III. kapitola 5. část

21. března 2014 v 0:55 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy VIII
Zanedlouho Ragnarok přistál v Estharsé letecké stanici. Všichni vystoupili z lodi a celí nedočkaví pospíchali do Prezidentského paláce. Čím více se blížili k tomu místu, tím více rostlo jejich vzrušení. Brzy se setkají tváří v tvář s Kirosem a také poznají prezidenta Estharu. Nastoupili tedy na sedací výtah a ten je průhledným tunelem vyvezl přímo do paláce. Když konečně vstoupili dovnitř, zůstali jen nehnutě stát. Stál tu muž se snědou pletí a oni ihned poznali, e je to Kiros. Nebyl tu ale sám. Vedle něj stál tlustý muž v dlouhém zelenobílém hábitu a se zelenou čepicí. Byl to ten samý muž, s nímž se setkali v Pomníku čarodějky. Teď už chápali, proč se jim tenkrát zdál povědomý. Podle jeho němého výrazu ve tváři poznali, že je to Ward. V pozadí stál ještě jeden muž, který k nim byl otočen zády. Měl dlouhé tmavé vlasy svázané do culíku, bílou košili a béžové kalhoty. Tu se na ně muž obrátil a zvolal: "Hej vy tam! Čekali jsme na vás!"
Jenže všichni jen strnutě stáli a nevěřícně hleděli na muže. Poznali ho. Byl to Laguna Loire. Nemohli tomu uvěřit. Tentokrát to nebyl sen. Vskutku tu stáli v jedné místnosti s Lagunou, Kirosem a Wardem. Vypadali stejně jako v těch snech. Ale co tu dělali?
"Tak vy jste ti, kterých jsem měl plnou hlavu." Povídá Laguna. "Ellone mi o tom řekla. Připadalo mi, jakoby mi v hlavě proudily nějaké vlny. Dodaly mi mnoho síly k boji. Takže, já jsem Laguna. Prezident Estharu, Laguna Loire."
Squall byl nyní ještě víc zaskočen. Takže Laguna je tím prezidentem. Už se s ním přece setkal, ve vesmíru. Tehdy ho sice skrz skafandr neviděl, ale hlas mu povědomý byl.
"Kdybychom nebyli ve stavu nouze," Pokračoval Laguna. "řekl bych vám toho více, ale... to je jedno. Povězte, co chcete vědět?"
"Jakmile začne prezident Laguna mluvit, tak nikdy neodejdete." Vložil se do toho Kiros. "Takže mu můžete klidně položit otázky a on se na ně pokusí odpovědět."
Laguna se však na Kirose nevlídně podíval. Squalla ihned napadla otázka. Věděl sice, že to nemělo nic společného s touto misí, ale prostě se na to musel Laguny zeptat.
"Pověz mi o Raine."
Laguna byl trochu zaskočen.
"Raději k jádru věci." Zamluvil to Laguna.
Tu se otevřely dveře a do místnosti vstoupil doktor Odine.
"Jsem na řadě?" Zeptal se doktor Laguny.
"Jasně. Vysvětlete jim to stručně, ať to pochopí." Odvětil Laguna.
"Řeknu jim to tak jak chci!" Rozhněval se doktor. "Čarodějka Edea mi všechno řekla. Čarodějka Ultimecia přichází z budoucnosti a ovládá čarodějnice současných dnů. Myslím si, že její tělo zůstává v budoucnosti a sem posílá jen své vědomí. Připadá vám to normální?"
"Je to stejné, jako když Ellone posílá naše vědomí zpátky do minulosti." Řekl na to Squall.
"Jsi chytrý!" Pochválil ho doktor. "Prvně jsem si myslel, že někdo v budoucnosti, se stejnou vlastností jako má Ellone, poslal čarodějku zpátky sem do naší doby. Ale nikoliv! Tak to není. Jak tedy čarodějka přišla do naší doby? Chcete to slyšet?"
"Ano." Souhlasil Squall.
"Schovával jsem pro vás tajné překvapení..." Začal doktor vyprávět. "Zkoumal jsem Elloninu moc už před lety. Rozluštil jsem vzorec z elektrického proudění Ellonina mozku. Když byl vzorec určen, bylo snadné ho zmechanizovat. Teď už to může být jen hračka, ale v Ultimeciině čase to je účinný pracující stroj. Což znamená, že je to stroj, který napodobuje Elloninu moc. Já byl první, kdo zhotovil tento stroj. Nazval jsem ho 'Spojení stroje a Ellone'! Je to podivuhodná věc. Tenhle můj vynález je využíván v budoucnosti!"
"Spojení stroje a Ellone?" Podivil se Squall.
"Přesně tak." Potvrdil to Laguna.
"Takže Ultimecia přišla sem z toho stroje, aby se dozvěděla více o Ellone." Pravil Squall.
"A Elle se stala Ultimeciiným cílem." Dodal ještě Laguna. "Nemůžete za to Odineho obviňovat. Je to zbytečné."
Vtom se doktor Odine nevlídně podíval na Squalla a jeho druhy, jakoby je chtěl okřiknout. Pak se však jeho nálada trochu uklidnila a tak pokračoval ve svém vyprávění:
"Dobrá, pokračujme tedy v příběhu! Je tu jeden způsob jak zničit Ultimeciu. Musíte ji zabít v budoucnosti. Jestli se nedostanete do budoucnosti, nedá se nic dělat. Do budoucnosti se však nedá dostat jen tak. Jedině skrz časovou kompresi, kterou čarodějka Ultimecia plánuje. Ale co dobrého ta časová komprese čarodějce přinese? Mohlo by tu být mnoho důvodů, ale na tom nezáleží. Uvažujme o tom, co Ultimecia udělá. Aby existovala v tomto čase, musí využít tělo nějaké čarodějky v přítomnosti. Ultimecia se pravděpodobně potřebuje vrátit v čase, aby dosáhla časové komprese. Jediná Ellone ji dokáže dostat zpátky do minulosti, proto ji Ultimecia zoufale hledá. Musíme využít výhody Elloniny moci. V našem čase žijí jen dvě čarodějky. Čarodějka Rinoa a čarodějka Adel. Adel však ještě není probuzena. Jednou ale bude toto znovuzrození dokončeno a žádný Laguna ani já to nezachrání. Čarodějnice Adel je pravděpodobně v procesu probouzení v Šílené Pandoře. Až se probudí, Ultimecia ji hodlá ovládnout. To bude příšerná událost. Adel je hrůzostrašná čarodějnice. Jestli její vědomí zvítězí nad Ultimeciou, bude Adel první, kdo zničí tuhle éru. Musíme využít čarodějku Rinou k pohlcení Ultimeciiny síly. A teď k této misi. Zaprvé, musíte jít do Šílené Pandory. Ellone je nejspíš držena uvnitř v zajetí, takže ji nejprve zachráníte. Pak zabijete čarodějnici Adel dřív než se probudí. Nyní to svěříme Rinoe jako jediné čarodějce této éry. Pak počkáme, až Ultimecia ovládne Rinou. Až Ultimecia přijde, využijeme Elloninu výhodu. Ellone pošle Rinou zpátky do minulosti i s Ultimeciou. Musí je ale poslat dovnitř čarodějky, kterou Ellone zná z minulosti. Edea nebo Adel... to už je na Ellone. Až se Ultimecia dostane do minulosti, použije časovou kompresi. Uvidíme, jaký to tu bude mít vliv. Nevím jaký vliv to bude, ale Ellone to vycítí, odřízne Rinou a Ultimeciu od minulosti. Rinoa se vrátí zpět do tohoto světa a Ultimecia se zase vrátí do svého světa. Nastane však časová komprese. Minulost, přítomnost a budoucnost se budou spolu prolínat. Budete se pohybovat skrz časovou kompresi až do budoucnosti. Až se z časové komprese dostanete, octnete se v Ultimeciině světě. To je vše co máte dělat."
Doktor Odine ukončil svou zdlouhavou řeč a pak odešel. Všichni jen nečině stáli a v hlavě si promítali vše co jim Odine řekl. Byli z toho vážně v šoku. Dozvěděli se tolik věcí, které by mohly zodpovědět i na ty nejtemnější otázky.
"Takže, seznámili jste se stručně s misí?" Zeptal se jich Laguna. "Zvládnete to?"
"Ano." Odpověděl Squall, i když si tím v hloubi duše nebyl jist.
"Dobrá!!! Pojďme!" Zvolal radostně Laguna. "Jdeme na Ragnarok! Tam si to shrneme!"
Laguna se obrátil k východu a chystal se odejít. Náhle se ale zarazil a trochu se zasnil.
"Vždy jsem si přál tu věc řídit." Pravil Laguna. "Její jméno zní tak drsně!"
Pak už se všichni, včetně Laguny, Warda a Kirose, odebrali na vesmírnou loď Ragnarok, která stála na letecké stanici. Uvnitř se všichni sešli v místnosti pro posádku. Laguna se postavil do uličky mezi sedadly a ke všem promluvil: "Dobrá! Všichni! Od teď míříme přímo k našemu konečnému cíli, vstoupíme do Šílené Pandory a zachráníme Ellone! Dále, vy budete bojovat s čarodějnicí Adel! Bude to překvapivý útok! Nemějte slitování. Potom přijde choulostivá úloha. Adel bude potřebovat předat svou moc dřív, než bude poražena. Rinou, přijmeš ji?"
"Ano!" Odpověděla Rinoa bez váhání.
"Dobře! Dále," Pokračoval Laguna. "počkáme až čarodějka Ultimecia ovládne Rinou. Je to pro tebe těžké, Rinou, ale podstoupíš to?"
"Ano." Souhlasila Rinoa, ovšem trochu nejistě. Ve skutečnosti měla strach. Jestli ten plán nevyjde, zemře. Toho si byla moc dobře vědoma, ale pro záchranu světa by udělala cokoliv.
"To je skvělý!" Radoval se Laguna. "Ellone pošle Rinou a Ultimeciu do minulosti! Rinou pak ovšem přivede zpátky! Pak půjdete do budoucnosti skrz časovou kompresi. Ultimecia žije daleko v budoucnosti, kde nikdo z nás neexistuje. Je tu jen jediný způsob, jak dosáhnete existence ve světě jako je tento. Jako přátelé, nezapomínejte na sebe! Důvěřujte si navzájem! Věřte v existenci vašich přátel a oni budou vždy věřit vám! Buďte přáteli a mějte se navzájem rádi... Tyhle věci sami nezvládnete, někoho potřebujete, že hoši?"
Laguna mrkl na Wrada a Kirose a krátce se pousmál. Potom pokračoval ve svém výkladu: "Jaké místo vám připomíná vaše přátele? Představujte si, že jste na tom místě s vašimi přáteli. Až nastane časová komprese, myslete na ta místa a snažte se tam dostat. To je vše! To místo vás uvítá! Budete se tam moct dostat a nezáleží na čase, ve kterém se nacházíte! K této misi potřebujete lásku a přátelství! A taky odvahu věřit si. Vše se týká lásky, přátelství a odvahy! Spoléhám na vás!"
To byla Lagunova poslední slova. Všichni, kromě Laguny a jeho dvou kamarádů, se nyní odebrali do ovládací místnosti. Squall však zůstal.
"Láska, přátelství a to všechno sice zní zajímavě," Povídá Squall hrdě. "ale my všichni se na to cítíme připraveni."
"Myslíš, že uspějete?" Zeptal se Laguna.
"Pokusíme se o to." Ujistil ho Squall a pak už se jen odebral za svými přáteli do ovládací místnosti. V hlavě měl však hrozný zmatek. Stále musel myslet na všechno co se děje. Jedno však věděl jistě. Nyní už chápal vše co se týkalo záhady čarodějky Ultimecii. Byla to velmi zlá čarodějka, která přišla z daleké budoucnosti pomocí Odineho stroje, aby našla Ellone. Ten stroj, který se vyskytoval i ve světě Ultimecii, měl stejnou schopnost jako Ellone, neboť byl vytvořen podle elektrického proudění jejího mozku. A tak se sem Ultimecia dostala, respektive pouze její vědomí. Její tělo stále zůstává v jejím světě. Ten stroj sice fungoval jako Ellonina moc, ale i tak byl omezen. Nemohl Ultimecii poskytnout to co chtěla. Proto přišla sem a hledá Ellone, aby se mohla dostat daleko do minulosti. V tomto světě však mohla existovat jen za pomoci nějaké čarodějky. Proto vnikla do těla Edey a po dlouhou dobu žila v ní a ovládala ji. Doufala, že tak najde Ellone. Když však došlo na souboj mezi SeeDy a Edeou v zahradě Galbadii, podařilo se Ultimecii přemístit do těla Rinoy. A tak se stala Rinoa čarodějkou místo Edey. Pomocí Rinoinýho těla se dostala až do vesmíru, kde osvobodila Adel a přestoupila tak do jejího těla. Nyní se nachází v Šílené Pandoře. Vězní Ellone a čeká, až se Adel probudí. Tak bude moct konečně učinit svůj cíl. Dostat se daleko do minulosti, jde rozpoutá časovou kompresi a tak bude moct ovládnout všechny světy. A právě tomuhle museli zabránit. Museli vniknout do Šílené Pandory, zachránit Ellone, zničit Adel a pak jen čekat, až se Ultimecia opět vtělí do Rinoy. Když se tak stane, Ellone využije své moci a pošle Rinou s Ultimeciou do minulosti. Rinoa se však vrátí zpátky a Ultimecia odtáhne do svého světa. V tu chvíli nastane časová komprese. Minulost, přítomnost a budoucnost se spolu budou prolínat. Tímto se dostanou do budoucnosti, kde zabijí Ultimeciu. Co se stane pak, to nikdo netušil.
Ragnarok se pomalu vznesl do vzduchu a opustil město Esthar. Selphie opět seděla u řízení a naváděla Ragnarok směrem k Šílené Pandoře. Naštěstí to bylo od města jen kousek. Za okamžik již spatřili tu obrovskou budovu, jak se tyčí k nebi nad Bodem zármutku. Zell a Quistis tedy také zasedli do sedadel u řídícího systému a chopili se ovládání raketových střel.
"Jsme tady!" Volal Zell, když se blížili k Pandoře. "Pospěšme dovnitř!"
"Ráda bych věděla, jestli se tam dostaneme." Pravila Quistis.
"Bez obav." Ujistil ji Irvine.
"Jsou náboje a hlavní kanon připraveny?" Zeptala se Quistis.
"Připraveny!" Odpověděla Selphie. "Vystřelme a udělejme velkou díru, bum!"
Nato Ragnarok nabral rychlost a plnou parou se řítil přímo na Pandoru. Zell a Quistis aktivovali nálož, a vtom se z boku lodi vysunuly zaměřovače. Ragnarok začal na Pandoru pálit střely, ovšem budova byla chráněna neviditelným pláštěm. Střely se o něj zastavily a Pandora zůstala nedotčena.
"To je ochranný štít!" Křikl Irvine.
To už se ale ze zpodu Ragnaroku vysunul velký kanon a vypálil na Pandoru mohutnou raketu. Loď se řítila neskutečnou rychlostí, až svou špičkou prorazila plášť a hladce prolétla skrz stěnu budovy. V Pandoře nyní vznikla velká díra. Ragnarok mířil přímo do ní. Prudce se prodral skrz ochranný plášť a vtom se z Ragnaroku vysunuly obrovské tlapy a přitiskly se na stěnu Pandory. Teď se ta obrovská rudá loď podobala drakovi víc, než kdy jindy. Jakoby kosmická loď ožívala a měnila se v děsivé monstrum. Na dračí hlavě zeleně zasvitla drobná očka. Mohutné tlapy s ostrými drápy se zarývaly do stěny a Ragnarok se pomalu sápal po budově k velké díře. U ní se loď zastavila a Squall se svými pěti přáteli vnikl dovnitř Pandory.
Scházeli po schodech a kolem se válely samé střepy. Tu se však zastavili, neboť zaslechli dva povědomé hlasy, které se k nim blížily. Jeden hlas patřil ženě a druhý muži.
"Támhle je nějaký hluk." Pravil mužský hlas. "To jsou pravděpodobně oni, víš?"
"Oni? To je nemožné." Odvětil ženský hlas.
A vtom se do schodů řítili Raijin a Fujin. No jo, kdo jiný by to mohl být. Vždy, když se někde něco dělo, byli tam i oni.
"To je Squall, víš?" Řekl Raijin překvapeně a spolu s Fujin doběhl až ke Squallovi a jeho přátelům. Všichni na sebe hleděli s nenávistí v očích.
"To je šokující." Prohlásila Fujin přísně a pak se škodolibě pousmála. "To se nám hodí."
"To je pravda." Souhlasil s ní Raijin. "Vydejte nám Rinou, víte!?"
"Ne! Rinou vám nikdy nevydám!" Rozzuřil se Squall. "A odvedeme Ellone! Nedovolíme vám vzkřísit Adel!!!"
"Vy jste chamtivci, víte!? Žádnej trh nebude, víte!?" Rozčílil se Raijin.
"Přemlouvání je zbytečné. Zadržíme vás." Řekla Fujin tvrdě a ihned se chopila svého ozubeného kruhu.
"Ona má pravdu, víte!? Jdeme!" Raijin napřáhl svou bojovou tyč a spolu s Fujin rozpoutal boj.
Nebylo jiné východisko, než s Raijinem a Fujin opět bojovat. Ovšem tentokrát bude boj o něco tvrdší, než tenkrát ve městě Balamb, neboť nyní už mají Raijin s Fujin zkušenosti. Jen co začal boj, rozpoutala Fujin opět své oblíbené větrné tornádo, aby se k nim nemohl nikdo dostat. Raijin zatím přiskočil ke Squallovi, oslepenému vichrem, a praštil ho tyčí do břicha. Squall klekl na zem bolestí, pevně svíral meč a snažil se s ním po Raijinovi seknout. Ale vítr mu oslepoval oči a tak nebyl schopen Raijina zaměřit. To už ale na Raijina nečekaně vystartovala Quistis a mrštila po něm bičem. Omotala mu s ním jeho bojovou tyč a snažila se mu ji vyrvat z rukou. Raijin však tyčí prudce trhl a schodil tak Quistis k zemi. Zell k ní ale rychle přiběhl a pomohl jí vstát. Nenáviděl Raijina už jen proto, že to byl Seiferův přítel, a když viděl, jak tady teď ubližuje jeho přátelům, rostla v něm zloba. Rozběhl se na Raijina a chystal se mu zasadit ránu, když tu na něj Fujin seslala větrnou smršť, která ho odmrštila do dáli. Fujin se vítězoslavně pousmála a pravila Raijinovi: "Zničme je. Pomozme Seiferovi."
Raijin přikývl a s napřaženou tyčí se rozběhl vpřed. V tu chvíli ale pocítil ostrou bolest v zádech, jakoby se mu něco ostrého zarylo do kůže. Upustil tyč na zem a rukou si nahmatal bolestivou ránu na zádech. Ucítil krev. Ohlédl se za sebe a spatřil Rinou, která držela ozubený kroužek, potřísněný jeho krví. Chtěl se na ni vrhnout, ale ostrá bolest mu v tom bránila. Posadil se na zem, pohlédl úzkostně na Fujin a řekl: "Prohrál jsem, víš..."
Fujin teď pocítila mimořádnou zlobu. Nenávistným pohledem se obrátila na Rinou a vrhla po ní svůj vražedný kruh. Řítil se na ni velkou rychlostí a bylo jasně vidět, že se mu Rinoa nestačí vyhnout. Tu se ale ozval výstřel a kruh spadl na zem přímo k Rinoiným nohám. Když se Fujin podívala, aby zjistila co se stalo, spatřila Irvina jak hrdě stojí s napřaženou puškou. Chystala se na něj seslat další tornádo, když tu se před ní objevila Selphie. Hleděly si zpříma do očí a vzájemně se probodávaly pohledy. Pak ale Selphie zalovila v kapse svých mini šatů a vytáhla malý zelený kamínek jménem 'Gysahal Greens'. Hodila ho před Fujin, která jen nechápavě zírala, a náhle Selphie zmizela. V tu ránu se těsně nad zemí utvořila jasná zlatá záře, z níž se všude kolem rozlétla žlutá pírka. A najednou se záře rozplynula v další pírka a k zemi se snesl malý žlutý Chocobo s roztomilou chocholkou na hlavě. Nevinnýma modrýma očima se rozhlédl kolem sebe, až si všiml Fujin. Ihned pochopil, že ona je jeho terčem. Okamžitě se postavil pevně na nožky, sklonil hlavu k zemi a zavřel oči. Tu se kolem něj začala utvářet ohnivá koule, která zářila a žhnula. Vyšlehly z ní dlouhé žluté paprsky, které se následně i se zářící koulí smrskly a byly Chocobem pohlceny. Pak Chocobo prudce vyskočil a vypustil ze zobáčku ohnivé jiskry, které Fujin obklopily v nespoutaném žáru. Poté Chocobo zase zmizel.

Fujin jen neschopně padla na zem a zklamaným hlasem řekla:
"Jste bezcitní." Pomalu se zvedla a došla k Raijinovi, který, jak se zdálo, se cítil už lépe. Oba dva však byli zahanbeni. Již podruhé byli poraženi. Teď už chápali, proč se jich Seifer tak obává.
"Ústup. Prozatím." Řekla Fujin, jakoby se vůbec nic nestalo.
"Správně!" Souhlasil Raijin. "Ještě jsme s vámi neskončili, víte!"
Nato se oba otočili a upalovali po schodech zase zpátky. Squall a jeho přátelé se teď mohli radovat z dalšího vítězství, ovšem věděli, že tohle byl teprve začátek. Boj s Adel a Ultimeciou bude daleko těžší. Sešli tedy ze schodů a pomalu kráčeli po úzké cestě, na níž byly rozsypané střepy. Cesta je po chvilce zavedla až na velké šedé prostranství, kde se povalovala spousta trosek a kamení. V tu cvhíli se ale zastavili, neboť se jim zdálo, že slyší hlasy. Schovali se raději za velký kámen a opatrně přes něj nahlédli. Náhle byli velmi zaskočeni. Spatřili totiž dva galbadské vojáky, které moc dobře znali. Byli to vojáci Wedge a Biggs, se kterými se setkali u Dolletské Komunikační věže a v pouštní věznici. Co ale dělají tady? Jistě pracují pro Seifera. Všichni se tiše krčili za balvanem a poslouchali co si vojáci povídají.
"Proč jsem kruci musel dostat nařízení od takového blbce?" Stěžoval si zrovna Biggs.
"Je to náš nadřízený." upozornil ho voják Wedge.
"Myslíš si, že to nevím!?" Rozčílil se na něj Biggs. "Vybral jsem si špatné povolání."
Nato se však začal Wedge smát: "To je legrační. Tak proč toho nenecháte a nenajdete si jiné povolání, pane?"
Biggs to ale za legraci nepovažoval. Tvářil se vážně, jakoby o tom uvažoval.
Wedge se stále smál a pak dodal: "Jen žertuji, pane."
"Máš pravdu!!!" Vykřikl Biggs. "Máš absolutní pravdu! Nechám toho!!! Wedge, poďme domů a dáme si něco k pití."
"Oh... Cože!? Já taky?" Vytřeštil Wedge nevěřícně oči.
"Samozřejmě. Tak pojď." Řekl Biggs naposled a pak pomalu odcházel pryč, aby podal svému nadřízenému výpověď.
"Ale, ale..." Koktal Wedge a věrně následoval svého kolegu.
Jakmile vojáci odešli, Squall se svým týmem vyskočili ze svého úkrytu a šli cestou, kterou právě odešli Wedge a Biggs. Prošli velkou bránou a náhle se octli v dlouhém, žlutém, proskleném tunelu, který vedl přímo do nitra Pandory. Na jeho konci nastoupili do prostorného výtahu, označeného číslem 2. Ten je zavezl až do prostorné místnosti, kde se nacházeli tři výtahy označené čísly od jedné do tří. Zell, Quistis a Irvine toto místo dobře poznávali. Už jednou tudy šli, ovšem pak potkali to monstrum, které je z Pandory doslova odválo pryč. I tentokrát nastoupili do výtahu číslo 1 a nechali se jím vyvézt kamsi nahoru. Když vystoupili, zjistili že se nachází v temném ledovém tunelu. V tu chvíli na ně padl chlad a strach. Všude vládlo ticho a temno. Jak tak procházeli tunelem, uvědomil si Squall, že se mu tohle místo zdá nějak povědomé. Nebylo divu, vždyť tohle bylo místo z jeho snu, kde Laguna, Ward a Kiros bojovali s estharskými vojáky a odkud pak skočili z útesu do vody. Tentokrát to byla krutá realita a žádný sen. Po chvilce vyšli z tunelu a octli se ve velkém koridoru s bílou bránou. Bylo to stejné místo, kde se Zell a jeho tým setkali s tím monstrem. Tentokrát tu před bránou nestála žádná zrůda, nýbrž Raijin a Fujin.
"Opět se setkáváme, víte!?" Pravil Raijin.
"Teď s vámi nebudeme bojovat. Až příště." Povídá Fujin.
"To je pravda! Máme pro vás překvapení, víte!" Řekl Raijin a při tom se škodolibě usmíval.
Zdá se, že mají něco za lubem. Raijin ani Fujin jim však už více neřekli, otočili se a utekli pryč bránou. Chystali se jít za nimi, když tu se ozval hluk a celá brána se otřásla. Nikdo netušil co se děje až do chvíle, kdy se z brány přímo před ně sneslo to obrovské monstrum, nesoucí jméno Mobilní Jednotka typu 8. Tak to bylo to překvapení, o němž mluvil Raijin. Mobilní Jednotka, nebo také 'Křišťálový Pilíř', byl vysoký, štíhlý stroj se dvěma kulatými rameny, které sloužily jako vražedné lasery. Spodek končil dlouhou špičkou a z každého ramene trčel dlouhý osten, o které se stroj opíral. Mobilní Jednotka stála v bráně a blokovala jim cestu. Tu se její ramena odpojila, vzlétla do výše a lasery začaly zaměřovat. Všichni se znovu rychle chopili svých zbraní a byli připraveni k sebeobraně. Netušili sice jak se s tím strojem vypořádají, ale udělají vše pro to, aby dosáhli svého cíle. Vtom z jednoho ramene vyšlehl zářivý laser a dopadl těsně vedle Squalla. Bylo jim jasné, že obyčejnými zbraněmi proti laseru, co spálí vše, nic nezmohou. I tak to ale hodlali zkusit. Squall napřáhl svůj meč, aby do stroje udeřil, když tu vyšlehl další laser a vyrazil Squallovi zbraň z rukou. Chtěl se pro ni shýbnout, ale to už se přiřítil další laser a dopadl opět těsně před něj. Nedokázal tu zbraň sebrat, Mobilní Jednotka mu v tom bránila. Všichni se snažili něco vymyslet, ale ramena teď střílela obě a mnohem intenzivněji, takže každý měl co dělat, aby se laserům vyhnul. Nejhlavnější bylo zlikvidovat ta ramena a potom teprve samotnou Jednotku. Ramena však byla příliš vysoko a i když Quistis se Selphií měly dalekonosné zbraně, nedosáhly až nahoru. Na to tu však byl ostrostřelec Irvine. Zamířil svou puškou na jeden laser a vystřelil. Rameno se ve vzduchu zapotácelo a s třísknutím spadlo na zem. Poté zaměřil druhý laser a hravě ho sestřelil. Nebylo na tom nic těžkého, ovšem jen do chvíle, než na ně zaútočila samotná Mobilní Jednotka. Země se pod jejich nohama najednou vyboulila, až vyrostla v mohutný kopec. Následně prudce klesl zpátky a všichni tak bolestně dopadli na zem. Byli velmi potlučeni a měli pocit, že jednotku nedokážou zdolat. Squall se pomalu plazil po zemi ke svému meči, ale nebyl schopen ho zvednout. Bolely ho snad všechny kosti v těle. Ovšem ne jen jeho. Nikdo se nemohl ani hnout. Vtom se z dáli ozval tlumený psí štěkot. Najednou se Rinoa postavila na nohy, pohrdavě se zadívala na Mobilní Jednotku a pak zapískala na prsty. Tu se z čista jasna objevil Angelo. Rozeběhl se proti Jednotce a Rinoa mu běžela po boku. Když už byli těsně před strojem, vyskočila Rinoa Angelovi na hřbet a ten spolu s ní vylétl vysoko nad hlavu toho monstra, až se všem ztratili z očí. Náhle se kdesi z výše zablýskla stříbrná hvězda, z níž posléze prudce vytryskla stříbřitá záře a zasáhla jednotku přímo do těla. Následovala další salva několika prudkých zářících střel a všechny zasáhly svůj cíl. Z Mobilní Jednotky jen odpadávaly kusy plechu, až se nakonec celá rozsypala na zem. Nezbylo z ní vůbec nic. Rinoa se vrátila zase zpátky a Angelo zase zmizel. Byl konec toho otravného stroje.

Nyní jim nic nebránilo v průchodu velkou bránou. Neváhali proto ani vteřinu a rychle pospíchali vpřed. Ovšem ani teď je nečekalo příjemné setkání. Znovu tu byli Raijin a Fujin. Tentokrát se však nezdálo, že by chtěli bojovat. Fujin pevně držela Ellone, která se marně snažila ze sevření vyprostit. Když ale pohlédli Raijinovi a Fujin za záda, uviděli někoho, kdo jim v tu ránu zkazil náladu. Na vysokém stupínku hrdě postával Seifer, meč pyšně zdvihal nad hlavu a tvářil se jako král.
"Přišli jsme odvézt Ellone zpátky." Pravil Squall tvrdě.
"Zdá se, že máme společnost. Pohostěte je." Povídá Seifer úlisně svým dvěma kumpánům a při tom ve vzduchu máchá mečem.
Raijin se na rozkaz svého pána přiblížil ke Squallovi a jeho druhům, když tu všichni zaujali bojové postoje a Squall proti Raijinovi napřáhl svůj meč.
"Raijine, stůj!" Zarazila ho Fujin.
V tu chvíli se zdálo, jakoby se její panovačná tvář proměnila v milou a ustaranou tvář, plnou starostí a zármutku. Dokonce i Raijin teď vypadal, jakoby ho cosi trápilo.
"Co se děje?" Zeptal se jich Seifer naštvaně.
"Už toho máme dost, víš." Utrhl se na něj znenadání Raijin.
Fujin jen přikývla a náhle povolila své sevření a pustila Ellone na svobodu.
"Jdi." Řekla jí Fujin a v jejích očích jakoby najednou zazářilo dobro.
Takové gesto by nikdo od Seiferových kumpánů nečekal. Ellone byla šťastná, mohla svobodně odejít.
"Počkej venku." Přikázal jí Squall. "Laguna by sem měl brzy přijít."
Ellone ho poslechla a odešla pryč.
"Hej, hej... no tak lidi." Seiferův povýšený výraz náhle zmizel. Hleděl na své dva kumpány a nechápal jejich chování.
"Seifere, my dáváme výpověď, víš?" Povídá Raijin. "Ty už nevíš co je správné, víš."
"Myslel jsem, že jsme tým." Odvětil Seifer.
"Tým... my jsme." Řekla na to Fujin. "Vždycky jsme byli. Jelikož jsme tým, chceme ti pomoct. Cokoliv splní tvůj sen, jsme ochotní za tím jít. Ale... ty jsi byl zmanipulován, Seifere. Ztratil jsi sám sebe i svůj sen. Jenom zobeš někomu z ruky. Chceme tě zpátky! Vše co teď můžeme dělat, je spoléhat se na Squalla! To je mrzuté... Mrzuté, že můžeme spoléhat pouze na Squalla... Seifere! Stále v tom budeš pokračovat?"
"Raijine, Fujin! To bylo směšné!" Křikl Seifer bezcitně. Nezajímalo ho co cítí jeho přátelé, viděl jen sám sebe.
Raijin a Fujin se tvářili zklamaně. Jakoby právě ztratili někoho velmi blízkého. Nemohli nic dělat. Už pro Seifera nic neznamenali. Jejich přátelství skončilo. Oba se raději obrátili a s těžkým srdcem odešli pryč. Seifer seskočil z vysokého stupínku a dopadl pevně na nohy přímo před Squalla a jeho družinu.
"Budeš pokračovat s tím rytířským nesmyslem?" Vysmíval se mu Squall.
"Ten rytíř už odešel." Pravil Seifer a opět nasadil svůj povýšený výraz. "Myslím, že byste mi mohli říkat mladý revolucionář."
"Co si myslíš, že děláš?" Otázal se Squall.
"Já budu vždy něco velkého!" Křikl Seifer. "Nechci přestat. Budu to dělat neustále! Zašel jsem už tak daleko... Dodělám to až do konce, až do cíle! Není tu důvod, proč bych se měl s tebou dělit!"
Seifer se rozeběhl s napřaženým mečem přímo na Squalla. Všichni pochopili, e tohle byla další výzva k boji. Byli ale rozhodnuti stát za Squallem a podpořit ho. Seifer se řítil na Squalla s napřaženým mečem a chystal se po něm seknout, ale Squall se jeho útoku vyhnul. Seifer se už už chystal vyrazit mezi ostatní, když vtom se stala nečekaná věc. Náhle se z ničeho nic nad jejich hlavami objevily černé mraky, ze kterých se začalo blýskat a následně se spustil prudký liják. Z dáli zazněl dusot koňských kopyt a vtom už přijížděl tajemný rytíř Odin se žlutou tváří na svém šestinohém hřebci Sleipnerovi. Z jeho tváře vyzařovala nenávist, když uviděl Seifera. Přijel sem, aby jim pomohl, jako tenkrát při boji s Abadonem ve Slaném jezeru. Kůň se prudce vzepjal, zaržál a následně vyrazil rovnou na Seifera, který stál v pozoru s napřaženým mečem. Odin zdvihl svůj meč nad hlavu a chystal se Seiferovi zasadit své smrtící rány. Vtom se do tiché místnosti rozlehl hnusný zvuk ostří meče, který prošel skrz tělo. Všichni si raději zakryli oči, aby se nemuseli dívat na Seiferovo rozsekané tělo. Když je však zase otevřely, uviděli něco, při čem jim tuhla krev v žilách. Seifer pořád stál s napřaženým mečem, jehož ostří bylo nyní potřísněno krví. Odin se svým koněm stál za Seiferem a ani se nehnul. V jeho tváři byla vidět bolest a muka. Jeho zářící oči se zalily krví. Náhle se Odinovo i Sleipnerovo tělo rozpadlo na dvě poloviny a jejich krev zbarvila šedivou zemi. Vznešený a odvážný jezdec Odin a jeho bílý šestinohý hřebec Sleipner byli mrtvi. Statečně padli v boji, kde bezcitný Seifer rozpůlil jejich těla svým Gunbladem. Takovouhle věc by nedokázalo udělat ani zvíře. Jejich kusy těl padly na zem a zmizely. Jen meč, který Odinovi vyklouzl z ruky, prudce vylétl do zamračeného nebe. Ztrácel se daleko v mracích, až ho už nikdo neviděl. A právě tam byl meč znovu chycen. Padl do rukou tajemnému muži, jehož identita byla prozatím neznámá.
"Odine!?" Vykřikl Squall s hrůzou v očích.
"Neodejdu tak snadno." Smál se Seifer. "Ukaž mi co umíte, Squalle! Dovol mi udělat ti další jizvu!"
Seifer si ani neuvědomoval, že svým činem Squalla i jeho druhy jen vyprovokoval k nelítostnému boji na život a na smrt. Všichni byli velmi pobouřeni, protože zabít strážce síly je nevýslovná ohavnost. Kdo byl však nejvíc rozzuřen, byl Irvine, neboť Odin byl jeho strážcem síly. Cítil, jak v něm roste zloba a nenávist k tomu mizerovi. Přál si Seifera zabít. Nedokázal se udržet, popadl pušku a začal z ní po Seiferovi pálit jednu kulku za druhou. Ten však jen zvedl ruku a vytvořil před sebou ochranný štít. Kulky se od něj odrazily a letěly zase nazpátek. Naštěstí se jim stačili vyhnout. Seifer se stále pohrdavě smál a tvářil se nepřemožitelně. V tu chvíli ale pocítil ránu do šíje a smích ho rázem přešel. Upadl na kolena, ohlédl se za sebe a spatřil rozzuřenou Selphii, která roztáčela v ruce svůj Nunchaku. Než se Seifer stačil vzpamatovat, schytal další ostrou ránu do ramene. Teď už toho měl ale dost. Rychle se vyhnul další ráně, vyskočil na nohy a seslal na Selphii uspávací kouzlo. V tu ránu kolem její hlavy zazářily stříbřité a zlaté hvězdičky a Selphie se sesunula na zem. Seifer ihned napřáhl meč a chystal se Selphii zasadit smrtící ránu. To už ho ale chytl pod krkem Zell, zatímco Irvine odtáhl Selphii stranou a snažil se ji probudit. Seifer se ale vzpíral a kroutil, až nakonec zarazil loket Zellovi do žeber. Na scénu se však vřítil Squall s mečem, vrhl se po Seiferovi a srazil ho k zemi. Teď mezi nimi vypukl opravdu nelítostný boj. Váleli se po zemi a snažili se jeden druhého propíchnout. Ani jednomu se to však nedařilo, neboť oba dva byli zkušení bojovníci. Jejich síly byly vyrovnané. Ostatní se raději drželi v povzdálí a byli připraveni kdykoliv Seifera napadnout. Nyní stáli Seifer a Squall proti sobě, hleděli si zpříma do očí a chystali se vyrazit vpřed, když se stalo cosi podivného. V místnosti se znenadání oslnivě zablýsklo a začal odkudsi vát silný vítr. Nad jejich hlavami se rozprostřelo temné nebe, z něhož se pomalu k zemi snášela zvláštní postava zahalená v červeném plášti. Seifer zůstal zmateně stát a netušil co se děje. Kdo jet a záhadná postava? Nikdo ji nikdy před tím neviděl. Postava přistála na zemi těsně před Seiferem. Nyní mohli spatřit, kdo to doopravdy je. Byla to bájná bytost jménem Gilgamesh, sběratel mečů. Stál tu zahalen od hlavy až k patě červeným pláštěm, který mu zahaloval i obličej. Byly mu vidět pouze bílé oči bez panenek, podlité krví a bledá tvář mrtvolného vzhledu. Gilgameshovou zvláštností bylo osm rukou, z nichž mu čtyři vykukovaly skrz plášť. V jedné ruce držel Odinův meč a bělavýma očima si prohlížel Seifera.

"Někdo mi dal čtvrtý meč..." Pravil Gilgamesh temným hlasem a stále své oči upíral k Seiferovi. "To jsi byl ty? Tak se vyhni mému meči! Sežer si to!!!"
Gilgamesh se rozzuřeně rozmáchl svýma rukama, až se zvedl prudký vítr, který následně zvedl Seifera do vzduchu a odvál ho pryč. Seifer jen zaúpěl a zmizel v nedohlednu. Gilgamesh pohodil pláštěm, zahalil své ruce a zmizel. V tu chvíli se již řítil Seifer z dlouhého letu, dopadl tváří na zem a ani se nehnul. Že by byl snad konečně mrtev? Všichni schovali své zbraně, cítili velkou úlevu. Teď už je ten mizera nebude nikdy obtěžovat. Jejich tváře se na okamžik vyjasnily, akorát Rinoa se zdála poněkud zklamaná.
"Seifere." Řekla tiše a zadívala se na jeho bezvládné tělo. Její úsměv náhle pohasl a tvář povadla. Jakoby ještě stále cítila k Seiferovi lítost. Sklopila oči a raději odešla pryč. Všichni ostatní ji následovali, jen Squall zůstal stát na místě, hleděl na padlého Seifera a přemýšlel. Nechtěl si to připustit, ale Rinoy chování ho trochu zarazilo. Jak může litovat někoho, kdo způsobil tolik zla. Seiferovi nikdy na nikom nezáleželo. Stál tam zahloubán ve své mysli, uvažoval o všech předešlých věcech a o souboji s Ultimeciou, když vtom byl z přemýšlení vytržen. Seifer, který dosud nehybně ležel na podlaze, se náhle prudce zdvihl na nohy a zdál se zcela zdráv. Squall na něj nevěřícně zíral a nechápal jak je to možné.
"Ještě ne!" Křikl Seifer a na jeho tváři se opět objevil ten vítězný úsměv. "Ještě není konec, Squalle!!!"
Nato se Seifer obrátil a pospíchal pryč. Squall zůstal jen nechápavě stát. Jak je to možné? Jakto, že to Seifer přežil? Je tu snad nějaká síla, kterou mu Ultimecia dodává? Teď, když už si konečně mysleli, že se toho mizery zbavili jednou pro vždy, se stane tohle. Co teď hodlal Seifer udělat? Nejspíš se půjde schovat k Adel, neboť teď už nemá žádné přátele, kteří by při něm stáli a chránili ho. Raijin a Fujin ho opustili. Pochopili, že se Seiferem není něco v pořádku, že zašel příliš daleko. Už v tom nechtěli pokračovat. Přáli si jen, by byl Seifer zase jako dřív. Ztratili svého přítele už tehdy, co ve městě Timber odešel s Edeou. To byl ten zlom, kdy Seifera ovládla moc čarodějky Ultimecii.
Squall se právě chystal odejít za svými přáteli a povědět jim co se stalo, když vtom se ozval hlasitý výkřik Rinoy: "Squalle!!!"
"Rinou!?" Zavolal Squall v odpověď.
To už se ale přiřítil udýchaný Zell a s hrůzou v očích volal: "Squalle!!! Seifer unesl Rinou!"
Tohle byl pro Squalla šokující informace. Nemohl dovolit, aby mu Rinou znovu někdo odvedl a už vůbec ne Seifer. Co jí vlastně chce? Proč ji unesl?
"Jdeme za Seiferem!" Rozkázal Squall a společně se Zellem pospíchal pro ostatní. Byl pevně rozhodnut Rinou zachránit. Už ji zachránil několikrát a nyní to udělá znovu. Nenechá ji v rukách takového mizery. Co s ní vlastně chce udělat? Kam ji odvedl? Opět se Squalla zmocnil ten sužující pocit strachu. Stále si to nechtěl přiznat, ale moc dobře si uvědomoval, proč Seifer Rinou unesl. Byla to čarodějka, po jejíž moci toužila Ultimecia. A Seifer byl Ultimeciin komplic. On ji chce vlastnoručně obětovat čarodějce Ultimecii, lépe řečeno čarodějnici Adel, v níž se teď Ultimecia nacházela. Musel Seifera zastavit, nemohl dovolit, aby Rinou obětoval. Jenže kam ji odvedl? Musí ho najít dřív, než Rinoa zemře.
Seifer zatím odváděl Rinou do nejvyššího patra Šílené Pandory, kde byla obrovská kulatá kopule s čarodějnicí Adel. Držel ji pevně za paže a násilím ji vlekl ke kopuli. Rinoa se snažila vyprostit z jeho sevření, ale marně. Držel ji příliš pevně a surově.
"Seifere! Nech toho!!" Prosila ho Rinoa. "Copak ještě nemáš dost!? Já vím že tohle nejsi ty!"
"Už se nemůžeš vrátit!" Odvětil Seifer a pevně jí tiskl paže. "Nemůžeš nikam jít! Bude z vás jedna čarodějka! To je Ultimeciiono přání!"
"Seifere." Naříkala stále Rinoa, ale Seifer její slova ignoroval. Odvedl ji přímo k Adel, která zatím stále odpočívala v kopuli. Oči měla zavřené a ruce zkřížené na mužné hrudi. Rinoe se zalily oči slzami. Přála si být se Squallem, měla strach. Copak nebude mít nikdy klid? Copak nemůže zůstat se Squallem? Nechtěla se stát Adelinou obětí. Nechtěla zemřít. I když věděla co ji čeká, přesto v hloubi srdce cítila, že ji Squall zachrání. Vždy jí pomohl a jistě to udělá zase. Squall byl její poslední nadějí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama