III. kapitola 3. část

20. března 2014 v 17:28 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
"Tohle je mapa oblasti Esthar." Sdělil jim doktor. "Šílená Pandora se nyní nachází zde."
Na mapě se náhle objevil modrý bod, znázorňující Šílenou Pandoru, který se vyskytl nad mořem kousek od města.
"Cesta Šílené Pandory je předpokládána." Pokračoval doktor. Na mapě se náhle objevil červený bod nedaleko od toho modrého, který znázorňoval město Esthar.
"Určitě bude přelétat nad městem." Sděloval doktor. Tu se na monitoru zjevila podrobnější mapa města.
"Město má jednu zevní dálnici na viaduktech a dvě hlavní vnitřní dálnice na viaduktech, vše toto vede k paláci." Vysvětloval jim dále doktor. "Šílená Pandora poletí východně, blízko této laboratoře, směrem k nákupnímu centru."
V tu chvíli se na mapě objevil malý model Pandory, od něhož vedla červená šipka, ukazující kam budova směřuje.
"Čas, než přejede nad městem se odhaduje na 20 minut." Povídá Odine. "Nastoupit do Šílené Pandory je možné na následujících třech kontaktních bodech."
Tu se malý model přesunul na konkrétní místo mapy města.
"První kontaktní bod je v centru města. Tam Pandora přiletí za 5 až 8 minut po tom, co přiletí do města." Poté se model Pandory posunul na další konkrétní místo.
"Druhý kontaktní bod je neznámý." Pokračoval doktor. "Domnívám se, že je tam, kde se kříží dvě dálnice. Šílená Pandora tam přijede za 10 až 15 minut po tom, co přiletí do města." Vtom se model opět přesunul na další místo.
"Třetí kontaktní bod je severně od nákupního centra." Vysvětloval dále Odine. "Tam přijede za 17 minut po tom, co přiletí do města. A to je konec."
Tu se model přesunul napříč mapou a poté celá mapa zmizela. Odešli od monitoru a doktor pravil:
"Takhle to proběhne. Problém je..." To mu ale do řeči skočil nedočkavý Zell:
"Dobrá! Dobrá! Jdeme!"
"Chci ještě něco říct..." Naléhal doktor, ale nikdo na jeho slova nereagoval. Všichni již dávno pospíchali ven z laboratoře. Nechali se svézt výtahem a vyběhli ven. Od teď měli pouhých 20 minut, než Pandora přeletí přes město. Museli se dostat k prvnímu kontaktnímu bodu, který se nacházel v centru města. Jen odtamtud mohli naskočit do Pandory. Neváhali proto ani vteřinu a rychle vyrazili do ulic. V dáli už bylo vidět Šílenou Pandoru, jak pomalu přelétá nad městem a vrhá na něj mohutný stín. Celé město se otřáslo a následně bylo zaplaveno velkým nepokojem.
"Míří to k centru!" Volal Zell, když viděl tu obrovskou budovu jen kousek od nich.
Pospíchali po křišťálových silnicích, skrz průhledné tunely, až konečně dorazili do centra města. Po pěti minutách spatřili Pandoru přelétat těsně před nimi. Když je míjela, spatřili vchod. Chystali se skočit dovnitř, když tu se dvířka prudce rozevřela a ven vyskočil galbadský voják. Napřáhl svůj meč a bezmyšlenkovitě se na ně vrhl. Edea však rychle napřáhla ruce a vyslala na něj ledové kouzlo. Zmražený voják padl na zem a roztříštil se na malé kousíčky.
"Teď je naše šance!" Křikl Zell a následně všichni čtyři naskočili do Pandory.
V tu ránu se octli v té obávané a tajemné létací skřínce. Vystoupili po dlouhých, úzkých schodech, až došli do prostorné místnosti se třemi výtahy. Každý z nich měl číslo od jedné do tří. Rozhodli se nastoupit do výtahu číslo jedna. Byli pevně rozhodnuti, vypořádat se s nepřáteli z Galbadie. Jednou už tohle peklo musí skončit. Musí zastavit Galbadiany jednou pro vždy. Když vystoupili z výtahu, octli se v temném ledovém tunelu. Bylo tam poměrně chladno a cesta byla kamenitá. Nevěděli dokonce ani kam ten tunel vede, ale přesto šli dál a byli připraveni na všechno. Po chvíli je tunel zavedl do velkého koridoru s bílou bránou. Zrovna chtěli bránou projít, když tu se ozvala rána. Všichni se rázem zastavili. Vtom se z brány snesl štíhlý, vysoký stroj, jenž nesl název Mobilní Jednotka typu 8. Byl sestrojen ze světle zeleného a bílého kovu, spodek byl zakončen ostrou špičkou a na vrchu byly dva lasermety, jakoby ramena. Záda stroje byla vybavena dvěma špičatými bodci, dlouhými až na zem.
"Co to sakra je!?" Rozčílil se Zell. "Není čas na přemýšlení... Jdeme na to!!!"
Na to se všichni čtyři rozběhli proti Mobilní Jednotce, když tu se prudce zablýsklo a oni následně vzlétli do vzduchu.
"Moje tělo... Nemohu se hýbat!" Volal Zell.
Nikdo se nedokázal ani pohnout. V tu ránu byla jejich těla odváta pryč. Letěli skrz Pandoru a posléze z ní vypadli ven na ulici. Octli se opět zpátky ve městě.
"Do prdele!" Rozčiloval se Zell. "Znemožnili mě! Nechme je jít!"
Hleděli do dáli a viděli Šílenou Pandoru, která již opustila město a mířila přímo k místo zvanému Bod Zármutku. Bylo to tajuplné místo, kde stála spousta skleněných kopulí, rozmístěná všude kolem, a ve středu seděla vysoká kamenná socha. Obrovská budova pomalu přelétala na Bodem Zármutku a vrhala na něj svůj mohutný stín. Celé místo se chvělo, až se některé skleněné kopule roztříštily. Tu se stín přehnal přes kopule a Pandora se zastavila těsně nad sedící sochou. Její kamenné oko se pod Pandořiným tlakem prasklo. Teď stála obrovská budova nad Bodem Zármutku a mohutně se tyčila k nebi.

"Myslím, že uděláme nejlíp, když se vrátíme zpátky." Prohlásil rozumně Zell.
"Měsíční nářek." Řekla Edea a užasle hleděla do dálky na Pandoru.
"Pojďme zpátky." Pravil Zell nakonec a pak se již všichni čtyři vrátili zpět do města.

V tu samou chvíli už mířili tři kabinky, se Squallem, Selphií a Rinou, přímo k vesmírné základně. Ta byla řízena několika zkušenými muži, kteří seděli v ovládací místnosti a vše organizovali. Právě teď seděli u ovládání dva kontroloři a hleděli do svých monitorů. Vtom do místnosti vešel muž oblečen ve skafandru, byl to prezident Estharu.
Jeden z kontrolorů mu hned povídá: "Blíží se tři kabiny. Máme je zachytit?"
"Samozřejmě, co čekáte?" Odvětil prezident přísně.
"Měli bychom tam poslat naši jednotku." Pravil druhý kontrolor. "Nuže, zahajuji uvnitř kabiny proces znovu nabytí vědomí."
"Dobře. Já půjdu překontrolovat Adel." Sdělil jim prezident.
"Ano pane." Odpověděli oba kontroloři současně a následně zorganizovali bezpečný odchyt kabinek.
Obrovská Měsíční základna byla plochá a kruhovitého tvaru, z níž trčelo několik dlouhých ramen. Vznášela se ve vesmíru mezi Zemí a Měsícem a kolem poletovala spousta kosmonautů. Tu se ze základny vznesla prostorná zelená síť, do níž se zachytly tři kabiny. Kosmonauti se jich ihned chopili a pomáhali je dopravit dovnitř základny. Rozevřela se obrovská brána, kabiny vlétly dovnitř a bezpečně přistály.
Vtom se ozvalo hlášení: "Zahajuji rychlé rozmrazování."
Náhle se prudce zablýsklo a brána se uzavřela.
"Rozmrazování dokončeno." Ozvalo se hlášení.
Nato se kabinky otevřely a do místnosti, v níž nebyla žádná gravitace, vlétli Squall, Selphie a bezvládná Rinoa. Chvíli se vznášeli ve vzduchu, až se nakonec aktivovala gravitace a oni slétli na zem. Pomalu se vzpamatovávali z dlouhého spánku, když tu si Squall všiml Rinoy. Ležela na zemi a vypadala pořád stejně, bledá a bez života. Tu se otevřely dveře a do místnosti vstoupil lékař a mechanik jménem Piet. Lékař ihned přispěchal k Rinoe a dlouze si ji prohlížel.
"Tady je dopis s instrukcemi od estharského velvyslance." Řekl Squall Pietovi a podal mu papír.
Tu se lékař obrátil na Squalla a zeptal se: "Co je jí? Je mrtvá?"
"Nedotýkejte se jí!" Okřikl ho Squall.
"Chápu tuto situaci." Pravil Piet. "Dovolte mi, odnést ji do léčebné laboratoře a pak si promluvíme."
Squall jemně zvedl Rinou ze země a opět ji vzal na záda.
"Prosím následujte mě." Řekl Piet a společně s lékařem vedl Squalla a Selphii přímo do léčebné místnosti.
Uvnitř se nacházelo pár lůžek a všelijaké léčebné zařízení. Piet ukázal Squallovi malou místnůstku, kam mohl uložit Rinou. Když však vstoupil do místnosti, všiml si, že zdi, strop i podlaha jsou proskleny a venku se míhá obraz nekonečného vesmíru s mnoha drobnými hvězdami. Uprostřed místnůstky stál inkubátor. Squall k němu přistoupil blíže a jemně do něj uložil bledou Rinou. Inkubátor se následně uzavřel a Rinoa teď mohla v klidu odpočívat.
"Promluvil jsem k mé posádce." Řekl najednou Piet. "Všechno bude v pořádku. Pojďte, jdem do ovládací místnosti."
Squall se ještě naposledy podíval do inkubátoru na spící Rinou a pak s těžkým srdcem odešel za Pietem a Selphií. Všichni společně vyšli z léčebné místnosti a následovali Pieta nahoru po schodech. Došli do dlouhé potemnělé chodby, z níž bylo možné pozorovat skrz sklo veškeré dění ve vesmíru. Právě tu stáli tři muži a sledovali kosmonauty. Jeden muž byl oděn v dlouhém bílém plášti, což byl vědec. Pak tu byl jeden pracovník a člen posádky. Squall a Selphie také pohlédli ven a rázem se jim zastavil dech. Hleděli na něco, co je velmi šokovalo. Nebyli schopni ani slova. Tam venku byla jakási podivná obrovská konstrukce. Objemný zlatý kruh, vyplněný zvláštní průhlednou hmotou. Z kruhu vedla dvě bledě modrá křídla. A uvnitř té průhledné hmoty bylo něco, na co teď upírali svůj zrak a z čeho jim běhal mráz po zádech. Uvnitř totiž byla uvězněná zlá čarodějnice Adel. Vypadala hrůzostrašně, až nelidsky. Její tělo bylo mužné a ohavné. Své svalnaté ruce měla zkřížené na prsou a oči byly zavřené. Adel nebyla při vědomí.

Vtom ke Squallovi a Selphii promluvil člen posádky: "Kdyby se Adelin uzávěr rozbil, kdo ví jaký chaos by nastal. Před 17. lety byl Esthar země ovládaná ďábelskou Adel a mnozí měli strach. Dokonalá gravitační rovnováha mezi Měsícem a hvězdami vytváří tohle ideální místo k věznění Adel a její síly."
"Věznící mechanismus je vyroben ze speciálního materiálu." Pravil vědec. "Potlačuje to Adelinu sílu a zároveň brání jejím myšlenkám vnějšímu kontaktu. Rádio vlny, zvukové vlny, telepatické vlny, nebo jak to spojení nazýváte. Signály z naší vlny rušivého systému jsou tak mocné, že ovlivňují rádio vlny na planetě."
"Kdyby ožila," Povídá pracovník. "tak by to byla noční můra jako před 17. lety. Proto děláme vše co můžeme, abychom ji udrželi pod kontrolou."
Tu zahlédli venku u konstrukce muže ve skafandru. Pozorně si Adel prohlédl, pak se obrátil a vracel se zpět do základny.
"Podívejte!" Křikl vědec a ukazoval na kosmonauta ve vesmíru. "To je prezident. Právě se vrací z kontroly."
"To co tam vidíte je jeho práce." Sděloval jim člen posádky. "Je to neuvěřitelné, že? On byl odpovědný za zkrocení Adel. Od té doby jsme udržovali přísný dozor."
Squall a Selphie ještě chvíli pozorovali krásnou vesmírnou vyhlídku a pak odešli pryč. Kráčeli přes dlouhou tmavou chodbu, až jim do očí padly nějaké dveře. Napadlo je, že by se tam mohli podívat. Byla to místnost, sloužící k pobytu jako pokoj. Vstoupili dovnitř, rozhlédli se a vtom spatřili známou dívku, která seděla v křesle. Modrá blůza, bílá sukně, byla to Ellone. Konečně ji našli. Po tak dlouhém a usilovném pátrání nakonec našli tu, jež mohla zachránit Rinou. Squallovi v očích svitla nová neděje. Ihned přispěchal k Ellone, ale tu si všiml, že její tvář je velmi ustaraná.
"Squalle, jsem ráda že tě opět vidím." Řekla Ellone vlídně a zvedla ke Squallovi oči.
"Já taky." Pravil Squall upřímně.
"Omlouvám se." Pravila Ellone trochu smutně. "Zapletla jsem tě do tolika věcí... do tolika starostí."
"To je v pořádku." Uklidňoval ji Squall. "Já to chápu. Chápu o co ses pokoušela. Pomohli jsme ti nějak?"
"Jistě! Byli jste mým zrakem." Usmála se Ellone. "Děkuji vám. Mohla jsem spatřit, jak jsem byla milována. Nemohla jsem změnit minulost, ale viděla jsem víc než dost. Mockrát vám děkuji."
"To je dobrý." Uklidňoval ji stále Squall. "Přišel jsem, protože potřebuji tvou pomoc. Říkala jsi, že nemůžeš změnit minulost, viď?"
"Můžeš zjistit věci z minulosti, které jsi nikdy nevěděl." Pravila Ellone. "Můžeš vidět věci naprosto odlišné od přítomnosti. Ty jediný to můžeš změnit. Žádná minulost."
"Vážně? Není tu způsob jak změnit minulost?" Ptal se Squall trochu zklamaně. "Chci to vypátrat sám. Vezmi mě do Rinoiny minulosti. Potřebuji vidět minulost prostřednictvím Rinoy. Chci zjistit co se jí stalo a chci se ji pokusit varovat."
"Chceš Rinou zachránit. Nechceš ji ztratit." Pravila Ellone a vstala z křesla. Squall přikývl.
"Squalle, já nemohu." Sklopila Ellone smutně oči. "Neznám Rinou. Řekla jsem ti, že mohu poslat pouze ty lidi, které znám v přítomnosti k lidem, jež jsem znala v minulosti."
"Přivedl jsem Rinou s sebou." Prohlásil Squall, jenž stále doufal, že to vyjde. "Odpočívá v léčebné laboratoři. Prosím pojď se mnou."
Ellone tedy ochotně následovala Squalla a Selphii směrem do laboratoře, kde odpočívala Rinoa. Když scházeli po schodech, Ellone se zastavila před nějakými dveřmi a řekla. "Byli jste už v ovládací místnosti? Pojďte. Chci vám ukázat Měsíc. Je tak velký a krásný."
Squall i Selphie tedy následovali Ellone a vstoupili za ní do ovládací místnosti. Uvnitř byla spousta ovládacích panelů a monitorů, u nichž seděli kontroloři a kde potkali i mechanika Pieta. Selphie se hned rozběhla k panelům a s úžasem si prohlížela monitor, kde byl vidět Měsíc.
"Jů! Jsme u Měsíce!" Radovala se Selphie.
"Teď není čas na dojmy." Pravil jeden kontrolor. "Podívejte se támhle na ten monitor."
Squall přispěchal k Selphii a pohlédl také na monitor. Spatřili něco neuvěřitelného. Viděli povrch stříbrného Měsíce, na němž se tvořila podivná, hemžící se rudá skvrna. Všichni moc dobře věděli co to je. Nebylo to nic dobrého.
"Oh. páni! Tohle všechno jsou monstra?" Vylekala se Selphie.
"Měsíční svět je světem monster. To jste se ve škole neučili?" Povídá kontrolor s přísným výrazem. "Jak můžete vidět, monstra se shromažďují do jednoho bodu. Jakoby se opakovaly dějiny. Měsíční nářek začíná. Vidíte, jak se hromadí v jednom místě? Nakonec proniknou na planetu. Tomu se říká Měsíční nářek."
"Dobrá," Povídá najednou Ellone. "jdeme se podívat na Rinou. Proto jste sem přišli, viď Squalle?"
Squall souhlasil, a tak společně se Selphií opustil ovládací místnost a vedl Ellone za Rinou. Ovšem to ještě nikdo z nich netušil co se stalo. Jen co vyšli z místnosti, spustil se náhle hlasitý alarm a všechny chodby byly rázem zaplaveny rudým, blikajícím světlem.
"Co se děje?" Divil se Squall.
Vtom se ozvalo naléhavé hlášení: "Poplach! Poplach! Všechny jednotky ať se dostaví do léčebné laboratoře!"
"Léčebná laboratoř... Rinoa?" Vyděsil se Squall. "Jdu to ověřit! Nevidím to dobře. Ellone, uděláš nejlíp, když počkáš v ovládací místnosti."
"Dobře. Buď opatrný." Souhlasila Ellone a rychle se vrátila do ovládací místnosti.
"Selphie, ty se postarej o Ellone." Přikázal jí Squall.
"Jasně!" Souhlasila Selphie a spěchala za Ellone.
Squall neváhal ani vteřinu a rychle pospíchal do léčebné laboratoře. Měl o Rinou velký strach a nechtěl ji navždy ztratit. Bohužel ale nevěděl, že inkubátor byl prázdný. Běžel po chodbě a už se blížil ke dveřím do laboratoře, když vtom zůstal stát. Dveře se náhle otevřely a ven prudce vylétl omráčený lékař. Těžce dopadl na zem a ani se nehnul. Squall nechápal co se děje, když tu se mu zatajil dech. Nemohl uvěřit vlastním očím. Ze dveří pomalu a malátně vycházela Rinoa. Ovšem vypadala spíše jako duch, nebo jako nějaká loutka, kterou někdo manipuluje. Omámeně se klátila ze strany na stranu. Její tělo vytvářelo průhledné siluety a vypadalo, jakoby se chtělo rozdvojit. Rinoa byla obklopena slabou září a naprosto mimo sebe kráčela chodbou. Squall z toho byl úplně v šoku. Nechápal co se s Rinou děje. To přece nemůže být ona. Rozběhl se k ní, chtěl se ji dotknout, když tu se kolem Rinoy zablýsklo a Squall byl odmrštěn do dáli. Ležel na zemi a tělem mu náhle projela ostrá křeč, jakoby dostal elektrickou ránu.
"Rinou? Co se ti stalo?" Pohlédl bolestnýma očima na omámenou dívku, která odcházela pryč.
Squall se pomalu zvedl ze země a pospíchal za Rinou. Ta však mířila přímo do ovládací místnosti. Co měla v plánu? Co je to s ní? Squall vběhl do ovládací místnosti a viděl, že kontroloři i některý personál leží na zemi v bezvědomí. Jen Selphie, Ellone a Piet udiveně zírali na Rinou, která stála u ovládacích panelů. Co se to tady stalo?
"Squalle, pomoz Rinoe!" Křičela Selphie.
Squall ale nevěděl co má dělat. Nemohl se Rinoy dotknout.
"To je deaktivační zařízení Adeliny hrobky." Vylekal se Piet, když si všiml, u čeho Rinoa stojí.
Bohužel už bylo pozdě. Rinoa stiskla čudlík na ovládacím panelu a následovalo hlasité cvaknutí.
Tu se ozvalo hlášení: "Adelina hrobka 1. stupně deaktivována. 1. Stupeň uzávěru byl odjištěn."
Rinoa se obrátila a malátně zase odcházela pryč. Squall ji však nemohl nechat odejít. Musel ji zadržet. Rozběhl se proto k ní a opět se ji pokusil uchopit. Následoval záblesk a Squall byl znovu prudce odhozen na zem. Rinoa už byla pryč.
"Podívejte, podívejte!" Křičela Selphie a ukazovala na monitor. "Na Měsíci se něco hrozného děje!"
Všichni se rychle podívali na monitor a v tu ránu viděli obrázky, jenž právě snímal satelit z povrchu Měsíce. Rudá skvrna množících se monster se velmi rychle rozrůstala a byla stále větší.

"To je poslední příval monster." Řekl Squall zklíčeně.
"Tak už to konečně začíná." Pravil Piet a smutně sklopil oči.
"Měsíční nářek." Dodal Squall.
"Kvůli tomuhle ji musíme jednoznačně zastavit." Naléhal Piet. "Je to její plán, jak osvobodit Adel. Ona bude muset jít tam ven. Uzávěr 2. stupně se odemyká přímo na Adeliný hrobce."
Squall byl zmaten. Nemohl dopustit, aby Rinoa šla sama tam ven do vesmíru. Je to nebezpečné. A už vůbec nemohl dopustit to, aby byla Adel osvobozena. Musel Rinou zastavit. Vyběhl z ovládací místnosti a pospíchal po schodech nahoru. Doběhl až do dlouhé, potemnělé chodby s vyhlídkou na vesmír, kde stále postával vědec a jeden člen posádky a pozorovali vesmír.
"Podívejte! Měsíc!" Křikl člen posádky vylekaně.
Squall také nahlédl skrz sklo a spatřil šokující úkaz. Obrovský Měsíc byl překryt mohutnou rudou skvrnou, která měla tvar velikého oka. Tisíce monster se shromažďovalo v jednom místě a posléze mohutným proudem pronikalo přímo na planetu. Rudé oko, jež bylo tvořeno všelijakými netvory, teď zatemňovalo obrovský Měsíc. Planeta byla v nebezpečí. Co se s ní jen stane, když na ni proniknou všechna ta monstra? Nedalo se nic dělat. Byl to vskutku bolestivý pohled.
"Tuny monster!" Křičel člen posádky. "Věřím, že míří do Bodu Zármutku v Estharu."
"Pak myslím," Pravil vědec. "že míří do Šílené Pandory, která je nad Bodem Zármutku. Co se stane!?"
Ani Squall si však nedokázal představit planetu, zaplněnou zákeřnými monstry, která ohrožují lidstvo. Co se stane se světem? Jaký chaos to může způsobit? Měsíční nářek byl rozpoután, když se probudila Rinoa. Jistě tu musí být nějaká souvislost. Ale co s tím vším má Rinoa společného? Squall byl pevně rozhodnut, zjistit to. Zachrání Rinou. Obrátil se k členovi posádky a zeptal se: "Viděli jste tudy procházet dívku?"
"Ano, šla do místnosti se skafandry." Odpověděl člen posádky a ukázal na nedaleké dveře.
Squall rychle pospíchal do místnosti. Uvnitř byla spousta skafandrů a oblékacích kabinek. Rozhlížel se okolo, zda-li někde neuvidí Rinou. A vtom ji uviděl za skleněným výklenkem oblečenou ve skafandru. Než se však stačil vzpamatovat, Rinoa mu zmizela z očí.
"Rinou!" Volal Squall, ale marně. Už byla pryč.
Squall rychle vstoupil do jedné z kabin a oblékl si skafandr. Oblek byl docela těžký a špatně se v něm pohybovalo, ale i přesto byl Squall stále rozhodnut zastavit Rinou. Musel si ovšem pospíšit, neboť Rinoa už byla na cestě do vesmíru. Pospíchal proto tam, kde viděl Rinou naposled. Prošel dveřmi, které vedly přímo do lítacího prostoru bez gravitace, odkud kosmonauti odlétali do vesmíru. V tu ránu se Squall vznesl. Přímo před sebou viděl letět Rinou. Byla od něj příliš daleko. Náhle se před nimi otevřela obrovská brána a odhalila temný vesmír. Squall se snažil Rinou dohnat, ale létání v těžkém skafandru bylo velmi obtížné. Rinoa prolétla bránou a už mířila do hlubokého vesmíru. Squall se ji snažil dohnat ze všech sil, ale když už ho od východu dělil jen kousek, brána se těsně před ním zavřela. Nemohl se dostat ven a Rinoa už byla Bůh ví kde. Nezbývalo mu nic jiného, než se vrátit zpátky. Obrátil se tedy a letěl zase zpět.
Tu se však ozvalo naléhavé hlášení: "Příval monster je přitahován blízko Adeliny hrobky. Díky tomu by Adelina hrobka mohla dopadnou někam do Estharu."
Squall se vracel zpět a v hlavě měl velký zmatek. Proč chce Rinoa osvobodit Adle? Vždyť je to zlá a mocná čarodějnice, která v minulosti způsobila tolik neštěstí. Prezident Estharu ji uvěznil a držel pod kontrolou tady ve vesmíru po celou dobu. Na zemi zase vládl klid, ale jestli ji Rinoa osvobodí, dějiny se budou opakovat. Svět pokryje temnota a ovládne ho nepříčetné zlo. Možná je to tak, jak říkala Edea. Možná v tom všem má prsty čarodějka Ultimecia. Vždyť osvobodit Adel je její plán. Chce využít Adelino tělo ve svůj prospěch. Ale co s tím má společného Rinoa? Vždyť ona hodlá uskutečnit zákeřný plán čarodějky Ultimecii.
Squall se vrátil zpátky do místnosti se skafandry a pospíchal ven do dlouhé vyhlídkové chodby. Tam, společně s členy posádky, stál estharský prezident, oblečen taktéž ve skafandru, stejně jako Squall.
"Teď je to tu velmi nebezpečné!" Povídá naléhavě člen posádky prezidentovi. "Musíme opustit Měsíční základnu. Musíme se evakuovat! Prosím pospěšte do záchranných modulů!"
"Zapomeňte na mě, jen jděte!" Prohlásil prezident.
"Prosím pane, musíme si pospíšit!" Přesvědčoval ho člen posádky.
Prezident se zamyslel, pak se obrátil na Squalla a zavolal na něj: "Hej, ty! Postarej se o Ellone!" Poté i se členy posádky odešel pryč.
Squall chvíli stál na místě a přemýšlel o tom, co mu prezident řekl. Nevěděl proč, ale z nějakého důvodu se mu zdál prezidentův hlas povědomý. Jakoby se s ním už někdy setkal, ale přitom estharského prezidenta nikdy neviděl. Nicméně, teď musel za Ellone. Pospíchal tedy do ovládací místnosti. Když však vstoupil dovnitř, viděl že jsou všichni velmi vyděšeni a zmateni.
"Kruci! Uzávěr byl rozbit!" Panikařil Piet.
Všichni si moc dobře uvědomovali, jaká situace nastala. Adel bude osvobozena, tomu už se bohužel nedalo zabránit. Děsilo je pomyšlení na to, jaké zlo nastane na Zemi. Adel bude zase krutě vládnout, a to díky Rinoe.

Rinoa letěla vesmírem a pomalu se přibližovala přímo k obrovské konstrukci, v níž byla Adel uvězněna. Rinoa přilétla těsně ke zlatému kruhu a aniž by tušila co dělá, stiskla čudlík na malém zařízení a odblokovala tak 2. stupeň uzávěru. Hrobka byla odemknuta. Ze zlatého kruhu začala náhle sršet hustá pára. Adel se pomalu probouzela. Oči jí rudě zazářily a její vzhled teď vypadal mnohem hrůzostrašněji. Pleť měla šedofialovou barvu, na hlavě se jí vyjímaly dva zakroucené, černé rohy a dlouhý rudý cop. Byla oděna v dlouhé černé sukni, jen její mužná hruď byla odhalena. V tu chvíli se přiřítil mohutný rudý proud monster, jenž směřoval z Měsíce rovnou na planetu. Zahalil celou hrobku i s Adel a proudil ohromnou rychlostí. Rinoa, která se pomalu vzpamatovávala z omámení, byla mohutným proudem odmrštěna daleko do vesmíru. Monstra se přehnala přes Měsíční základnu a mířila na planetu. Vše se teď octlo v běsnícím rudém víru. Celá základna se otřásla a zakolísala. Tu se spustil hlasitý alarm a v celé základně začalo blikat červené světlo. Všichni začali panikařit.

"Rinou!!!" Křičel Squall s děsem v očích. Vždyť ona byla někde tam venku uprostřed toho nebezpečí.
"Pojďte. Musíme se evakuovat! Hned!" Naléhal Piet a pospíchal do zadních dveří.
"A co Rinoa!?" Volala starostlivá Selphie. "Nemůžeme ji tam nechat! Co budeme dělat!?" Nato se rozeběhla za Pietem a utíkala se také evakuovat.
"Squalle." Povídá tiše Ellone. "Měl by jsi chránit Rinou, ne mě. Ty jsi jediná věc, na kterou teď ona myslí. Volá tě."
"Ellone, vezmi mě za Rinou, prosím." Žadonil Squall.
"Nevím, jestli tě tam mohu poslat. Nevím." Odvětila Ellone smutně.
V tu chvíli se k nim přihnal Piet a naléhavě volal: "Pospěšte!"
