IV. část

24. března 2014 v 0:55 | Sandra Rašínová |  Final Fantasy X
Nastalo ráno a Tidus se konečně probudil. Přespal v jedné dřevěné chýši, odkud byl krásný výhled na moře. Sešel dolů po schodech a zamířil ven. Vyšel na čerstvý ranní vzdoušek, když tu k němu přiběhl jeden z blitzballových hráčů, Datto.
"Hej! Už ses vzbudil?" Volal Datto. "Kapitán Wakka na tebe čeká!"
Datto pospíchal dál a Tidus se vydal za ním. Co mu asi Wakka chce? Doběhli až na konec cesty, kde ve vodě vězela ztroskotaná, rozbouraná, dřevěná loď. Aurochové se ji snažili opravit a Wakka stál na okraji cesty a dohlížel.
"Ah, tady jsi " Pravil Wakka, jakmile Tidus dorazil. "Besaidští Aurochové! Pojďte sem!"
Na to všichni nechali své práce a přistoupili k Wakkovi a Tidusovi.
"Jděte do chrámu, kde se pomodlete za vítězství!" Poručil jim Wakka a všichni hráči se rázem odebrali pryč.
"Velký Summoner Ohalland žil zde ve chrámu Kilika." Povídá Wakka Tidusovi. "Jo, Lord Ohalland byl kdysi výborný blitzballový hráč, víš?"
Wakka se obrátil a chystal se odejít, když tu ho Tidus zarazil.
"Wakko..."
"Hm?" Obrátil se Wakka ke skleslému Tidusovi.
"Modlení za vítězství je dobrý... Ale je to správný?" Otázal se Tidus.
"Je to špatné těšit se na Blitzball?" Zeptal se Wakka.
"Je tohle ta pravá příležitost?" Pochyboval stále Tidus.
"Tohle je jediná příležitost!" Řekl Wakka přesvědčeně. "Hráči bojují ze všech sil, fanoušci povzbuzují svůj oblíbený tým. Zapomínají na bolest, utrpení... Záleží jen na hře!" Wakka i Tidus pomalu kráčeli vesnicí a následovali Aurochy. Proto byl Blitzball tak dlouho blízko. Přinejmenším si to myslím."
"Když to říkáš." Zamyslel se Tidus a na okamžik zastavil.
"Hrajme... A vyhrajme! Dobře?" Přesvědčoval Wakka Tiduse.
"Dobře!" Souhlasil nakonec Tidus.
"Chrám je támhle za tou džunglí, pojďme!" Ukázal Wakka na pevninu nedaleko vesnice.
A tak se oba vydali do chrámu, pomodlit se za vítězství. Kráčeli po dřevěné cestě, která je po chvíli zavedla na trvnatou pevninu. Stromy, keře a rostliny zde tvořily hustou džungli. A zde je již očekávali Yuna, Lulu a Kimahri.
"Co se děje?" Zeptal se Wakka.
"Yuna říká, že chce, abys šel s námi." Povídá Lulu a přistoupí k Tidusovi.
Tidus se nevěřícně ohlédl na Yunu.
"Chci se tě zeptat, jestli budeš můj strážce." Pravila Yuna.
"Yuno! Cože? Teď není čas na vtipy, jo?" Praví nevěřícně zaskočený Wakka. "On je možná blitzballová hvězda, ale proti démonům je nezkušený."
"Když ne strážce tak... Já ho jen chci nablízku." Obrátila se Yuna k Wakkovi.
Tohle Wakku naprosto šokovalo, málem se z toho neudržel na nohou.
"Cože? Co tím myslíš?" Přiskočil k nim překvapený Tidus.
"To jen tak, no..." Yuna náhle nevěděla, co má říct.
"Musíme už jít do chrámu. Nemůže to počkat na později ?" Přerušila je Lulu.
Yuna se otočila k Lulu a přikývla, pak se ještě obrátila k Tidusovi. "Omlouvám se. Neměla jsem..."
"Nemáš se za co omlouvat. Jen si opravdu nejsem jistý, co se děje." Přerušil ji Tidus.
"Moc se omlouvám." Pravila Yuna znovu.
To už k nim přikráčel rozzuřený Kimahri a ukázal jim, že už by vážně měli jít. Vydali se tedy na dlouhou cestu hustou džunglí, až nakonec dorazili ke kamenným schodům. Vystoupili nahoru a tam potkali Wakkův blitzballový tým.
"Tyhle kamenné schody mají historii, víte?" Povídá Wakka všem. "Jo, Lord Ohalland zde trénoval na samém vrcholku."
Tidus zvedl hlavu a spatřil další schody, které vedly velmi vysoko.
"Běháte, co?" Obrátil se Tidus k Aurochům, který si rozcvičovali nohy a chystali se schody vyběhnout.
"Myslíte, že mě porazíte?" Usmál se Tidus a přistoupil ke schodům. Na to se Aurochové rozesmáli.
"Yuno, mohla bys?" Otázal se jí Wakka.
Yuna přiskočila ke schodům vedle Tiduse, Wakky a Aurochy. Zvedla ruku a zvolala: "Připraveni?"
Nečekala na odpověď a rozeběhla se po schodech.
"Hej, hej!" Křičel Wakka a spolu s ostatními běžel za ní.
Tidus se už chystal vyběhnout schody, když tu se ze schodů řítili vyděšení Aurochvé.
"Pozor!" Křičel hráč Datto.
"Hej všichni, rychle! Sinspawn!" Volal ze shora Wakka.
Tu si Tidus všiml něčeho děsivého. Hleděl nahoru na Wakku a za jeho zády se k nebi tyčila slizká zelená chapadla. Všichni rychle vyběhli nahoru a tam na kamenné kruhové ploše vězely v zemi dvě odporná chapadla. A přímo před nimi, uprostřed plochy stálo cosi, co vypadalo jako nějaká škeble. Mělo to šedivý krunýř a ta chapadla co trčela ze země, patřila onomu krunýři. Každý si vzal na starost nějakou část příšery. Lulu, Wakka, Kimahri a Tidus, si vzali zatím na starost chapadla, neboť samotný krunýř byl zatím neškodný. A Yuna stála uprostřed a byla připravena léčit své přátele. To už mohutnými skoky přiběhl Kimahri a zabodl do jednoho chapadla kopí. To se začalo s děsivým jekotem kroutit a posléze zmizelo. A nyní Wakka, už se chystal po chapadle před ním hodit ozubený míč, když tu ho chapadlo prudce udeřilo do zad a Wakka upadl.
"Fire!" Zvolala Lulu a chapadlo co udeřilo Wakku v tu ránu s jekotem vzplanulo a shořelo.
"Cure!" Křikla Yuna, zakouzlila svou holí a Wakka byl rázem uzdraven. Malátně se postavil na nohy a vrhl svůj míč přímo na onen krunýř, který tu ještě býval. Míč se však jen odrazil a krunýř byl nepoškozen. Kimahri se snažil do něj zabodnout kopí a Tidus meč, ale marně. Vtom se krunýř zachvěl. Celý se třásla, až krunýř náhle odlétl a vylezla z něj ohavná zelená příšera. Hlavou připomínala masožravou květinu. Měla dvě dlouhá ramena na jejichž koncích se vlnila slizká chapadla. Nemohli se k příšeře přiblížit, nebot chapadla by je smetla. To už chytrý Kimahri dostal nápad. Napřáhl své kopí proti monstru a chrapotavým hlasem zvolal: "Seed Canon !"
Z jeho kopí vystřelila ohnivá semínka a zaryla se do monstra. Hlasitý jekot zahalil vrcholek a monstrum se pomalu ztrácelo v ohni. Bylo po něm. Všichni si náramně oddychli.

"Uuuf!" Ulevil si Tidus.
"Omlouvám se! Já myslel, že budeš váhat." Povídá Wakka Tidusovi.
"Být strážcem je vyčerpávající!" Řekl na to Tidus.
"Držel ses velmi dobře. Máš talent." Pochválil ho Wakka.
"No, co jsou tihle 'Sinspawni' zač?" Otázal se Tidus.
"Démoni. Padají ze Sinova těla a tady se probouzejí." Vysvětluje Lulu.
"Když je necháš být, Sin se pro ně vrátí. Proto musíš být rychlý!" Povídá Wakka.

"V té chvíli, kdy mi Wakka řekl, že mám talent v boji... Jsem začal opravdu uvažovat o tom, stát se strážcem."

Všichni pomalu odcházeli po schodech nahoru a Tidus kráčel za nimi. Stále ale musel myslet na spoustu věcí. Třeba na Sinspawna. Sin ho vypustí ze svého těla, a pokud ho nikdo včas nezničí, nadělá mnoho škod a potom se pro něj Sin zase vrátí. Měl toho na mysli ale víc. Třeba, proč ho Yuna žádala, aby se stal jejím strážcem? Proč mu chce být na blízku ?
Stoupali po schodech stále výš a nikdo nic neříkal, až po chvíli bylo ticho prolomeno.
"No, uh... ti v Zanarkandu se taky stali démony?" Zeptal se náhle Wakka Tiduse.
"Jen trochu. Ačkoli, bude to velká náhoda, když se někdo objeví." Odpověděl Tidus.
Vtom se Tidus zastavil, pohlédl nevěřícně na své přátele.
"Hej! Od kdy mi věříte to o Zanarkandu?" Zeptal se jich Tidus.
"Já si to myslím." Povídá Wakka. "Možná lidé, které dostane Sin, nezemřou. Možná je Sin přenáší skrz čas. Třeba skrz tisíc let. A pak, jednoho dne, budou možná vymrštěni zpátky, víš?"
"Úžasný. Prostě úžasný." Přerušila ho Lulu s ironií v hlase. "Ty sis po tom všem vytvořil svou teorii a odmítáš prostou pravdu. Sin Chappua nikam nevzal. Sin ho zničil a zanechal na Djoském břehu! Tvůj bratr už se nevrátí. Oh, a ještě jedna věc. Nezáleží, jak moc to chceš, ale nikdo nemůže nahradit Chappuovo místo. Nikdo nenahradí Sira Jechta, na tom záleží. A stejně tak tu není náhrada za Lorda Brasku. Je to hloupé přemýšlet nad tím, a smutné."
Víc už Lulu neřekla. Byla naštvaná. Obrátila se od Wakky a šla pryč. Yuna a Kimahri ji následovali. Wakka tu s Tidusem zůstal sám.
"Já... Já bych nikdy nemohl být jako Chappu." Posadil se Wakka smutně na zem. "No, spoustu se toho přihodilo. Lepší bude se tím netrápit." Na to se Wakka zvedl ze země a odcházel pryč.

"Wakka, Lulu a Wakkův bratr Chappu. Něco se mezi nimi stalo před dávnou dobou. Byl jsem si tím jist. No, at to bylo cokoliv, nebyla to má starost, to je jistý. Raději se v tom nešťourat."

Konečně dorazili až na vrcholek ke chrámu. Byl obrovský a krásný. Postavený z pískovce, po stranách vchodu plápolaly obří posvátné ohně a do výše se tyčily dvě pískovcové věže neobvyklých tvarů. Přistoupili ke vchodu chrámu a poklonili se. Tu si všimli, že z chrámu vychází tři mladíci v podivně barevných úborech. Byli to blitzballoví hráči. Mladík uprostřed měl rudé vlasy a velmi nepřátelský výraz. Jistě to byl kapitán.
"Vy se tu také modlíte za vítězství?" Zeptal se jich Wakka, když přišli k nim.
"My? A modlit? Kdo potřebuje modlení, Luca Goers vždy zvítězí!" Křikl hoch s rudými vlasy pohrdavě.
"Oh, vážně? Tak proč tady jste ?" Otázal se Wakka.
"Byli jsme se pomodlit za letošní zápas!" Odvětil blonďatý hoch po kapitánově levici.
"Tak jaký je letos tvůj cíl? Zase 'být nejlepší'?" Zeptal se Wakky černovlasý hoch po kapitánově pravici.
"Ha! To je tak děsný, to tvoje 'být nejlepší' asi není dost dobrý ! Že se s tím vůbec otravuješ ?" Posmíval se blondatý hoch.
"Tentokrát hrajeme pro vítězství!" Vykřikl náhle Tidus.
"Oooh! hra je ještě daleko! A pamatujte, že dokonce i děti mohou hrát, chlapci!" Provokoval nadále hoch s rudými vlasy a pak spolu se svými druhy odcházel.
"Uvidíme se ve finále!" Křičel za nimi ještě Wakka.
"My je porazíme. Musíme!" Pravil Tidus, zatímco ostatní už odcházeli do chrámu.
"Ty ten tým znáš?" Zeptala se ho Yuna.
"Blázniví lidé... jsou špatní stejně jako můj starý muž!" Zuřil Tidus.
"Ale Sir Jecht byl milý a gentleman!" Pravila Yuna.
"No, to není můj Jecht." Řekl na to Tidus naštvaně.

"Deset let po tom co odešel...jen přemýšlím nad tím, jak mě můj starý muž naštval, ale možná, že to byl jen způsob jak si ho uchovat..."

Tidus sešel po kamenných schodech a temnou chodbou vstoupil za ostatními do chrámu. Ocitl se v obrovské potemnělé hale, která se podobala té v Besaidu. Vysoký strop, plápolající pochodně a sochy bývalých Summonerů. A i zde vedly kamenné schody.
"Lord Ohalland chrání naše kroky." Pravil Wakka, který se modlil k velké soše Lorda Ohallanda. Tidus poklekl vedle Wakky a též se pomodlil.
Vtom zaslechli, jak ze schodů kdosi přichází. Byla to krásná Summonerka s dlouhým tmavým copem, a její strážce, urostlý svalnatý muž.
"Summonerka, že?" Pohlédla žena k Yuně a pak i se svým strážcem sestoupila k ní.
"Mé jméno je Yuna, z ostrova Besaid." Představila se Yuna.
"Dona." Představila se žena. "Takže ty jsi dcera velkého Summonera Brasky. Je to docela známé jméno. Tihle všichni lidé jsou tví strážci? Takové hejno! Vzpomínám si, že Lord Braska měl pouze dva strážce. Kvalita nad kvantitu, drahoušku. Co sis myslela? Já potřebuju jen jednoho strážce. Že, Barthello?" Žena se obrátila na svého strážce a ten přikývl. Ovšem zdálo se, že tento svalnatý muž nepadl do oka Kimahrimu. Zle se na něj díval.
"Já mám jak mnoho strážců tak lidí, kterým mohu věřit." Pravila Yuna. "Ručím za ně svým životem! Mít tolik strážců je radost a pocta! A stejně tak i být dcerou mého otce. Samozřejmě, nikdy bych nepomyslela ptát se na vaše způsoby. Takže, slečno Dono, žádám vás: Prosím nechte nás v klidu."
"Dělejte si co chcete. Barthello, odcházíme." Řekla Dona a spolu s Barthellem odběhla pryč.

"Strážce je někdo, na koho se Summoner může spolehnout. Někdo, za koho ona může zaručit svým životem. Divil jsem se, cítí tohle Yuna i ke mně? Na co se usmívá?"

Yuna hleděla upřeně Tidusovi do tváře a mile se usmívala. Co se jí asi honilo hlavou? Nakonec se obrátila a spolu se svými přáteli vystoupila schody a vešla dovnitř. Tidus šel tedy za nimi. Prošli kamennou bránou a vstoupili do úzké temné chodby, na jejímž konci stála kulatá plošinka, sloužící jako výtah.
"Fayth je dole. Pojďme " Pravil Wakka, když dorazili k plošince.
"'Fayth'?" Podiivil se Tidus. Co je to 'Fayth'? Na to se mu však odpověď nedostala.
"Prvně do Kláštera Zkoušek. Kimahri? Wakko? Připraveni?" Otázala se Lulu. Oba přikývli.
"Buďte všichni silní!" Zvolala Yuna a poklonila se.
Na to všichni vstoupili na plošinku, aby je zavezla dolů. I Tidus si k nim stoupl. Když tu pocítil ránu do zad a čísi ruka ho vystrčila z plošiny. To Kimahri.
"Hej, co je?" Zlobil se Tidus.
"Ty ještě nejsi strážce." Řekla mu Lulu přísně.
"Vrátíme se, co nejdřív budeme moct, ano ?" Uklidnila ho Yuna.
"Oh, jistě! Vsadím se, že brzy jako třeba až zítra!" Stěžoval si Tidus.
To už se ale plošinka spustila dolů a jeho přátelé zmizeli. A tak čekal. Alespoň měl dost času na přemýšlení. Třeba co nebo kdo je Fayth? Přemýšlel a přemýšlel, když tu ho vyrušili dva příchozí. Byli to Dona a Barthello.
"Kde je Yuna?" Zeptala se Dona.
Tidus ukázal na plošinku, která se právě vrátila ze zdola.
"Tak proč jsi tady?" Otázala se ho Dona zvědavě.
"Hej, já nejsem strážce, takže nehodlám jít dolů, jasný?" Pravil Tidus.
"Nejsi strážce, říkáš?" Zamyslela se Dona.
V tu ránu svalnatý Barthello popadl Tiduse, přehodil si ho přes záda a hodil ho na plošinku.
"Hej! Počkat! Ah! Nechte mě být! Hej! Co je to za blbej nápad?" Zuřil Tidus.
"Jen malá hra." Usmála se Dona škodolibě.
A vtom se plošinka spustila dolů a vezla Tiduse na místo, kam nesměl.
"Tohle je špatný, opravdu špatný." Zvedl Tidus hlavu nahoru k těm dvěma.
Nechápal, proč to udělali. Tidus se ocitl sám. Všude bylo temno, úzká cesta byla osvětlena jen pochodněmi. Vydal se tedy na konec chodby, kde byly kamenné dveře.
"Pouze strážci mohou vstoupit a já jistě nejsem strážce." Pravil Tidus a prohlížel si dveře. "Nuže, myslím, že teď už je příliš pozdě." Neváhal tedy a prošel dveřmi. Ocitl se v další velké hale, kterou osvětlovaly jen ohně, a z níž vedla kamenná brána, kde nyní byla Yuna. A zde čekali Kimahri, Wakka a Lulu.
"Hou, hou, hou!" Vykřikl Wakka, jakmile uviděl Tiduse.
"To byla Dona a ten velkej svalnatej chlápek!" Bránil se Tidus.
"Yuna bude jediná, kdo za to ponese následky!" Zlobila se Lulu.
"Jaké následky?" Zeptal se Tidus.
"Nemusela by navázat kontakt!" Sdělil mu Wakka.
"Co je tam?" Ukázal Tidus na kamennou bránu.
"Fayth, pamatuješ?" Odvětil Wakka.
"Oh jasně. Ta věc. Jo." Povídá Tidus, aniž by tušil o čem je řeč. Možná jen nechtěl být za hlupáka, že neví co je Fayth.
"Fayth jsou lidé, kteří dali své životy za boj se Sinem." Vysvětluje mu Lulu. "Yevon vzal jejich duše a ochotně je daroval z jejich stále žijících těl. Nyní žijí navždy, ukrytí v sochách. Ale když Summoner zavolá, duše Fayth se znova objeví. Proto vzýváme Aeona."
"Tohle všechno je v té místnosti?" Zeptal se Tidus. "Tak co tam Yuna dělá?"
"Modlí se z celého svého srdce za způsob jak zničit Sina." Odpověděl Wakka.
Vtom se konečně otevřela brána a Yuna vyšla pomalu ven. Byla vyčerpaná. Poklesla na zem a ostatní hned běželi k ní. Chrámem se rozléhala tajemná hudba a Yuna se cítila šťastná, že její motlitby byly vyslyšeny a ona získala nového Aeona.

"Bylo tu něco, co jsem ten den nikomu neřekl. Ta píseň, co jsme slyšeli tam v chrámu... Znal jsem ji ze svého dětství. Byl to důkaz, že Spira a Zanarkand byli něčím spojeny. Přinejmenším mi to tak přišlo. Možná proto jsem cítil... že chci jít náhle domů. Pokoušel jsem se něco říct, povědět jim to. Ale slova nepřicházela."

Tidus odcházel z chrámu za svými přáteli. Zdálo se mu to, nebo tu stále bylo víc věcí, o kterých přemýšlet? Stále víc nových informací. Sin, Jecht, Yevon, Fayth... A mnoho dalších a jistě ještě něco přijde. Nyní mu v mysli vězí příběh o Fayth. Jsou to tedy lidé, co zahynuli v boji se Sinem a jejichž duše si vzal Yevon a proto ty duše stále žijí zde. Ale kdo je Yevon? A podle čeho si vybírá duše, které promění ve Fayth? A proč to dělá? A jaká je spojitost mezi Fayth a Aeony? Mnoho otázek, na které Tidus neznal odpověď.
Jakmile byli všichni venku, lidé se hned seběhli kolem Yuny, aby se jí poklonili. Oslavovali to, že získala Aeona z tohoto chrámu. Tidus jen stál a mlčky hleděl na Yunu. Je slavná, lidi ji mají rádi. Tak jako kdysi jeho, tam v jeho světě, v Zanarkandu. V tu chvíli si představil Zanarkand a mnoho lidí co ho oslavovali, byl slavná blitzballová hvězda.

"Myslím, že jsem své pocity ze Zanarkandu hodil za sebe. Ale ty pocity tam byly a vyrostly ve mně, větší a větší, až jsem byl připraven z toho puknout."

Všichni pomalu opouštěli chrám a byli šťastni. Jen Tidus kráčel se svěšenou hlavou a bylo mu smutno.
"Jsi... jsi v pořádku?" Zeptala se ho starostlivě Yuna.
"Já... já nevím." Odpověděl Tidus.
"Co chceš dělat?" Otázala se Yuna.
"Křičet hodně nahlas." Odvětil Tidus a jen co to dořekl, zaječel tak hlasitě, až se jeho přátele ulekli. Ted už se cítil lépe.
Pak se všichni společně vydali na cestu zpátky. Po nějaké chvíli je cesta hustou džunglí zavedla zpět do Kiliky, kde se vrátili ke své lodi.
"A teď konečně pryč do Lucy!" Zvolal Wakka, když nastupovali do lodi. "Utkání začne brzy, jakmile se tam dostaneme, zatím si cestou odpočinem, jo?"
Všichni nastoupili na palubu, lidé jim zamávali a loď se vydala opět na širé moře. Vzdalovala se od břehů Kiliky a mířila do přístavního města Luca, kde byl obrovský blitzballový stadion.
Nastala noc, nebe bylo poseto hvězdami a pod tím vším se hnala loď na klidném moři. Na její palubě se nyní vezli i Luca Goers, blitzballový tým z Lucy, s nímž se setkali tehdy u chrámu. A také tu byli i Dona s Barthellem. Aurochové měli svou kabinu v podpalubí, kde na zemi seděl Tidus a přemýšlel. Nudil se. Chtěl vědět, jak to vypadá venku. Zvedl se tedy a vyšel z kabiny.
"Oooh! To oblečení co nosíš je fascinující!" Ozval se náhle v chodbě čísi hlas.
Tidus se ohlédl a spatřil malého obchodníka, s obrovským zeleným rancem na zádech a černou čapkou na hlavě.
"Ošklivé, ošklivé! To se asi nebude prodávat, jinak se nejmenujui O'Aka!" Pravil ten obchodník a prohlížel si Tiduse. "A nedívej se, jako bys dostal fůru peněz. S tebou neobchoduju. Jdi ode mě pryč!"
"Kdo si myslíš, že jsi?" Okřikl ho Tidus.
"O'Aka XXIII, obchodník extraordinérní!" Odpověděl obchodník.
"O'Aka kdo?" Zeptal se Tidus.
"Ty mě neznáš? No to se nedá nic dělat." Odvětil O'Aka trochu smutně. "Ale jednou se jméno O'Aka bude proslýchat po celé Spiře!"
Tidus se obrátil od O'Aky a vedle schodů, jež vedly na palubu, spatřil dveře, které ho zaujaly. Vstoupil tedy dovnitř. Octl se v pohonné místnosti. Ovšem to, co tu viděl, ho překvapilo. Dva obří žlutí ptáci, vypadající jako přerostlá kuřata, běhali ve velkých železných kruzích a tím poháněli loď. Nikdy ještě nic takového neviděl.
"Co to sakra je?" Podivil se Tidus.
"Co jako?" Ozvala se jedna dívka, která tu dohlížela.
"Co je tohle za místo?" Otázal se Tidus.
"Pohonná místnost, je to napsané na dveřích!" Odvětila dívka.
"Jo, ale proč ti velcí ptáci?" Zajímal se Tidus.
"Co je tak divného na síle Chocobů?" Nechápala dívka, čemu se Tidus diví.
"Chocobové? Tohle jsou Chocobové?" Vyptával se stále Tidus.
"Cože? Ty jsi nikdy neviděl Chocoba?" Podivila se dívka. "Z jakého zaoceánského ostrova jsi to přišel?"
Tidus jen svěsil hlavu a cítil se trapně. Vypadá přede všemi jako hlupák, neví ani kdo jsou Chocobové.

"Zázraky a zvláštnosti se začaly stávat každodenní běžnou věcí na tomto výletě."

Tidus opustil místnost s Chocoby a po schodech nahoru se vydal na palubu. Ihned ho obklopila noční obloha plná hvězd a šum moře. Prošel se po palubě, když spatřil Yunu, jak se baví s blitzballovým týmem Luca Goers.
"O čem se bavíte?" Přerušil je Tidus.
To se k němu obrátil hoch s rudými vlasy, kapitán týmu, Bickson.
"Kdo si myslíš, že jsi?" Probodl Tiduse pohledem.
"Ah, pamatuji si na něj. Kluk z Kiliky." Povídá blonďatý hoch jménem Graav.
"Hmm?" Podíval se na Graava nechápavě Bickson.
"Víš, jeden z Besaidských Aurochů. Říkal něco o vyhrání poháru." Připomínal Graav Bicksonovi.
"Oh, jasně. Ty jsi ten idiot." Podíval se Bickson pohrdavě na Tiduse.
"Neříkej mu tak!" Okřikla ho Yuna.
"Ale on je idiot." Usmál se škodolibě Bickson. "Oni nevědí, co je to dostat vítězný pohár."
"No, oni to nyní dokážou, protože jsem tu já!" Vložil se do toho Tidus.
"Ano, oni vyhrají!" Souhlasila Yuna. "On býval hvězdou Zanarkand Abes!"
"Jasně, až na to, že v těch ruinách nikdo nežije." Smál se Graav.
"To nejsou ruiny, je tam velké město! Je tam!" Stála si Yuna za svým.
"Já... já jsem se dostal příliš blízko Sinovi a..." Začal mulat Tidus, nebot cítil dost trapně. Nikdo ho ale nevnímal.
"Je tam město, vážně!" Přesvědčovala je stále Yuna.
"Dobře. Rozumíme, co naše lodní dáma říká." Pravil nakonec Bickson s klidem a pak i s Graavem odešel.
"Co se děje? Zdála ses mi nějak naštvaná." Pravil Tidus k Yuně, která smutně shlížela do moře.
"Oni byli hrubí a..." Povídá Yuna. "Já věřím, že tvůj Zanarkand existuje. Vážně věřím,víš?"
"Jak jsi na to přišla " Zajímal se Tidus.
"Sir Jecht mi vždy vyprávěl příběhy. Bylo by to překrásné, vidět někdy tvůj domov. Ráda bych tam šla."
"Jo." Usmál se Tidus na Yunu. Cítil se tak hezky.
"Takže, Yuna chce odejít na mé místo? Jo, jistě...měl bych jí to místo ukázat."
Tidus opustil Yunu a vydal se po palubě po schodech nahoru, podívat se na krásný výhled. Když však kráčel nahoru, zaslechl hlas. Byla to Lulu.
"No? Řekni něco. Budeš zodpovědný?"
Tidus nakoukl nahoru a uviděl Lulu, která domlouvala Wakkovi.
"Klid! On je tu, aby poznal někoho v Luce." Uklidnoval Wakka Lulu.
"A když ne?" Otázala se Lulu.
"On se vždy uměl přidat k blitzballovému týmu. Je to lepší než ho nechat v Besaidu!" Vysvětluje Wakka.
"Cože? Takže ho necháme v Luce?" Vyzvídala Lulu.
"Co chceš, abych udělal?" Zeptal se Wakka.
"Yuna ho chce udělat svým strážcem." Pravila Lulu.
"Oh jo, sakra... to je až příliš, eh?" Zamyslel se Wakka.
"A čí je to vina?" Ušklíbla se Lulu na Wakku.
"Moje ne!" Bránil se hned Wakka.
To ale spatřil Lulu vyčítavý výraz a smutně sklopil hlavu.
"Je to moje vina, že?" Wakka se cítil nyní zklamaně. "Proč si vlastně myslíš, že ho Yuna chce udělat strážcem?"
"Protože on je syn Sira Jechta." Odpověděla Lulu.
"Oh aha. Počkej, jsi si tím jistá? On je vážně syn Sira Jechta?" Přesvědčoval se nevěřícně Wakka.
"Těžko říct, ale zdá se, že Yuna tomu věří." Pravila Lulu.
"Dobře." Odvětil Wakka.
"'Dobře'? 'Dobře'? To je vše co umíš říct?" Rozčílila se Lulu.
"No jo, já myslím...on se rozhodne sám, víš? Tedy myslím on a Yuna." Odpověděl Wakka.
"Máš pravdu, pro tentokrát." Souhlasila konečně Lulu.
"Ehm!" Podíval se Wakka ukřivděně na Lulu. Jak pro tentokrát?
"Ráda bych věděla, kdo má větší pravdu..." Dodala ještě potichu Lulu.
"Proč mu to neřekneš?" Obrátila se Lulu opět k Wakkovi.
"Říct co?" Zeptal se Wakka.
"Že by se měl stát Yuniným strážcem." Odpověděla Lulu.
"Proč já?" Otázal se Wakka otráveně.
"Protože Yuna nemůže?" Odvětila Lulu.
"Proč ne?" Vyptával se pořád Wakka.
"On nenávidí svého otce... jaký byl, co dělal." Vysvětluje Lulu. "Vážně si myslíš, že mu vůbec může říct: 'Chci abys byl můj strážce, jako byl tvůj otec mému?'"
"Nejsi trochu přecitlivělá?" Otázal se jí Wakka.
Na to se Lulu na Wakku nepřívětivě podívala. Tohle jí urazilo.
"Dobrá, dobrá. Pokusím se s ním promluvit po turnaji." Souhlasil nakonec Wakka.
"Bud diskrétní." Řekla Lulu.
"Já vím. Je to jeho rozhodnutí." Pravil Wakka.

<pokračování se chystá>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama