Červen 2014

Elfen Lied 14. díl BONUS

9. června 2014 v 1:51 Elfen Lied
V DEŠTI

**Děj tohoto příběhu se odehrává mezi díly 10 a 11.**

Bylo poledne a Nana s Mayu chystaly oběd. Přesněji řečeno, se Nana učila dělat večeři. Moc se jí však nedařilo. V momentě, kdy ji jídlo na pánvi vzplanulo a začalo doutnat, poznala, že je něco špatně.
,,Mayu!" křičela vyděšeně Nana a nevěděla co dělat s doutnající pánví.
,,Vypni sporák!" křikla Mayu a rychle spěchala ke sporáku. Nana jen nešťastně sklopila hlavu. ,,Já to udělám.L řekla nakonec Mayu, když viděla černé jídlo, spálené na uhel.
,,Tak já udělám tohle, dobře?" Nana popadla do ruky sekáček a chystala se s ním nasekat zelí.
,,To je nebezpečné…" vytřeštila Mayu oči a ne moc důvěřivě se na Nanu podívala.
,,To je v pohodě. Prostě tohle nasekám, ne?" usmála se Nana a pak začala sekáčkem máchat tak silně, až se Mayu bála, že jí sekáček vyletí z ruky.
,,Neměla bys to dělat tak silně…" řekla Mayu vyděšeně a couvla raději dál. A jak se obávala tak se stalo. Nanina ruční protéza vylétla i se sekáčkem a mířila přímo na Mayu. Vystrašená Mayu rychle ucouvla a sedla na zem na zadek. Ruční protéza držící sekáček se zarazila o zem. Mayu stékal z čela pot, když spatřila sekáček zaseknutý v zemi přímo před jejím rozkrokem. Tak tohle bylo o chlup. Nana se ohlédla a spatřila vyděšenou Mayu, jak se krčí na podlaze.
,,Myslela jsem si, že tohle zvládnu." Začala plakat Nana.
,,Stačí, když se budeš pořádně snažit." Uklidňovala ji Mayu s úsměvem.
,,Já… nevím, jestli tu vůbec k něčemu jsem." Vzlykala stále Nana.
,,Samozřejmě, že ano!"
,,Měla bych odejít."
,,Nano… nikomu se to na poprvé nepovede." Konejšila stále Mayu fňukající Nanu. ,,A stejně je tu spousta věcí, co můžeš dělat. Nemusíš přece jen vařit."
Mayu se obrátila k polici nad kredencem, v níž byly misky. Snažila se tam dosáhnout a nějaké vyndat, ale police byla na malou Mayu příliš vysoko. Nana vyslala své telekinetické ruce a misku jí podala.
,,Co takhle sundávat věci z výšky?" napadlo hned Nanu.
,,Ne, to nemůžeš!" vyhrkla Mayu.
,,Proč ne?"
,,Sama jsi to říkala, že je to tajné! A taky ti to říkal tvůj táta."
,,Tatínek…" rozplakala se opět Nana.
Pak už dívky zasedly k prostřenému stolu a čekali, až se vrátí ostatní z města.
,,Jsme zpátky!" zvolala Yuka když dorazila i s Koutou a Nyu domů.
,,Vítejte doma." Přivítala je Mayu.
,,Cítím spáleninu." Pravil Kouta hned ve dveřích. Na to se Nana trochu zastyděla.
Jo máš pravdu." Souhlasila Yuka.
,,Spálilo se tu něco?" vyptával se Kouta.
,,Ehm… ne, vlastně ne. Připravila jsem oběd. Máme jenom jeden chod, ale…" zakoktala se Mayu.
,,Díky, Mayu." Usmála se Yuka. ,,Promiň, že jsi tohle musela dělat."
,,Ne, ne, to je v pořádku." Řekla Mayu. Pak se naklonila k Yuce a tiše zašpitla, aby to Nana neslyšela. ,,Hele, sehnali jste něco, co by pro ni bylo dobré?"
,,Ano." Usmála se Yuka a nenápadně mrkla směrem k Naně. Nana k nim nechápavě vzhlížela, co si tak tajného špitají.
Pak se všichni konečně usadili ke stolu a dali se do jídla. Nyu a Nana, jako vždy, jídlo doslova hltaly. Nana do sebe oběd hodila takovou rychlostí, až na ni nevěřícně zírali. Pak se zvedla a odcházela pryč.
,,Díky za oběd." Zvolala a odnášela prázdné nádobí.
,,Co je s Nanou?" podivila se Yuka. Mayu jim vyprávěla, jak se Nana snažila vařit, ale moc í to nešlo. A tak se společně snažili vymyslet činnost, kterou by Nana zvládla bez katastrof.
,,Hmm, něco, co by mohla dělat…" zamyslel se Kouta.
,,Nikdy o sobě nemluvila… netuším, co by uměla." pravila Yuka zamyšleně.
,,Je tu přece spousta věcí. Zeptám se jí." Řekl rozumně Kouta.
,,Co kdyby pomohla Nyuu s úklidem?" napadlo nakonec Yuku.
,,Jo, to zní dobře." Souhlasil Kouta. Na to Nyu vesele zavýskala, neboť jí uklízení velice bavilo.
,,S Nyuu?" Mayu se však netvářila moc nadšeně. Bála se, že by spolu moc nevycházely.
,,Něco se ti nezdá?" ptal se Kouta.
,,Ne, ne! Ale nevím, jestli nechat Nanu s Nyuu spolu…" váhala Mayu.
,,Proč ne?" vyptávala se Yuka.
,,Tak to budeme muset napravit. Když budou pracovat spolu, snad se skamarádí." Usmál se bezstarostně Kouta.
,,Spolu?" Mayu měla však stále obavy.
,,Jo. Budou kamarádky." Usmál se Kouta.
,,Díky za jídlo." Řekla nakonec Yuka a odnesla prázdné nádobí.

A tak se bude Nana muset snažit vyjít s Nyu a zkusit společně pomáhat v domácnosti s úklidem. Nana však po tomto sdělení byla trochu v rozpacích.
,,Spolu s Lucy?" ulekla se trochu Nana.
,,Ano, uklízet v domě." Usmála se na ni Mayu.
Nana chvíli mlčela. Tiše poodešla ke vchodovým dveřím domu a pak souhlasila. ,,Dobře! V žádném případě… se od ní nenechám porazit!"
,,Takhle to přece nemyslím…" uklidňovala ji Mayu, aby Nana nebrala úklid s Nyu jako výzvu k boji.
,,Pojďme!" zvolala odhodlaně Nana a zmizela v domě.
Jako první domácí práce, která na ni čekala, bylo vytírání podlahy. Zatímco Nyu už pobíhala s hadrem po chodbách a drhla podlahu, Nana na ní se zájmem koukala, aby věděla, jak se to dělá.
,,Tak dobře!" běhat s hadrem sem a tam přece nebude žádný problém. Nana se chopila hadru a začala dělat přesně to co Nyu. Rozeběhla se s hadrem po podlaze a s hlasitým pokřikem proběhla chodbou, až se na konci chodby svalila ze schodů. Nyu se zastavila nad shodami a hleděla dolů na polámanou Nanu, jejíž končetiny se rozlétly všude okolo. Nyu opatrně sebrala ze země Naninu nohu a podávala jí Naně, která se neohrabaně plazila po zemi ke své ruce.
,,Vrať mi mou nohu." Řekla Nana a vrhla na vystrašenou Nyu zlostný pohled, nos měla plný krve a o plné vzteku. Nyu jí opatrně podala nohu a s hlasitým křikem utekla pryč.
Domácí práce však stále pokračovaly. V mytí podlahy e Nana bohužel neosvědčila, ale třeba jí půjde lépe mytí oken. Zatímco Nyu s klidem šetrně utírala hadříkem okno vedoucí do zahrady, Nana se snažila drsně z okna setřít černou šmouhu, která nechtěla pustit. Jakto, že to Nyu tak dobře jde a jí ne?! Pořádně na sklo zatlačila až jí ruka prolétla skrz a celé okno se s ní vyvrátilo ven. Nyu se na Nanu opět jen s vyděšeným výrazem podívala, jak se pomalu sápala ze střepů.
,,Tentokrát jsem to opět dostala do obličeje." Vrhla Nana opět zlostný pohled na Nyu, s tváří od krve.
,,Nano!" ozval se náhle hlas přicházející Yuky. ,,Co se stalo?"
,,Jsem v pořádku." Uklidňovala ji Nana.
,,Ne, nejsi. Teče ti krev. Pojď dovnitř, něco ti na to dám. Pozor na sklo… Nyuu, uklidíš to prosím? Potom si dáme svačinu." Yuka pomohla Naně vstát a pomalu s ní odcházela dovnitř, aby ji ošetřila.
Jak obě dívky slyšely slovo svačina, ihned zpozorněly. To bylo to, na co se každý den vždy těšily. Yuka připravila ke svačině výborné sušenky ve tvaru ptáčků, které provoněly celý dům.
,,Jééé, vypadají nádherně! Jako ptáci!" Jásala Nana s Nyu. ,,Mayu, Mauy!"
,,Jo, vypadají." Usmála se Mayu, se kterou Nana samou radostí začala lomcovat.
,,Co to s nimi je?" divila se Yuka.
,,Že by ty rohy?" pousmál se Kouta, který také žasl nad dětinským nadšením dívek nad obyčejnými sušenkami.
,,To s tím asi nemá nic společného." Uvažovala Yuka.
,,Je mi skoro líto je sníst." Jásala stále Nana.
Obě dívky se zanořily do mísy sušenek a hltaly je, jakoby je ještě nikdy nejedly.
,,Jsou tak výborné! Tak sladké a křupavé!" pochvalovala si je Nana.
,,Jo hele, měli bychom dát Naně..." Yuka náhle nenápadně kývla na Koutu.
,,Ano." Souhlasil Kouta a sáhl pro nákupní tašku, v níž byl dárek pro Nanu.
,,Nano, jak ti šel úklid?" zeptala se jí Mayu.
,,Nenávidím uklízení." Ušklíbla se.
,,Ale…"
,,Říkám, že ho nenávidím. Nenávidím!" Nana si vzpomněla na své dnešní velkolepé pády.
,,Alespoň tohle by jsi měla dělat." Pokáral jí Kouta. ,,Podívej se na Nyuu… ta s tím nemá potíže."
,,To mi nevadí! Nemám ráda uklízení." Odporovala stále Nana.
,,Nano!" okřikl jí Kouta.
,,Co je?"
,,Nebuď tak sobecká! Ten, kdo tu s námi žije, by měl pomáhat."
,,Já jsem se o to nikoho neprosila!"
,,Teď mě poslouchej!" Kouta už začínal zuřit, když tu ho zarazila Yuka.
,,Uklidni se, Kouto. Když nemáš ráda uklízení, co takhle něco jiného?"
,,To stačilo." Ani slova Yuky Nanu neukonejšila. Uraženě se zvedla od stolu a odcházela pryč.
,,Nano…" špitla Mayu, ale Nana už byla pryč.

Nana netušila, co jí štve víc. To, že je neschopná, nebo to, že Nyu je v domácích pracích šikovnější. Nebo jí štvalo to, že neznala vůbec nic o tom, co je to být doma a jak se chovat? Nikdy nic takového nepoznala, nikdo ji nikdy nepohostil jídlem a nikdo ji ani nikdy neučil co je to uklízení. Byla k ničemu. Došla až na mořskou pláž, kde se zahleděla s do moře. S hlavou plnou myšlenek přemýšlela, co má dělat.
,,Asi opravdu nakonec nemůžu žít s lidmi." Zesmutněla. ,,Ale hlavně ne s Lucy. To je ono. Je to všechno její vina! Kdyby tu nebyla… já bych… Nikdo by nemusel mít strach." Nanino rozjímání však velice brzy přerušil hlasitý křik známého muže. Byl to bando, který na pláži uklízel odpad a zrovna pokřikoval na nějakého muže, aby tam nepohazoval odpadky.
,,Sejmu tě!" vyhrožoval mu naštvaně Bando.
,,Omlouvám se!" zajíkal se muž, když mu Bando hrozil pěstí.
,,Poslouchej. Ještě jednou tě nachytám, jak tady pohazuješ ty sračky, a je z tebe mrtvola!"
,,Chápu!" vystrašený muž se rychle od Banda vzdálil a vzal si jeho slova k srdci.
Bando se pak usadil na malou svačinu, aby si odpočinul od práce. S chutí se zakousl do svého sendviče a nenechal se ničím rušit.
,,Kurva… teď mám semínka v zubech." Pravil nasupeně. ,,Proto nesnáším melounový chleba."
Nana si vzpomněla, že vlastně Bandovi slíbila, když najde Lucy. Možná by to byl způsob jak se zbavit potíží. Možná se jí pak uleví. Poklidně přikráčela ke svačícímu Bandovi a posadila se vedle něj.
,,Co chceš? Pořád se touláš kolem?" ptal se jí ihned.
,,Něco jsem ti chtěla říct." Pravila Nana. ,,Řekl jsi, že nemám kam jít. Ale já jsem si našla své místo! Jsi lhář."
,,No a?" utrousil Bando s nezájmem. ,,Na to ti seru. Neříkal jsem ti, abys zjistila, kde ta čubka bydlí?" Nana se trochu provinile ulekla. ,,Ty! Ty mi něco tajíš."
,,Co jako?" Nana se tvářila, že o ničem neví. Zvedla se a pomalu kráčela pryč. Asi by neměla říkat, že Lucy našla. Možná měl Kouta pravdu, možná je jen sobecká.
,,Tys ji našla, že ano!" křičel za ní Bando. Ale Nana dělala, že ho neslyší a kráčela dál po pláži. Bando se však nenechal odbýt a kráčel za ní. ,,Takže víš, kde teď je."
,,Nic takového jsem přece neřekla." Zapírala Nana.
,,Obě máte rohy. Mám spoustu důvodů si myslet, že ses k ní místo toho přidala. Odpověz!" Bandovi už došla trpělivost. Vytáhl pistoli a namířil ji na Nanu. ,,Ona je moje kořist!"
Nana věděla, že jí Bando nedá pokoj. Je schopný udělat cokoliv, jen aby Lucy dostal.
,,Vím, přivedu ji sem večer." Řekla nakonec Nana trochu sklesle. Cítila se divně, když to říkala. Jakoby dělala něco špatného.
,,Sem?" koukal nevěřícně Bando.
,,Co mám jiného dělat? Vyzradila jsem to…"
,,Teď je pláž dokonale čistá. Nemá po mě čím hodit. Teď si jen stačí udržet odstup. A zabiju ji!" rozesmál se Bando, když Nana odešla a upíral zrak na pytle odpadků, které posbíral na pláži. Byl pevně rozhodnut se Lucy pomstít.

Nana se pomalu vracela domů, bylo jí nějak úzko. Na jednu stranu si vlastně přála, aby Lucy zmizela. Na druhou stranu si tím už nebyla moc jistá.
,,Je to pravda… Jestli to takhle půjde dál, mohla bych ohrozit Mayu a ostatní." Zesmutněla Nana a sklopila oči k zemi. Co jen měla dělat? Začínala cítit pocit viny, že prozradila Bandovi, že o Lucy ví. Bylo už odpoledně, když se Nana vrátila domů a ve dveřích ji ihned přivítala veselá Nyu, která si o Nanu dělala starosti.
,,Vítej zpět." Přivítala ji i Mayu.
,,Ahoj…" špitla Nana trochu zaskočeně, když ji Nyu přátelsky chytla za ruce.
,,Nyuu se o tebe bála, když jsi odešla." Pravila Mayu.
Nana cítila ještě větší provinění, když hleděla Nyu do radostných očí. Opravdu se o ni bála? Všichni o ni měli strach, dokonce i Kouta a Yuka, kteří na ni netrpělivě čekali.
,,Přehnal jsem to. Omlouvám se." Pravil jí Kouta.
,,Ne, já byla sobecká. Budu vám pomáhat." Řekla Nana tiše. Yuka i Kouta se na ni mile usmáli. Měli radost, že se Nana snaží.

Chýlilo se k večeru a Nana s těžkým srdcem zvala Nyu ven. Stále byla na rozpacích, má ji dovézt Bandovi, nebo ne? Stále přemýšlela, co je správné.
,,Kam jdeš?" ptala se Mayu, když viděla, že Nana a Nyu odcházejí pryč.
,,Myslela jsem si… že bychom si mohli udělat procházku." Odpověděla Nana.
,,Procházku?" podivila se Mayu.
,,Ahoj." Rozloučila se Nana a společně s Nyu odcházela pryč.
Obě dívky mlčky kráčely, když v tom začalo pršet. Nyu se zastavila a obdivovala déšť a Nana tiše přemýšlela nad tím, co mělo následovat.
,,To bude dobré." Špitla tiše Nana a myslela na Banda, který teď jistě čeká na pláži, až přivede Lucy k němu. Ale byla to skutečně Lucy? Nevinná tvář Nyu vypadala tak přátelsky, až to Naně trhalo srdce.
,,Nyuu!" zvolala Nyu a podávala Naně kousek jedné sušenky.
,,Ty mi to dáváš?" podivila se Nana. ,,Ty chceš, abych ti odpustila? Ty si myslíš, že to udělám jen pro to, že mi dáš nějaké jídlo?" Nana chtěla ucouvnout, ale tu se jí noha po kluzké zemi smýkla a Nana upadla na zem.
,,Nyuu!" vykřikla vystrašeně Nyu a chtěla se rozeběhnout k Naně, aby jí pomohla. Tu však noha podklouzla i jí a Nyu se natáhla na zemi a praštila se do hlavy.
,,Lucy!" polekala se Nana a spěchala k Nyu, která se zdála být v bezvědomí. Rychle ji zvedla ze země a odnesla ji pod malou stříšku, kde se s ní schovala před deštěm.
,,Je v pořádku?" špitla tiše Nana. Bezvládná Nyu jí ležela na klíně a ani se nehýbala. ,,Proč se ale bojím o Lucy? Lucy, probudila ses? Toho muže je mi líto, ale… Konečně tady a teď… budu užitečná… tatínku…" Nana vysunula své telekinetické ruce a namířila je na Nyu. Nepřivede Lucy Bandovi, raději to udělá sama. Tak, jak si to přál její tatínek.
,,Kamarádky…" špitla náhle bezvládná Nyu. Nana se ulekla. Pocítila přítomnost Lucy. Ale o čem to mluví? Jaké kamarádky? Cítila pocity, které se v Lucyně hlavě nyní odehrávaly. Co to vše znamená?
Lucy jen těžce oddychovala, ale neprobouzela se. Její tvář vypadala tak vlídně, není možné, že tahle dívka by mohla být obávaným vrahem. Ale pokud není, proč ji všichni v laboratoři tak moc chtějí? V čem je Lucy tak vyjímečná? Ve skutečnosti Nana nevěděla o Lucy vůbec nic. Ani o tom, jakou měla hroznou minulost, ani o tom jak se dostala tenkrát do výzkumného střediska, kde ji drželi.

Stalo se to kdysi, když bylo Lucy 13 let. Pět let po události vražd, včetně těch na letním festivalu. Když se ve výzkumném středisku rozmohl výzkum dicloniů, chtěli získat něco většího. Původce toho všeho. Tehdy se ředitel Kurama sešel se svým kolegou Kakuzawou, synem generálního ředitele, aby pohovořili o podrobných informacích o situaci. Informacích o dívce, jež měla být prvotním původcem své rasy, takzvaná královna.
,,Co se tedy podle tebe děje?" ptal se Kakuzawa Kurami. ,,Soudě podle těch nedávných vražd… asi bych řekl, že se ta dívka stále skrývá někde v Kamakura, ale… když oficiálně neexistuje, nebude lehké ji najít." Na to mu Kurama podal fotografii malé Lucy ze sirotčince.
,,Rohy?" podivil se Kakuzawa.
,,My jsme ji už konečně našli." Sděloval mu Kurama. ,,Ona je ďábel, který je schopen zničit tento svět."
,,Tahle dívka? Ona je originál? Původce viru?" Kakuzawa stále nevěřícně hleděl na fotku nevinné dívenky.
,,Před pěti lety jsme tu měli případ, kdy zemřela spousta dětí v sirotčinci. Někdy v tu dobu zmizela. Během týdne jsme zaznamenali velké množství zavražděných lidí. Musela schovávat své rohy. Podle očitých svědectví… měla čepici vraženou hluboko do čela. Když si to srovnáš…"
,,Všechno to do sebe zapadá." Odvětil Kakuzawa.
,,Jak jsem čekal… Už to skončíme."
,,Ne, tohle je teprve začátek." Špitl tiše Kakuzawa.

Tenkrát se Lucy schovávala od chvíle, kdy po zklamání s Koutou zavraždila lidi na festivalu a nakonec i Koutovu rodinu. Ani v nejmenším už nebyla schopná lidem důvěřovat. Nevěřila, že by na světě existoval někdo, kdo by ji skutečně měl rád. Až do dne, kdy na svém útěchu potkala jednu dívku. Byla asi tak stejně stará jako Lucy a neměla žádnou rodinu. Byla opuštěná, žila na ulici, a když potkala Lucy, byla jí velice fascinována. Obdivovala ji a byla prvním člověkem, který Lucy po dlouhé době opět otevřel srdce. Byla člověkem, kterému Lucy skutečně mohla důvěřovat. Život Lucy však byl jen o útěku a schovávání. Lidi z výzkumného střediska už měli její stopu a mohli ji kdykoliv najít. Dívenka však byla rozhodnutá, schovávat se s Lucy a být jí stále na blízku.
,,Možná bychom měli zavolat policii… Musíme jim říct, cos udělala." pravila dívenka, když se s Lucy zrovna schovávali v jednom starém skladě a v patách jim byli lidé z výzkumného střediska.
,,Ne, to nesmíme!" polekala se Lucy. ,,Neboj se. Už se tím netrap. Schováme se tady do rána."
,,Ne! Nemůžeme utíkat věčně!"
,,Podívej!" usmála se náhle Lucy a pomocí svých schopností zvedla do výšky plyšové hračky, které byly v regálech.
,,Jak to děláš?" užasla dívka.
,,Jsem kouzelnice!" pousmála se Lucy. ,,Není nic, co bych nedokázala."
,,Ty jsi úžasná!" vykřikla dívka nadšeně a s velkou radostí Lucy objala.
Lucy byla překvapená, takhle hezky se k ní ještě nikdo nechoval. Vlastně jen jednou… ale ten člověk ji zradil.
,,Nezáleží na tom, jak dlouho budu muset čekat. Budeme se moct znovu potkat?" ptala se dívenka Lucy a objímala ji. ,,Prosím buď moje kamarádka! Buď moje kamarádka!"
,,Ale já…" Lucy zesmutněla. Pomalu si z hlavy sundala čepici, kterou kdysi dostala od Kouty a ukázala dívce rohy. ,,I když vypadám takhle?"
,,Nezáleží mi na tom, jak vypadáš. Protože… tě mám ráda." Usmála se na ni mile dívka. Znovu ji objala a políbila ji na tvář. Lucy byla stále v šoku. Nikdo ji ještě takhle nikdy nebral. Cítila, že je í příjemně. Po dlouhé době, jí opět bylo hezky.
,,Můžu si ji nechat?" ptala se dívka a nasadila si na hlavu Lucynu čepici.
,,Jo…" souhlasila Lucy.
,,Jako vzpomínka na tebe, až na tebe budu čekat."
,,Nesmíš jít na policii!" křikla opět Lucy. Věděla, že kdyby byla odhalena, tak ji zajmou nebo zabijou.
Ředitel Kurama však už se svými lidmi dorazili na místo, kde se Lucy ukrývala. Obklíčili celou budovu a chystali se na zajetí Lucy.
,,Lidé byli zevnitř budovy evakuováni." Pravil jeden muž z jednotky.
,,Jste si tím naprosto jistí?" ujišťoval se Kurama.
,,Naprosto. Přítomnost cíle byla potvrzena špionážní kamerou." Souhlasil muž.
,,Hned, jak budete připraveni, zaútočte." Rozkázal Kurama. ,,Konečně dostaneme královnu…"
Lucy se s dívkou tiše krčila schovaná v budově a venku v chladném večeru burácel déšť. Krátky klid byl velice rychle přerušen. Tu je oslnilo prudké světlo baterek mužů, oděných ve vojenských uniformách, kteří na ně mířili zbraněmi.
,,Ne! Našli nás!" vykřikla Lucy
,,Jsou tam dva dicloniové." Podivil se Kakuzawa, který s Kuramou stál v povzdálí a sledovali situaci.
,,Musíme si dát pozor. Ta druhá ještě nebyla potvrzena jako diclonius!" Varoval ho Kurama.
,,Má čepici, to je důkaz!" pravil Kakuzawa. ,,Nemůžeme si dovolit riskovat. Palte!"
Budovou se rozhostila hlasitá palba. Dívenka se s křikem tiskla k Lucy. Ani jedna kulka se jich však nedotkla. Lucy je dokázala všechny zastavit.
,,To je v pořádku." Uklidňovala Lucy dívku. Střelba utichla a dívka se odvážila podívat. Kulky stály ve vzduchu, jakoby se zarazily o neviditelný štít. Z regálů začaly lítat věci, krabice, hračky.
,,Není pochyb." Řekl Kakuzawa, když to viděl.
,,Běžte z druhé strany." Přikázal Kurama mužům.
,,Rozumím." Muži obešli budovu, aby měli Lucy přímo nadostřel.
,,Neříkala jsem ti, že jsem čarodějka? Nikdo se mi nemůže postavit." usmála se Lucy a tiskla k sobě vystrašenou dívku. Ta si však v tom okamžiku všimla zezadu z okýnka muže, který na ně mířil zbraní. Rychle se pokusila Lucy odstrčit stranou ale vypálená kulka si našla cíl. Zasáhla dívku přímo do hrudi. Bezvládné tělo dívky padlo k zemi a Lucy s vystrašenou tváří padla k ní na kolena. Začala hlasitě křičet a snažit se s dívkou cloumat. Ale ta se neprobouzela.
,,Vydrž! Já… tě zachráním! K čemu magie… když nedokážu ani ochránit někoho, na kom mi záleží?" Lucy se rozplakala a tiskla svou kamarádku v náručí. Ozval se další výstřel a kulka prosvištěla Lucy okolo tváře. ,,Na tomto světě pro mě není místo. Chápu. Nehledali jste jí, ale mě…"
,,Vzdej se. Jestli se pokusíš utéct…" namířil na ni zbraň Kakuzawa.
,,Ona s tím nemá nic společného! Zachraňte ji!" křičela Lucy.
,,Uděláme dohodu." Pravil Kurama.
,,Dohodu?"
,,Ty s námi půjdeš bez odporu. Výměnou za záchranu té dívky."
,,Určitě ji zachráníte?" ujišťovala se Lucy.
,,Svoje slovo držím." Slíbil Kurama.
Lucy s těžkým srdcem vstala ze země připravená přijmout tuto dohodu. Taková je láska? Udělala by pro svou kamarádku cokoliv, i za cenu vlastního života.
,,Zajměte ji!" křikl Kurama na muže a ty se Lucy ihned chopili. Přitiskli ji k zemi a ruce ji spoutaly za záda. Pro záchranu kamarádky to však Lucy byla ochotná vytrpět. ,,Tu druhou vezměte do nemocnice."
,,Počkej na mě! Vrátím se pro tebe…" volala Lucy na svou kamarádku, kterou nakládali na nosítka a odváželi pryč.
Lucy měla strach. Už ani ne o svůj život, ale o život člověka, na kterým jí záleží. Ze všeho nejvíc si přála svou kamarádku zase vidět a hrát si s ní. Lucy byla převezena do výzkumné laboratoře a tam byla v kazajce spoutána a uvězněna. Dlouhé bylo čekání na chvíli, kdy ji do její kobky přišel navštívit Kurama.
,,Je mi to velice líto, ale… ta dívka zemřela. Dělali jsme, co bylo v našich silách, ale nepodařilo se nám ji zachránit." Sdělil jí špatné zprávy.
,,Máš rodinu?" ozval se hlas Lucy, z tmavé místnosti.
,,Měl jsem dceru jako jsi ty. Je mrtvá. Chtělas mi něco říct?" zajímal se Kurama.
,,Nezabiju tě."
,,Cože?"
,,Jednoho dne… pocítíš to, co teď cítím já." Slova Lucy se ztrácela v slzách. ,,Všechno, co jsi měl rád… se ti zhroutí před očima. O to se postarám."
Ta slova Kuramu pronásledovala až do samého konce. Lucy byla až do svých 16ti let držena v zajetí v temné kobce a jediné co ve svém srdci měla, byla bolest. Nenávist, touha…. Jen to v té černé temnotě mohla mít. Až do doby, než z laboratoře dokázala utéct.

Jakoby Nana cítila tu bolest, kterou v sobě Lucy měla. Bylo to tak. Nebyl důvod Lucy ubližovat. Nebyl důvod ji zabít a dokonce ani nenávidět. Stejně jako Nana i ona toužila jen po lásce a pochopení.
,,Její přítomnost slábne…" ulekla se Nana, když pocítila, že Lucy se opět vzdaluje. ,,Ne, to nesmíš!"
,,Nyuu…" dívka konečně otevřela oči, posadila se a rozhlédla. Déšť už konečně ustal a na nebi vysvitlo slunce. A ne jen na nebi. Slunce zářilo i v očích Nany.
,,Omlouvám se! Omlouvám se!" vykřikla Nana, objala Nyu a rozplakala se. Nyu ji jen láskyplně pohladila po vlasech.
To už je ovšem netrpělivě hledali Yuka, Kouta a Mayu. Když se dozvěděli, že šla Nana s Nyu na procházku, moc se jim to nezdálo. Když však našli obě dívky schované pod přístřeškem a zcela spokojené, obavy opadly.
,,Tak tady jste byly? Hledali jsme vás!" zvolal na ně Kouta, když je konečně našli.
Poté se konečně všichni vrátili domů a dokonce i Nana se už cítila lépe. Pochopila, že nebyl důvod s Nyu bojovat a ani ji nenávidět. Doma na ně už čekalo velké překvapení. Yuka s Koutou totiž nakoupili spoustu oblečení a hlavně pro Nanu, aby měla radost. Nana si se zájmem prohlížela tu spoustu krásných šatů, spodního prádla a triček.
,,To je pro tebe." Řekla Yuka s úsměvem.
,,Pro mě?" Nana nevěřila svým očím.
,,Nemůžeš tu pořád chodit v mém oblečení." Usmál se Kouta.
,,vybrala jsem tyto. Doufala jsem, že se ti budou líbit." Pravila Yuka a ukazovala Naně krásné světle růžové šaty na ramínka.
,,Jsou krásné. Nikdy jsem ještě… nic takového… nenosila." Naně se do očí draly slzy. Když viděla uslzenou Nanu Nyu, pohladila ji mile po vlasech. Všechny překvapilo, že se Nana a Nyu tak spřátelily.
,,Zdá se, že spolu najednou vycházejí o moc lépe." Pravil večer Kouta Yuce, když se dívky šly koupat.
,,Taky si říkám. Zajímalo by mě, co se tam stalo." Přemýšlela Yuka.
,,Stejně by od Nany bylo hezké, kdyby nám vysvětlila pár věcí."
,,Máš pravdu. Taky by mohla něco vědět o Nyuu." Souhlasila Yuka.
,,Ale možná by bylo lepší nevědět…"
,,Proč?"
,,Mám takový pocit, že kdybychom věděli o Nyuu víc, nemohli bychom s ní žít, jako doteď." Uvažoval Kouta.
,,Co tím myslíš?" zajímala se Yuka.
,,Nevím. Je to jen pocit." Kouta se hluboce napil ze šálku svého čaje a raději přestal přemýšlet nad špatnými pocity. ,,No, není hezké, že se ty dvě skamarádily?"
,,Ano." Souhlasila Yuka s úsměvem.
Mezitím, všechny tři dívky, Nyu, Nana a Mayu, byly v umývárně a koupaly se. Tedy spíš jen Mayu se koupala. Nyu se snažila rozverně namydlit Nanu mýdlem, ale ta se hlasitě smála.
,,To lechtá. Mayu pomoz mi!" Křičela Nana.
,,Tohle mi taky dělala. Teď jsi na řadě ty!" Usmála se Mayu.
,,Mayu, ty jsi hrozná." Nana se dál zmítala v záchvatu smíchu, jak ji Nyu lechtala po celém těle.
,,Jo Nano…" pravila Mayu. ,,Když přijde řeč na domácí práce… Co kdybys krmila Wantu?"
Místo odpovědi se jí však dostalo dalšího dívčího chichotání. Nyu se snažila Nanu lechtat tak úpěnlivě, až obě dívky uklouzly po namydlené podlaze a upadly.
,,Jste v pořádku?" ptala se ustaraně Mayu.
Nana se s úlekem podívala na Nyu, jestli je v pořádku, a zapřemýšlela se. Co je to vše co cítí? Jakoby se cosi v ní zlomilo a už necítila k Lucy nenávist. Jako by k ní cítila obrovskou lítost a pochopení. Možná proto, že ve skutečnosti nebyla o moc jiná, než ona sama. Nakonec bylo dobře, že Lucy k Bandovi neodvedla. Určitě by ji teď zabil. Byla ráda, že se zachovala správně. A Bando… má holt smůlu. Nyní má své místo, má kam patřit. A má okolo sebe lidi kteří ji mají rádi a ona je.


KONEC