Squall s Ellone tedy rychle pospíchali za ním. Nastoupili do malého výtahu a jeli kamsi dolů, kde se údajně nacházel záchranný modul.
Mohutný, rudý proud monster zatím mířil na planetu a to rovnou do Estharu. Šílená Pandora se tyčila vysoko do nebe a přitahovala k sobě všechna ta monstra. Rudý proud prudce pronikl atmosférou a proudil přímo do té obrovské budovy, podobající se skřínce. Tu se k Pandoře rudým proudem pomalu snášelo velké zářící světélko. Byla to Adel. Pandora vztyčila tisíce drobných, dlouhých paprsků. Ty zachytily zářící světélko a přitahovaly ho dovnitř Pandory. Adel i se všemi monstry, byla teď vně té obávané a tak tajemné budovy. Byla zase svobodná. Co však přijde dál, to nikdo nevěděl. Bude snad znovu vládnout Estharu ze svého sídla v Pandoře?
Squall, Ellone, Piet a Selphie dorazili výtahem dolů, kde vstoupili do záchranného modulu. Byl to malý kulatý prostor, v němž stály čtyři kabinky, pro každou osobu jedna. Každý nastoupil do své kabiny, jen Squall zamyšleně stál v těžkém skafandru a čím dál víc si uvědomoval nebezpečí, jež hrozilo Rinoe. Měl o ni stále větší strach. Bál se, že už ji nikdy neuvidí. Ještě nikdy se takhle necítil, nikdy neměl o nikoho takový strach.
"Bože!!! Rinoa zemře!" Vykřikl úzkostně Squall. "Nemohu nic dělat. Ellone prosím. Nikdy v životě jsem nic takového necítil. Vezmi mě za Rinou... do její minulosti."
"Dobře." Souhlasila nakonec Ellone. "Možná to nepomůže, ale zkusím to, ano?"
"No tak! Musíme už jet!" Křikl na ně Piet.
Squall tedy nastoupil do své kabiny. Všechny čtyři kabiny se následně zavřely a zajistily. Teď už bylo vše připraveno k evakuaci. Záchranný modul se odpojil od mohutné konstrukce základny a posléze se od ní rychle vzdaloval. Letěl velkou rychlostí vesmírem, aby se dostal co nejdál od Měsíční základny. Hustý, rudý prach, který zbyl po proudu monster, zahalil celou základnu. Ta byla prachem naprosto pohlcena, až posléze vzplanula pekelným ohněm a vybouchla. Rozlétla se na tisíc malých kousíčků, které se rozlétly do všech stran nekonečného vesmíru. Záchranný modul se naštěstí včas dostal do bezpečné vzdálenosti a výbuchu se jen tak tak vyhnul. Všichni čtyři, kteří v něm cestovali, byli již v bezpečí. Squall ale nebyl klidný, neboť věděl, že tam někde venku je stále Rinoa. Možná, že už je mrtvá. To si však Squall nepřipouštěl. On ji zachrání, Ellone mu přece slíbila, že ho pošle do Rinoiny minulosti. A tak také učinila. Squall zavřel oči a nechal se svou myslí zavést do minulosti. Třeba konečně zjistí co se Rinoe stalo. V tu chvíli viděl tmu, po níž následoval jasný obraz Rinoiny minulosti. Spatřil zpustlou, vyprahlou cestu kdesi v poušti, lemovanou kaktusy, po níž přijíždělo žluté vojenské auto. V dáli za obzorem se tyčily tři vysoké sloupy pouštní věznice. Jistě to byla chvíle, kdy se Irvine sobecky pokusil zachránit Rinou z věznice, zatímco ostatní tam nechal.
"Irvine, vraťme se zpátky do pouštní věznice!" Křičela Rinoa na Irvina, který řídil vojenský vůz a upaloval s ním pryč od věznice.
"Ne, to je rozkaz tvého otce." Odmlouval Irvine. "Vezmu tě zpátky do města Deling!"
To se však Rinoe ani trochu nelíbilo. Máchla rukou a vzteky bouchla Irvina do zad, až vyjekl.
"Au! Zbláznila ses!?"
"Musíme se vrátit a všechny zachránit!" Přemlouvala ho rozzuřená Rinoa.
Irvine nakonec zastavil auto a Rinoa prudce vyskočila ven.
"Budou v pořádku." Ujišťoval ji Irvine a vykoukl ven z auta. "Jsem si jist, že se odtamtud dostanou, až přijde čas."
"To nevíš jistě." Protestovala stále Rinoa. "Squall si možná řekne: 'Nikdo mi nenařídil, abych utekl', a tak tam nakonec zůstane. Musíme jim pomoct! Je mi jedno, jestli tě musím přemluvit, aby ses vrátil."
Rinoa vykročila směrem k vozu a rozčileně skopla Irvina zpátky k volantu.
"Au! Dobře, dobře... pojedu, pojedu!" Řekl nakonec Irvine a při tom si hladil bolestivou ránu od Rinoy. Sešlápl plyn, prudce otočil auto a rozjel se po cestě zpět k věznici. V tu ránu nastala tma. Úsek z Rinoiny minulosti skončil. Po chvilce se však tma zase vyjasnila a Squallovi se zjevila další událost z minulosti. Rinoa a Zell spolu stáli v kavárně, v zahradě Balamb a vedli spolu důvěrnou rozpravu.
"Squallův prsten!? Já nevím kde ho koupil." Pravil Zell a nechápavě vytřeštil na Rinou oči.
"Chci taky takový prsten." Povídá Rinoa. "Vypadá vážně drsně, že?"
"Ty myslíš, aby na něm bylo také vyřezáno takové monstrum?" Zeptal se Zell.
"Jasně!" Souhlasila Rinoa.
"Dobrá, a co kdybych ti ho vyrobil?" Navrhoval Zell. "Jsem na tyhle věci dobrý."
"Vážně!? Jistě, dobře!!!" Jásala Rinoa.
"Ukážeme Squallovi, jak se má skutečnost." Prohlásil Zell.
"To nemůžeme udělat." Začervenala se Rinoa a zahleděla se do země.
"Proč ne?" Zeptal se Zell nechápavě.
"Mohlo by ho to uvést do rozpaků." Vysvětlila mu Rinoa.
"Proč myslíš?" Nechápal stále Zell. Přemýšlel, co tím Rinoa má na mysli. Napadaly ho jen samé nemravné věci. Vyvalil na Rinou oči, rychle se rozhlédl po kavárně, zda-li je nikdo neposlouchá a pak polekaně uskočil.
"Ne! To není jak myslíš." Ujistila ho Rinoa. Teď už byl Zell klidnější.
Vtom opět nastala tma. Další úsek z minulosti se vytratil. Squall pomalu otevřel oči. Tohle nebylo to, co chtěl vidět. Z těchto Rinoiných vzpomínek nezjistil to, co chtěl vědět. Otočil se na Ellone a zklamaně řekl: "Ellone, tohle nebylo ono. Tohle bylo příliš daleko."
"Omlouvám se. Dovol mi zkusit to znovu." Pravila Ellone tiše.
V tu chvíli Squall opět zavřel oči. Znovu se nechal svou myslí zavézt do Rinoiny minulosti. Tentokrát to už byla ta správná chvíle. Chvíle, kdy Rinoa po souboji s Edeou upadla do bezvědomí. Všude bylo bílo. Oslňující záře oslepovala Squallovi oči, jako tenkrát.
"Kde jsem?" Pomyslel si Squall.
V tu chvíli spatřil to místo v zahradě Galbadii, kde tehdy došlo k boji. Na zemi ležel mrtvý Seifer. Rinoa se pomalu a malátně blížila k jeho bezvládnému tělu. Klekla k němu na zem, když vtom si Squall všiml něčeho, co tenkrát nikdo neviděl. Bylo to přesně to, co hledal. Nemohl tomu uvěřit, to není možné. Byl naprosto vyveden z míry. Nad Rinou stál duch tajemné ženy. Byla krásná, mladá a štíhlá. Dlouhé stříbrné vlasy měla spletené do dvou culíků. Byla oděna v dlouhých červených šatech, hluboký výstřih jí sahal až na břicho a odhaloval tak její ženské křivky. Navíc byl výstřih olemován hustým černým peřím. Největší zvláštností však byla krásná černá křídla, které měla žena na zádech. Squall moc dobře věděl, kdo ta záhadná žena je. Byla to čarodějka Ultimecia. Rinoa objala Seifera a ten se posléze opět vrátil k životu. To nebyla Rinoa, kdo uzdravil Seifera, ale Ultimecia.
"Rinou... Tohle není Rinoa!" Pomyslel si Squall. Byl v šoku. Ultimecia stála nad omámenou Rinou a pohrdavě se usmívala.
"Oh, můj věrný rytíři Seifere. Čarodějka je naživu." Promluvila Ultimecia tajemným hlesem k Seiferovi.
"Ultimecia!?" Volal Squall podvědomě. "Čarodějka budoucnosti je uvnitř Rinoy!? Přemístila se z Edey? Kde je Rinoa!!!?" Volal marně. Ultimecia ho neslyšela.
"Najdi legendární Šílenou Pandoru." Přikázala Ultimecia Seiferovi. "Řekla bych, že je schována pod oceánem. Jedině tak ti bude moct čarodějka dodávat sny."
Na to se Seifer zvedl a pravil: "Jak si přeješ, Ultimecio." Poté naprosto zdráv odešel.
"Rinou, kde jsi... Odpověz mi!" Volal zoufale Squall.
"Squalle... mám strach." Odpověděl tichý hlásek Rinoy, který zněl velmi vzdáleně.
Rinoa zavřela oči, naposledy vydechla a pak bezvládně padla na zem.
"Rinou!!!" Křičel Squall a hleděl na ducha Ultimecii, jenž postával nad bezvládným tělem Rinoy.
"Kdo jsi!? Jdi pryč!" Volal Squall na Ultimeciu, ale na to už bylo pozdě. Nastala tma a vzpomínka pominula.
Squall otevřel oči a jen co procitl, hlasitě vykřikl: "Rinoa!"
Vtom se Ellonina kabina otevřela a Ellone upadla vyčerpaná na zem.
"Ellone!?" Zvolal Squall, otevřel svou kabinu a pospíchal k Ellone.
"Zjistils co se stalo Rinoe?" Otázala se Ellone. "Zjistils, kde bys mohl změnit minulost?"
"Nemohu nic dělat... Co bych měl dělat?" Ptal se zmateně Squall.
"Pamatuji si tyhle oči." Povídá smutně Ellone. "Díval ses na mě stejnýma očima, když jsi byl malý. Tyhle zvědavé, nevinné, štěněčí oči. Milovala jsem tyhle oči."
"To je minulost." Řekl Squall.
"To je pravda." Souhlasila Ellone. "Co je důležité, je právě teď. Konečně jsem to pochopila."
Squall se sklonil k Ellone, pohlédl do jejích smutných očí a řekl: "Musím teď pomoct Rinoe. To je jediné co mohu udělat, že?"
"Ano." Souhlasila Ellone. "Mluv k ní, Squalle. Tvůj hlas k ní možná nedosáhne, ale tvoje srdce ano. Jsi připraven? Vezmu tě do nejbližší minulosti."
Squall zavřel oči a nechal se znovu svou myslí zavést do nejbližší minulosti. Chtěl vědět co se stalo s Rinou, zda-li je ještě naživu. V tu chvíli spatřil nekonečný vesmír. Všude byla spousta hvězd a mezi nimi Squall uviděl nepatrnou osůbku v bílém skafandru, která se vznášela v pustém vesmíru. Byla to Rinoa. Vědomí se jí už navrátilo a ona se pomalu vzpamatovávala z dlouhodobého očarování čarodějky Ultimecii. Jen matně si vzpomínala na to, co se stalo a co hrozného udělala. Stále tomu nerozuměla, zato Squall už vše pochopil. Tehdy, když porazili Edeu v boji v Galbadii, čarodějka Ultimecia opustila Edeino tělo a přemístila se do těla Rinoy. Sice se jim navrátila jejich milá vychovatelka Matron, ale Rinoa upadla do hlubokého kómatu. Po celou tu dobu, kdy byla Rinoa v bezvědomí, byla Ultimecia uvnitř jejího těla. V podstatě to byla Ultimecia, kdo uzdravil Seifera a osvobodil Adel.
Potřebovala svého komplice, aby mohla uskutečnit svůj plán. On ji našel a přivezl Šílenou Pandoru a ona zatím využila Rinoino tělo a osvobodila Adel. Když Rinoa odjistila Adelinu hrobku, Ultimecia se přemístila do Adel. Rinou už nepotřebovala, posloužila ji tak jak chtěla a teď ji prostě nechala na pospas smrti. Nyní, Adel a Ultimecia sdílí jedno tělo, a tak mohou spojit své síly. Co však má Ultimecia dál v plánu, to nikdo netušil. Navíc, ona není sama, neboť má ještě svého komplice Seifera. Jedno však Squall nechápal. Proč si Ultimecia vybrala zrovna Rinou? Tenkrát tam byli přece všichni, tak proč zrovna ji? Proč si radši nevybrala jeho? Nikdo to však Rinoe nezazlíval, vždyť ona za to nemohla. Ultimecia ji využila a teď už ji Rinoa nezajímá. Nebyla jí k ničemu. Rinoa, opuštěná a zmatená, byla unášena vesmírem a nevěděla co se stane. Měla strach. Její skafandr byl porušen a kyslíku jí zbývalo tak na 15 sekund. Rinoa si moc dobře uvědomovala svou situaci.
"Zvládnu to?" Ptala se Rinoa sama sebe ve své mysli. "Jak? Nemohu nic dělat... Jsem unášena... do nekonečna."
V ten okamžik se jí oči zalily slzami. Nebála se jen o svůj život, ale bála se i toho, že už nikdy neuvidí Squalla.
"Jsem bezmocná. Bohužel... je to tak." Naříkala stále a při tom přemýšlela, jaký to bude, až umře. Byla ještě příliš mladá. Nechtěla umřít.
"Já... já umřu. Sbohem, Squalle..." To byla Rinoina poslední slova. Uplynulo 15 sekund a kyslík byl vyčerpán. V ten okamžik Rinoa pocítila, že se jí hůř dýchá. Snažila se dýchat méně, aby svou smrt oddálila. Věděla však, že to nepotrvá dlouho a ona se udusí a zemře. To však Squall nemohl dopustit. Nemohl se už dál dívat na to, jak Rinoa umírá. Sužoval ho zvláštní pocit, slyšel Rinoina zoufalá slova a ještě jí nechtěl dát sbohem.

"Rinou!!! Ne!!!" Volal Squall ve svém podvědomí. "Nevzdávej se!!! Slyšíš mě? To jsem já, Squall... Rinou!!! Rinou!!!"
Rinoa ale neodpovídala. Hleděl do její bledé a vystrašené tváře a nemohl nic dělat. Rinoa těžce dýchala, až se na skle u skafandrové kukly tvořila mlha. Kyslík rychle ubýval. Slzy jí stékaly po tváři jako prudký pramen vody. Nemohla dýchat, cítila velkou prázdnotu a strach.
"Rinou, no tak! Zkus si vzpomenout!" Volal marně Squall. Pohled na umírající Rinou byl pro něj vskutku bolestivý.
Rinoa však dýchala stále hůř. Už nemohla nic dělat, stejně umře. Vše bylo ztracené. Rozhodla se, že to vzdá. Zavřela oči, naposledy se nadechla a pak se naprosto oddala své smrti.
"Rinou, jsem s tebou." Mluvil k ní Squall, ale Rinoa už ani nereagovala. Oči měla zavřené, tvář bílou a nedýchala. Její bezmocné tělo bylo unášeno daleko do pustého vesmíru. Squall už ani neviděl její tvář. Ztrácela se hluboko ve vesmíru a pomalu mizela Squallovi z očí.
Za chvíli ji už Squall viděl jen jako malou bílou tečku uprostřed prázdna. Pomalu už ztrácel naději. Byl si skoro jist, že Rinoa je navždy pryč, když tu opět jasně spatřil její tvář. Ve skafandrové kukle, přímo před jejíma zavřenýma očima se vznášel stříbrný řetízek se dvěma stříbrnými prstýnky, jenž měla na krku. Jeden z nich patřil jí a druhý, na němž byl vyryt lev, patřil Squallovi. Rinoa pomalu otevřela své hnědé oči a spatřila oba prstýnky, které jemně zvonily do ticha. V tu chvíli si uvědomila, že život ještě neskončil. Teď to nemůže vzdát. Cítila, že Squall na ni jistě čeká, on ji neopustí. Z očí se jí spustila malá slzička. Byla to však slza štěstí. Položila dlaně na sklo, jakoby se chtěla dotknout prstýnků. Její ústa se pousmála a v očích jí svitla nová naděje.

"Já jsem... stále... naživu? Squalle?" Pomyslela si Rinoa a nemohla uvěřit tomu, že ještě není mrtvá. Nahmatala rukou na skafandru malinká dvířka, která otevřela. Uvnitř byl červený čudlík, po jehož stisknutí zasvítil zeleně. V tu ránu začal do skafandru proudit kyslík. Rinoa už mohla zase dýchat. Byla ráda, že včas přišla na to, že skafandr má ještě náhradní zásobu kyslíku. Hluboce se nadechla a s úsměvem se zahleděla do nekonečného vesmíru.
V ten okamžik nastala tma. Squall otevřel oči. Ležel na zemi v těžkém skafandru a nad ním se skláněla Ellone. Teď už se cítil lépe. Dokázal to, zachránil Rinou. Dodal jí svými slovy odvahu, aby se nevzdávala. Rinoa je naživu.
"Půjdu najít Rinou." Řekl Squall a zvedl se ze země.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama