se opět v kamenné místnosti, kde teď postávaly dvě malé dívenky, Sefie a Quisty.
"Zdá se, že vy dvě jste už zapomněli!" Povídá Irvine. "Jsem jediný, kdo si vzpomněl. Odvážná malá Sefie a starostlivá malá Quisty."
"To je tak tajuplné." Pravila Selphie stále překvapena tímto odhalením.
"Hej... Vzpomínáte si na sestavení ohňostroje?" Otázal se zamyšleně Zell, jenž si začal vybavovat i svou minulost. On tam s nimi byl také.
"Jasně..." Souhlasil Irvine a překvapeně hleděl na Zella, který se též octl v kamenné místnosti.
V tu chvíli tam přiběhli dva malí chlapci, Irvy a Zell.
"Tudy!" Zavolal Irvy na Sefii a Quisty a pak všechny čtyři děti vyběhly ven na pláž.
Irvine s ostatními nechali svou mysl odejít ven za dětmi.
Squall mezitím naslouchal Irvinovu vyprávění a přemýšlel. Na mysl mu vyvstala spousta vzpomínek, kterým zprvu nerozuměl. A náhle se i on ocitl v kamenné místnosti, kterou si pomalu začínal vybavovat, i když jen stěží. Odešel ven dveřmi, kterými před chvílí odešly děti i jeho kamarádi. Vtom stál venku na písečné pláži, pod jasně modrým nebem a nedaleko se rozléhal šum oceánu. Když tu spatřil malého chlapce s utrápenou tváří, který stál přímo naproti němu. Squall s hrůzou zjistil, že onen chlapec, kterému teď hledí do očí, je on sám.
"Sis..." Pravil malý chlapec. "Kam jsi šla? Ty mě nemáš ráda?" A pak chlapec zmizel.
Squall by zmaten a nevěděl co má dělat. Vždyť právě zjistil nejdůležitější část své minulosti. Žil v sirotčinci se svými přáteli a dosud o tom nevěděl. Jak jen mohl zapomenout. Už tehdy, když se mu zdál ten sen, kdy jako malý chlapec v dešti volal 'Sis', měl tušení, že je to něco z jeho minulosti. Ale kdo byla Sis, kterou tak úpěnlivě volal, to zatím nevěděl. Ani to, jak se vlastně do sirotčince dostal, netušil. Měla snad jeho minulost něco společného s Ellone, Lagunou či Raine? Snad už se brzy dozví celou pravdu.
Squall scházel z úzké kamenné cesty, až došel na písčité pobřeží, jež bylo omýváno oceánem a v dálce na malém výběžku se tyčil vysoký, bělavý maják. A zde se setkal se svými druhy.
"Oceán! Maják!" Volal Zell a užasle se rozhlížel dokola.
"Tady jsme postavili ohňostroj! " Řekla Quistis.
V tu chvíli si všichni vybavili další úryvek z minulosti. Byla noc, jen maják v dáli svítil jasným světlem a na pláži sedělo hejno dětí kolem zářícího ohňostroje. Byli tam Irvy, Sefie, Quisty, Zell a ještě jeden chlapec s blonďatými vlásky, kterého zatím nepoznávali.
"Děti si nesmí hrát s ohňostrojem!" Zlobil se malý Zell. "Povídám!!! Řeknu to na vás!!!"
"Co řveš Zelle! Vrať se do postele!" Nadával mu blonďatý chlapec.
Všichni se teď rozvzpomínali na tuto událost z dětství, kdy v noci potají zapálili velký ohňostroj. Poté je jejich myšlenky zanesli jinam a oni se teď nacházeli v malém kamenném pokojíku.
"Jestli si to dobře pamatuji, byl jsem tam taky." Vzdychl Zell.
"Všichni jsme se tenkrát dostali do velkých potíží." Pravila Quistis.
Zell se náhle zamyslel, přešel pokojík a řekl: "Ale kdo jsou teda mí rodiče ve městě Balamb?"
"Dinchtovi v Balamb tě nejspíš adoptovali." Prohlásila Quistis.
"Jo, tak to pravděpodobně je." Souhlasil Irvine.
Náhle do pokojíčku přiběhl ten malý blonďatý chlapec s nepřátelským výrazem, zamířil rovnou k dětem, stojícím u dřevěné postýlky a pohlédl zlostně na Zella.
"Kdo je to!?" Zajímala se Selphie a zkoumavě si toho chlapce prohlížela.
"Co řveš Zelle!" Křičel chlapec na malého Zella a při tom se mu posmíval.
"Přestaň mě dráždit, Seifere!" Okřikl ho malý Zell.
V tu chvíli všichni zůstali nevěřícně stát a zírat. Seifer s nimi vyrůstal v sirotčinci!
"Oh můj bože!!" Vykřikla nakonec Quistis.
"Seifer... můj nepřítel." Užasl Zell.
"Jů! On tam byl taky!" Vytřeštila oči Selphie.
Squall se konečně pohnul z místa a došel k malému Seiferovi.
"Seifer byl vždycky Seifer." Pomyslel si a pak pohlédl i na ostatní děti. "Zell... vždycky řval a křičel. Quistis... Myslím, že ta měla nesnadný osud. Selphie... vždy plná energie. Irvine? Je mi líto, ale na toho si už moc nevzpomínám."
"Takže Seifer tam byl taky." Pravil Irvine. "Kromě Rinoy, jsme tam byli všichni."
"Hej, co myslíš." Oslovila Selphie zamyšleného Squalla.
Ten k ní zvedl své oči a řekl: "Byl jsem tam taky."
V ten okamžik se Squall hluboce zamyslel. Snažil se vybavit si tu chvíli, o níž se mu už párkrát zdálo. A vskutku, ocitl se teď sám kdesi venku u kamenného domku, stál tam v běsnícím dešti a chladu a vedle něj postával on sám jako malý chlapec. Bylo to přesně jako z toho snu.
"Já... Sis." Pravil zmateně Squall a hleděl na nešťastného chlapce. "Vždy jsem čekal na 'Sis' až se vrátí."
Malý Squall se díval svýma uslzenýma očima na deštivé nebe a smutným hláskem říkal: "Jsem všemi opuštěn. Ale udělám nejlíp, když se obejdu i bez tebe, Sis. Mohl bych vzít veškerou péči na sebe." Poté sklopil hlavu a zahleděl se do louže. "Sis, Elle..."
Náhle se Squall podíval na malého chlapce a byl velmi zaskočen. Nevěřil vlastním uším.
"Elle... Ellone." Vykoktal se a začínal si trochu vzpomínat. "Takže Ellone byla 'Sis'. Ona byla o trochu starší než my, a tak jsme jí říkali 'Sis'. Quistis, Zell, Selphie, Irvine, Seifer, Ellone a já. Nejsem si jist co je tím vším myšleno, ale určitě jsme byli spolu."
Squall tomu stále nemohl uvěřit. Takže Ellone byla 'Sis'. Už tehdy, když ji potkal v Tréninkovém centru, spolu s Quistis, zdála se mu ta dívka nějak povědomá. A měl pocit, že ona je také znala. Tenkrát si však na ni vůbec nikdo nevzpomněl. Ale kdo byla ve skutečnosti Ellone? Kam tenkrát zmizela a proč ji tak zoufale hledal? Je možné, že by snad znal i Raine a Lagunu? Měl ale pocit, že kromě svých snů je nikdy neviděl, a přesto se s nimi cítil spojen neznámým poutem. Ještě stále tu bylo mnoho neznámého, co musel teprve odhalit. Nakonec se opět ocitl na písečné pláži, kde byli všichni jeho přátelé.
"Ty myslíš, že Sis je Ellone?" Otázal se ho Zell.
"Ona je jediná, kdo nás může vzít zpátky do Lagunovy doby." Řekla Selphie.
"Ona říkala, že chtěla změnit minulost. Nevím proč." Sdělil jim Squall a při tom si vzpomněl na nedávný rozhovor s Ellone.
"Pro tohle tu může být pouze jediný důvod." Pravila Quistis, jakoby věděla proč si Ellone přála změnit minulost.
"Ona není šťastná v této době." Řekla Selphie.
"Jestli to je ten důvod, jsem rozhodnut jí pomoct!" Volal Zell odhodlaně. "Ona je členem naší sirotčinské tlupy!"
"Stejně si nepamatuješ, kdo ona byla!" Křikla na něj Selphie.
"Hej, Selphie..." Obrátil se na ni Irvine. "Tebe se to taky týká! Takže, Sis byla Ellone? Všichni jsme měli Sis rádi, ale ty, Squalle, byls na ní závislý."
"Máš jistě dobrou paměť." Povídá Squall. "Tohle je opravdu zvláštní. Myslím si, že jsem nebyl adoptován kvůli tomu jaký jsem. Seifer pravděpodobně taky. My dva jsme museli být v zahradě už od pěti let, nebo tak. Stejně tak, on se nikdy nezmínil o vyrůstání v sirotčinci. Dřív jsem o tom nepřemýšlel, až teď když ho vidím. Třeba to on zjistí."
"To je zvláštní!" Říkala Selphie. "Pamatuji si, že jsem měla pořád ze všeho legraci, potom jsem odešla do Trabiy. Proto jsem pravděpodobně zapomněla na své dětství. Ale nevím co se stalo s vámi! To je taková náhoda, že jsme zapomněli!"
"Vzpomínám si." Promluvila náhle Quistis, vytržena ze zadumání. "Ano, už si vzpomínám. Pořád pro mě nemohli sehnat nový domov. Takže v deseti letech jsem přišla do zahrady. Tehdy jsem poprvé potkala Seifera a Squalla. Ti dva spolu vždycky zápasili."
"Jasně. Quistis nás vždy zkrotila." Dodal Squall.
"Jo! Přesně tak!" Souhlasila Quistis. "Seifer byl dítě, které vždy potřebovalo být středem pozornosti. Jenže Squall ho vždy ignoroval. Ale možná by ten boj měli ukončit. Squall by z toho mohl snadněji ustoupit, ale on vždy přijal výzvu. Měl by ho ignorovat, jenže Squall říkával..." Quistis citovala Squallova slova: "'Udělal jsem to tak jak jak jsem chtěl já! Nebo jinak už nikdy neuvidím Sis.' Tuším, že jsem se snažila ujmout Sis... Mám na mysli, poskytnout Ellone domov. Zkusila jsem to, ale nebylo to nic platné. Tak to pravděpodobně je! Stejně, pak jsem se stala instruktorkou a nemohla jsem přestat myslet na Squall."
Vtom se Quistis začervenala a sklopila oči. "Myslím, že to byla... láska. Skrývala jsem své city, protože jsem byla instruktorka, ale uvědomila jsem si, že tohle nebylo uskutečnitelné. To byl můj dětský cit velké sestry, který stále trvá."
Poté se Quistis otočila a rychle odběhla stranou. Stála na kraji pláže a voda jí omývala špičky bot. Squall k ní ihned přispěchal. Quistis se k němu naklonila, při tom stále hleděla do oceánu a pošeptala mu: "Nerozuměls lásce? Skutečně, musím se úplně vzdát když přišla Rinoa."
Pak se opět rozběhla zpátky k ostatním se slovy: "Hej! Seifer na tom musí být stejně! Jsem si jistá, že i on zapomněl na své dětství. Ale kdykoliv vidí Squalla, jeho vnitřní pocit začne vřít a..."
"To je ten důvod proč chce vždycky se Squallem bojovat?" Skočil jí do řeči Zell.
"Proč jsme to zapomněli?" Uvažoval Squall. "Vyrůstali jsme spolu jako děti. Jak je to možný?"
Na okamžik nastalo ticho. Všichni se zamysleli nad Squallovou otázkou. Přemýšleli jak se to jen mohlo stát, když tu na to Irvine přišel. Možná věděl, proč všichni zapomněli na svou minulost. Dlouho nad tím uvažoval, až řekl: "Co vy na to? Zaplatili jsme cenu za používání našich strážců síly při boji. Oni nás zásobují sílou, ale vytváří si svou vlastní mysl."
"Takže ty tvrdíš, že u nich se nahromadily naše vzpomínky?" Pohlédla na něj nevěřícně Quistis. "Ne! Rozšiřuješ o strážcích síly špatnou pověst."
"Takže jestli budeme spoléhat na strážce síly, nebudeme si nic pamatovat?" Zajímal se Zell.
"Ředitel Cid by takové nebezpečné věci nedovolil." Pravila Quistis.
"Tak jakto, že si to pamatuji, zatímco všichni zapomněli?" Povídá Irvine stále přesvědčeně o své pravdě. "V mém případě, jsem se spojil se strážcem síly teprve nedávno. Proto si pamatuji víc než vy."
V tu chvíli se opět ocitli v tom kamenném pokojíku, kde si jako děti hrávali.
"A co ty, Selphie?" Zeptala se Quistis. "Tvá první zkušenost se strážcem síly byla, když jsi přišla do zahrady, viď?"
"Jasně." Souhlasila Selphie. "Povím vám to! Když mi bylo dvanáct let, šla jsem cestou na nějakou schůzku. Tam jsem našla strážce síly, jediné monstrum, jež jsem dokázala porazit. Po nějakou dobu jsem se s ním spojila. Takže mám taky se strážci síly zkušenost. Ale... ale to je vážně podivné! Nepamatuji si jeho jméno!"
"Jistě to musí být vina strážců síly." Řekla nakonec Quistis. "Co bychom měli dělat?"
"Co bychom měli dělat? Nic." Odvětil Squall.
"Co myslíš tím nic!?" Rozčílil se Zell.
"Tak co chceš dělat!?" Zlobil se na něj Squall. "Chceš snad teď přestat používat strážce síly? Pokud pokračuje boj, jsme zavázáni silami strážců. Jestli tu je cena musím ji zaplatit, rád zaplatím."
"Heeej, já vím!" Vykřikla nadšeně Selphie. "Vše je obsaženo v našem deníku! Vždy budeme mít něco, čím si zase vše připomeneme!"
"Jsi si jist, že to takhle chceš!?" Obrátil se Zell na Squalla. "Možná je to tak nejlepší. Když mě Seifer napadne, je mi jedno jestli zapomenu na své dětství. Co je pro mě teď důležitější, je mít sílu ochránit mé rodiče v Balamb. Oni mě adoptovali. Teď nemohu přestat používat tu sílu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ATeabavede ATeabavede | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 22:29 | Reagovat

By dealing together, you both can address problems of self-esteem and mutual trust.  Use these circumspectly however, since they may lower blood sugar, which can be an unsatisfactory effect in males whose glucose levels are properly balanced.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama