Červenec 2014

Vánek lásky (Koi Kaze) 9. díl

30. července 2014 v 1:05 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Kvítky ve větru

Jednoho pozdního odpoledne, když se Koshiro vracel z práce, začal velice vážně uvažovat nad jednou věcí, která by možná pomohla jeho nynější situaci. S bodavou vzpomínkou na Nanoku, která mu sděluje, že ho má moc ráda, si prohlížel nabídky bytů.
,,Uvažoval jsem, že se odstěhuju z domu. Je krásná. Upřímně, je s ní plno problémů, ale nemohu si ji nevšímat. Cítil jsem se svázaný tím, že se musím snažit brát ji jako mladší sestru."

Ty myšlenky Koshira užíraly tak moc, že se nedokázal na nic soustředit. Stále více si uvědomoval, že nemá smysl si něco nalhávat. Věci se mají tak, jak se mají a možná by odstěhování pomohlo.
Zatímco se Koshiro trápil myšlenkami na svou sestru, Nanoka se bavila ve škole se svýma spolužačkami, které z okna školní budovy napjatě vyhlížely na hřiště na partu cvičících kluků.
,,Není krásný?" volala nadšeně Futaba a ukazovala na jednoho z hochů.
,,Nevím, je moc daleko." Špitla Nanoka.
,,Nedíval se sem zrovna?" rozzářily se oči Futaby.
,,Nemáš na mysli toho druháka, že ne?" podívala se na ni Tamaki. ,,Ví se o něm, že má přítelkyni, která chodí na univerzitu."
,,Co!? To je šok." Vykřikla zklamaně Futaba.
,,Halo, slečny, co tady děláte?" otázal se jich kolem jdoucí profesor. ,,Vypadá to, že se nudíte."
,,Ani ne…" koktala Futaba. Ale profesor měl dojem, že dívky potřebují zaměstnat a tak jim dal za úkol uklidit učebnu.
,,Ježíš! Nemůžu tomu uvěřit! Co to má znamenat?" stěžovala si Futaba když zrovna zametala v učebně. ,,Měly jsme se vymluvit a utéct."
,,Na to už bylo pozdě, podle toho, jak se tvářil, když k nám přišel." Odvětila Tamaki.
,,Omlouvám se. To je proto, že jsem byla příliš pomalá." Ospravedlňovala se Nanoka.
,,Proč se omlouváš, Nanoko? To je proto, že profesor Jama je otrokář." Stěžovala si nadále Futaba.
,,Jo." Souhlasila Tamaki.
,,Myslíte, že to stačí?" rozhlédla se Nanoka po učeně, kterou komplet uklidily.
,,Jo, dobrá práce." Kývla Tamaki.
,,Dobrá, mise splněna." Usmála se Futaba.
,,Hele, nemáme srovnat ty knihy?" ukázala Nanoka na poličku plnou poházených knih.
,,No tak, Nanoko, to je v pohodě. Jdeme domů." Ušklíbla se na ni Futaba.
,,Jak moc chceš profesora Jamu rozmazlovat?" řekla Tamaki a vytrhla Nanoce z ruky lopatku.
,,Rozmazlovat?" podivila se Nanoka.
,,Jsi tak ukrutně poctivá! Nemusíme toho dělat tolik." pravila na to Tamaki.
,,Ale řekla bych, že tahle poctivost je Nanočinou dobrou stránkou. Skočím nám pro věci. Počkej na náš u brány." Usmála se Futaba.
,,Dobrá. Půjdu říct učiteli, že jsme to uklidily." Souhlasila Nanoka.
,,Nenech se znovu chytnout!" zvolala Futaba naposled a odběhla.
,,Buď opatrná!" usmála se Tamaki a spěchala za Futabou.
Když zůstala Nanoka v té prázdné učebně sama, povzdechla si. Kdby tak její kamarádky měly pravdu.
,,Nejsem tak poctivá." Pomyslela si v duchu.
Celou dobu až do příchodu domů pak přemýšlela. Ať se snaží jakkoliv, Koshiro se k ní stále chová divně. Možná dělá něco špatně. Napadlo jí, že by mu mohla třeba udělat něčím radost. Dostala nápad. Hned doma spěchala do Koshirovy šatní skříně a vypůjčila si jeden jeho svetr, aby si změřila míry. Uplete mu nový, krásný svetr.
,,Nanoko!" ozval se ze zdola otcův hlas.
,,Ano?"
,,Vana je volná! Pojď se rychle vkyoupat."
,,Jo, hned tam budu." Tu však zaslechla, že právě přišel domů Koshiro.
,,Ahoj." Pozdravil svým bručivým hlasem.
Nanoka rychle schovala Koshirův svetr a zhasla v jeho pokoji, aby nezjistil, že tam byla.
,,Ahoj. Jdeš brzy." Pozdravila ho když scházela ze schodů.
,,Jo." Zabručel Koshiro a zamířil do obýváku. Tam ho však nemile překvapil bordel na stole. ,,Co to kruci je? Máš to aspoň trochu uklidit. Nedrob sušenkami na noviny." Pokáral jí, vzal noviny s drobky a vysypal je do koše.
,,Když ony se prostě pořád drobí." Vysvětlovala Nanoka.
,,Když se budeš tolik ládovat sladkostmi, stane se z tebe čuník."
,,Čuník?" vykulila na něj oči Nanoka.
,,Kví, kví."
,,Nestane!" rozčilovala se Nanoka.
,,Dělám si legraci." Uklidňoval ji Koshiro. ,,Pospěš a ukliď to."
,,Ne! Čuník se ze mě nestane, nestane a nestane!" zlobila se stále Nanoka.
,,Udělám to za tebe, Nanoko, tak se běž rychle umýt!" vmísil se do debaty otec.
,,Ticho!" křikla na něj Nanoka, až si pak uvědomila, že mluví s otcem. ,,Jéje, tati. Omlouvám se, tati." Otec však na Nanoku vrhl nešťastný výraz. Překvapilo ho, jak Nanoka vzdoruje. Už to není ta jeho malá holčička, už je dospělá a začíná vzdorovat. Otec se potichu odloudal pryč se skleslým výrazem. Nanoka jen zoufale pohlédla na Koshira, který se tvářil překvapeně.
,,Proč se před tátou tváříš jako neviňátko? Nenuť se do toho." zeptal se jí Koshiro.
,,Já se do ničeho nenutím!" začala se opět Nanoka rozčilovat, až jí zrudly tváře. Pak naštvaně odběhla do svého pokoje a tam se zavřela. Sedla si ke stolu a tvářila se naštvaně.
,,To je děsné… Dokonce i bráška." Povzdechla si Nanoka. Proč si o ní lidé myslí, že je tak poctivá? Začínalo jí to štvát.

Druhý den ráno vstala Nanoka trochu později. Sešla dolů do kuchyně, kde jak doufala, měl čekat oběd na stole.
,,Bráška je v práci, co?" ptala se rozespale Nanoka svého otce. Otec tam však nebyl a na stole na ní čekal jen dopis, v němž stálo: ,,Nanoko, na oběd půjdu s panem Jamadou a spol. Ty si na oběd ohřej smaženou rýži z lednice. Táta."
,,To je nuda." Vzdychla Nanoka. Pak však zaslechla telefon. Rychle ho šla zvednout a zjistila, že volá Koshiro.
,,Ah, jsi tam." Ozval se Koshiro do telefonu. ,,Ty jsi ještě spala? Už je po poledni."
,,Co je? O co jde?" zabručela Nanoka do telefonu.
,,Hele, není tam na stole, nebo jinde obálka?"
,,Počkej chvíli." Nanoka nakoukla na stůl a spatřila velkou obálku. ,,Ta velká bílá?"
,,Našla jsi ji? Ta se jménem mé společnosti? Promiň, ale mohla bys ji sem přinést?"
,,Říkal jsi, abych za tebou nikdy nechodila do práce."
,,To jsem řekl?"
,,Jo, řekl."
,,Dobrá. Promiň, spoléhal jsem na tebe. Ne že bych nemohl odejít. Stavím se pro ni doma."
,,Pokud ji vážně potřebuješ, tak ti ji donést mohu."
A tak se Nanoka nechala přemluvit. Oblékla se do teplého bílého kabátku, vzala obálku a vydala se na cestu za Koshirem.
,,Proč to umím říct jen takhle?" přemýšlela Nanoka v duchu, když jela vlakem. ,,Nikdo nechce tak protivnou sestru, jako jsem já." Trápilo jí, že se k ní Koshiro chová tak povýšeně. Měla pocit,ž e pro něj není dost dobrá sestra, třeba mu leze na nervy a proto je na ní takový.
Nanoka konečně dorazila ke Koshirovi do práce. Když vešla k němu do kanceláře spatřila za stolem nezvykle usměvavého Koshira.
,,Och, moc se omlouvám." Usmál se a šel k ní pro obálku, kterou třímala v náručí. ,,Spěchala jsi? Stačilo mi to kolem čtvrté."
,,Je to tahle?" podávala mu Nanoka obálku.
,,Jo. Zachránila jsi mě. Díky moc."
,,Jo." Nanoka cítila, že začíná červenat, když se na ní Koshiro takto usmívá. Bylo nezvyklé vidět ho se usmívat.
,,Na, dám ti nějaké peníze. Něco si kup, než pojedeš domů."
,,Umm… myslíš, že tady dnes budeš dlouho? Chci jet domů s tebou." zeptala se ho potichu Nanoka a zanořila svá červená líčka do šály. Když si však všimla Koshirova překvapeného výrazu, rychle dodala: ,,Nevadí, jestli nemůžeš."
,,Ne… Neřekl jsem, že nemůžeš, ale…"
,,Saeki, mohl bys sem na chvíli zajít?" ozval se náhle hlas jednoho jeho kolegy, který na něj mával deskami.
,,Ano." Souhlasil Koshiro. ,,Tak se tu někde posaď a počkej na mě."
Když Koshiro odběhl za klientem, Nanoka se spokojeně usadila na sedačku. Byla ráda, že na něj může počkat. Se zájmem pozorovala Koshira, jak sedí u stolu s klientem a projednává s ním členství. Nemohla si pomoct, ale ten pohled na pracujícího a usměvavého Koshira ji fascinoval.
,,Ahoj." Ozvala se náhle právě příchozí Chidori. ,,Dlouho jsme se neviděly. Kávu?"
,,Děkuji mnohokrát." Usmála se Nanoka a vzala si od Chidori kávu.
,,To je ale ohavný bratr, když svou sestru takhle nechá." Zavtipkovala Chidori a posadila se vedle Nanoky.
,,Ale kdepak. Umm… Nevadí, když zůstanu tady?" otázala se Nanoka.
,,Vůbec. Ale nebudeš se tady nudit? Můžeš na bratra počkat dole v kavárně."
,,To je v pořádku. Počkám tady." Nanoka se chtěla dívat, jak Koshiro pracuje.
,,Dobrá. No, na chvíli půjdu ven, tak si tu udělej pohodlí."
,,Dobře."
Když Chidori odešla, Nanoka opět upřela svůj zrak na Koshira. Dokázala se celou dobu dívat, jak pracuje a jedná s klientem. Dokonce ani nevnímala čas, který plynul tak rychle.

Pozdě odpoledne Koshiro končil a společně s Nanokou odcházel domů.
,,Musela ses nudit." Pravil Koshiro cestou domů přes most.
,,Ani ne." Odpověděla Nanoka s úsměvem a zahleděla se z mostu.
,,Co je?" ptal se Koshiro, když viděl Nanoky úsměv.
,,Jen mě napadlo, že jsi byl úplně jiný, než obvykle. Jiný, než když jsi doma."
,,No, je jasné, že v práci se budu chovat jinak než doma."
,,Bráško, já si to tedy nemyslím, ale kamarádky ve škole říkají, že vše beru moc vážně."
,,Odkdy? Jsi lenoch." Ušklíbl se na ni Koshiro.
,,Nejsem! Nejsem!" rozčilovala se Nanoka a bouchala do Koshira zaťatýma pěstičkami.
,,O co jde?" bručel Koshiro.
,,Pravda. Máš pravdu." Nanoka do něj přestala bušit a sklopila smutně oči k zemi. ,,Jsem pokrytec. Přetvařuji se. Přesně jak jsi říkal."
,,Promiň. Je to moje chyba, moc jsem řečnil. Každý se občas přetvařuje." Uklidňoval ji Koshiro, když viděl, že má slzy v očích. ,,Moje rozdílné chování v práci a doma musí vypadat pěkně neupřímně."
,,Ale vůbec ne. Byl jsi skvělý!" Nanoka cítila, jak se červená. Opravdu se jí líbil Koshirův přístup, při vřelém jednání s klienty.
,,Tak se tím netrap. Je mi jedno, jestli jsi vážná, nebo líný čuník. Lidem, jako jsem já, se říká pokrytci."
,,Ale ty nejsi pokrytec!"
,,Kdybys znala pravdu, nejspíš bys mě nenáviděla." Koshiro odvrátil zrak k nebi a hluboce se zamyslel.
,,Cože? Říkáš to, jako by sis byl jistý, že tě mám ráda!" vykřikla Nanoka, upustila svou kabelku a s rozběhem se vrhla Koshirovi do náruče.
,,Hej!" ulekl se Koshiro, když ho Nanoka z nenadání objala kolem pasu. Cítil, jak je nervózní. Opět ho Nanoka překvapila nečekaným chováním a on si připadal v nesnázích. Dokonce si ani nevšiml, že kolem právě procházela jeho kolegyně z práce Chidori.
,,Hej, trdlo! Netahej mě!" volal Koshiro, když ho Nanoka uchopila za ruku a tahala mu za ní, aby šel. ,,Musíš se mnou takhle mávat?"
Chidori chvíli pozorovala, jak se dva sourozenci láskyplně hašteřej a pak se vydala dál svou cestou. Bylo milé vidět, že se Koshiro už netváří tak nabručeně a že svou sestru konečně přijal. Ten večer, ač bylo chladno, se cítila Nanoka příjemně. Pevně se držela Koshira za ruku a on se jí konečně přestal bránit.
,,Úplně jsem zapomněl, že jsem vůbec uvažoval o stěhování. Přál jsem si, aby nebyla mou sestrou. Napadaly mě takové věci…" Pomyslel si Koshiro v duchu.

Poklidný večer se přehoupl a přišlo opět otravné ráno, které se Koshirovi ohlásilo nepříjemným zvukem budíku. I když nerad, vstal z postele a šel se obléci. Když scházel z pokoje dolů okolo terasy, kde si Nanoka opět sušila své spodní prádlo, pomyslel na včerejší večer. Kdyby tak jen znala pravdu, možná by ho už nechtěla ani vidět.
,,Dobré ráno, bráško." Pozdravila vlídně Nanoka, která už u plotny chystala oběd. ,,Co se děje? Stalo se něco?" zeptala se, když spatřila Koshirův nepřítomný výraz.
,,Ale… Ne, nic." Usmál se bezstarostně Koshiro a zasedl ke stolu.
,,Dobré ráno, tati." Pozdravila Nanoka otce, který právě také vstal.
,,Dobré ráno, Nanoko." Pozdravil otec a pak se podíval na Koshira, který si u stolu četl noviny. ,,Cože? Ty tu jsi ještě?"
Koshiro se na otce jen nevlídně podíval.
Po jídle se Koshiro již vypravil do práce a Nanoka do školy. Když Koshiro vyrazil z domu, Nanoka spěchala za ním a když ho na ulici doběhla, chytla se ho okolo paže.
,,Nech toho." Ušklíbl se na ni Koshiro a opět zčervenal.
,,Ne." Protestovala Nanoka a přitiskla se ke Koshirově paži.
,,Řekl jsem, abys přestala." Snažil se Nanoku setřást ze své paže, ale marně.
,,Ne!"
Když Koshiro viděl, že je to marné, jen se usmál a nechal ji, ať se ho dál drží. Vlastně mu to bylo i příjemné. Vydali se tedy spolu na cestu. Po chvíli v nedaleké ulici potkali starou známou sousedku, která právě před domem uklízela.
,,Á, dobré ráno." Pozdravila je vlídně.
,,Dobrý den." Pozdravil Koshiro.
,,Dobré ráno." Usmála se Nanoka.
,,To je hezké, že spolu tak vycházíte." Usmívala se žena, která si pamatovala Koshira ještě jako malého chlapečka. ,,Moje děti jsou podobně staré, takže se stále hádají."
Nanoka s Koshirem se usmáli. Pak se s ženou rozloučili a vydali se na vlak. Cestou vlakem se však Nanoka zamyslela. Bylo by hezké, kdyby si jen oni spolu někam vyrazili.
,,Hele, bráško? Chtěla bych vyrazit někam ven." Řekla po chvíli.
,,Běž." Odpověděl Koshiro.
,,S tebou, bráško."
,,Proč?"
,,Prostě proto."
,,Jsem líný, takže ne." Odbil jí Koshiro.
,,V poslední době jsme se jen procházeli po okolí a byli jsme v samoobsluze."
,,To nestačí?"
,,Ne, nestačí."
,,V létě jsme byli v Hakone."
,,Chci jet někam, kde je krásně. Zajedeme někam během příštích prázdnin. Slíbeno, bráško!"
Vlak právě zastavil a Nanoka vystoupila na své zastávce. Ještě se ohlédla a Koshirovi zamávala. Ten jí zamávání s úsměvem opětoval.
Když však vlak odjel ze stanice, Koshira opět přepadla deprese. Možná mu docházelo, že se změnil. Netušil jak to Nanoka dělá, ale dařilo se jí najít si k němu cestu.
,,Právě teď se mi nechce přemýšlet o nepodstatných věcech." Pomyslel si Koshiro v duchu. Měl na starosti mnohem důležitější věci, než prázdniny. Musel si toho hodně srovnat v hlavě.

Konečně dorazil do práce a znechuceně opět zasedl ke svému stolu, když v tom se k němu přihnala Chidori.
,,Já vás viděla!" pravila ihned s úsměvem od ucha k uchu. ,,Tebe a Nanoku včera večer. Nanoka je tak rozkošná! Chápu, proč tě tak chytlo starat se o ni."
,,O čem to mluvíš?" ptal se jí Koshiro s vykulenýma očima.
,,Kdyby vás viděl někdo, kdo vás nezná, myslel by si, že máte docela jiný vztah."
Koshiro se jen nad nejapnou poznámkou Chidori pousmál a v klidu odešel pryč.
Snažil se celý den tvářit v klidu a s úsměvem, ale v hloubi srdce věděl, že na tom, co Chidori říká, něco je. Celý den až do večera, kdy měli firemní oslavu, přemýšlel, co bude dělat. Věděl, že s tím musí něco udělat. Je to přeci jeho vlastní sestra a to bez pochyby. Byl tak zahloubán ve své mysli, že si ani nevšímal Chidori a Odagiriho, kteří vesele popíjeli a bavili se.

Zatímco byl Koshiro večer pryč. Nanoka se potají vloudila do Koshirova pokoje. Věděla, že jí to zakázal a že by se zlobil, kdyby to zjistil. Ale chtěla se tu jen na malou chvilinku poohlédnout. Bohužel i během té malé chvilinka stihla usnout na Koshirově posteli. Nic netušící Koshiro se pozdě večer vrátil domů, šel se napít, aby zahnal chuť piva a pak se vydal do svého pokoje. Když ho však otevřel, s překvapením zjistil, že se u něj ne jen svítí, ale že v jeho posteli spí schoulená Nanoka.
,,Proč? Spíš?" špitl tiše Koshiro a svlékal si kabát. ,,Mimo to, proč je…" Koshiro se náhle zadíval na spící sestru. Byla opravdu tak rozkošná. Posadil se k ní na postel a přemýšlel, co dělat. Měl by ji vzbudit, aby odešla do svého pokoje. Byl z toho nervózní. ,,Bože… Chceš, abych na tebe skočil?" zabručel tiše Koshiro a lehl si vedle Nanoky, zády k ní. Zadíval se do prostoru pokoje a přemýšlel. Tolik se snažil jí odolávat, tak proč se tohle děje?
,,Co to děláš?" ozvala se náhle Nanoka. Koshiro se otočil a spatřil, že se mu Nanoka dívá přímo do očí.
,,Na… nastydneš se." zakoktal Koshiro celý rudý.
,,Jo. Ty se nezlobíš?" zeptala se Nanoka a zívla si.
,,Co?"
,,Nic."
Koshiro byl nervózní stále víc a víc. Nanočiny velké oči se teď dívaly přímo do těch jeho a on cítil, jak ho polévá horko a vzrušení. Jak na něj tak shlížela, vztáhl k ní Koshiro jemně ruku a položil ji Nanoce na tvář. Její tváře ihned zčervenaly a srdce se jí rozbušilo.
,,Chceš spát se mnou?" zeptal se tiše Koshiro. Pak ho však napadlo, co to dělá? Měl by se krotit. Rychle se posadil na postel zády k Nanoce a ihned dodal. ,,Promiň, dělám si srandu. Půjdu spát, tak se vrať do svého pokoje."
,,Bráško… co si o mně myslíš? Víš, co cítím, že?" zeptala se náhle Nanoka. ,,Já tě… bráško…"
,,Neříkej to!" zarazil ji Koshiro.
,,Miluji. Víš to, že?"
,,Už o tom nemluv!" Koshiro cítil, jak ho bodá u srdce a v krku se mu vzpříčil knedlík.
,,Bráško!"
,,Neříkej to. Miluješ mě jako sestra bratra. Pokud tvrdíš, že svého sourozence miluješ jinak, je s tebou něco špatně." Jen těžko Koshiro ta slova vyslovoval. Ve skutečnosti tohle říct nechtěl. Nechtěl! Nanoka se rozplakala. Nemilovala ho jako sestra bratra. Ta slova však bolela oba. Nanoka rychle vstala z postele a utíkala ke dveřím. Koshiro však rychle vstal, uchopil ji za ruku a pevně ji k sobě přitáhl a objal, aby neplakala.
,,Ne!" křikla Nanoka, vyklouzla mu z náručí a utekla z jeho pokoje k sobě.
Koshiro zůstal klečet na zemi a do očí mu vtrhly slzy. Tohle bylo přesně to, co nechtěl. Ublížit jí. I přesto, že její city opětoval, chtěl se snažit být rozumný a nepodlehnout tomu. Rád by Nanoce řekl jiná slova, než ta, co jí řekl. Ale nemohl. Ona je teď jistě smutná. A on také.


Vánek lásky (Koi Kaze) 8. díl

21. července 2014 v 23:47 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Zmrzlá rosa

Byl opět jeden z těch nudných stereotypních dní, kdy seděl Koshiro v práci, papíroval a jednal s klienty. Zrovna měl schůzku s jednou klientkou, která měla zájem o členství.
,,Klienti jsou přijímáni teprve po důkladném prověření." Vysvětloval ji Koshiro. ,,Skutečně zde nenajdete žádné takříkajíc podezřelé osoby, ani problémové lidi. Pokud se mezi klienty vyskytne jakýkoliv spor, přebíráme odpovědnost…"
Vskutku, jak nudná práce to byla. Každému pořád říkat to samé, pořádat svatební obřady a hostiny.

,,Tuhle práci jsem si zvolil jen proto, že jsem si musel vybrat z pracovních příležitostí pro absolventy třetiřadých univerzit. Nebo jsem si to myslel. Nebo jsem se snažil sám sebe přesvědčit, že si to myslím. Ve skutečnosti jsem chtěl zažít lidské štěstí a chtěl jsem zažít lidský žal. Chtěl jsem se dostat někam, kde se lidé poznávají a rozcházejí. Myslel jsem si, že pak budu schopen udělat jednoho dne totéž."

Koshiro právě vyplňoval u pracovního stolu kartu nové klienty a přemýšlel. Je to tak? Dělá tu práci jen proto, že neměl na výběr, nebo si to jen namlouval? Na chvíli se hluboce zahleděl z okna a zapřemýšlel se. Vzpomínal na dobu, kdy byl ještě malý chlapec a žil i s matkou.
Tenkrát šel s matkou z nákupu, a jelikož už v té době čekala jeho sestru, pomáhal jí s nákupem.
,,Chtěla bych, abys mi odteď doma pomáhal více než dříve, ju?" usmála se matka na malého Koshira. Ten se však tvářil zamlkle. ,,Připadá mi, že to vůči tobě není úplně hezké, když mezi vámi bude takový věkový rozdíl. Co se děje? Nevypadáš příliš šťastně. Konečně z tebe bude velký bráška."
Tu je zastavila sousedka, která šla právě okolo.
,,Ale, není už na čase?" usmívala se žena.
,,Ještě měsíc." Odpověděla Koshirova matka s úsměvem.
,,Teď jsi velký bratr, viď, Kósho?" pohlédla žena na Koshira.
Koshiro však jejich radost nesdílel. Ani radost matky a otce. Očekávaný příchod jeho sestry ho nijak netěšil. Dokonce ani v den, kdy jeho matka rodila a on čekal s otcem v porodnici, nechápal, nač se všichni tak těší. Až se ozval hlasitý pláč právě narozeného dítěte.
,,Hurá! Koshiro, dokázali jsme to!" zajásal otec a ihned spěchal za svou ženou a dítětem.
,,Blahopřeji, je to holčička." Sdělovala mu zdravotní sestra a podávala mu malé zabalené novorozeňátko.
Tenkrát si Koshiro všimnul, že jeho otci ukápla slza radostí. Když tam tak stál a hleděl na malé chvějící se miminko, cítil se zvláštně. Byl to radostný a zároveň trochu děsivý pocit. Ale bylo to jedinkrát, co kdy Koshiro tento pocit cítil. Od toho dne se vše v jeho životě změnilo. Koshiro chodil do školy a jeho malá sestřička rostla. Nadšení z toho, že je velký brácha se však stále nijak nedostavilo.
,,Nazdar." Pravil Koshiro jednoho dne, když přišel domů ze školy.
Malá Nanoka zrovna s hlasitým smíchem pobíhala po domě a táhla za sebou utěrku. Když spatřila ve dveřích Koshira, zastavila se a s vážnou tvářičkou na něj upřeně hleděla.
,,Co je?" podíval se na ni nevlídně Koshiro. Malá holčička se ulekla a schovala se za roh. Nenápadně vykoukla z poza rohu a dívala se, co bude Koshiro dělat. Ten se však s otráveným výrazem vypravil po schodech do pokoje. Malá holčička se pomalu po čtyřech plížila za ním a sledovala ho až k jeho pokoji.
,,Co chceš?!" křikl na ni Koshiro. Holčička se ulekla a dala se do vřeštícího pláče.
,,No, no, co děje?" ozval se starostlivý hlas právě přicházející matky. ,,No tak, co se stalo?" Když jí však matka podala zpátky její utěrku, holčička se na chvíli opět usmála. Do doby, než se znovu podívala na Koshira.
,,Ach… Už ne." Klesl Koshiro, když se jeho sestřička dala znova do pláče.
,,No ta, no tak, neplač, neplač." Konejšila ji matka v náručí.
,,Já za to nemůžu!" bránil se Koshiro, když na něj matka vrhla přísný pohled.
Koshiro nic nechápal. Pořád se za ním to mrně plíží a když se na ni podívá, tak se rozbrečí. Dokonce i když jí v kuchyni nabídl sklenku mléka, jakmile se na Koshira podívala, dala se opět do pláče.
,,Co je zas?!" zoufal Koshiro.
Kromě toho, že brečela kdykoliv se na něj podívala, začaly mít jeho rodiče podezření, že je na ní ošklivý.
,,Nejsi na ni zlý, když tu nejsme, že ne?" ptal se ho přísně otec. ,,Vypadá to, jako by se tě Nanoka bála!"
,,No a?!" zabručel Koshiro.
Pláč jeho malé sestřičky se ale nijak nelepšil. Nechápal už, čím to je. Možná e jí prostě jen nelíbí.
,,To je beznadějné." Řekl Koshiro, když se Nanoka rozbrečela v pokojíčku. Přišel tedy k ní a začal uklízet do krabice hračky. Pak si však všiml, že se Nanoka usmívá. Do pokoje právě přišla matka.
,,Já za to nemůžu!" bránil se ihned Koshiro.
,,Proto tu nejsem." Odvětila matka a tvářila se vážně. ,,Šel bys na chvíli vedle?"
To co se však Koshirovi chystali říci, bylo opravdu vážné. Posadili se všichni ke stolu a začali vážně hovořit o tom, co mají na srdci.
,,Ne že bychom se hádali, nebo že bychom se poprali nebo tak něco." Vysvětloval otec.
,,Usoudili jsme, že bychom měli žít odděleně, než k něčemu takovému dojde." Vložila se do toho matka.
,,Přesně tak." Souhlasil otec. ,,Je nám líto, že kvůli nám musíš projít něčím tak neveselým. Opravdu nás to mrzí."
,,Ale i když budeme žít odloučeně, neznamená to, že přestanu být tvou mámou, nebo že Nanoka už nebude tvou sestřičkou. Stále budeme rodina."
,,Jo." Kývl Koshiro a pohlédl na své rodiče. Vypadali tak velice klidně a bezstarostně. Tenkrát Koshiro netušil, že rozvody jsou tak klidné, ale možná se snažili spolu rozejít tak poklidně kvůli němu. Nejspíš právě proto to dokázal přijmout.
V následujících dnech se jeho matka i s malou Nanokou sbalila a chystala se odejít.
,,Tak, měli bychom jít." Pravil otec, když byla připravená zavazadla a venku bylo připravené auto. ,,Koshiro, dohlédni na dům."
,,Zatím sbohem." Usmála se na něj vlídně matka. ,,Netvař se stále tak nabručeně. Více si věř, ju? Můžeš přijít kdykoliv."
Tenkrát to bylo naposled co matku i Nanoku viděl. Žil jen s otcem, stále se tvářil nabručeně a stále si připadal trochu sám, i když si to nechtěl připustit. A tak skončil tady… ve sňatkové agentuře.

,,Čest práci." Pravil Koshiro na rozloučenou Chidori, když odcházel z práce.
,,Co to? V poslední době odcházíš brzy. Čím to?" Podivila se Chidori.
,,Určitě chce co nejdříve vidět Nanoku. Jak já mu závidím!" Řekl na to Odagiri, když Koshiro odešel.
,,To ne. On není ty." Odbila ho Chidori.
Ve skutečnosti dnes neodcházel domů brzy kvůli Nanoce. Ale kvůli své matce. Napadlo ho, že by se za ní mohl jet podívat. Nasedl na vlak a vydal se přímo do míst, kde žila jeho matka, kterou již dlouho neviděl. V hlavě mu stále zněla Nanoky slova, když mu řekla, že ho má hrozně moc ráda. Cítil tehdy tak zvláštní pocit a nyní na to musel stále myslet. Je to snad důvod, proč se rozhodl jet za matkou, do místa kde Nanoka vyrůstala?
,,Proč tam vůbec jedu?" pomyslel si Koshiro v duchu. ,,Aniž bych tomu sám rozuměl, mířil jsem do města, kde vyrůstala bez mého vědomí."
A pak ji konečně uviděl. Přímo před domem jeho matka zametala.
,,No teda!" vykřikla radostí, když ho spatřila. ,,Tak jsi za mnou konečně zašel."
Její tvář byla stále tak krásná, jako si ji pamatoval naposled a přesto už trochu poznamenaná časem. V jejím úsměvu však viděl klid a její oči zářily radostí, že ho vidí. Matka pozvala Koshira dál a pohostila ho dobrým jídlem.
,,Jak jsi mě poznala?" zeptal se Koshiro, když si zavdával matčina jídla.
,,Jak by ne?! Vždyť jsi Koshir!" usmála se matka.
,,Myslel jsem, že zapomeneš, jak vypadám."
,,Ty jsi snad zapomněl, jak vypadám já? Vidíš? A to jsme se roky neviděli. Takhle to mezi rodiči a dětmi bývá. Tak… O co jde? Stalo se něco?"
,,Proč?" podivil se Koshiro nad otázkou jeho matky.
,,Najednou jsi přijel. To musí mít nějaký důvod, ne?"
,,Žádný. Prostě mě to napadlo."
,,Opravdu?" matka stále nemohla uvěřit tomu, že po takových letech ji její syn jen tak přijel navštívit. Nicméně byla moc ráda, že ho konečně zase vidí.
Po jídle se Koshiro prošel po domě, podíval se i do Nanoky pokojíčku. Byl krásně uklizený a na zdi ho zaujal malý nakreslený medvídek.
,,To nakreslila, když byla malá. Mědvedy prostě zbožňuje. Konečně, vždyť je to tvoje mladší sestra." Pravila matka s úsměvem. ,,Slyšela jsem, že jste si vyměnili plyšáky. Nanoka z toho byla nadšená, když přijela během letních prázdnin."
,,Proč jsi ji poslala k nám domů?" zeptal se náhle Koshiro s vážným hlasem. ,,Když sis ji vzala po rozvodu, proč si ji najednou vrátila k tátovi?"
,,Protože se dostala na školu poblíž vašeho domu." Vysvětlovala matka.
,,To myslíš vážně?"
,,Necítila bych se dobře, kdyby musela každý den dvě hodiny dojíždět. Co je? Co se děje?"
,,Nic." Zabručel Koshiro.
,,Co je? To jsi sem jel jen proto, aby ses mračil?" ušklíbla se matka a prohrábla Koshirovi ofinu na čele.
,,Co to děláš?" ustrčil jí ruku Koshiro.
,,No tak, pojď se mnou." Matka ho uchopila za paži a vláčela ho z pokoje.
,,Co je?!" volal marně Koshiro.
Jelikož byla jeho matka kadeřnice a měla kadeřnictví přímo v domu, využila Koshirovy návštěvy a rovnou ho posadila do kadeřnického křesla, aby ho trochu ostříhala.
,,Kolik je to let, co jsem tě naposledy stříhala?"
,,To si nepamatuju."
,,Když se z tebe stal velký bráška, už ses ode mě nechtěl nechat stříhat. Na co vše jsi byl háklivý! Velký bráško."
,,Co?"
,,Neobtěžuje tě?" vyzvídala matka a podávala Koshirovi zrcátko. ,,Jak stále říká: Bráško, bráško, bráško…"
,,Jak to víš?"
,,No, víš…" matka si náhle vzpomněla, jak se Nanoka hrozně těšila, až k nim půjde bydlet. Jak chtěla svého brášku moc poznat a přála si, aby jí pomáhal s úkoly. ,,Nejspíše opravdu chtěla žít s vámi… nebo jen s tebou. Tak na ni dej pozor, ju? Zenzo je k ničemu, když ho skutečně potřebuješ."
,,Jo." Kývl souhlasně Koshiro. Měla pravdu, otec byl opravdu k ničemu, když ho bylo potřeba.
,,Co to? Měl bys být víc rozhodný. Jsi přece velký bráška, ne?" usmívala se matka, zatímco Koshiro se začínal červenat.
,,Hele. Co bys dělala, kdyby kvůli mně byla nešťastná?" otázal se náhle Koshiro.
,,Cože?"
,,Kdybych ji nějak udělal nešťastnou, co bys dělala?"
,,Kdyby se to stalo, nedovolila bych, aby ti to prošlo jen tak." Odpověděla matka po krátkém zaváhání. ,,Samozřejmě. Zvláštní dítko. Zdá se, že si stále příliš nevěříš."
,,Opravdu?"
,,To znamená, že jsi vůbec nedospěl. Měl bys být silnější. To je v tomhle věku nejsložitější."
Když matka dokončila kadeřnické úpravy a dala Koshira pěkně do parády, byla už tma a Koshiro se chystal domů.
,,Nechceš zůstat déle, když jsme se tak dlouho neviděli?" ptala se matka, když odcházel.
,,Nemůžu. Zítra jdu do práce."
,,Musíš pořádně jíst."
,,Dobrá."
,,Ach ano. Nanoka obvykle trochu moc koření, řekni jí, aby byla opatrná."
,,Jo, jasně."
,,A nedávej jí příliš velké kapesné."
,,Nedal bych jí nic, ani kdyby prosila."
,,A řekni jí, aby dlouho neponocovala."
,,Je mi to jasné. Ujede mi vlak." Odbil už trochu Koshiro svou matku.
,,Ale…"
,,Já vím. Chápu."
,,Děkuji, Koshiro." Usmála se matka na rozloučenou.
,,Dobrá, sbohem."
,,Vycházejte spolu jako správní sourozenci, ju?"
,,Jo."

Konečně se Koshiro vypravil na vlak. Cesta byla dlouhá a Koshiro začínal být unavený. Měl opět zas o čem přemýšlet, ale únava ho trochu zmáhala a začal ve vlaku usínat. Dozvěděl se spoustu věcí, ani nevěděl jestli mu to nějak pomohlo nebo ne. Velký brácha… vzpomínal, když byl malý a byl s malou Nanokou na pískovišti. Seděl tenkrát na lavičce a jeho sestřička si hrála na pískovišti s bábovičkami. Donesla mu tehdy celá rozzářená kelímek s pískem a vodou, jako nápoj. Musel se toho tenkrát napít, aby měla radost. Vzpomíná si, že ji pak vedl domů za ruku a v ruce stále třímal ten kelímek s tou hnusnou vodou. Dokonce ho musel nést až do svého pokoje, aby měla radost.
Vlak právě dojel do stanice a Koshiro se probudil. Pomalu se vydal tichou ulicí rovnou k domovu, okolo parku z jeho vzpomínek. Parku, kde mu tenkrát Nanoka dala ten odporný kelímek s pískem a vodou. Při té vzpomínce se musel pousmát. Chtěl tehdy ten kelímek vyhodit z okna, ale nakonec mu to bylo líto a tak si ho nechal postavený na stole. Tenkrát mu to přišlo otravné, ale teď, když si na to vzpomněl, přišlo mu to milé. Hleděl s úsměvem přímo k domovu a v hloubi duši se těšil za Nanokou.
,,Ahoj." Pozdravil, když přišel.
,,Ahoj, bráško." Pozdravila ho Nanoka.
Koshiro se vydal přímo po schodech do svého pokoje. Odhodil brašnu na postel a v poklidu se usadil ke svému stolu. Zahleděl se na Nanoky plyšového medvídka, který mu seděl na stole a zamyslel se. Na co to zase myslí. S hlasitým zabručením se plácl do hlavy a nevěděl, jak se těch pocitů zbavit. Možná by to spravila sklenka studeného mléka. Převlékl se a došel si do kuchyně pro sklenku mléka. Tu si však všiml, že se na něj ze dveří dívá Nanoka. Vždy ho tak pozorovala, jako tenkrát, když byla ještě malinká.
,,Chceš taky?" zeptal se Koshiro.
,,Ano." Kývla Nanoka a usadila se ke stolu za Koshirem.
,,Nebudeš brečet?" otázal se Koshiro, když se díval, jak pije mléko.
,,Co?" podívala se na něj nechápavě Nanoka.
,,Ne, nic." Koshiro si uvědomil, že Nanoka si asi už nevzpomíná, jak brečela pokaždé, když ho viděla.
,,Hele, bráško? Kam jsi dnes jel?" vyzvídala Nanoka.
,,Někam."
,,Cože?"
,,Jen se projít."
,,Kam?"
,,Někam."
,,Měl jsi mě vzít sebou." Nanoka se odmlčela a opět se napila mléka.
Koshiro si to nechtěl připustit, ale ty pocity, které v sobě má, jsou překážkou. Měl by udělat to, co momentálně uznal za nejlepší. Být tím dobrým a zodpovědným starším bráchou.
,,Musím se smířit s tím, že jsem starším bráchou." Pomyslel si Koshiro v duchu. ,,Sourozenci by spolu měli vycházet. Pokud je tohle moje úloha, udělám, co je třeba. Tak neříkej, že mě máš hrozně ráda."
,,Nemusíš zítra vstávat brzo?" zeptal se Koshiro, když Nanoka dopila své mléko.
,,Jo. Ale ty také, bráško."
,,Ještě si zakouřím a půjdu spát. Tak si běž lehnout."
,,Dobrá."
,,Já to udělám." Řekl, když se Nanoka chystala sklidit ze stolu.
,,Tak dobrou noc." Usmála se Nanoka a šla si lehnout.
Snad činí Koshiro správně. Chce se od něj, aby byl starším bráchou, tak jím bude. Nesmí do toho plést jiné pocity. Musí být zodpovědný.

Vánek lásky (Koi Kaze) 7. díl

17. července 2014 v 1:17 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
První bouře

Podzimní ráno bylo jako vystřižené z pohádky. Lehký vánek si pohrával s opadajícím listím stromů a vzduch byl krásně čistý. Nanoka zrovna kráčela do školy a přemýšlela nad chvílí ve vlaku, kdy ji Koshiro doprovázel a ochraňoval v těsné blízkosti.
,,Proč?" přemýšlela Nanoka v duchu. ,,Proč se i tak rozpálily tváře? Proč se mi srdce tak překotně rozbušilo? Tvář mi hoří. Zvláštní." Vskutku byly její tváře jak ožehnuté plamenem. Ten pocit, kdy se k ní Koshiro tiskl ve vlaku a jí se rozechvěla kolena, byl zvláštní.Tak intenzivní. Ještě na malou chvíli by si přála to cítit. Den ve škole se vlekl a Nanoka myslela stále jen na tu cestu vlakem. Ve škole zrovna měli další přípravy na podzimní festival.

,,To je k vzteku! Kluci ze čtvrté třídy kašlou na přípravy na festival a hodnotí krásu dívek z prváku! Než začnou mluvit, měli by se nejdřív podívat do zrcadla." rozčilovala se Futaba, když spolu s Nanokou a Tamaki zdobily uvítací tabuli.
,,To by mohla být zábava!" usmála se Tamaki. ,,Taky bychom měly kluky zhodnotit, co říkáš Nanoko? Nanoko!" v tu chvíli se Nanoka vytrhla ze svého snění. ,,Co jsi tak mimo? Kterého kluka bys dala na první místo?"
,,Já kluky z ostatních tříd příliš neznám." Zčervenala Nanoka.
,,Co takhle Mijauchi?" navrhla Futaba. ,,Slyšela jsem, že jsi s ním onehdá šla domů! Kdy jste se tak sblížili?"
,,Jo, kdy?" vyzvídala i Tamaki.
,,Tak to není!" vykřikla Nanoka a zčervenala ještě víc. ,,Tenkrát jsme se tu zdrželi kvůli práci studentské rady!"
,,Čím víc se bráníš, tím je to podezřelejší." Usmála se na ni Tamaki.
,,Vážně nic nebylo!" přesvědčovala je stále Nanoka. V tu chvíli si vyděšeně všimla, že právě Mijauchi stojí mezi dveřmi a pozoruje je. Nanoka s úlekem upustila uvítací tabuli. Mijauchi se však jen usmíval, nebyl nijak na rozpacích. Přišel pomoct Nanoce s věcmi na festival.
,,Omlouvám se." pravila Nanoka Mijauchimu, když kráčeli spolu školou a nesli věci. ,,Musí to pro tebe být nepříjemné. Všichni… všichni si jen dělají legraci."
,,To nic. Vážně mi to nevadí." Ujistil ji Mijauchi. Po chvíli ticha se Mijauchi zastavil. ,,Hele… přečetla by sis tenhle dopis? Je to něco jako milostný dopis." Vytáhl z kapsy upraveně vypadající obálku a podal ji Nanoce.
,,Ale… Teprve nedávno jsme spolu mluvili poprvé… Je to tak náhle." Vytřeštila na něj oči Nanoka a celá zrudla.
,,Není ode mě." Uklidnil ji Mijauchi. ,,Je od kluka z mé třídy. Jmenuje se Asano."
,,Ach… Takhle… Ach." Nanoka se rozpačitě dívala na obálku. ,,Ale to neznamená, že tě nemám ráda, Mijauchi. Jak bych to… umm…"
,,Tak se na to prosím mrkni."
Když Mijauchi odešel, Nanoka si ihne otevřela obálku a přečetla si milostné psaní od Asana. Ukázala dopis také svým kamarádkam a přesně jak čekala, ty se šly ihned na školní chodbu nenápadně podívat, jak ten Asano vůbec vypadá.
,,No, nevypadá vůbec špatně." Pravila Tamaki, vykukujíc zpoza rohu.
,,Je hezký, i když má docela obyčejný obličej." Souhlasila Futaba. ,,Hej Nanoko, pojď sem taky!"
,,No tak, přestaňme ho špehovat." Špitla Nanoka nervózně.
,,Řečičky. Ve skutečnosti tě to zajímá, viď?" koukla na ni Futaba s úsměvem. Tu si jí však Asano všiml. Nanoka celá zčervenala a ihned zase zapadla za roh. ,,Proč si s ním nejdeš popovídat?" vybízela ji Futaba.
,,Možná si se mnou jen zahrává." Dedukovala Nanoka.
,,Jsem si jistá, že ne." Vyvrátila jí to Futaba.
,,Promiňte." Ozval se náhle hlas. Všechny tři dívky se s úlekem ohlédly a spatřili Asana, který se k nim potichu přikradl. Dívky s hlasitým výkřikem utekly pryč. Asano zůstal jen nechápavě stát a s vykulenýma očima hledět za mizejícími dívkami.
,,Proč jsi utekla? Mohla sis s ním promluvit!" zlobila se na ni Futaba, když zmizely z Asanova dohledu. ,,Ale není všem dnům konec. Na festival se půjdeš podívat s ním, viď? Zkus si s ním promluvit a uvidíš, jestli s ním budeš chtít zůstat i potom."
,,Ale… ale co… se dělá, když si s někým ,vyjdeš'?" zeptala se rozpačitě Nanoka.
,,No, je celá hromada možností! Jako jít spolu domů, podívat se k sobě domů nebo se procházet parkem." Vysvětlovala usměvavě Futaba.
,,Parkem?" špitla Nanoka a vzpomněla si na den, kdy v parku šmírovali Tamaki s jejím klukem. Tehdy si spolu dávali pusu. Takže v parku by si měla s klukem dát třeba také pusu? Nanoka při té představě opět zčervenala jako rajče.
,,Když budeš mít kluka, možná vyrosteš ze svého bratrského komplexu." Řekla Tamaki.
,,Nemám žádný bratrský komplex!" zlobila se Nanoka.

Celý den nad tím Nanoka přemýšlela. Vůbec si nevěděla rady. Co má udělat? Kluk, kterého nezná ji vyznal lásku. Jak se má teď zachovat? Potřebovala by si o tom promluvit i s někým jiným, než se svými táhlými kamarádkami. Večer se doma rozhodla, že si o tom zkusí popovídat se svým bráškou. Poslušně tedy zaklepala na jeho dveře pokoje a když ji otevřel, posadila se na jeho postel a přemýšlela, jak začít.
,,Co se děje?" zeptal se po chvilce Koshiro a típl svou cigaretu do popelníku.
,,Umm… Co se týče zítřejšího kulturního festivalu…" začala pomalu Nanoka. ,,Nebude mi vadit, když také přijdeš, bráško."
,,Promiň, musím do práce." Odvětil Koshiro a posadil se vedle Nanoky na postel. ,,O co jde? Vypadáš sklesle."
,,Ale vůbec ne. Bráško, nebudeš se zlobit?" Nanoka podala Koshirovi milostný dopis od Asana a celá nervózní sledovala jeho reakci. Koshiro se zaujetím četl. ,,Nevypadá jako darebák, ale ten dopis vypadá tak bezstarostně. Napadlo mě, že si ze mě možná pouze dělá legraci. S chlapcem, se kterým jsem se nikdy před tím nebavila, bych neměla chodit ven, viď? Opravdu ho moc dobře neznám." Pravila Nanoka, ale Koshirovo mlčení ji uvádělo do rozpaků.
,,On si teda myslí, že bys to s ním měla zkusit." Řekl konečně Koshiro, když zavřel dopis.
,,Futaba říkala totéž."
,,Takové dopisy už mi neukazuj. Může se zdát, že to jen zkouší, ale stejně tak to může myslet naprosto vážně. Myslíš, že bys takový osobní dopis měla jen tak ukazovat někomu dalšímu?"
,,Jen jsem si o tom chtěla s někým popovídat, protože nevím, co mám dělat!"
,,Tak jestli nevypadá jako mizera, zkus si s ním jednou vyjít. A pokud ti přijde, že vám to spolu bude klapat, dejte se dohromady. Možná vám to vyjde."
,,Je to správné?" ptala se Nanoka zaskočeně.
,,Neptej se mě na takové věci."
,,Ale… když mě Mijauchi tenkrát doprovodil domů, velmi ses rozčílil."
,,Za to se omlouvám. Už s tebou nebudu jednat jako s dítětem. Dělej si, co chceš."
,,Aha. Asi máš pravdu. Je to můj problém. Měla bych se rozhodnout sama. Děkuji, že jsi mě vyslechl."
Nanoka odešla sklesle z Koshirova pokoje. Byla překvapená Koshirovou klidnou odpovědí. Vlastně ji ani nečekala. A snad ani… nechtěla čekat. Možná si tak trochu přála, aby jí to Koshiro zakázal a řekl, že na ten festival půjde s ní. Možná bylo lepší, když se na ni tenkrát zlobil. Vypadalo to, že mu na ní záleží.

Konečně nastal den dlouho očekávaný den podzimního festivalu. Nanoce stále vrtalo hlavou, proč se o ni najednou Koshiro nestará. Udělá to, co jí všichni radili. Vzala milostný dopis a vydala se radostnou festivalovou ulicí za Asanem.
,,Navíc… bráškovi do toho nic není." Pomyslela si v duchu Nanoka. Na nebi radostně práskaly rachejtle a vzduchem se linuly nejrůznější vůně festivalových pokrmů. Když Asana konečně našla, promluvila si s ním.
,,Umm… Právě teď si nedovedu přestavit, že bych s někým chodila." Řekla mu trochu sklesle.
,,jen jsem si myslel, že by bylo dobrý, kdybychom dnešek strávili spolu." Řekl Asano oblečen ve festivalovém kostýmu strašáka.
,,Ale…" Nanoka se smutně zahleděla do země a pomyslela na Koshira.
,,Máš ráda někoho jinýho?" zeptal se nejistě Asano.
,,Ne… to ne!" zčervenala ihned Nanoka a zakoktala se.
,,Neřeš to. Fakt mi to neva. Zrovna mám práci ve strašidelným domě. Musím se tam vrátit!" Usmál se na ni přátelsky Asano a pospíchal pryč. ,,Asi jsem ti nadělal starosti, promiň!"
,,To já bych se měla omluvit." Povzdechla si tiše Nanoka, když se dívala za mizejícím Asanem. Nedokázala si pomoct, jediné na co myslela, byla Koshirova poslední slova, když ji řekl, že si může dělat, co chce. Nanoce vtrhly do očí slzy. ,,Zvláštní… To je zvláštní." Cítila se tak osaměle a ani nevěděla proč. Mohla dnešní festivalový den strávit s milým klukem, a přesto to neudělala. Přesto pořád myslela na to, kdyby tu tak byl Koshiro. Ani ten však neměl jednoduchý den. Až do večera seděl v práci a papíroval. Věřil však, že se zachoval správně, když Nanoce nic nezakázal. Nakonec, je její brácha.

Druhý den ráno jela Nanoka do školy opět vlakem s Koshirem. Když vystoupila na své zastávce, zamávala mu a běžela vesele do školy. Když však zrovna ve třídě se svýma spolužačkami uklízela, začaly vyzvídat.
,,Fotku brášky?" podivila se Nanoka.
,,Ty žádnou nemáš?" ptala se Futaba zvědavě. ,,Na festival nakonec nepřišel, takže…"
,,Chci vidět, jaký princ je ten tvůj bráška, o kterém pořád mluvíš." Řekla usměvavě Tamaki.
,,Ne. Není moc hezký." Odbila je Nanoka. ,,Chodí zarostlý a je cítit trochu jako starý muž."
Obě kamarádky se však jen chichotaly a Nanoka se opět cítila být na rozpacích. Pořád si z ní dělaly jen srandu, nevinnou srandu. Ale byly obě zvědavé, jak Nanoky bráška vypadá. Nanoka však svého brášku nedokázala dost dobře popsat. Ne tak dobře, jak to cítila. Voněl takovou zvláštní vůní… specifickou. Kterou neuměla popsat.
Večer se doma dokonce i s Koshirem setkala, dnes nepřišel z práce tak pozdě.
,,Mohla bys to dát do pračky?" řekl Koshiro a hodil Nanoce svou košili. Nanoka opět ucítila tu vůni. Ano tu zvláštní vůni.
,,Eh? Je to tak hrozně cítit?" zhrozil se Koshiro, když viděl Nanoky výraz, když držela jeho košili. Že by se tak moc potil?
Nebylo to ovšem v tom, že by páchla. Ale cítila tu vůni, která v ní vzbuzovala podivné pocity. Jako tenkrát ve vlaku, když se k ní tiskl. Cítila tu samou vůni.
,,Nepáchne to, ale…" pomyslela si v duchu Nanoka, když dávala košili do pračky. Co je ten zvláštní pocit, který cítí?
Večer se Koshiro uvelebil v obýváku na zemi u televize a sledoval fotbal, zatímco Nanoka si přinesla učení a posadila se na zem ke stolku vedle Koshira. V tichosti si začala dělat úkoly a občas hodila očkem po Koshirovi, který byl hluboce zažrán do fotbalového utkání.
,,Bráško. Pomůžeš mi s úkolem?" Zeptala se ho po chvíli.
,,Nepomůžu." Odvětil Koshiro s nezájmem.
,,Proč ne?"
,,Už jsem zapomněl, co jsem se učil na střední." Koshiro se převalil na bok zády k Nanoce a televizi a zadíval se do novin. Než však stačila Nanoka cokoliv říct, ozval se hlasitý Koshirův prd. Nanoka jen vyvalila nevěřícně oči a raději mlčela. Poradí si tedy s úkolem sama. Ale napřed raději otevře okno a nadýchá se trochu čerstvého vzduchu. Když se poté dala do psaní úkolů, Koshiro se zahleděl do jejího sešitu. Chvíli upřeně pozoroval, co Nanoka píše.
,,Přestaň na mě zírat." Zabručela Nanoka a odstrčila Koshira, který se opíral o stůl.
,,Já nezírám."
,,Kvůli tobě se nemohu soustředit."
,,Teď už to jen musíš dosadit do rovnice." Radil ji náhle Koshiro.
,,Ha… Já to věděla!" ušklíbla se Nanoka.
,,To nebylo vůbec hezké." Podíval se na ni Koshiro ublíženě.
,,A co tenhle?" Nanoka uzkázala na další příklad.
,,Pořádně si ho prohlédni."
,,Kvůli čemu?"
,,Máš špatně první výpočet."
,,Ach. Aha. To se mi stává často."
Nanoka i Koshiro byli zabráni do početních příkladů, ani si nevšimli, že se na ně ze dveří dívá jejich otec. Byl rád, že spolu vycházejí.

Druhý den ráno se ve škole Nanoka pochlubila, že jí s úkolem pomáhal bráška. Očekávala, že se ihned její kamarádky začnou vyptávat, ale to se nestalo.
,,No neke. Ten úkol byl na dnešek? Nanoko!" vyděsila se Futaba.
,,Ty jsi trdlo." Konejšila ji Nanoka. Těsně před hodinou dala Futabě opsat svůj úkol.
,,Já to nestihnu! Učitel je tu každou chvíli!" panikařila Futaba a rychle si opisovala od Nanoky úkol.
Zatímco Futaba škrábala úkol do svého sešitu, Nanoka se zamyslela. Napadlo jí, co by asi její kamarádky řekly, kdyby viděly jejího brášku. Připadal by jim hezký? Ihned po škole Nanoka spěchala do obchodu, aby nakoupila ingredience na večeři. Chtěla udělat něco moc dobrého, aby měl Koshiro radost.
,,Bráška vypadá stále nabručeně a vůbec netuším, co se mu honí hlavou." Pomyslela si v duchu Nanoka, když vybírala nějakou zeleninu. ,,Je hrubý a mrzutý a přesto je občas milý. A to mě překvapuje." Ráda by věděla nač její bráška myslí, byla z jeho chování zmatená.
Koshiro se už chystal z práce. Dneska odcházel velmi brzy a zdál se být daleko víc v klidu, než kdy jindy. Dokonce ho ani nerozhodil nejapný žert jeho kolegyně Chidori, když se ho ptala, jestli odchází domů tak brzy, protože mu sestra vaří večeři. Dokonce i Chidori byla překvapená, že se Koshiro už nerozčiluje.
Když se Koshiro pomalu blížil k domovu, spatřil náhle před sebou kráčet Nanoku s nákupem. Kráčela svižným krokem a pohupovala s nákupní taškou, až se ohlédla a spatřila Koshira. Taška s nákupem jí vyklouzla z ruky a upadla na zem. Po zemi se v tu ránu rozsypala jablka a kutálela se na silnici. Nanoka odhodila školní brašnu a bez myšlenky se za nimi rozeběhla, když tu jí chytl Koshiro za paži. Těsně před ní projelo kolo.
,,Ty huso! Dávej přece bacha!" křikl na ni Koshiro.
,,Promiň." Omlouvala se Nanoka, když jí Koshiro podával ze země její brašnu.
,,Tak, umm… Jak to šlo s tím klukem, co ti psal dopis? Bavili jste se na festivalu?" zeptal se po chvilce Koshiro. ,,Pokud tě něco trápí, klidně mi to řekni."
,,Aha… to…" zakoktala se Nanoka.
,,Jako kdybys nevěděla, co dělat na schůzkách, nebo kdyby sis nevěděla rady s něčím podobným." Podotkl Koshiro a v jeho hlase se skrývala zvědavost.
,,Odmítla jsem ho." Řekla Nanoka.
,,Ale… opravdu?" podíval se na ní Koshiro trochu překvapeně.
,,Jo. Co je? Bál ses o mě?" otázala se Nanoka nadějně.
,,Ani ne." Odvětil Koshiro a snažil se nedat najevo, že se bál.
,,Měl jsi o mě starost?"
,,Říkám, že ne!" bručel Koshiro. ,,Krom toho máš na chození s klukem ještě deset let času."
,,Říkal jsi, že se mnou nebudeš jednat jako s dítětem."
,,Jaký dospělý by takhle máchal taškou?"
,,Ty jsi mě celou cestu sledoval?"
,,Děláš si srandu? Jen jsem tě zahlédl na kopci a…"
,,To je zvrácené! Tajně si mě sledoval a smál ses!" přerušila ho Nanoka.
,,Nesmál jsem se. Myslím, že je to fajn, k Nanoce se to hodí." Náhle si však Koshiro všiml Nanoky překvapeného výrazu.
,,Poprvé jsi mi řekl Nanoka." Její oči se rozzářily a mile se na něj usmívala.
,,Vážně?" zčervenal Koshiro.
,,Jo! Vždycky jsi tak povýšeně halekal ,hej ty'!"
,,Nejsem povýšený." Bránil se Koshiro.
,,Já jsem vždy ten, kdo se diví. To není fér."
,,Nevím o čem mluvíš."
,,Já… tě mám strašně moc ráda." Špitla Nanoka a její tváře zčervenaly jako rajčátka. V tu chvíli se rozšuměly koruny stromů, když si s nimi pohrával podzimní vítr.
,,Co to povídáš?!" Koshiro cítil, jak jeho tváře zrudly a obličej mu zahalil žár.
,,Takhle jsem to nemyslela!" rozesmála se Nanoka, když viděla, jak se Koshiro začíná potit.
,,Jak ,takhle'?"
,,Jsi divný. Takhle se červenat! Jsi divný!" smála se Nanoka.
,,Já vím."
,,Jdu napřed!" zvolala Nanoka a rozeběhla se k domovu.
,,O čem to mluví?" špitl tiše Koshiro a celý rudý se díval za Nanokou. Jak to myslela, že ho má strašně moc ráda? Takhle si s ním zahrávat. Koshiro se teď cítil tak zvláštně, byl v rozpacích. Přál si snad, aby to myslela TAKHLE? Ani sama Nanoka nevěděla, kde se v ní vzala ta odvaha tohle říct. Ani ona sama netušila, jak to vlastně myslí. Byla z toho vyplašená a zároveň se jí ulevilo.


Vánek lásky (Koi Kaze) 6. díl

11. července 2014 v 0:17 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Podzimní splín

Letní čas se neúprosně chýlil ke konci a pomalu se blížil podzim. A s podzimem se blížil i festival, který se chystal. Přípravy na něj byly v plném proudu a velký podíl na něm bude mít i Nanočina škola. Nanoka zrovna chystala, jako každý, nějaké přípravy na festival a přemýšlela o všem, co se za poslední dny událo a nad tím, co udělá dnes doma k večeři.
,,Vejce nám ještě zbyla. Takže potřebujeme krabí maso a micku." Přemýšlela Nanoka v duchu. ,,Včera jsem udělala k večeři rýži se zeleným hráškem na připomenutí podzimu, ale bráška říkal, že to bylo jako jídlo ze školní jídelny. Proto dnes udělám k večeři krabí kaši. Tu jsem tady ve škole nikdy nejedla. Taťkovi bude nejspíš chutnat. Brášku to nejspíš… překvapí. Snažím se se svým bráškou který je občas povýšený a sprostý, sblížit. Konečně si začínám uvědomovat, že má i dobré stránky. Ačkoli občas není přátelský a milý."
Když zrovna Nanoka procházela školou s krabicemi s věcmi na festival, vyrušil jí z přemýšlení něčí hlas.
,,Kohinato."
,,Mijauchi." Ohlédla se Nanoka a spatřila mladého blonďatého chlapce.
,,Já ti to vezmu." Pravil vlídně a vzal jí krabice.
,,Děkuji."
,,Studentská rada má na starosti samou nevděčnou práci." Pravil Mijauchi, když procházeli školou.
,,Jo." Souhlasila Nanoka, coby členka školní studentské rady.
,,Není to otrava?"
,,Ne, ani ne. Vaše třída připravuje strašidelný dům, že? Tamaki to říkala."
,,Jo." Odpověděl Mijauchi.
,,To by mohla být zábava." Usmála se Nanoka při představě příprav na strašidelný dům. ,,Naše třída pořádá obyčejnou výstavu."
,,To je normální."
,,Pozval jsi někoho, Mijauchi? Nějaké kamarády?"
,,Ne."
,,Přemýšlela jsem, že bych mohla pozvat brášku. Ale je těžké zjistit, kdy má volno, takže během festivalu možná nebude mít čas."
,,Takže ty řeči o tvém bratrském komplexu jsou pravda." Podíval se na ní Mijauchi s úsměvem.
,,Co?! Nejsou! Nemám žádný bratrský komplex!" rozčílila se Nanoka. ,,Od koho jsi to slyšel?"
,,Od nikoho." Odvětil Mijauchi.
,,Netahej mě za nos!" zlobila se stále Nanoka.
,,Zaslechl jsem, jak se baví Tamaki s kamarádkami."
,,No jo, Tamaki a Futaba si ze mě rády dělají legraci. Vážně je tak divné chodit s bráškou do kina a na nákupy? Je pravda, že mám brášku ráda, ale…"
,,Prostě si těch řečí nevšímej. Netrap se jimi." Přerušil ji Mijauchi a vlídně se na ni usmál.
Nanoka se usmála. Byla ráda, že je Mijauchi rozumný kluk a těmhle nesmyslům nevěří. Pomohl jí odnést krabice s věcmi na festival a Nanoka byla ráda, že si z ní konečně někdo taky nedělá legraci.

Koshiro si však žádné přípravy na festival neužíval. Jeho práce byla stále nudná jako vždy, plná papírování, schůzek s klienty a plánování svatebních oslav.
,,Co se mě týče, nic se nezměnilo. A pocit viny postupem času ochaboval." Povzdechl si Koshiro v duchu, když seděl v práci za pracovním stolem. ,,Ne že bych chtěl být nechutný, ale v poslední době si občas říkám: je to vážně tak divné, myslet při masturbaci na svou sestru?"
Koshiro byl ovšem tak zahloubán ve své mysli, až si jeho tupého nepřítomného výrazu všimla i Chidori.
,,Sestra, sestra, sestra…" vytrhla ho z přemýšlení slova Chidori. Naštěstí rychle pochopil, že nepatřila jemu, ale oplzlému Odagirimu, který už zase vymýšlel nějaké nesmysly do knihy nabídek. Stálo na ni: Párty 'poznejte své starší muže, jako je Váš bratr, dívku, jako je Vaše sestra.'
,,Jak bych to řekla? Ty z toho nikdy nevyrosteš, viď?"
,,Můj úžas nad bytostí, jako je mladší sestra, je celý můj život. Že, Koshiro?" Pravil Odagiri s přihlouplým výrazem.
,,Nesnaž se mě do toho zatáhnout." Odbil ho Koshiro.
,,To říkáš teď. Ale v neděli jsi byl s Nanokou na procházce, viď?" pravila Chidori s úsměvem.
,,Cože jsi…?!" vytřeštil na něj závistivě oči Odagiri.
,,Ach, to je krásné, procházka se sestrou. Také bych ráda šla na procházku s milým bráškou." Umívala se stále šibalsky Chidori a Koshiro cítil, že zase začíná zuřit.
,,Fakt?" podivil se Koshiro.
,,Ale chodit během prázdnin ven s bratrem je trochu smutné, ne? Zajímalo by mě, zda nemá přítele." Pravila Chidori.
,,Někdo tak dětinský jako ona nemůže mít kluka." Odvětil Koshiro roztržitě.
,,Možná jsi jediný, kdo si to myslí."
Ta představa však Koshira vyděsila. Nanoka a kluka? To si raději nechtěl ani představit. Ta myšlenka ho však pronásledovala celý den. Proklatá Chidori, musela o tom mluvit? Musel na to myslet dokonce i celou cestu domů vlakem. Co když si opravdu najde kluka, už nebude pořád běhat za ním a volat 'bráško'.
,,Tohle je možná naposledy, kdy tak lpí na svém bratrovi." Pomyslel si v duchu Koshiro, když si po cestě domů kupoval v automatu cigarety. Pořád byl tak otrávený, když za ním Nanoka chodila, ale teď mu najednou docházelo, že si na to možná už zvykl. Byla již tma, když po cestě zaslechl něčí hlasy. Spatřil po cestě přicházet Nanoku, ale nešla sama. Šel s ní nějaký kluk.
,,Vážně?" ptal se jí zrovna Mijauchi, když mu vyprávěla o sobě a bráškovi.
,,Ano. Takže bráškovo příjmení je Saeki, ale já jsem Kohinata." Vysvětlovala mu Nanoka. ,,Není to zvláštní? Že máme různá příjmení, ač jsme sourozenci? A co ty, Mijauchi?"
,,Mám starší sestru."
,,Starší sestru? To je hezké. O kolik je starší?"
,,O dva roky."
,,Chodí na střední školu?" vyptávala se Nanoka se zájmem. ,,To je pěkné, že jste si věkově tak blízko. Můj bráška a já jsme od sebe 12 let. A bráška se stále tváří tak nevrle."

Ta slova Koshira bodala jako nůž a pohled na Nanoku, která kráčela s úsměvem vedle kluka ho drásal. Stál tam na ulici jako opařený a díval se, jak se k němu pomalu blíží. Tu si ho však Nanoka všimla.
,,Bráško!" usmála se a běžela ihned k němu. ,,Tohle je můj bratr." Pravila Mijauchimu a ukazovala na Koshira s hrdým úsměvem.
,,Zdravím, jsem Mijauchi ze čtvrté třídy, první ročník." Pozdravil vlídně Mijauchi.
,,Doprovodil mě domů, protože jsme se zdrželi s přípravami na kulturní festival." Pravila Nanoka.
,,Tak já půjdu." Loučil se Mijauchi.
,,Dobrá, děkuji." Loučila se Nanoka a mávala mu. Pak se však káravě obrátila na svého bratra. ,,Tohle je nelušné, máš ho náležitě pozdravit, bráško…" tu jí však Koshiro surově popadl za paži a táhl ji domů. ,,Au! To bolí, bráško! To bolí!"
Koshiro však mlčel, jeho tvář vypadala rozzlobeně, ale své surové sevření nepovolil.
,,Je! Bráško! O co ti jde?!" křikla na něj Nanoka před domem.
,,Co myslíš přípravami na kulturní festival? Na to, abys chodila s klukem, máš ještě deset let času!" rozzlobil se na ni Koshiro hrubě. ,,Dokud ti nebude tolik, aby ses o sebe dokázala postarat, nic takového ti nedovolím!"
,,Proč to nechápeš?" vytřeštila na něj Nanoka oči nechápavě. ,,Mijauchi mě doprovodil domů z dobré vůle!"
,,Z dobré vůle? Jsi blbá?! Vůbec netušíš, jaké měl postranní úmysly! Používej trochu mozek!" křičel na ni Koshiro.
,,Jen ty myslíš na takové oplzlosti!" bránila se Nanoka.
,,Blázne! Nejsi dost opatrná!" Koshiro stále svíral její paži.
,,To není pravda!"
,,Ale je!"
,,Jak to můžeš vědět?"
,,Protože jsi krásná!" v tu chvíli se Koshiro zasekl. Ta slova mu přímo vylétla z úst. Nanoka na něj zůstala mlčky hledět. Její oči vypadaly překvapeně. ,,Ne… že já bych si to myslel." Začal Koshiro koktat a pustil konečně Nanoce ruku. ,,To je prostě objektivní fakt. Je normální, že jako tvůj bratr mám o tebe, mladší sestru, starost. Je to spíš názor táty než můj. Říká se tomu rodinný konsensus…" Koshirovo koktání však přerušil otec, který právě vyšel z domu.
,,Hej, co se děje? Jestli budete takhle hlučet před domem, naštvete sousedy."
Nanoka náhle mlčky vběhla do domů, s tváří skloněnou do země. Nechtěla ukázat, že jsou její oči zalité slzami.
,,Hej, Nanoko?" obrátil se za ní otec. Ale ta beze slova utekla do svého pokoje. ,,Co se stalo?"
,,Jak to mám vědět?!" odvětil Koshiro.
Nanoka se ukryla do svého pokoje a nevěřila, co jí před chvílí bratr řekl. Hladila si červenou paži od Koshirova sevření a v očích měla slzy. Co to do něj vjelo? Vůbec jeho chování nechápala.
Koshiro beze slov odcházel do svého pokoje. Neměl náladu ani na otcovo vyptávání.
,,Měli byste se snažit vycházet spolu jako sourozenci." Řekl otec káravě.
,,Ticho! Nestal jsem se bratrem, protože bych chtěl!" křikl na něj Kohiro a odešel do pokoje.
,,Koshiro!" volal za ním otec, ale Koshiro už byl pryč. Sám vlastně nerozuměl tomu, proč ho pohled na Nanoku a toho kluka tak naštval. Žárlil snad? Ne, to je absurdní, je její starší bratr a musí na ni dohlédnout, to je přeci normální.

Druhý den ráno odešla Nanoka do školy dřív. Když Koshiro přišel do kuchyně na snídani, potkal se jenom s otcem.
,,Nanoka už odešla." Pravil otec.
,,Aha."
,,Tady." Ukázal otec na malý balíček, ve kterém byl oběd od Nanoky. Koshiro na něj překvapeně zíral. Udělala mu oběd. Že by se na něj nezlobila?
Nanoka byla celé ráno přešlá. Cestou do školy ve vlaku přemýšlela o tom, co se včera večer stalo. Asi to bylo trochu přehnané. Na jednu stranu se na bratra zlobila, že se zachoval takto a na druhou stranu jí docela těšilo, co jí pak řekl. Opravdu to tak myslel?
,,Asi to bylo trochu přehnané. Ale nevadí." Pomyslela si Nanoka v duchu, když jela vlakem. ,,Bráška byl včera opravdu sprostý. Prý 'krásná'. To je divné."

Ani Koshiro však neměl příjemný den. Celý den byl v práci přešlý a mlčenlivý. Na obědovou pauzu si zašel ven do parku, kde byl sám jen ve společnosti holubů a přemýšlel.
,,Nejprve pocit viny a teď žárlivost?" když si však vybavil ten pohled, jak se Nanoka prochází s tím klukem, cítil, jak v něm roste vztek. Vstal z lavičky a naštvaně zadupal, aby vyplašil holuby.
Koshiro i Nanoka měli oba dva nad čím přemýšlet. Den se rychle přehoupl a chýlilo se k večeru. Nanoka přišla domů a otec už čekal s večeří. Koshiro však ještě nedorazil. V tichosti usedla se svým otcem ke stolu a dali se do večeře.
,,Nemá bráška zpoždění?" zeptala se po chvilce ticha.
,,Myslíš?" podíval se na ni otec vyplašeně.
,,Asi ani ne. Obvykle přichází v tuto dobu." Řekla rychle Nanoka, když viděla otcův výraz.
Po večeři se Nanoka odebrala do svého pokoje. Bylo již pozdě a Koshira se už asi dnes nedočká a tak zalehla do své postele. Přitiskla k sobě Koshirova medvídka a začala mu vyprávět:
,,Ano, jsem na něj naštvaná. Vždy všechno říká tak povýšeně. Prostě mě to překvapilo." Nanoka si opět vybavila Koshirova slova, kdy jí řekl, že je krásná. ,,Nečekala bych, že to uslyším od svého brášky. To je vše. Dobrou noc. Mám se s ním zítra usmířit?" s touto myšlenkou Nanoka usnula. Ráno si s ním zkusí promluvit.
Bohužel ho však ráno nezastihla. Koshiro odešel do práce dřív, než vstala.
,,Cože? Odešel přede mnou?" vytřeštila Nanoka oči na otce.
Teď už byla ale opravdu naštvaná. Proč se jí vyhýbá? Cesta do školy byla naprosto hrozná. Vlak byl přelidněný, někdo jí v jednom kuse šlapal na nohy a ve škole byla unavená, protože v noci nemohla pořádně usnout.
,,Proč? Sketa! Mizera!" rozčilovala se Nanoka, když kráčela po chodbě. ,,Mohl na mě chvilku počkat."
,,Kohinato." Oslovil ji náhle Mijauchi.
,,Mijauchi."
,,Už máme hotové lístky." Řekl a podával jí lístky do strašidelného domu.
,,Dobrá, děkuji."
,,Přijď třeba s bratrem." Pravil s úsměvem a odešel.
Nanoka byla na Koshira celý den naštvaná. Jak si mohl klidně ráno odejít, aniž by na ní počkal.
,,Brášku nepozvu ani za nic!" zabručela Nanoka naštvaně, když si doma prohlížela lístky. Prvně jí řekne to, co řekl a pak se jí klidně vyhýbá.
Ale ani Koshiro nebyl v práci moc výmluvný. Na všechno jen tak ledabyle cosi procedil mezi zuby, až si Chidori musela opět postěžovat, že je s ním zábavy jak v márnici. Koshiro si však potřeboval urovnat některé věci v hlavě. Třeba to, proč se neumí ovládnout a vždy se zachová takto. Proč na Nanoku tak žárlí?
Bylo opět pozdě večer a Nanoka ulehala do postele, aniž by se s Koshirem střetla. Dočká se ho vůbec někdy? K jejímu velkému štěstí, se s nim střetla hned druhý den ráno, když se chystala do školy.
,,Ahoj. Dneska půjdu s tebou." Pravil Koshiro mezi dveřmi.
,,To je dobré, půjdu napřed." Odpověděla Nanoka.
,,Víš ty co? Nevyhýbej se mi pořád jen proto, že tě trápí nějaká hloupost."
,,Nevyhýbáš se náhodou ty mně? Včera jsi opět přišel pozdě. Ne že by mě to zajímalo. Tak co? Jsi vždy tak panovačný, jen protože jsi o trochu starší než já. Mluvíš se mnou, jako bys mě chtěl svými slovy rozmačkat. Vůbec tě nemám ráda!" V tu chvíli si Nanoka dala ruku před pusu. Ta slova z ní vylétla tak rychle, až jí došlo, že řekla něco, co nechtěla.
,,Tak dobře, nemáš mě ráda." Odvětil Koshiro trochu sklíčeně. ,,Myslím, že jsem toho tenkrát řekl až moc. Promiň. Nebudu ti nařizovat, abys s nikým nechodila, ale nechoď domů moc pozdě a nelži."
,,Nikdy jsem nelhala!"
,,Já vím, že nelhala. Myslím odteď. Říkám to proto, abych o tebe neměl takový strach."
Nanoka byla ráda, že si to vyříkali. I když svému bráškovi nechtěla říct, že ho nemá ráda. Měla ho ráda moc. A vlastně jí i těšilo, že se o ni Koshiro tolik bojí. Aspoň věděla, že mu na ní záleží.
,,Kruci, kvůli tobě nám to ujelo." Rozčiloval se Koshiro, když došli na vlakové nádraží a zjistili, že jim vlak ujel.
,,To kvůli té tvé přednášce." Odvětila Nanoka.
,,Kdyby se ti něco stalo, budu to já, kdo ponese zodpovědnost."
,,Nejednej se mnou jako s dítětem."
,,Jenže ty jsi dítě."
,,To tedy nejsem!" obořila se na něj naštvaně Nanoka.
Konečně přijel vlak, do kterého nastoupili. Bohužel byl snad ještě přelidněnější než kdy jindy. Nanoka se v davu lidí doslova ztrácela a cítila, jak ji pomalu umačkávaj. Když Koshiro spatřil Nanoku v nesnázích, chytl ji za ruku a vytáhl ji z davu. Opřel ji o dveře vlaku před sebe, aby měla prostor a nemačkali se na ní lidé. Nanoka se na Koshira zadívala a mile se usmívala. Stál tam jako její ochránce. Nanoka byla ráda, když se cítila být pod jeho ochranou. Tu však vlak poskočil a Koshiro sebou trhnul tak silně, až na Nanoku málem spadl. Nanoka celá zčervenala, když se k ní Koshiro nechtíc přitiskl.
,,Promiň." Špitl Koshiro celý rudý.
Byli tak těsně u sebe. Tak blízko. Nanoka se cítila příjemně, když byl Koshiro takto u ní a mohl ji chránit. Skoro až litovala, když dojela do své zastávky a musela vystoupit a s Koshirem se rozloučit. Koshiro se za ní ještě chvíli díval, než vlak odjel.
,,Kéž bys zůstala dítětem. Tak jako jsi teď." Pomyslel si v duchu Koshiro. Kdyby zůstala dítětem, měl by daleko lepší pocit. Bál se, že časem, až bude Nanoka čím dál dospělejší, budou jeho pocity horší.


*micuba = japonská petržel*

Vánek lásky (Koi Kaze) 5. díl

8. července 2014 v 0:58 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Daleké hřmění

Ten den se Koshirovi ani nechtělo do práce. Stále přemýšlel nad včerejším večerem a nad tím, co mu užíralo mysl. Otec právě odešel z domu ven a Koshiro stále nehnutě seděl na zemi poblíž terasy a přemýšlel. Po chvíli jeho přemýšlení narušil otravný komár, který Koshirovi bzučel okolo ucha. Koshiro ho vztekle plácnul. Když se však chystal opět zahloubat do své mysli, objevila se Nanoka s vysavačem v ruce.
,,Neuvěřitelné. Ty jsi ještě tady?" Podívala se na něj udiveně, když spatřila, že tu stále ještě líně sedí. Koshiro však neřekl ani slovo. ,,Bráško, pokud nemáš nic na práci, mohl bys alespoň umýt vanu?"
Koshiro jen koutkem oka pozoroval Nanoku, oblečenou v kraťasech a přiléhavém tílku. Vlasy měla sepnuté do dvou rozkošných culíčků a moc jí to slušelo. Koshiro jen mlčky vstal ze země, podíval se jak Nanoka vysává a odešel. Nanoka se za ním nechápavě dívala. Za celé ráno neřekl ani slovo a tvařil se jako mrzout. Co s ním zase je. Koshiro tiše odešel do koupelny a dal se do mytí vany. Celou dobu však přemýšlel nad tím, zdali si toho včera Nanoka všimla. Když ho načapala v koupelně, všimla si té podprsenky, kterou rychle schoval za záda? Byl to jen okamžik, nemohla si všimnout. Koshiro se cestou z koupelny ještě zadíval na Nanoku, která zrovna vytírala podlahu, a pak odešel do svého pokoje. Když však z okna na terasu spatřil pověšené Nanočino spodní prádlo, opět ho přepadla myšlenka na včerejší večer. Ach to její prádlo. Určitě si toho včera nevšimla, jinak by nebyla taková usměvavá. Když však vešel do svého pokoje, čekalo ho nemilé překvapení. Jeho odpadkový koš byl prázdný. V tu chvíli ho polilo horko. Do toho koše přeci včera v noci vyhodil ty použité papírové kapesníčky, když masturboval. S potem na čele vyběhl z pokoje a běžel přímo za Nanokou.
,,Bráško." Pravila s úsměvem, když ho spatřila sbíhat ze schodů. ,,Co kdybychom si dali k obědu sómen? Taťka se šel nechat ostříhat a zatím se nevrátil. Pojďme se najíst…"
,,Byla jsi v mém pokoji, že?" přerušil ji hlasitě Koshiro s naštvaným výrazem.
,,Ano. Zítra se vyvážejí odpadky, tak jsem předtím…"
,,Už jsem ti říkal, abys tam nechodila bez mého svolení že?" rozkřikl se na ni Koshiro.
,,Ale… jen jsem vysypala koš. Ničeho jiného jsem se nedotkla." Vysvětlovala Nanoka a její úsměv povadl.
,,O to nejde! O své odpadky se postarám sám! Nelíbilo by se ti, kdybych ti lezl do pokoje, že?"
,,Promiň. Máš pravdu."
,,Huso. Jsi vážně bezohledná."
,,Nemusíš to brát takhle."
,,Není třeba. Nenuť mě, abych se musel opakovat." Koshiro naštvaně odcházel zpět po schodech nahoru do svého pokoje.
Nanoka z toho byla vyděšená. Bylo jí to líto, myslela to dobře. Nemusel se chovat takhle hrubě. Koshiro se zavřel do svého pokoje a myslel, že mu hlava pukne.
,,Co to bylo? Narážka?" pomyslel si Koshiro v duchu. ,,Ne. Určitě ne. Byl to jen okamžik. Nemohla si všimnout. Ale…"
Mohla to Nanoka snad udělat schválně? Třeba ho včera v té koupelně viděla a tohle měl být nějaký náznak. Ne, začíná z toho být paranoidní. Koshiro se chytl za hlavu a hlasitě zakřičel. Těch myšlenek už na něj bylo moc.
Nanoka zatím v poklidu uvařila jídlo a zasedla k obědu. Chování jejího bratra jí ale nedalo spát. Po obědě se oblékla a vypravila do školy. Ve škole tuto podivnou událost vylíčila svým spolužačkám.
,,To je podezřelé." Pravila na to její kamarádka Futaba.
,,Myslíš?" otázala se Nanoka.
,,Rozhodně. Proč by se tolik vztekal, jen kvůli tomu, že jsi šla do jeho pokoje? Možná tam bylo něco, co nechtěl, abys viděla."
,,Ah, už vím!" křikla Tamaki.
,,Co? Co?" podívala se na ní tázavě Futaba.
,,Dárek." Odpověděla Tamaki. ,,Tváří se jako největší mizera a zítra se z něj náhle stane velký hodný bráška."
,,Aha! Tak tohle má v plánu! Nanoko, zítra máš narozeniny, že?" zajásala Futaba.
,,Ne, ne, tak to určitě nebude!" zamítla tuto myšlenku Nanoka, i když ta představa by se jí líbila.
,,Možná je Nanočin bratr trochu jednodušší." Řekla Tamaki.
Nanoka se na chvíli zasnila. Líbilo by se jí, kdyby jí její bráška dal dárek k narozeninám. Ta představa jí přišla rozkošná.

Koshiro však moc veselý den neměl. Trčel v práci a chystal výzdobu na oslavu svátku Tanabata. Věšel na bambus přáníčka, která napsali lidé a která se jim, jak doufali, splní.
,,Tohle už není bambus." Pravila Chidori, když spatřila rostliny ověšené barevnými přáníčky a ozdobami.
,,To je kvůli svátku Tanabata. Bude seznamovací párty!" zajásal Odagiri. ,,Pro mladé ženy je atmosféra velice důležitá!"
,,Mladé ženy?" Chidori mu vytrhla z ruky pozvánky a prohlédla si je. Když spatřila na pozvánkách nápis: ,Hledají se zájemkyně o členství, věk: 15 let - na vdávání.' vzala propisku a začmárala číslo 15.
,,Co to…?" Odagiri vyplašeně vytřeštil oči. Chidori však nehodlala podporovat oplzlé nápady svého kolegy.
,,Ten chlapík támhle, je bez řečí větší bambus. Vypadá zlověstně." Kývla Chidori směrem ke Koshirovi, který se tvářil jako mrzout a ověšoval bambus přáníčky. Zrovna z krabice vytáhl Odagiriho přáníčko, na kterém bylo napsáno ,Chci sestru'. Koshiro vzal tužku a přáníčko začmáral.
,,Co… Co to děláš?" vytřeštil na něj oči Odagiri.
,,Mít mladší sestru není žádná výhra." Zabručel Koshiro.
,,Týpek, který se se svou rozkošnou sestrou hádá o televizi, nemůže pochopit mé pocity!" křikl na něj Odagiri.
Jak otravná práce, věšet přihlouplá přáníčka na bambusy. Jistě to bude nudná oslava.

Konečně bylo po práci a Koshiro společně s Chidori odcházel z podniku. Byl horký letní podvečer a vzduch byl větrem netknutý.
,,To je ale dusno." Povzdechla si Chidori a utřela si čelo. ,,Venku je to vážně nesnesitelné."
,,Chceš zajít na jedno?" navrhnul Koshiro.
,,Jasně! Zrovna jsem se tě chtěla zeptat." Souhlasila Chidori.
Zabrousili tedy do nedaleké restaurace s terasou a dali si každý jedno pivo. Chidori do sebe vyklopila celý půllitr, jakmile jí ho donesli. Zatímco Koshiro tiše hleděl do svého plného půllitru s pivem a mlčel.
,,Nevadí, že jsi nezavolal domů?" zeptala se ho Chidori. ,,Od doby, když přišla Nanoka, vždycky, když se zdržíš, voláš domů, ne?"
,,Ne, nevolám." Zabručel Koshiro.
,,Jen se nedělej." Usmívala se na něj Chidori.
,,Radši si utři pusu! Nestarám se o ni." okřikl ji Koshiro a vyklopil do sebe půllitr s pivem.
Chidori si utřela pěnu z úst a nechápala, proč je Koshiro tak nasupený. Štvalo ho, jak o jeho sestře pořád každý mluvil. Jak doma tak v práci. On se o ni nestaral, tak co je komu po tom. Bylo mu přece fuk, co dělá.
Večer se Koshiro vrátil domů. Po tom pivo měl ukrutnou žízeň a tak se šel do kuchyně napít. Pořád myslel na to, jak ho jeho sestra štve. Štve ho, jak si vtrhla do jeho života.
,,To ona najednou vtrhla do mého života. Je mi ukradená." Pomyslel si v duchu Koshiro a díval se na odkapávač na Nanočinu misku na rýži s růžovými sluníčky. ,,Taková holka je mi fakt ukradená." Už mu lezlo na nervy, jak do něj v práci jeho kolegové rýpali. Nanoka ho nezajímá. Pak si ale opět vybavil tu její rozkošnou podprsenku a na chvíli v koupelně, kdy k ní přičichl. Proč to tehdy udělal?
,,Bráško?" ozval se náhle hlas Nanoky a Koshiro se tak lekl, až upustil její misku na rýži a ta se rozbila.
,,Nechoď ke mně! Ať nešlápneš na střepy." křikl na ní Koshiro a pak začal sbírat střepy ze země.
,,To byla moje miska." Zesmutněla Nanoka. ,,To byla moje oblíbená miska! Co s tím uděláš? Zítra si nebudu moct dát ráži!"
Koshiro nic neříkal, smetl střepy na lopatku a odnášel je pryč. Když však zpozoroval, že ho Nanoky velké oči pozorují, zastavil se a pohlédl jí do očí. Do těch krásných očí.
,,Umm… Bráško… Víš, co je zítra za den?" špitla Nanoka.
Koshiro se otočil, surově vysypal střepy do koše a řekl chladně:
,,Zítra taky musím odejít brzo, takže mi nemusíš dělat oběd." Pak odešel do svého pokoje. Nanoka zůstala v kuchyni stát a nechápala, co se s ním děje. Bylo jí z toho smutno. To se na ni ještě pořád zlobí? Ale proč?
Koshiro zalehl do své postele a byl rád, že je sám. Neměl na nikoho náladu. Největší vztek měl na Nanoku, ale nevěděl ani proč.
,,Jen to řekni." Mumlal si Koshiro potichu. ,,Že lituji, že jsem k ní čichal. Omlouvám se za své touhy. Ne. K čemu by to bylo dobré. Možná nic netuší a má na sobě od té doby stále totéž spodní prádlo. Od té doby…" Koshiro stále viděl ty Nanočiny velké krásné oči a cítil obrovské provinění. Vyčítal si, že čichal k její podprsence. Snad proto měl mizernou náladu? Protože se bál, že Nanoka ho viděla? Nebo snad nic netuší? Z toho veškerého přemýšlení nakonec Koshiro usnul.

Druhý den ráno však raději odešel opět brzy do práce. Otec zrovna vstával a když přišel do kuchyně všiml si, že Nanoka snídá u stolu sama.
,,Cože? Koshiro zase odešel brzy?" podivil se otec. ,,Ví, že máš dnes narozeniny?"
,,To je jedno, že tu bráška není." Řekla Nanoka a zakousla se do svého namazaného toustu. Ve skutečnosti jí to bylo trochu líto.
Den byl však zachmuřený, počasí bylo deštivé a obloha zatažená. Koshiro se mořil v práci, snažil se ignorovat své kolegy a Nanoka se ve škole usmívala se spolužačkami, které ji k narozeninám donesly dárek. Stále však myslela na to, zdali si Koshiro na její narozeniny vzpomene a dá ji nějaký dárek. Když si však vzpomněla na jeho zabručený výraz, dost o tom pochybovala.
Koshiro Měl však plnou hlavu včerejšku. Seděl v práci, upřeně hleděl na bambus ozdobený přáníčky a přemýšlel. Ani si nevšiml Chidori, která k němu přišla a podávala mu dva deštníky.
,,Volal tvůj otec. Nanoka odešla bez deštníku, takže tě prosí, abys na ni počkal na nádraží." Řekla.
,,Proč já?" Koshirův výraz se náhle zkřivil.
,,Tvůj táta pro ni jít nemůže, protože pro ni chystá narozeninovou oslavu."
,,Narozeninovou oslavu?" vytřeštil Koshiro oči.
,,Proto ty." Usmála se Chidori.
Tak tohle bylo to, co Nanoka myslela včera večer, když se ho ptala, jestli ví, co má být dneska za den. Vůbec si nevzpomněl, že má narozeniny.
,,Proč se pro ni nestavíš? Nevadí mi, pokud odejdeš dřív…" Koshiro nenechal Chidori ani domluvit, popadl oba deštníky a vyběhl ze dveří takovou rychlostí, že se ani nerozloučil. Nanoka má dneska narozeniny a on se k ní choval ještě hnusně. Neměl pro ni ani dárek.
,,Já to prostě nechápu." Podivila se Chidori, když Koshiro vypadl.
Pospíchal co mu nohy stačily. Dost té provinilosti a zbytečné mrzutosti. Měl by napravit, co napáchal. Běžel v dešti mokrými ulicemi a měl plán. Celý den přemýšlel nad tím, jak se choval a jak to napravit. Ale nemohl na nic přijít, nebo možná neměl dost odvahy na to, aby něco vymyslel. Chtěl se ji omluvit a zároveň se chtěl zbavit té provinilosti, kterou cítil. Jistě se tak vyřeší všechny starosti a všechno zase bude dobré.
,,To je moje šance využít jejích narozenin a vše napravit." Pomyslel si. ,,Můžu říct: ,Vše nejlepší!' nebo: ,Omlouvám se, že jsem zapomněl!'. Slíbit jí modré z nebe a udělat jí radost! Je to narozeninový prosťáček, takže když jí dám kytku, nejspíš se rozpláče a poděkuje mi. Tak se mohu zbavit té viny!"
Koshiro rychle proběhl květinářství a obchody a spěchal na nádraží. V davu mezi lidmi už spatřil Nanoku. Koshiro se zastavil a chystal se na Nanoku zavolat, když v tom se otočila. Jakmile spatřila svého bratra, celého udýchaného a s velkou kyticí, oči se jí překvapeně rozzářily. Ty krásné velké oči, do kterých Koshiro hleděl a cítil se tak hrozně provinile.
,,Promiň." Řekl Koshiro a myslel to od srdce upřímně. Ty nevinné oči jeho sestry se mu však vpíjely do mysli. ,,Ne… Nemůžu nic dělat! Jsem zmetek! Bože jsem fakt zmetek! Ne, ne, ne, to není ono!" skuhral Koshiro a popadal se za hlavu, až se na něj lidé ohlíželi. Najednou nenacházel správná slova. ,,Promiň, zapomněl jsem na tvé narozeniny… A chtěl jsem se omluvit! Nic víc v tom není."
,,To je v pořádku." Uklidnil ho náhle vlídný hlas Nanoky. ,,Přišel jsi mě vyzvednout?"
,,Ne… kvůli tomu tu nejsem." Zakoktal se Koshiro a jeho tváře zrudly.
,,Ty jsou pro mě?" ukázala Nanoka na květiny.
,,Ne… nejsou. Jsou pro Buddhu, troubo!" zasmál se Koshiro.
Nanoka si však všimla, jak je Koshiro nervózní. Byla ráda. Velice ji to potěšilo. Déšť neustal a tak Nanoka s Koshirem kráčeli domů schovaní pod deštníky.
,,Jsem ráda. Myslela jsem si, že se na mě zlobíš, protože jsem tě viděla v koupelně nahého." Pravila cestou Nanoka.
,,Proč bych se zlobil? V tomhle počasí chodím běžně celý den jen ve spodkách." Koshirovi docela spadl kámen ze srdce. Takže takhle to je. Nic neviděla, myslela si, že ho naštvala, když ho viděla v koupelně jen v trenkách.
,,Co? Opravdu?" podivila se Nanoka.
,,Jo."
,,Ach tak." Nanoce se ulevilo, že se na ni Koshiro nezlobí.
Chvíli jen tak mlčky kráčeli a déšť jemně bubnoval do jejich deštníků.
,,Promiň." Špitl Koshiro.
,.Jo! Včera v noci jsi byl opravdu děsivý!"
,,Jako dárek k narozeninám… ti koupím, co budeš chtít."
,,Opravdu?" Nanočiny oči se rozzářily radostí.
Nanoka už věděla naprosto přesně, co si vybere. Zamířili do obchodu s nádobím a tam si vybrala novou misku na rýži. Koshiro se díval zvenčí, jak si Nanoka vybírá misku a byl rád. Hodně se mu ulevilo. Když byl naštvaný, bylo mu jen hůř. Ale teď, se cítí mnohem lépe.
,,Měl jsem to zvládnout." Pomyslel si v duchu. ,,Zbavit se své viny."
Vlídně se usmíval na Nanoku, která k němu už celá šťastná spěchala se svou novou miskou. Oba dva byli nyní spokojení. Koshiro byl rád, že udělal Nanoce radost.


Vánek lásky (Koi Kaze) 4. díl

5. července 2014 v 0:55 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Večerní sprška

Nastalo každodenní stereotypní ráno, Koshiro už byl v práci, ale jelikož doma nestihl pořádně spáchat hygienu, vzal si holení do práce.
,,Hej. Jsi v pořádku?" otázala se ho Chidori, když si Koshiro holil vousy v pracovní kuchyni.
,,Cože?" zeptal se nechápavě.
,,Tvoje tvář. Vypadáš hrozně. Odpočinul sis během volna?" vyptávala se Chidori, která měla dojem, že se v Koshirově nic nezměnilo.
,,Jo." Odvětil Koshiro.
,,Připadáš mi úplně mimo."
,,To se ti jen zdá."
,,Musíš se dát do kupy. Alespoň pro tyhle příležitosti."
,,Já vím." Zabručel Koshiro otráveně.
,,Pořád na to myslíš? Na ten rozchod?" vyzvídala Chidori.
,,Ale vůbec ne." Pravdou je, že na ten rozchod už dávno zapomněl.
,,Tak to je dobře."
Ve skutečnosti ho ten rozchod vlastně vůbec netrápil. Měl v hlavě úplně jiné myšlenky, kterými se zaobíral.
,,Skutečně," pomyslel si Koshiro v duchu. ,,nijak nelituju, že mě nechala, a netrápím se tím." Vlastně jediné, čím se trápil, byla poslední slova jeho bývalé přítelkyně. Když se ho ptala, jestli někdy v životě někoho z hloubi srdce miloval. Trápilo ho, že nejspíš nikdy nikoho nemiloval.
Koshiro spolu se svými kolegy absolvovali svatební obřad, který pořádali pro klienta a když bylo po všem, přiskočil k nim zvědavý Odagiri.
,,Jak to vidíte s dnešní after party? Šéf říkal, že dnes platí."
,,Opravdu? Jo! Jasně že jdu!" zajásala nadšeně Chidori.
,,Na dnešek jsem něco slíbil, takže odejdu brzo." Odvětil Koshiro.
,,Slíbil?" podivil se Odagiri.
,,Kino. Jdu do kina." Odpověděl Koshiro.
,,S Nanokou?" vyzvídal Odagiri.
,,O co ti jde? Nemohl jsem nic dělat. Přinutila mě, abych jí to slíbil." Zabručel Koshiro.
,,Strašně rád bych šel s vámi!" vykřikl Odagiri.
,,Zmlkni! Ty půjde spíš s šéfem!" rozzlobil se na něj Koshiro.
,,Koshiro, minule když jsme tu měli schůzi, nekoketoval jsi se středoškolačkou? Byla to…?" zeptala se náhle Chidori zamyšleně a zavzpomínala na chvíli, kdy poprvé viděla Nanoku. Tehdy ji Koshiro pozval do zábavního parku.
,,Koketoval?! Se středoškolačkou?!" vytřeštil na něj oči Odagiri.
,,Blbče! NE! To byla…"
,,To byla Nanoka, že?" odpověděla za něj Chidori. ,,Proč jsi hned neřekl, že je to tvá sestra?" Koshiro však celý zrudnul a zapotil se. Chidori se raději obrátila a dala se do úklidu, když viděla, jak je Koshiro v rozpacích. ,,Odagiri, pomoz mi s tímhle."
,,Provedu." Řekl a chopil se vozíku s bednami.
Chidori se chopila krabice s věcmi a společně s Odagirim odcházela pryč. Po cestě chodbou to však Odagirimu nedalo a musel se zeptat:
,,Co jsi měla na mysli tím koketováním s Nanokou?"
,,Nevím. Ani já to nechápu." Odvětila Chidori. Sama neměla zdání, co to tenkrát mělo znamenat. Vlastně ani neměla tušení, že tenkrát Koshiro nevěděl, že je to jeho sestra. Nicméně se jí chování Koshira poslední dobou zdálo divné.

Odpoledne se Koshiro sešel ve městě Nanokou, aby šli do toho slíbeného kina. Když však Nanoka spatřila, že si Koshiro oholil vousy, dlouze si ho prohlížela.
,,Proč?" otázala se a prohlížela si jeho hladkou tvář.
,,Nekoukej na mě, jako by to bylo tak zvláštní." Odvětil Koshiro.
,,No tak proč? Ráno jsi měl vousy!" vyzvídala pořád Nanoka.
,,Na oslavě musíme vypadat upraveně, jinak by si nás podali."
,,Vypadat upraveně?"
,,Je to divné?"
,,Vypadáš skvěle!" usmála se Nanoka. Koshirovi to docela zalichotilo. ,,Ale vypadáš, jako bys děsně trpěl!"
,,Co to povídáš?"
,,Ten film je…" Nanoka vytáhla z brašny leták a začala ho rozdělávat, při tom se však zapřela o Koshira, až se ulekl.
,,Nelep se tak na mě!" vyjekl.
Tu si všimli, že jedné malé holčičce uletěl balónek, který držela. Koshiro se rychle natáhl a balónek chytil. Podal ho holčičce do ruky a usmál se na ni.
,,Mockrát děkuji." Poděkovala maminka.
,,Není zač." usmál se Koshiro.
Nanoka na Koshira chvíli zůstala koukat. Zatím ještě nikdy neviděla, udělat Koshira takové milé gesto. Tohle od něj bylo opravdu hezké. Udělalo to na ni dojem.
,,O čem dumáš?" zeptal se Koshiro, když viděl jak na něj líbezně hledí.
,,O ničem." Odpověděla Nanoka a spěchala za Koshirem k pokladnám.
,,Dej mi svou studentskou průkazku." Řekl Koshiro, když se chystal jít koupit lístky.
,,A jo." Nanoka zalovila v brašně. Tu si však Koshiro všiml ženy, která okolo nich právě prošla. Byla to Koshirova bývala přítelkyně. Podívala se na něj a zase se odvrátila. Ani ho nepozdravila, snad si nemyslela, že je tu s Nanokou na rande.
,,Co se děje?" zeptala se Nanoka a podávala mu svou průkazku.
,,Jdu koupit lístky." Koshiro vytrhl Nanoce z ruky průkazku a šel ke kase. Cítil se trochu trapně. Třeba ho opravdu nepozdravila proto, aby mu nezkazila rande… se středoškolačkou.

Po filmu však poslal Nanoku domů a chtěl se ještě projít. Nanoka dorazila domů naštvaná a uražená, že ji takto nechal jít samotnou a ani ji nedoprovodil. A dokonce jí ani neřekl, kam jde.
,,Přemýšlí vůbec? Nechat tě jít domů v tuhle dobu samotnou?" zlobil se otec.
,,Říkal, že je to v pohodě; prostě jdi domů napřed." Pravila Nanoka naštvaně.
,,Ten kluk je beznadějný." Povzdechl si otec.
,,Hned jak film skončil, někam odešel."
,,A kam ten mizera šel?" vyptával se otec.
,,Nevím. Nic neřekl." Odpověděla Nanoka a rozvalila se na koberci před televizí.
,,Hej. Pomačkáš si uniformu." Upozorňoval ji otec.
,,To je mi jedno." Odvětila otráveně Nanoka.
Byla velice naštvaná, že ji její bratr takhle opustil a nechal jít domů samotnou. To se přece nedělá. Nanoka si to brala osobně. Přemýšlela, kam vůbec tak nutně musel jít v tuhle hodinu.

Koshiro šel navštívit svou bývalou přítelkyni. Po tom co ho viděla s Nanokou před kinem, by si s ní měl asi promluvit. Stáli spolu venku před jejím bytem, byla už tma a počasí bylo velice teplé.
,,Takže?" podívala se žena tázavě na Koshira.
,,Jak jsme se před tím viděli. To byla moje mladší sestra." Vysvětloval Koshiro. ,,Myslím, že jsem ti o ní nikdy neřekl, ale je to moje mladší sestra. Až do teď jsme žili odděleně. Víš, že se moji rodiče rozvedli, viď? Ona byla celou dobu u mámy. Bydlí u nás od jara, protože má poblíž školu."
,,To je ono? To je opravdu vše?" ptala se žena, která očekávala, že půjde o něco vážnějšího, když s ní potřeboval tak naléhavě mluvit.
,,Jo." Odvětil Koshiro.
Po chvíli napínavého ticha se však žena hlasitě rozesmála.
,,Co je?" divil se znepokojeně Koshiro.
,,Říkal jsi, že mi chceš něco říct, tak jsem byla zvědavá, co to je." Smála se.
,,Na tom není nic k smíchu!" zlobil se Koshiro. ,,Nechtěl jsem, aby sis myslela, že potom, co jsi mě nechala, jsem začal jít po středoškolačkách."
,,Já jsem si nic nemyslela. To jsi celý ty, trápit se kvůli schůzkám se středoškolačkami a tomu, že bys mohl vypadat hloupě."
,,Tak teda promiň. Už se tu neukážu." Zabručel Koshiro a odcházel pryč.
,,Večeře." Zavolala na něj žena. ,,Už jsi jedl?"
Koshiro se na ní obrátil. Stála tam na chodníku pod lampou a s naprosto vážnou tváří ho zvala na večeři. V tu chvíli Koshira napadlo cosi hloupého. Velice hloupého. Už tři měsíce neměl sex. V tu chvíli byl klid teplého večera narušen silným deštěm. Oba se vydali do nedaleké restaurace na dobrou večeři a pití.
,,Není tu hezky?" otázala se ho žena. ,,Je to má oblíbená restaurace."
,,Jo." Souhlasil Koshiro.
,,Chodím sem často sama." Žena zabořila hůlky do své porce ryby a dala se do jídla.
Koshiro už dojedl, popíjel v klidu svůj drink a sledoval nedaleko u stolu pár, který se o něčem dohadoval.
,,Jak to jde v práci?" zeptal se po chvíli ticha.
,,Proč?"
,,Vždycky jsi mi říkala, že chceš odejít."
,,Ty si to ještě pamatuješ?" podivila se žena.
,,Kdo by mohl zapomenout, kdyby slyšel tvé stížnosti tolikrát." Ušklíbl se na ni Koshiro.
,,Myslela jsem si, že neposloucháš, když jsi odpovídal tak lhostejně."
,,Tak to ses spletla. A co teda tvá práce?"
,,Normální, řekla bych. A ty? Měl jsi dneska akci?"
,,Jo."
,,Nebo ses oholil, protože to chtěla tvá přítelkyně ze střední školy?" pousmála se šibalsky žena.
,,Říkám, že je…" rozčílil se Koshiro, ale jeho bývalá přítelkyně se jen smála.
Koshiro se raději napil drinku. Obrátil se na svou bývalou přítelkyni a pokynul na ní lahví, zdali si dá ještě. Ale ta se na něj jen dlouze zadívala.
,,Co je?" optal se Koshiro.
,,Ale nic." Usmála se žena a podala mu sklenku, aby ji dolil.
Bylo již pozdě večer, déšť ustal a tak se rozhodli, že už by měli jít domů. Když se na nedaleké křižovatce vydali každý svou cestou, Koshiro se na chvíli zastavil a zadíval se na oblohu.
,,Co je?" ptala se ho žena, když si všimla, jak tma Koshiro stojí.
,,Přemýšlel jsem, jestli tudy nepojede taxík." Odpověděl Koshiro.
,,Když půjdeš kousek dál, dostaneš se na hlavní ulici. Tam spíše nějaký chytneš." Poradila mu. ,,Příští měsíc se stěhuji. Taky odcházím z práce. Ačkoli to až později."
,,Aha." Špitl tiše Koshiro. Nevěděl, co na to má říct.
,,Mimochodem, můj přítel je právě teď na cestě."
,,Jo." Opět špitl Koshiro s nezájmem. Ale žena se na něj stále pozorně dívala. ,,Co je?"
,,Je velmi hodný." Pravila.
,,Aha."
,,Hodně štěstí, Koshiro. Dobrou noc." Rozloučila se a odešla svou cestou.

Koshiro se ještě chvíli za ní díval. Nechápal, proč mi vyprávěla o svém příteli. Ani se na něj neptal. Nakonec byl docela rád, že ten večer skončil takto a že neřekl nějakou hloupost jako třeba; Kam půjdeme příště? Bylo na čase, aby se už konečně vrátil domů, kde ho jistě už netrpělivě vyčkává otec a sestra. Cestou však musel přemýšlet. Proč se vlastně tohle všechno semlelo? Ten rozchod.
,,Nechodil jsem s ní přeci jen kvůli sexu." Přemýšlel v duchu Koshiro a myslel na to, proč se ho tenkrát ptala, jestli někdy někoho z hloubi srdce miloval. ,,Nemyslím si, že bych byl tak špatný. Vážně je to taková událost zamilovat se do někoho? Je láska něco, čím by se měl člověk chlubit? Co vůbec znamená 'milovat'?"
Celou cestu až domů přemýšlel. Zatímco ho doma už vyhlíželi. Nanoka ještě překvapivě nespala. Ležela v obýváku na koberci a četla si.
,,Nebuď dlouho vzhůru!" pravil jí otec, když odcházel spát.
,,Joo." Odvětila Nanoka s hlavou zanořenou v časopise. U ruky jí ležel Koshirův medvídek a hlídal jí. Nanoka zavřela časopis, vzala si medvídka a dlouze se na něj zadívala. Kdy už asi Koshiro přijde, začínala být nervózní. Už na ni ale padala únava a tak se odebrala do postele.
Brzy poté konečně dorazil Koshiro. V domě už byla tma a tak se pomalu. Pomalu se proplížil obývákem a o něco zavadil. Všiml si, že shodil ze stolu časopis, který si tu Nanoka četla. Zvedl ho a prolistoval. Oči mu utkvěly na obrázku držícího se páru. Milovat… jak se pozná, že miluje z hloubi srdce? Koshiro odešel do koupelny, aby s osprchoval a převlékl. Cítil se už trochu unavený. Když si však sundával kalhoty, praštil se o pračku a shodil z ní koš s prádlem. Naštvaně se shýbnul a koš i s prádlem zvedl. Položil vše na pračku, kde to bylo, avšak na zemi zůstala ležet Nanoky podprsenka. Koshiro se na ni nervózně zahleděl.
,,Ta blbka." Zabručel potichu Koshiro a podprsenku zvedl i když nerad. Když ji už však držel v ruce, cítil jak mu rudnou tváře. Tohle je podprsenka jeho sestry… Nanoky. S čelem oroseným potem podřepl vedle pračky a jemně k podprsence přičichl. Cítil vzrušení. Krásná vůně ho uváděla do rozpaků. Když v tom se otevřely dveře od koupelny a ozval se hlas Nanoky.
,,Bráško?"
Koshiro, jako proboden šípem, rychle schoval podprsenku za záda a celý rudý hleděl s vyděšenou tváří na Nanoku. Když ho však spatřila tam tak nervózně stát jenom v trenkách, zrudla také.
,,Omlouvám se!" vykřikla a rychle zase zavřela koupelnu.
Koshiro si hluboce oddychl, že ho neviděla s tou podprsenkou. Odešel do svého pokoje a uložil se do postele. Stále byl však velice vzrušen. Stále cítil tu krásnou vůni Nanočiny podprsenky. Nedalo mu to spát. Ať se tomu bránil jak chtěl, myšlenky mu stále zalétávaly k Nanoce. Nemůže jinak. Zajel si opatrně rukama do trenýrek a s představou Nanoky v té roztomilé podprsence se dovedl k orgasmu. Tu noc Koshiro spotřeboval nemálo papírových kapesníků. Cítil se však náhle tak provinile. Vstal z postele a vzteky shodil židli a věci ze stolu. Co to jenom sakra dělá? Masturbuje s nemravnými představami o své sestře? Připadal si, jakoby dělal něco hrozného. Co se to s ním jen děje? Nedokázal se těm myšlenkám bránit, nerozuměl jim… nebo spíš jim nechtěl rozumět. Vždyť je to jeho mladší sestra.

Druhý den ráno svítilo krásné a horké slunce. Nanoka si zrovna na terase stříhala nehty, když zahlédla, že už Koshiro také vstal.
,,Dobré ráno." Pozdravila. ,,Omlouvám se za včerejší noc, že jsem tam tak náhle vpadla. Příště si dám pozor. Ten film, musíme jít na další. Ale tentokrát se mnou musíš jít domů."
Koshiro ale mlčel. Posadil se mezi dveřmi a hleděl směrem ven na slunce… na Nanoku.
,,Co je?" zeptala se ho s úsměvem, když si všimla jak mlčí.
,,Ale nic." Zabručel Koshiro. Při každém pohledu na svou sestru, se cítil provinile. Ty pocity ho pomalu užíraly víc a víc. Kdyby jen tušila, co včera v noci dělal… jak se jí teď jen dívat do očí?


Vánek lásky (Koi Kaze) 3. díl

3. července 2014 v 1:05 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Něžný vánek

Byla hluboká noc a Koshiro se neklidně převaloval v posteli. Měl hlavu stále plnou myšlenek a ať dělal co dělal, nemohl usnout.
,,Nemůžu spát." Zavrčel Koshiro, zahleděl se na strop a snažil se myslet na něco, co ho uspí. Bohužel před očima viděl stále svou sestru Nanoku. Nevrle se překulil na břicho a zavrčel do polštáře. ,,Proč na ni musím pořád myslet?" Pořád však viděl tu její vlídnou tvář, když ho tenkrát v zábavním parku konejšila, když se cítil mizerně. ,,Teď, když o tom přemýšlím… Když jsem byl opravdu malý, občas jsem v noci nemohl usnout. V takových chvílích mě máma konejšila a hladila po hlavě." Na chvíli zavřel oči a vzpomínal na hřejivý dotek své matky, která ho vždy hladila po vlasech. Pak vstal z postele, rozsvítil a začal cosi hledat na dně skříně v hromadě krabicích.
,,To je zvláštní. Určitě tady někde byl." Pak vytáhl z jedné krabice starého plyšového medvídka. Když se však chtěl narovnat, praštil se do hlavy o stůl. ,,Au!" zaúpěl bolestí a držel se za hlavu. ,,Ano. Když jsem byl malý, bez něj…" Koshiro se zahleděl na svého medvídka a vzpomněl si na své dětství. Když ho u sebe neměl, moc plakal. ,,Kdybych jí něco daroval, jako tenkrát máma mně, možná by tyhle moje pocity zmizely. Možná jsem dítě já. Nebo je dětská její nevinnost?"
Koshiro měl svého medvídka velice rád. Darovala mu ho maminka, když byl malý. Možná, že by byl dobrý nápad ho darovat Nanoce. Třeba by se tak zbavil těch podivných nepříjemných pocitů. Možná by na ni přestal myslet. Ale jakákoliv vzpomínka na ni, ho rozrušovala. Když se ho tak jemně držela, když ji vezl na kole, cítil se podivně. Příjemně a zároveň nervózně.

Hned druhý den ráno medvídka pořádně umyl v mydlinkové vodě, aby nevypadal tak špinavě, a dal ho uschnout na šňůru v okně svého pokoje. Zatímco medvídek na okně schnul, lehl si Koshiro do postele a četl si knížku. Velice brzy však usnul a vzbudil ho až hlasitý jásot jeho sestry, která vtrhla do jeho pokoje.
,,Co chceš?!" Koshiro byl vytržen ze spánku.
,,To je roztomilý!" křičela Nanoka a ihned sundávala medvídka ze šňůry. ,,Je tvůj, bráško?"
,,Příště ke mně takhle nevtrhávej!" obořil se na ni Koshiro.
,,To bych nečekala! Ty opatruješ takového roztomilého medvídka?"
,,No, ne že bych ho zrovna opatroval."
,,Ale ano! Vypral jsi ho a vyčistil, viď?" Nanoka k sobě medvídka láskyplně tiskla.
,,Ne, to jsem… to ne…" Koshiro se zakoktal.
,,Ale sušit ho takhle! Chudák malá." Ušklíbla se na něj Nanoka.
,,Jestli ho chceš, dám ti ho." Řekl Koshiro a pak si šel uklidit vyprané složené prádlo, které mu donesla Nanoka.
,,Ale…" Nanoka na něj nevěřícně hleděla. Opravdu jí toho medvídka jen tak dá?
,,Máma mi ho ušila, když jsem byl malý. Takže je logické, že ho dostaneš ty, ne? Vezmi si ho." mumlal Koshiro, aby poukázal na to, že darovat rodinného medvídka není divný.
,,Počkej chvilku!" usmála se Nanoka a odběhla. Za chvíli se vrátila a nesla druhého medvídka. ,,Na! Tenhle je můj. Také mi ho ušila máma. Vezmi si ho. Já si nechám tohohle, ty se postarej o toho, bráško."
Koshiro si od Nanoky vzal roztomilého medvídka s červenou mašlí. Byl trošku v rozpacích.
,,Já ho nechci." Odmítal Koshiro.
,,Ani nápad! Postarej se o něj!" naléhala Nanoka.
Koshiro ho tedy přitiskl k sobě a šťouchl mu zaťatou pěstí do tváře.
,,Netýrej ho!" Nanoka mu sebrala medvídka a posadila mu ho na postel. Pak odběhla do svého pokoje. Koshiro se zahleděl na malého medvídka a pak si povzdechl.
,,Vážně je to dítě, nejspíš." Pomyslel si s úsměvem. Ovšem když se vypravoval do práce a spatřil na terase viset na šňůře spodní prádlo své sestry, docházelo mu, že už dítě není. Rád by si myslel, že je. Jenže, to už byla mladá žena. O to více byl nervózní.

Když Koshiro odešel do práce, Nanoka se vypravila do školy. Zrovna se blížila hodina pin pongu, když do šatny dorazila opožděně její kamarádka Futaba.
,,Ty jsi přišla až na třetí hodinu?" podívala se na svou kamarádku tázavě Nanoka.
,,Když jsem se probudila, dobré ráno už dávno skončilo." Vysvětlovala Futaba. ,,Nejdřív jsem si říkala, že přijdu až odpoledne."
,,Měla jsi prostě zůstat doma." Pravila Tamaki.
,,Ale abys věděla, vyplatilo se mi, že jsem měla zpoždění!" usmála se Futaba.
Nanoka i Tamaki se na ni zvědavě dívaly. Zajímalo je, co má pro ně za historku. Při hodině pin pongu si dívky sedly společně a Futaba jim začala vyprávět.
,,Ve vlaku jsem viděla opravdu krásného kluka!"
,,Jak vypadal?" vyzvídala Nanoka.
,,Byl vysoký, měl světlou pleť, opravdu krásné vlasy a opravdu dlouhé řasy. Nejspíš taky nějaký středoškolák! Měl na sobě školní uniformu!"
,,V tuhle dobu?" podivila se Tamaki.
,,Jo! To je pointa!" pokračovala Futaba.
,,Pointa?" otázala se Nanoka napjatě.
,,Jela jsem pozdě, ale on byl ve stejném vlaku. V tomtéž vlaku v tutéž dobu! Nemyslíte, že je to osud?"
,,Jo, nejspíš je!" souhlasila Nanoka nadšeně.
,,Viď? Mám pocit, že to bude pořádně romantické!" radovala se Futaba a její oči za brýlemi zářily jako hvězdy.
,,Romantické?" podivila se Tamaki a zdálo se, že jí ta historka moc nenadchla.
Zazněla píšťala a dívky se přesunuly z lavičky k pin pongovému stolu.
,,Kdo prohraje, zve ostatní!" zvolala Futaba a chopila se pálky.
,,To beru, protože já vyhraju." Souhlasila Tamaki.
Tu se však Nanoka zastavila. Pocítila náhlou nevolnost a bolest v břiše.
,,Nanoko?" obrátila se na ní Futaba, která si všimla, že je s ní něco v nepořádku. Nanoka se držela za břicho a byla celá bílá. Její kamarádka hned pochopila, co se děje. Zdálo se, že Nanoka dostala první měsíčky. Odvedla ji tedy na toalety, aby ji pomohla.
,,Bylo to ono?" otázala se Futaba, když Nanoka vyšla z toalety.
,,Jo. Díky! Zachránila jsi i život." poděkovala vlídně Nanoka.
,,Jsi v pořádku? Nevypadáš moc dobře." vyptávala se starostlivě kamarádka, když viděla Nanočinu bílou tvář.
,,Jde to." Uklidnila ji Nanoka, ale pravdou bylo, že se necítila vůbec dobře. Byla z toho trochu v šoku. Doteď jí nedocházelo, že už je vlastně dospělá.

Koshiro se zatím v práci pral s papírováním, když tu se na něj podívala tázavě jeho nadřízená Chidori, která právě pohlédla na rozpis služeb.
,,Koshiro, ty si taky bereš zítra volno?" otázala se ho trochu znepokojeně.
,,Jo, to je náhradní volno za minulý týden." Pravil.
,,Není zítra schůzka kvůli svatbě pana Wakani?" přemýšlela Chidori.
,,Že by byla?" znepokojil se Koshiro. To by znamenalo, že tu někdo musí být.
Chidori nahlédla do papírů. ,,To se ví, že je!"
,,Zatraceně, úplně jsem na to zapomněl. Přijdu po obědě."
,,To je v pohodě. To volno si klidně vezmi. Půjdu tam místo tebe." Řekla nakonec Chidori ochotně.
,,To není v pohodě! Je nesmírně stydlivý před cizími lidmi, ne? Aby nebyl nervózní, musíme začít tady v zasedací místnosti, potom se přesunout do kavárny, pak do evropské restaurace…"
,,Nemohu nechat tak důležitou práci na někom, kdo je pořád mimo." Přerušila ho Chidori. Koshiro na ni koukal zaskočeně, ale asi měla pravdu. ,,Vidíš, už zase ses zasnil. Zítra si každopádně odpočiň!"
,,Jo." Souhlasil nakonec Koshiro s kyselým výrazem.
Zdálo se, že jeho nadřízená ho měla prokouknutého až na kost.

Bylo konečně odpoledne a Nanoka se se svou kamarádkou Futabou vracela domů ze školy. Kráčely společně ulicí a povídaly si o dnešní historce Futaby.
,,Ten hezký kluk, o kterém jsi před tím mluvila, na jakou školu chodí?" vyptávala se Nanoka.
,,To bych ráda zjistila. Takovou uniformu jsem nikdy neviděla." Vyprávěla Futaba. ,,Možná je z té chlapecké školy, kterou založili loni."
,,Ale pokud jel stejným vlakem jako ty, mohla bys ho potkat znovu, ne? Také bych ráda viděla, jak vypadá!"
Tu však Futaba uchopila Nanoku za ruku a kamsi se rozeběhla. Vláčela Nanoku za sebou a měla naspěch.
,,Co je? Co se děje?" vyptávala se Nanoka překvapeně.
Futaba běžela až k nedalekému parku, kde se schovala za strom. Kousek opodál stál onen krásný kluk. Byl to opravdu pohledný mladík.
,,Co mám dělat?" zaúpěla Futaba a její srdce plesalo.
,,Tenhleten blondýn?" zadívala se na něj Nanoka. Měl vskutku krásné vlasy.
,,Pane Bože! Mám věřit v osud?" panikařila Futaba.
,,Takže to je ten kluk z rána?"
,,Myslíš, že je hezký? Co mám dělat?" Oči Futaby se opět rozzářily jako hvězdy.
,,Počkej chvilku! Chci si ho lépe prohlédnout!"
Obě dívky nenápadně vykukovaly za stromem a důkladně si toho krásného hocha prohlížely. Když v tom se k němu blížila nějaká holka. Byla to Tamaki. Ach, takže ten hezký kluk tu na ni čekal. Z dálky pozorovaly, jak se něčemu smějí a pak si daly pusu. Vzali se za ruce a odcházeli pryč. Obě dívky zíraly s pusou dokořán a vykulenýma očima. Takže ten hezký kluk je přítel Tamaki! Futaba cítila, jak se jí do očí derou slzy. Žádný osud.
,,Nanoko. Viděla jsi to?!" rozkřikla se Futaba. ,,To by Tamaki, viď? Líbal se s Tamaki, viď?!"
,,Jo." Špitla Nanoka.
,,Ta potvora! Říkala, že ji to nezajímá! Zítra to z ní všechno vymáčknu!" rozčilovala se Futaba.

Bylo již pozdě odpoledne. Nanoka byla ráda, že je doma, stále ji ještě nebylo moc dobře. Zrovna si v kuchyni zapíjela prášek na bolesti břicha, když přišel domů Koshiro.
,,Ahoj. Jsi tu brzy." Pravila Nanoka, když spatřila svého bratra ve dveřích.
,,Co se děje?" ptal se Koshiro starostlivě, když spatřil jak Nanoka zapíjí prášky. ,,Co to je za léky?"
,,Tyhle? Nic zvláštního. Jen něco proti bolesti." Nanoka tiskla prášky za zády. Bylo ji trochu trapně a nechtěla před bratrem přiznávat, že to dostala a bolí ji břicho. ,,Půjdu si lehnout k sobě do pokoje."
Nanoka se pomalu odebrala do svého pokoje, aby si odpočinula. Opravdu jí nebylo moc dobře.
U večeře dělal otci společnost jen Koshiro. Ovšem otec si o svou dceru dělal starosti.
,,Hej, je Nanoka v pořádku?" skuhral otec.
,,Asi včera ponocovala nebo tak něco." Odbil ho Koshiro.
,,Nanoko." Vzlykal otec, ale Koshiro si snažil jeho paranoidních výstupů nevšímat.
Po večeři se Koshiro odebral do pokoje pro ručník, aby se šel vysprchovat. Nedalo mu to a přistoupil ke dveřím pokoje Nanoky. Chystal se zaklepat, ale pak si to rozmyslel. Dělá si o ni trochu starosti, ale asi by neměl být vlezlý. Odešel tedy pryč. Po sprše si ještě pustil televizi a díval se. Tu však zaslechl kroky. Ohlédl se a spatřil ve dveřích Nanoku bledou jako stěna. Už se chystal vstát, aby se ji zeptal jestli je v pořádku a pomohl jí. Ale… to by vypadalo moc divně. Odvrátil se tedy od ní, nasadil chladný výraz a zeptal se jí: ,,Nemáš hlad?"
Nanoka tiše odešla do chodby a začala se obouvat.
,,Kam jdeš v tuhle hodinu?" vyzvídal Koshiro s přísným hlasem.
,,Projít se." odvětila tiše.
,,Cože? Vždyť ti není dobře, ne?"
,,Mám jen ošklivé menstruační bolesti." Řekla Nanoka a pohlédla na svého bratra s bolestným výrazem.
Koshiro trochu zčervenal. Tak je to, proto si brala ty prášky na bolest. Ale bude lepší, když v tuhle hodinu půjde raději s ní. Byl krásný horký večer a Koshiro svou sestru doprovázel na malé léčebné procházce.
,,Poprvé za tři měsíce? Je to v pořádku?" vyptával se Koshiro.
,,Doktor říkal, že v mém věku je to běžné." Uklidňovala ho Nanoka. ,,Omlouvám se, že jsem ti dělala starosti, i když nejsem nemocná."
,,To je v pořádku." Odvětil Koshiro, jako by mu to bylo jedno. ,,Chceš se cestou zpátky stavit pro tampóny?" Pak si ale všiml, že Nanoka na ním nejde. Otočil se a spatřil Nanoku dřepět na zemi. ,,Jsi v pořádku? Nepřepínej se!" volal Koshiro starostlivě a pospíchal k ní.
,,Bráško, děláš z komára velblouda." Špitla Nanoka. V hloubi srdci byla však ráda, že o ni má starost. I když se to snažil nedávat najevo. ,,Jsem v pohodě." Řekla, vstala ze země a chytla Koshira za ruku. V tu chvíli pocítila, že jeho tváře rudnou. Její ruka byla tak hřejivá. Jemně jí ruku stiskl a Nanoka se ho pevně držela. I když se Koshiro snažil tvářit drsně, věděla, že je rád.
,,Dneska jsem viděla kamarádku, jak se líbá s hochem." Pravila náhle Nanoka. ,,Zajímalo by mě, zda někoho někdy políbím."
Koshiro jen mlčel. Byl trochu na rozpacích a netušil, co své sestře na tohle říct. Nicméně, i když si to nechtěl přiznat, právě teď v tuto chvíli mu bylo hezky.

Druhý den ráno se Nanoka konečně dočkala ve škole očekávané hrozby své kamarádka Futaby, která se dnes chystala vyříkat si to s Tamaki.
,,Teď mi vysvětlíš vše ohledně včerejška!" křikla Futaba na Tamaki ve třídě na hodině šití.
,,Nemám co vysvětlovat." Hájila se Tamaki.
,,Kde jsi ho poznala?"
,,Na základce v prvním ročníku. Chodili jsme na stejný přípravný kurz." Odpověděla otráveně Tamaki.
..Přípravný kurz? To teda slyším prvně." podivila se Futaba.
,,Au!" vyjekla náhle Nanoka, která se nepozorností píchla jehlou do prstu. Olízla si krev z prstu a na chvíli se zamyslela nad včerejším večerem.
,,Včera v noci jsem řekla něco divného." Pomyslela si. ,,Bráška je zřejmě na líbání zvyklý. Je dospělý. Kdy asi budu dospělá já?"
Nanoka měla plnou hlavu otázek. Svěřovala se svému bratrovi a přitom si před ním přišla tak nezkušená a nedospělá. Pozná taky někdy i ona nějakou lásku?
,,Copak nikde poblíž nečeká velká láska?" vzdychla si Futaba, když stála s Nanokou na školní chodbě.
,,Cože?" pohlédla na ni Nanoka.
,,Jsme divná?" ptala se Futaba nejistě.
,,Ani ne." Usmála se na ni Nanoka.
,,Když jsi zamilovaná, i z nudných věcí ti srdce poskočí! To je na tom to nejlepší!"
Ve skutečnosti to Nanoka cítila stejně. Její kamarádka nejspíš nebyla jediná, kdo začínal přemýšlet nad tím, jaké je to se s někým líbat. Jaké je to mít lásku.

Odpoledne se však pokazilo a dalo se do deště. Koshiro, který měl dnes volno, si doma četl knížku, když mu burácející déšť připomněl, že měl sebrat prádlo.
,,Kruci!" vykřikl a rychle pospíchal na terasu posbírat prádlo. Bohužel i Nanoky spodní prádlo. Otráveně popadl prádlo a nesl ho do koupelny. Pak ho napadlo, že by možná mohl zahnat nudu a jít třeba Nanoce naproti s deštníkem. ,,Hmm, brzy to přestane." Řekl nakonec a myšlenky na procházku v dešti se vzdal. Ale co kdyby přeci jen neměla deštník….
Nanoka akorát vystupovala z vlaku a pohlédla na nebe.
,,Ale ne, je to ještě horší." Pravila, když spatřila, že se počasí ještě zhoršilo. Vytahovala si z brašny deštník, když tu si všimla osoby čekající na rohu nádraží. Byl to Koshiro.
,,Bráško." Pravila, ale Koshiro ji neslyšel. Pak si všimla, že drží deštník. Nejspíš ji přišel naproti s deštníkem, aby nezmokla. Mohli by pod tím deštníkem jít spolu. Rychle schovala svůj deštník zpět do brašny a mířila ke Koshirovi.
,,Bráško! Ahoj. Přišel jsi mě vyzvednout?"
,,Ani náhodou." Zabručel hrdě Koshiro. ,,Byl jsem na cestě do obchodu, protože mi došel tabák." Nanoka se na něj však usmívala a tu malou lež mu ani trochu nevěřila. ,,No vážně! Vzal jsem si jen jeden deštník!" přesvědčoval ji marně Koshiro.
,,Já vím." Usmála se Nanoka. I ona trochu lhala, když dělala, že svůj deštník nemá. O to příjemnější byla procházka domů, když spolu mohli kráčet pod jedním deštníkem.
,,Je ti dobře? To bolení břicha." otázal se jí Koshiro cestou.
Nnaoka nic neříkala. Líbezně se na Koshira usmívala a měla radost, že se o ni tak stará.
,,Čemu se směješ?"
,,Ničemu." Odvětila Nanoka ale pořád se usmívala. Koshiro byl opravdu rozkošný, když se snažil hrát na drsňáka.
,,Co tím myslíš? Jsi prdlá."
Nanoka se usmívala celou cestu až domů. Oběma dvěma bylo příjemně, ačkoliv si to Koshiro nechtěl připustit. Měl o ni starost. A Nanoka byla ráda, že se o ni zajímá.

Vánek lásky (Koi Kaze) 2. díl

2. července 2014 v 2:01 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Předzvěst jara

Bylo krásné jarní ráno, kdy se Nanoka probudila s příjemným pocitem, jaký pocítila naposled v dětství. To nostalgické ráno, na které pomal zapomněla.
,,Mé rodné město. Můj rodný dům. Můj táta a bráška." Pomyslela si Nanoka, když pocítila svěžest jarního dne, když právě na balkóně věšela prádlo. ,,Jako bych je potkala poprvé v životě a zároveň to byli staří známí."
Nanoka byla šťastná, že může být opět ve svém rodném městě, kde se narodila. Pomáhala doma uklízet a vařit. Její otec byl nadšený, že má zase u sebe svou dcerku a Koshiro… ten byl stále ještě trochu na rozpcích.
,,Dobré ráno, bráško!" volala Nanoka radostně z kuchyně, když zpozorovala Koshira, jak se schovává za stěnou. Ten však jen polkl slova a neřekl nic. Rychle se připravil do práce a vypadl ven. Nanoka ze sebe rychle sundala zástěru na vaření a vyběhla ve školní uniformě s brašnou ven za Koshirem.
,,Bráško!" volala na něj. ,,Bráško! Počkej!"
Koshiro však nasadil otrávený výraz a na dívku se ani nepodíval. Už aby byl v práci.
Celý den však probíhal tak, jak ráno začal. Nudný, otravný a stereotypní. A večer se zas musel vrátit domů ke svému tátovi a dotěrné sestře. Jak byl z toho všeho unavený.
,,Jsem doma!" zvolal Koshiro, když večer dorazil domů z práce a na chvíli zapomněl, že je doma i jeho sestra.
,,Ahoj, bráško!" ozvalo se radostné uvítání a v tom Koshiro procitnul. No jo vlastně, Nanoka.
Tiše se tedy odebral převléct a zasedl společně s otcem a Nanokou ke stolu s večeří.
,,Je to nicuke dobré? Naučila mě ho máma." otázala se jich Nanoka, která večeři chystala. Otec se na Nanoku mile usmál a vychutnával si večeři.
Pozdě večer se Koshiro konečně chystal zalehnout do svého pokoje a nebýt ničím rušen. Když se však chystal vejít do svého pokoje, rozlétly se dveře od pokoje Nanoky, na nichž měla nalepené papírové srdíčko.
,,Bráško!" zvolala.
,,No?" odvětil Koshiro otráveně.
,,Pojďme zase do zábavního parku!" navrhla s úsměvem.
Koshiro se na to moc nadšeně netvářil. Zalezl do svého pokoje a chtěl mít klid. Bohužel jeho myšlenky mu klidu nedopřály. Seděl vedle postele s hlavou zabořenou do polštáře a byl mrzutý. Pokoj byl provoněn tabákem od cigaret, které Koshiro stihl za ten večer vykouřit a jeho myšlenky stále zalétaly do zábavního parku a k Nanoce, které tenkrát otevřel své srdce. Pak naštvaně vstal a chystal se mrsknout polštářem o zem. Je to k ničemu. Jediná dívka, která se zdála být mu blíž, a ona je to jeho sestra. Koshiro raději ulehl do postele a snažil se na nic nemyslet.

Druhý den ráno se však opakoval ten samý scénář.
,,Dobré ráno, bráško!" volala na něj opět radostně Nanoka. Pak ukázala Koshirovi krabičku s jídlem a zeptala se. ,,Co si obvykle děláš k obědu? Připravila jsem ti bentó. Pokus ti to nevadí, vezmeš si to s sebou?" Koshirův obličej zrudnul a čelo se mu zalilo potem. ,,Bráško?" ptala se ho Nanoka, když viděla jeho podivný výraz. To snad není pravda, ona mu připravila i jídlo. Koshiro cítil, že na něj jdou mdloby. Jeho velké tělo se mezi dveřmi sesunulo k zemi.
,,Bráško!" vyděsila se Nanoka a spěchala ke svému bratrovi. Co se mu jen mohlo stát. Naštěstí to nebylo nic vážného. Když se Koshirovi udělalo líp, odešla poklidně do školy.
Během školní přestávky Nanoka vyprávěla své kamarádce o ranní události, kdy se její bratr sklátil mezi dveřmi.
,,A pak?" vyzvídala kamarádka a hltala instantní nudle.
,,Říkal, že je chudokrevný." Vysvětlovala Nanoka.
,,Je často nemocný?" vyptávala se dál kamarádka.
,,V poslední době nevypadá nejlépe." Řekla Nanoka a zamyslela se nad Koshirovým chováním. ,,Chtěla bych se… s bráškou více sblížit."
,,Nevycházíte spolu?"
,,To ne, ale… Ale vypadá to, že se cítí nepříjemně."
,,Není divu, když je o dvanáct let starší než ty."
,,Ale zase… když jsme sourozenci." Nanoka přemýšlela, co udělat pro to, aby se její bratr necítil před ní tak nepříjemně. Vždyť když se potkali poprvé, a ještě nevěděli, že jsou sourozenci, tak spolu vycházeli v pořádku. Ale teď se jí spíše vyhýbá, tváří se zachmuřeně a nebo mlčí. V nejhorším případě omdlívá. Nanoka nad tím přemýšlela celý den. Chtěla by se s ním sblížit.

Zato Koshiro byl v rozpacích i v práci, když nebyl v přítomnosti Nanoky. Když otevřel krabičku s obědem a spatřil srdce vytvarované z rýže, zrudnul. A ještě horší bylo, že mu jeho kolega Odagiri a jeho nadřízená Chidori s úsměvem hleděli přes rameno.
,,V mém srdci hoří divoký plamen závisti." Špitl mu Odagiri do ucha.
,,Dobré chutnání!" usmála se na něj šibalsky Chidori.
,,Ta husa hloupá!" zoufal si Koshiro, když jeho kolegové odešli na oběd a on ronil pot nad obědem od své sestry. Myslel si, že horší už to být nemůže. Ale to si jen myslel.
Blížil se konec pracovní doby, když Chidori zrovna docházela z práce.
,,No, myslím, že půjdu domů." Cvakla si píchačky a odcházela.
,,Čest práci." Prohodil Koshiro, který ještě dodělával nějaké papíry.
,,Také by sis měl pospíšit a jít brzy domů. Nečeká na tebe tvá milá sestřička?"
,,Právě proto nechci…" řekl Koshiro nasupeně.
,,Ať ti zase udělá jídlo plné lásky! Jako dnešní bentó!" smála se na něj stále Chidori.
,,Nech si toho!" okřikl ji Koshiro naštvaně, kterého toto dobírání přestávalo bavit.
Když však Chidori vyšla z kanceláře, jejímu překvapení spatřila Koshirovu sestru, kterou právě obletoval Odagiri.
,,Bez obav, já se postarám o tvé přijetí!"
,,Umm… Nemám zájem…" snažila se ho zbavit Nanoka.
Když viděla Chidori její vystrašený výraz, flákla Odagirimu kabelkou po hlavě, až odpadl na zem.
,,Ty jsi…" zadívala se Chidori na Nanoku. To je přece ta dívka, kterou nedávno Koshiro pozval do zábavního parku. Nanoka se mile usmála a kývla.
,,Moje brýle!" volal Odagiri a plazil se po zemi.
Nanoka vešla do kanceláře za Koshirem, který byl zabrán v papírování.
,,Bráško!" zvolala radostně, až se Koshiro vyděsil.
,,Co tady děláš?!" vykřikl, když spatřil Nanoku, kterou vedla Chidori do kanceláře.
,,Přišla jsem na návštěvu." Odpověděla Nanoka s vlídným úsměvem.
,,To je, co?" usmála se Chidori. Koshiro však nebyl schopný slova. Jakoby nestačil ten dnešní oběd. ,,Co kdybychom se šli společně najíst? Rychle to dodělej." navrhla nakonec Chidori.
,,Táta říkal, že dnes přijde pozdě, takže se máme jít najíst někam ven. Bráško, na co máš chuť…" Pravila na to Nanoka. Koshiro však beze slov vstal od stolu a s naštvaným pohledem uchopil Nanoku za paži.
,,Hej, Koshiro!" volala Chidori, když táhl Nanoku pryč. Dveře práskly a Koshiro byl pryč i s Nanokou.
,,Seš pitomá?! Proč jsi šla až sem?!" rozkřikl se na ni Koshiro, když ji vyvedl ven z budovy.
,,Protože…" Nanoka trochu zesmutněla. Chtěla mu jen udělat radost.
,,Hele, nechci, abys ještě někdy přišla ke mně do práce! Rozumíš?" nepřestával ji kárat Koshiro.
,,Bráško… Co jsem…" Nanoka nenacházela slova. Bylo jí to líto. Doufala, že bude mít Koshiro radost. ,,Hej, bráško…" volala Nanoka, když se Koshiro otočil a odcházel zpět do práce.
,,A přestaň mi říkat bráško!" křikl na ni Koshiro.
,,Tak… Tak jak ti mám říkat?" Nanoce vtrhly slzy do očí. Koshiro už byl ale pryč. Co udělala špatně? Proč na ni byl bráška tak zlý?
Koshiro se však cítil naštvaně. A snad možná i trochu trapně, když za nim jeho mladší sestra, která mu dělá k obědu srdíčka do rýže, přijde až do práce. V práci na něj Chidori i s Odagirim nechápavě koukali. Co se s ním stalo? Koshiro okolo nich jen mlčky prošel.
,,Hej…" zvolala na něj Chidori, ale Koshiro za sebou jen práskl dveřma.
,,To byla šance, jak se zákonně sblížit se středoškolačkou." Řekl Odagiri. Na to mu však Chidori vrazila pěstí do brady.
Koshiro usedl ve své kanceláři a zapálil si cigaretu na uklidnění. Po chvíli však přešel k oknu a spatřil na protější ulici odcházející Nanoku. Vypadala velice smutně. Koshiro zatáhl žaluzie. Tiše doufal, že se na tohle u něj v práci brzy zapomene a nebudou si ho zase dobírat.

Druhý den ráno vypadl z domu dřív, než mohl potkat Nanoku. Ta už nebyla ani tak smutná, jako naštvaná. Byla si jistá, že neudělala nic špatného a že se její bratr nezachoval přiměřeně.
,,Choval se jako buran!" stěžovala si Nanoka ve škole své kamarádce při obědové přestávce. ,,A dneska šel naschvál do práce dříve!"
,,Neříkala jsi včera, že se s ním chceš více sblížit?" ptala se kamarádka.
,,Je mi z toho na nic." Zesmutněla Nanoka. ,,Abych pravdu řekla, chci, aby si se mnou hrál a aby mi pomáhal s úkoly. Takhle jsem si to nepředstavovala. "
,,Není to tak u většiny sourozenců? Já se pořád hádám se svou sestrou." uklidňovala ji kamarádka.
,,Nemyslela jsem si, že je takový hulvát! Už nikdy bráškovi neřeknu 'bráško'!"
,,No tak, no tak!" konejšila ji kamarádka. ,,Co kdybychom si po škole někam zašly? Ať se nám pořádně uleví! Co?"
,,Jo!" souhlasila Nanoka.
Zatímco si Nanoka ve škole plánovala skvělý dne s kamarádkou, Koshiro se v práci nudil se svou nadřízenou u třídění papírů v archivu.
,,Chudák holka!" pravila náhle Chidori. ,,Přišla tě navštívit, protože ti chtěla být bližší. Nemusel ses chovat, jak ses choval, ne?"
,,Nech toho! Teď už to vím taky." Pravil Koshiro. Dobře si uvědomoval, že to přehnal, ale nechtěl o tom pořád poslouchat.
,,Tak co? Co se ti na ní nelíbí?" vyptávala se Chidori.
,,Nic takového. Ne že bych ji neměl rád. Ale když přede mnou stojí, mám nutkání utéct."
,,Co se s tebou děje? Zbláznil ses ze zlomeného srdce?" nechápala Chidori jeho chování.
Chidori odešla. Koshiro pomalu zapomněl na ten nedávný rozchod s jeho bývalou přítelkyní. Že by měla Chidoru pravdu? Mohl snad mít jeho postoj k Nanoce něco společného s jeho zpackaným vztahem? Když nad tím tak přemýšlel, nebyl si tím vlastně vůbec jist.

Nanoka si zatím se svou kamarádkou zašla na zmrzlinu a pořádně si užívala den v cukrárně.
,,Mňam! To je dobrota!" vychvalovala si Nanoka zmrzlinu.
,,Viď, viď?" souhlasila kamarádka. ,,Čokoládová s karamelovou jsou jasně nejlepší!"
,Jo!" souhlasila Nanoka a vychutnávala si zmrzlinu.
,,Nanoko, ty obchody tady v okolí moc neznáš, viď? Příště půjdeme nakupovat. Ukážu ti to tady!" Navrhovala kamarádka.
,,Jo!" usmála se Nanoka.
Tu na její kamarádku zavolala nějaká dívka: ,,Hej, Futabo!"
,,Co se děje?" otočila se kamarádka a spatřil svou známou.
,,Zase si ji dáváš? Ty tu zdejší zmrzlinu vážně miluješ." usmála se dívka.
,,Chodila se mnou na základku." Vysvětlovala kamarádka Nanoce.
,,Jsem Oko Tamaki ze čtvrté třídy. Těší mě." Představila se dívka.
,,Nanoka Kohinata, také mě těší."
,,Hele, zrovna jdu s kámoškami na karaoke, chcete jít s námi?" zeptala se Tamaki.
Nanoka i se svou kamarádkou ochotně souhlasily. Aspoň si užijí pořádnou legraci.

Byl už večer, když se Koshiro vrátil domů. Jeho otec seděl sám u stolu nad večeří a upřeně hleděl do zdi.
,,Ahoj. Co to děláš?" otázal se ho Koshiro.
,,Nanoka říkala v telefonu, že přijde pozdě." Pravil rozmrzele otec.
,,Cože? Zavolala ti, tak je vše v pořádku." Řekl Koshiro.
,,Hlupáku!" křikl na něj otec. ,,Možná ji právě teď obklíčili cizí lidé a unesou ji! Kdyby se něco takového stalo… Já… Já bych…"
,,Zbytečně přeháníš." Odbil ho Koshiro a šel se podívat do lednice. Musel brát na vědomí, že jeho otec byl občas trošku paranoidní. Ale už si na to zvykl.

Nanoka se celá vysmátá z karaoke pomalu vracela se svými kamarádkami domů. Bylo už docela pozdě a měsíc osvěcoval oblohu.
,,Dost se připozdilo, co? Nevadí, Nanoko?" ptala se ustaraně kamarádka.
,,Pro jistotu jsem zavolala domů." Utěšila ji Nanoka.
,,Příště můžeme jít zase." Navrhovala Tamaki.
,,Jo!" souhlasila Nanoka.
,,Tak se uvidíme zítra." Rozloučila se Futaba. ,,A s bratrem se zkus usmířit."
Nanoka se klidnýma, tichýma ulicemi vracela pomalu domů. Nikde nebyla ani noha, okna baráčků svítila do tmy a vzduch byl příjemně teplý. Tu však Nanoka zaslechla v jedné ulici hluk a spatřila plechovku, která se kutálela po zemi. Vyděsilo jí to. Bude lepší, když tamtudy nepůjde a tak odběhla ulicí zpět. Možná to byla jen kočka, ale i tak bude lepší, když zavolá domů a řekne, aby jí někdo přišel naproti. Zavolala tedy z telefonní budky domů. ,,Saeki." Ozval se v telefonu její bratr.
,,Tady Nanoka." Špitla do telefonu.
,,Jsi normální?!" rozkřikl se Koshiro do telefonu, když spatřil, kolik je hodin. Pak si však vzpomněl na včerejšek, kdy na ni takto křičel. Měl by se raději uklidnit, aby neudělal stejnou chybu. ,,Ne… Kde jsi teď?"
,,V budce vedle parku."
,,Proč chodíš tamtudy? Nevíš, že se tam potulují úchylci?"
,,To mi došlo!" hněvala se Nanoka. ,,Jenom jsem vám chtěla říct, že jdu domů! Čau!" a práskla telefonem.
,,Hej! Haló?" volal Koshiro do telefonu, ale už bylo hlucho.
,,Co s ním je! Chová se povýšeně!" rozčilovala se Nanoka, když položila sluchátko. Vracela se tedy domů obklikou, přes klidnější ulici lemovanou Sakurami a bylo jí trochu smutno. Bylo jí smutno z toho, jak se její bratr hrubě chová. Kam se poděl ten milý mladík, se kterým tenkrát byla v horském kole?
,,Něvěděla jsem, proč jsi tenkrát plakal, ale…" pomyslela si Nanoka. ,,Ale díky tomu jsem se nerozbrečela já. I když si teď vzpomenu na toho hocha, kterého jsem měla ráda, je mi dobře. Ale… Proč to dopadlo takhle?"
Nanoka zpozorovala tříbarevnou kočku, která na ni hleděla z chodníku. Dřepla si k ní a podala jí dlaň. Kočička pomalu přišla blíž a očuchala Nanoce ruku. Vítr jemně foukal a okvětní lístky Sakur se opět rozlétly jako sníh.

Ozvalo se zaskřípání a kočička odběhla. Nanoka se ohlédla a spatřila Koshira na kole. Chvíli na sebe hleděli a jejich tváře se opět zdály tak klidné a plné citů. Nanoka vypadala tak krásně, když si vánek hrál s jejími vlasy, až na chvíli Koshiro zapomněl, na koho se dívá.
,,Nasedni si." špitl.
,,Ne, díky." Odmítla Nanoka uraženě.
,,Pro koho si myslíš, že jsem přijel? Dělej, nasedni si."
,,Přijel jsi, protože jsi sám chtěl, bráško!" Pak si Nanoka uvědomila, že mu tak vlastně nemá říkat. Obrátila se k němu zády a kráčela po svých.
,,Dobrá. Říkej mi, jak chceš." Ozvalo se za jejími zády a Koshiro prošel i s kolem okolo ní. ,,Táta má o tebe strach, tak ať jsme co nejdřív doma."
Nanoka se mile usmála a posadila se ke Koshirovi na kolo. Jemně se ho chytla rukou za mikinu, až Koshiro trošku znervózněl.
,,Můžu?" optal se.
,,Jo." Souhlasila Nanoka.
A tak se rozjeli. Projížděli tichými ulicemi a hvězdy na ně shlížely z nebe. Nanoka se cítila o mnoho lépe, když viděla, že je Koshiro už klidnější.
,,Bráško?" promluvila tiše.
,,Co?"
,,Vlastně nic." Odvětila nakonec Nanoka a ztichla.
Oba dva mlčeli a nechávali se unášet vánkem tiché noci, provoněné Sakurami. Koshiro se také cítil o něco lépe, ale stále ho štvalo, že se cítil tak nepříjemně.

,,Je to moje mladší sestra. Takže tohle je v pořádku. Je to normální a běžné. A tak jsem šlapal a šlapal, jako by se mi právě takové myšlenky honily hlavou." To bylo to, nač Koshiro tehdy myslel. Cítil se nepříjemně, protože je to prostě normální u sourozenců. Je to v pořádku. Ale bylo to tak, nebo se jen snažil najít omluvu pro své chování?


Vánek lásky (Koi Kaze) 1. díl

1. července 2014 v 0:08 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
První květ

Mnozí lidé mají dojem, že lidské city se dají ovládat na povel. Že jim něco poručíme a tak se stane. Ve skutečnosti to tak vůbec není. Naše pocity se velice snadno dají ovládat, a pokud se jedná o lásku, naše srdce jedná samo za sebe a my s tím neuděláme vůbec nic.
Příběh vypráví právě o takové lásce, která překlenuje hranice lidského chápání. O netradiční lásce, která nejde ovlivnit, společnost ji nemusí chápat, ale nejde nijak ovládnout.

Hlavním hrdinou je 27 letý mladík jménem Koshiro Saeki, který pracuje ve sňatkové agentuře. Žije se svým otcem, který je rozveden. Matka žije s jeho mladší sestrou jinde a nevídá se s nimi už mnoho let. Koshiro je trochu morous, právě ho opustila partnerka a jeho život je jen práce a domácí povalečství. Až do dne, kdy jeho život změní nečekané setkání. Tato chvíle změnila jeho život od základu. Poslechněte si tedy Koshirův příběh:

,,Už je to dlouho, co jsem se přestal starat o změny ročního období. Co záleží na tom, že je jaro?"


Sakury zrovna kvetly a krásně voněly, když se Koshiro jako každý den vypravoval vlakem do práce. Na nádraží se ještě rychle v umývárně opláchl u umyvadla, aby ze sebe smyl ranní stres a špatnou náladu. Rána mu připadala stereotypní a nezáleželo na tom, jaké je roční období. Po té co ho opustila partnerka, mu připadal každý dne stejný a otravný. Celý jeho život mu připadal otravný. Stále slyšel poslední slova své bývalé partnerky, když se s ním rozcházela.
,,Zamilovala jsem se do někoho jiného."
Ta slova se mu vpíjela do mysli jako inkoust do papíru. Jak nepříjemná chvíle. Jak nepříjemné a únavné ráno. Koshiro si akorát zívnul a zadíval se do přecpaného vlaku plného studentů. Když tu jeho pozornost upoutala černovlasá mladá dívenka, která seděla hned kousek od něj a hleděla na malý knoflík v dlani. Co to ta dívka dřímá v ruce? Napadlo ho. Když tu se na něj dívka ohlédla svýma velkýma uhrančivýma očima. Když Koshiro pocítil, jak se mu její pohled vpil do očí, rychle se otočil. Vlak zrovna dojel do zastávky a dívka vystupovala. Koshiro se na chvíli za ní ohlédl, jak se drobná dívenka snaží procpat haldou nastupujících lidí. Když tu si všiml, že dívce upadla z tašky vizitka s číslem. Rychle se procpal ven mezi lidmi a zvolal na dívku.
,,Hej, Vy!" procpal se ven z vlaku a spěchal za dívkou. ,,Halo, slečno!"
Dívka se na něj obrátila a on si všiml, jak je dívka krásná. Větřík si hrál s jejími černými vlasy a její oči se na něj tázavě dívaly. Okvětní lístky kvetoucích Sakur se jemně vznášely jako sníh.
,,Jo… tady." Zakoktal Koshiro a podával dívce její vizitku, kterou sebral ze země.
,,Ježiš, jsem vážně nemožná. Mockrát děkuji." Dívka se s vděkem poklonila.
,,Není za co."
Dívka pospíchala pryč. Koshiro se za ní chvíli díval a zdálo se mu, že je ta dívka něčím zvláštní. Měla tak smutný výraz a přitom laskavý pohled.

Konečně Koshiro dorazil do práce. Do té stereotypní nudné práce. Společně s ním zde pracovala jeho kolegyně Kaname Chidori, která právě vedla důležitou poradu ohledně chystající se svatební oslavě.
,,To je ode mě k příští svatební oslavě vše. Nemá-li nikdo žádné námitky, ráda bych schůzi ukončila." Prohlásil a Chidori na konci schůze.
,,Mám!" křikl jeden kolega.
,,Ano Odagiri?"
,,Tato oslava je vyhrazena pro klienty ve věku kolem třiceti let." Promluvil Odagiri. ,,Já však doufám, že jednoho dne bude umožněno získat členství i mládeži… a budou se konat večírky vyhrazené pro ženy náctileté…"
,,Končíme!" přerušila ho Chidori, které bylo naprosto jasné, kam oplzlé řeči jejího kolegy vedou. Potrpěl si na náctileté slečny. ,,Dobrá práce, pánové! Jde se na oběd!"
Všichni odešli ze zasedací místnosti, když se Chidori obrátila ke svému zaměstnanci.
,,Koshiro?"
,,Co?" otázal se otráveně.
,,Ty budeš dnes vzadu třídit kartotéku." Oznámila mu s chladnou tváří.
,,Proč?"
,,S takovou tváří… a s tím pachem… se nemůžeš před zákazníky ukázat." Zpražila ho Chidori pohledem.
Koshiro nebyl moc nadšený, ale co jiného mu zbývalo. K jeho smůle musel trávit čas v kartotéce s oplzlým Odagirim, který v jednom kuse mluvil o náctiletých slečinkách a hledal v kartotéce na nějakou kontakt.
,,Určitě tu musí být nějaká zájemkyně." Pravil Odagiri a prohlížel si záznamy zaregistrovaných dívek.
,,Myslíš?" obrátil se na něj Koshiro.
,,Zkušenost říká, že muži v mém věku se setkávají s náctiletými dívkami jedině protiprávně."
,,Zájemkyně o tebe?" ušklíbl se Koshiro.
,,Cožpak neexistuje žádná možnost, jak se seznámit se středoškolačkou?"
,,Jasně, ale teď bys měl pracovat." Odbyl ho Koshiro.

Konečně nastal podvečer a Koshiro mohl odejít domů. Opustil otravného kolegu a vrátil se domů za svým otcem.
,,Jsem doma." Prohodil ve dveřích, když tu ho hned na chodbě zarazily jakési krabice. Na vrcholku krabic ležel plyšový medvídek. Co to mělo znamenat? Komu ty krabice patřily?
Když si konečně sedl se svým otcem, sdělil mu, že se k nim bude stěhovat jeho mladší sestra Nanoka, na kterou Koshiro už za dobu svého života zapomněl. Bylo tomu již dávno, kdy ji viděl naposled. Byl vlastně ještě malý.
,,O tom jsi mi nic neřekl!" zlobil se Koshiro na svého otce.
,,Každopádně tu bude Nanoka bydlet od zítřka. Tak se připrav!" usmíval se jeho otec.
,,Tak najednou…" Koshiro z toho nebyl moc nadšený.
,,Chtěl jsem ti Nanoku ukázat. Nepamatuješ si na ni, viď?"
,,Jo, pamatuju… pamatuju, ale nevybavuju si, jak vypadá."
,,Teď je v prvním ročníku střední školy. Je jí 15 a je tak roztomilá!"
,,Dneska dojíždí každý zdaleka."
,,Může si tak zkrátit cestu ze dvou hodin na jednu! Je snad přirozené, že ji tu necháš bydlet, ne?"
,,Nemáš v plánu dát se dohromady s mámou jen proto, že tě nechala přítelkyně, že ne?" ujišťoval se Koshiro, kterému se celá tahle věc moc nezamlouvala.
,,To s tím nemá nic společného!" vykřikl otec, div mu nezaskočil čaj, co popíjel.
,,Nemá?"
,,Ne! Je to má dcera! Příbuzná! Tvá mladší sestra!"
Koshiro tento rozhovor vzdal. Pokud to tak jeho otec říká, tak to tak asi bude. Musel se smířit s tím, že jeho poklidný život s otcem brzy naruší sourozenec.

,,Při bezstarostném soužití s tátou občas zapomínám na jednu věc. Mám matku a sestru, která je o 12 let mladší." Pomyslel si Koshiro znepokojeně a přitom si prohlížel haldu krabic s medvídkem na chodbě. Až příliš si zvykl na život s otcem, že si ani nepřipouštěl, že má ještě další rodinu.

Na další den ráno byl Koshiro v práci bombardován svým kolegou Odagirim toužebnýma prosbami, když mu Koshiro pověděl o své sestře.
,,Prosím, seznam mě s ní!" žadonil Odagiri.
,,Na co sakra myslíš?" odstrčil ho chladně Koshiro.
,,Proč jsi přede mnou tajil takovou důležitou věc?!"
,,Nic jsem netajil. Prostě jsem na to zapomněl. Rodiče se rozvedli." Odbyl ho opět Koshiro a cpal se čínskými nudlemi. ,,S mámou, která si ji vzala do péče, jsem se několikrát sešel, ale svou sestru jsem nikdy neviděl."
,,Zákazník!" přerušila je náhle příchozí Chidori.
Koshiro se tedy znechuceně sebral a odcházel za klientem. Sešel do kantýny, kde na něj měla čekat klientka. Zas nějaká otrava.
,,Omlouvám se, že jsem Vás nechal čekat!" zvolal Koshiro, když tu si všiml, že oním klientem je jeho bývalá partnerka. Chvíli strnule stál a nevěděl, jak reagovat. Nakonec si přisedl k jejímu stolu a tvářil se profesionálně.
,,O jakého partnera máte zájem?"
,,Nezlob se." omlouvala se. ,,Omlouvám se, že jsem přišla, když pracuješ."
,,To je v pořádku. Stejně mám přestávku na oběd."
,,Přišla jsem si pro klíče od svého bytu. Napadlo mě, že to bude lepší během dne."
,,Počkej chvíli." Koshiro odešel pro klíče, ovšem jeho výraz moc veselý nebyl.
Jen co své bývalé přítelkyni předal klíče od bytu, odcházela pryč. Koshiro ji tedy vyprovodil ven a rozloučil se s ní. Pro něj tohle vše bylo u konce.
,,Opravdu mě necháváš jít tak snadno." Otočila se za ním ještě jeho bývalá přítelkyně. Koshiro se na ni nechápavě podíval. ,,Promiň. Ale… přešel jsi to tak lehce. Cítila jsem se jako… Ach, tak tohle je vše, co jsem pro něj znamenala. Koshiro, miloval jsi někdy někoho z celé hloubi svého srdce?"
Koshiro však mlčel. Nevěděl, co má odpovědět. Co vlastně od něj očekávala, že bude dělat? Brečet? Jistě, že ho ten rozchod bolel, ale nedokázal to dát asi tak najevo, jak by okolí očekávalo. Žena odešla. Ještě chvíli poté přemýšlel Koshiro nad jejími slovy.
,,Co jsem tedy měl dělat? Co mám říct ženě, která mi oznamuje, že má jiného muže? Co jsem měl dělat?" pomyslel si. Celý den rozmýšlel nad tím, jak to myslela. Miloval vůbec někoho z hloubi svého srdce? Koshiro byl zahloubán ve své mysli a nevěnoval pozornost ani své nadřízené Chidori.
,,V programu oslavy máme tři hlavní body, takže bychom mohli jídlo rozdělit a nechat ho přinést v daný čas. Dále, co se týče zvukového vybavení…" Popisovala Chidori plán jedné oslavy svýmu klientovi a Koshirovi, který nevnímal. Když sezení skončilo, klient se s nimi rozloučil a na důkaz díků jim podal dvě vstupenky do zábavního parku.
,,Tady, je to hned vedle." Podával jim vlídně vstupenky.
,,Ach, děkuji mnohokrát. Nemějte obavu, že bych to nenašla." Usmála se mile Chidori.
Po práci vzala Koshira do onoho zábavního parku, aby se projeli na horském kole a doufala, že snad Koshiro přijde na jiné myšlenky a bude trochu komunikativnější.
,,Krásná vyhlídka." Libovala si Chidori a dívala se na krásnou vyhlídku pod nimi.
,,Svobodného z takového místa trochu zabolí." Prohodil Koshiro.
,,Takže jste se rozešli?" otázala se Chidori a byla ráda, že Koshiro začal konečně mluvit.
,,Jo." Odvětil Koshiro chladně.
,,Bereš to tak klidně."
,,Právě to se jí na mně nelíbí."
Koshiro se opět odmlčel a přemýšlel. Co je tak špatného na tom, že to vzal tak, jak to je a nehroutí se z toho? Možná tomu opravdu nerozuměl. Od té chvíle už Koshiro ani Chidori nic neřekli. Když odcházeli domů, Chidori zalovila v kabelce a podávala Koshirovi obě vstupenky.
,,Na, vezmi si je."
,,Já je nepotřebuju." Namítal Koshiro.
,,Proč nezkusíš pozvat tu dívku, se kterou ses rozešel? Třeba se zase dáte dohromady."
,,Kdo se, sakra, chce dávat dohromady…" zabručel Koshiro, když tu se zastavil a zahleděl se k chodníku. V tu chvíli se zvedl vítr a v poletujících okvětních lístcích Sakury spatřil tu milou černovlasou dívenku, kterou včera potkal ve vlaku.
,,Ach, dobrý den!" pozdravila ihned vlídně dívenka, když spatřila Koshira. Ten však jen tiše zíral a nenacházel správných slov. ,,Vzpomínáte si na mě? Včera ráno." zeptala se ho dívka, když viděla Koshirův výraz.
,,Jo, vzpomínám si! Vzpomínám si na Vás." vyhrkl ze sebe konečně Koshiro.
,,Ach, to jsem ráda." Usmála se dívenka.
,,Ty bídáku! Zvát na rande středoškolačky?" špitla mu do ucha Chidori, která procházela okolo něj a šibalsky se usmívala.
,,To není rande!" obořil se Koshiro.
,,Díky za včerejšek. A omlouvám se, že ruším Vaši schůzku." Pravila dívenka a chystala se odejít.
,,Tak to není!" křikl Koshiro s rudou tváří. ,,Hej!"
,,Ano?" dívka se otočila ke Koshirovi, který spěchal za ní.
,,Na." Koshiro nervózně vtiskl lístky do zábavního parku dívce do ruky a sklopil obličej, aby nebylo vidět, že je celý červený. ,,Vezmi si je prosím."
,,Blbče." Plácla se tiše do čela Chidori a jen zavrtěla hlavou.
Dívenka se však mile usmála a měla z lístků velkou radost. A Koshiro byl rád, že přijde třeba na jiné myšlenky, když lunapark navštíví s takovou milou dívkou.
,,To jsem ráda. Měla jsem se s někým sejít, ale přišla jsem moc brzy, takže jsem potřebovala zabít čas." Pravila dívenka Koshirovi cestou do zábavního parku.
,,S někým sejít?" vyzvídal Koshiro.
,,Ano. Se svým tátou." Odpověděla dívka. ,,Hej, na čem byste se chtěl projet?"
Tak když už tu tedy je, měl by vybrat něco pořádného, ať si ten den užije. Skočili tedy hned na horskou dráhu. Ačkoliv se dívce atrakce líbila, Koshirovi bylo značně nevolnou. Byl rád, když dojeli a mohl se opřít o zábradlí.
,,Jste v pořádku?" hladila ho dívenka po zádech. Koshiro měl zabořený obličej do zábradlí. Tak to se před dívkou moc nevyznamenal. Ale nedalo mu to a snažil se, si ten den prostě užít. Bohužel ani jiné atrakce nebyly o moc lepší a z každé mu bylo šoufl.
,,Co to, k sakru, dělám?" pomyslel si Koshiro, když se vracel z toalet. Udělalo se mu už trochu lépe a tak koupil jednu kávu pro sebe a jednu zmrzlinu pro dívku. No co, aspoň se tu nenudí. Dívenka seděla na lavičce, ale když k ní Koshiro mířil se zmrzlinou, zdála se mu smutná.
,,Na." Podával ji zmrzlinu.
,,Jé! Děkuji moc." Rozzářila se nadšeně dívka.
,,Omlouvám se." pravil Koshiro a posadil se vedle ní. ,,Musí to být se mnou nuda."
,,Ale kdepak."
,,Máš přítele?" zeptal se zvědavě Koshiro.
,,Zrovna jsem se s ním rozešla." Zesmutněla dívka. Koshiro nevěděl, co má na to říct. Měl by ji utěšit? Oba dva se však odmlčeli. Když spořádali zmrzlinu a kávu, vydali se ještě na horské kolo.
,,Jé! To je nádhera!" jásala dívka, když se octli nad krásnou vyhlídkou. Pak však její oči opět zesmutněly. ,,Tohle… To jsem dostala na konci základní školy. Od člověka, kterého jsem měla ráda." Pravila a ukazovala Koshirovi malý knoflík v dlani. ,,V Japonsku je tradicí, že hoch dá po dokončení studia druhý knoflík ze své školní uniformy dívce, která se mu líbí. Líbil se mi už v prvním ročníku. Ne že by byl vážně hezky nebo tak něco, ale opravdu jsem ho měla ráda. Sebrala jsem všechnu odvahu a řekla mu to, ale… řekl mi, že chodí s jednou mladší dívkou ze školy. Vůbec jsem to netušila. Kdyby se to okno dalo otevřít, mohla bych ho odsud vyhodit. Škoda." Dívka sevřela knoflík v dlani a přála si ho zahodit. Koshiro cítil, jakoby naprosto věděl, jak se dívka cítí. Vlastně, prožíval něco podobného, jen si to možná nechtěl připustit.

,,Neříkej, že ho zahodíš. Máš ho pořád ráda, ne? Tak neříkej, že ho zahodíš." pravil Koshiro.
,,Ale… Musím na něj zapomenout. Už někoho má. Chodíme každý do jiné školy a nejspíš ho už nikdy neuvidím. Tak proč? Proč říkáte takové věci?"
,,Jsi vážně upřímná. Tak jak…? Jak to udělat, aby se člověk do někoho takhle upřímně zamiloval?" Koshiro si s tíhou u srdce opět vzpomněl na poslední slova jeho bývalé přítelkyně. Asi měla pravdu, nikdy nikoho od srdce nemiloval. ,,Mě… Taky mě zrovna nechala přítelkyně. Ale je to úplně jiné než u tebe. Moje city k ní úplně ochladly… a teď opravdu nevím, jestli jsem ji někdy skutečně miloval. Ale, právě proto… by sis rozhodně měla vážit toho, co cítíš." Koshirovi se do očí draly slzy. ,,Proč? Proč já…?" Dívenka pohladila Koshira něžně po vlasech. Jen se tak nechat unášet větrem a nechat city plynout. Koshiro si utřel slzy a zadíval se z okénka.


,,Byla jsem opravdu překvapená. Že kvetou Sakury." Pravila náhle dívka s úsměvem a dívala se dolů. ,,Od chvíle, kdy mě odmítl, jsem koukala jen do země, takže jsem si květů nevšimla. Všimla jsem si jich teprve tehdy, když jste na mě tam na nádraží zavolal. Vážně mě to překvapilo! Okvětní lístky se snášely jako sníh… a na chvíli jsem zapomněla, kde jsem."
Koshiro si jasně vzpomínal na její rozzářené oči tam na nádraží. Kdo by to byl pomyslel, že i tato mladá dívenka prožívá bolest.
,,To jsme na tom stejně." Pomyslel si Koshiro. ,,Kde jsem…? Kde jsem celou dobu byl? Dá se nějak omluvit, že jsem tady?"
Celou cestou zpět oba mlčeli. Hodně přemýšleli a Koshiro se zamýšlel nad tím, co vlastně cítí. Rozhovor s dívkou mu pomohl otevřít oči. Byl již čas se rozloučit. Stmívalo se a Sakury krásně voněly.
,,Děkuji mnohokrát." Poděkovala dívenka.
,,Nápodobně." Na chvíli se Koshiro zamyslel a dlouze si dívku prohlížel. ,,Umm… Ale nic. No, musím…" Koshiro se odvrátil a odcházel pryč.
,,Hej!" ozval se v zádech čísi známý křik, který radostně volal. Koshiro se otočil a spatřil svého otce, který radostně mával. ,,Promiň, že jsem tě nechal čekat!"
,,Otče!" křikla dívka s Koshirem zároveň.
,,Cože!?" ulekl se Koshiro.
,,Ale, ty jsi tady taky, Koshiro?" přiběhl k němu otec. ,,To je doba, co jste byli naposledy spolu. Poznali jste se, hned jak jste se potkali?"
Koshiro i dívka na sebe nevěřícně hleděli s pusou dokořán a nenacházeli správných slov.
,,Hej, co je s vámi dvěma? Pojďme!" usmíval se na ně otec. ,,Co si dáme k večeři? Nanoko, co bys chtěla?"
,,Počkej… Tati…" zakoktala se dívka, která byla stále ještě v šoku. Otec už ale pelášil k domovu. ,,Bráško?" dívka na něj celá v rozpacích pohlédla.
V tu chvíli si to Koshiro uvědomil. Měl vlastně mladší sestru. Ano, Nanoka, která se k nim měla stěhovat.