Vánek lásky (Koi Kaze) 1. díl

1. července 2014 v 0:08 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
První květ

Mnozí lidé mají dojem, že lidské city se dají ovládat na povel. Že jim něco poručíme a tak se stane. Ve skutečnosti to tak vůbec není. Naše pocity se velice snadno dají ovládat, a pokud se jedná o lásku, naše srdce jedná samo za sebe a my s tím neuděláme vůbec nic.
Příběh vypráví právě o takové lásce, která překlenuje hranice lidského chápání. O netradiční lásce, která nejde ovlivnit, společnost ji nemusí chápat, ale nejde nijak ovládnout.

Hlavním hrdinou je 27 letý mladík jménem Koshiro Saeki, který pracuje ve sňatkové agentuře. Žije se svým otcem, který je rozveden. Matka žije s jeho mladší sestrou jinde a nevídá se s nimi už mnoho let. Koshiro je trochu morous, právě ho opustila partnerka a jeho život je jen práce a domácí povalečství. Až do dne, kdy jeho život změní nečekané setkání. Tato chvíle změnila jeho život od základu. Poslechněte si tedy Koshirův příběh:

,,Už je to dlouho, co jsem se přestal starat o změny ročního období. Co záleží na tom, že je jaro?"


Sakury zrovna kvetly a krásně voněly, když se Koshiro jako každý den vypravoval vlakem do práce. Na nádraží se ještě rychle v umývárně opláchl u umyvadla, aby ze sebe smyl ranní stres a špatnou náladu. Rána mu připadala stereotypní a nezáleželo na tom, jaké je roční období. Po té co ho opustila partnerka, mu připadal každý dne stejný a otravný. Celý jeho život mu připadal otravný. Stále slyšel poslední slova své bývalé partnerky, když se s ním rozcházela.
,,Zamilovala jsem se do někoho jiného."
Ta slova se mu vpíjela do mysli jako inkoust do papíru. Jak nepříjemná chvíle. Jak nepříjemné a únavné ráno. Koshiro si akorát zívnul a zadíval se do přecpaného vlaku plného studentů. Když tu jeho pozornost upoutala černovlasá mladá dívenka, která seděla hned kousek od něj a hleděla na malý knoflík v dlani. Co to ta dívka dřímá v ruce? Napadlo ho. Když tu se na něj dívka ohlédla svýma velkýma uhrančivýma očima. Když Koshiro pocítil, jak se mu její pohled vpil do očí, rychle se otočil. Vlak zrovna dojel do zastávky a dívka vystupovala. Koshiro se na chvíli za ní ohlédl, jak se drobná dívenka snaží procpat haldou nastupujících lidí. Když tu si všiml, že dívce upadla z tašky vizitka s číslem. Rychle se procpal ven mezi lidmi a zvolal na dívku.
,,Hej, Vy!" procpal se ven z vlaku a spěchal za dívkou. ,,Halo, slečno!"
Dívka se na něj obrátila a on si všiml, jak je dívka krásná. Větřík si hrál s jejími černými vlasy a její oči se na něj tázavě dívaly. Okvětní lístky kvetoucích Sakur se jemně vznášely jako sníh.
,,Jo… tady." Zakoktal Koshiro a podával dívce její vizitku, kterou sebral ze země.
,,Ježiš, jsem vážně nemožná. Mockrát děkuji." Dívka se s vděkem poklonila.
,,Není za co."
Dívka pospíchala pryč. Koshiro se za ní chvíli díval a zdálo se mu, že je ta dívka něčím zvláštní. Měla tak smutný výraz a přitom laskavý pohled.

Konečně Koshiro dorazil do práce. Do té stereotypní nudné práce. Společně s ním zde pracovala jeho kolegyně Kaname Chidori, která právě vedla důležitou poradu ohledně chystající se svatební oslavě.
,,To je ode mě k příští svatební oslavě vše. Nemá-li nikdo žádné námitky, ráda bych schůzi ukončila." Prohlásil a Chidori na konci schůze.
,,Mám!" křikl jeden kolega.
,,Ano Odagiri?"
,,Tato oslava je vyhrazena pro klienty ve věku kolem třiceti let." Promluvil Odagiri. ,,Já však doufám, že jednoho dne bude umožněno získat členství i mládeži… a budou se konat večírky vyhrazené pro ženy náctileté…"
,,Končíme!" přerušila ho Chidori, které bylo naprosto jasné, kam oplzlé řeči jejího kolegy vedou. Potrpěl si na náctileté slečny. ,,Dobrá práce, pánové! Jde se na oběd!"
Všichni odešli ze zasedací místnosti, když se Chidori obrátila ke svému zaměstnanci.
,,Koshiro?"
,,Co?" otázal se otráveně.
,,Ty budeš dnes vzadu třídit kartotéku." Oznámila mu s chladnou tváří.
,,Proč?"
,,S takovou tváří… a s tím pachem… se nemůžeš před zákazníky ukázat." Zpražila ho Chidori pohledem.
Koshiro nebyl moc nadšený, ale co jiného mu zbývalo. K jeho smůle musel trávit čas v kartotéce s oplzlým Odagirim, který v jednom kuse mluvil o náctiletých slečinkách a hledal v kartotéce na nějakou kontakt.
,,Určitě tu musí být nějaká zájemkyně." Pravil Odagiri a prohlížel si záznamy zaregistrovaných dívek.
,,Myslíš?" obrátil se na něj Koshiro.
,,Zkušenost říká, že muži v mém věku se setkávají s náctiletými dívkami jedině protiprávně."
,,Zájemkyně o tebe?" ušklíbl se Koshiro.
,,Cožpak neexistuje žádná možnost, jak se seznámit se středoškolačkou?"
,,Jasně, ale teď bys měl pracovat." Odbyl ho Koshiro.

Konečně nastal podvečer a Koshiro mohl odejít domů. Opustil otravného kolegu a vrátil se domů za svým otcem.
,,Jsem doma." Prohodil ve dveřích, když tu ho hned na chodbě zarazily jakési krabice. Na vrcholku krabic ležel plyšový medvídek. Co to mělo znamenat? Komu ty krabice patřily?
Když si konečně sedl se svým otcem, sdělil mu, že se k nim bude stěhovat jeho mladší sestra Nanoka, na kterou Koshiro už za dobu svého života zapomněl. Bylo tomu již dávno, kdy ji viděl naposled. Byl vlastně ještě malý.
,,O tom jsi mi nic neřekl!" zlobil se Koshiro na svého otce.
,,Každopádně tu bude Nanoka bydlet od zítřka. Tak se připrav!" usmíval se jeho otec.
,,Tak najednou…" Koshiro z toho nebyl moc nadšený.
,,Chtěl jsem ti Nanoku ukázat. Nepamatuješ si na ni, viď?"
,,Jo, pamatuju… pamatuju, ale nevybavuju si, jak vypadá."
,,Teď je v prvním ročníku střední školy. Je jí 15 a je tak roztomilá!"
,,Dneska dojíždí každý zdaleka."
,,Může si tak zkrátit cestu ze dvou hodin na jednu! Je snad přirozené, že ji tu necháš bydlet, ne?"
,,Nemáš v plánu dát se dohromady s mámou jen proto, že tě nechala přítelkyně, že ne?" ujišťoval se Koshiro, kterému se celá tahle věc moc nezamlouvala.
,,To s tím nemá nic společného!" vykřikl otec, div mu nezaskočil čaj, co popíjel.
,,Nemá?"
,,Ne! Je to má dcera! Příbuzná! Tvá mladší sestra!"
Koshiro tento rozhovor vzdal. Pokud to tak jeho otec říká, tak to tak asi bude. Musel se smířit s tím, že jeho poklidný život s otcem brzy naruší sourozenec.

,,Při bezstarostném soužití s tátou občas zapomínám na jednu věc. Mám matku a sestru, která je o 12 let mladší." Pomyslel si Koshiro znepokojeně a přitom si prohlížel haldu krabic s medvídkem na chodbě. Až příliš si zvykl na život s otcem, že si ani nepřipouštěl, že má ještě další rodinu.

Na další den ráno byl Koshiro v práci bombardován svým kolegou Odagirim toužebnýma prosbami, když mu Koshiro pověděl o své sestře.
,,Prosím, seznam mě s ní!" žadonil Odagiri.
,,Na co sakra myslíš?" odstrčil ho chladně Koshiro.
,,Proč jsi přede mnou tajil takovou důležitou věc?!"
,,Nic jsem netajil. Prostě jsem na to zapomněl. Rodiče se rozvedli." Odbyl ho opět Koshiro a cpal se čínskými nudlemi. ,,S mámou, která si ji vzala do péče, jsem se několikrát sešel, ale svou sestru jsem nikdy neviděl."
,,Zákazník!" přerušila je náhle příchozí Chidori.
Koshiro se tedy znechuceně sebral a odcházel za klientem. Sešel do kantýny, kde na něj měla čekat klientka. Zas nějaká otrava.
,,Omlouvám se, že jsem Vás nechal čekat!" zvolal Koshiro, když tu si všiml, že oním klientem je jeho bývalá partnerka. Chvíli strnule stál a nevěděl, jak reagovat. Nakonec si přisedl k jejímu stolu a tvářil se profesionálně.
,,O jakého partnera máte zájem?"
,,Nezlob se." omlouvala se. ,,Omlouvám se, že jsem přišla, když pracuješ."
,,To je v pořádku. Stejně mám přestávku na oběd."
,,Přišla jsem si pro klíče od svého bytu. Napadlo mě, že to bude lepší během dne."
,,Počkej chvíli." Koshiro odešel pro klíče, ovšem jeho výraz moc veselý nebyl.
Jen co své bývalé přítelkyni předal klíče od bytu, odcházela pryč. Koshiro ji tedy vyprovodil ven a rozloučil se s ní. Pro něj tohle vše bylo u konce.
,,Opravdu mě necháváš jít tak snadno." Otočila se za ním ještě jeho bývalá přítelkyně. Koshiro se na ni nechápavě podíval. ,,Promiň. Ale… přešel jsi to tak lehce. Cítila jsem se jako… Ach, tak tohle je vše, co jsem pro něj znamenala. Koshiro, miloval jsi někdy někoho z celé hloubi svého srdce?"
Koshiro však mlčel. Nevěděl, co má odpovědět. Co vlastně od něj očekávala, že bude dělat? Brečet? Jistě, že ho ten rozchod bolel, ale nedokázal to dát asi tak najevo, jak by okolí očekávalo. Žena odešla. Ještě chvíli poté přemýšlel Koshiro nad jejími slovy.
,,Co jsem tedy měl dělat? Co mám říct ženě, která mi oznamuje, že má jiného muže? Co jsem měl dělat?" pomyslel si. Celý den rozmýšlel nad tím, jak to myslela. Miloval vůbec někoho z hloubi svého srdce? Koshiro byl zahloubán ve své mysli a nevěnoval pozornost ani své nadřízené Chidori.
,,V programu oslavy máme tři hlavní body, takže bychom mohli jídlo rozdělit a nechat ho přinést v daný čas. Dále, co se týče zvukového vybavení…" Popisovala Chidori plán jedné oslavy svýmu klientovi a Koshirovi, který nevnímal. Když sezení skončilo, klient se s nimi rozloučil a na důkaz díků jim podal dvě vstupenky do zábavního parku.
,,Tady, je to hned vedle." Podával jim vlídně vstupenky.
,,Ach, děkuji mnohokrát. Nemějte obavu, že bych to nenašla." Usmála se mile Chidori.
Po práci vzala Koshira do onoho zábavního parku, aby se projeli na horském kole a doufala, že snad Koshiro přijde na jiné myšlenky a bude trochu komunikativnější.
,,Krásná vyhlídka." Libovala si Chidori a dívala se na krásnou vyhlídku pod nimi.
,,Svobodného z takového místa trochu zabolí." Prohodil Koshiro.
,,Takže jste se rozešli?" otázala se Chidori a byla ráda, že Koshiro začal konečně mluvit.
,,Jo." Odvětil Koshiro chladně.
,,Bereš to tak klidně."
,,Právě to se jí na mně nelíbí."
Koshiro se opět odmlčel a přemýšlel. Co je tak špatného na tom, že to vzal tak, jak to je a nehroutí se z toho? Možná tomu opravdu nerozuměl. Od té chvíle už Koshiro ani Chidori nic neřekli. Když odcházeli domů, Chidori zalovila v kabelce a podávala Koshirovi obě vstupenky.
,,Na, vezmi si je."
,,Já je nepotřebuju." Namítal Koshiro.
,,Proč nezkusíš pozvat tu dívku, se kterou ses rozešel? Třeba se zase dáte dohromady."
,,Kdo se, sakra, chce dávat dohromady…" zabručel Koshiro, když tu se zastavil a zahleděl se k chodníku. V tu chvíli se zvedl vítr a v poletujících okvětních lístcích Sakury spatřil tu milou černovlasou dívenku, kterou včera potkal ve vlaku.
,,Ach, dobrý den!" pozdravila ihned vlídně dívenka, když spatřila Koshira. Ten však jen tiše zíral a nenacházel správných slov. ,,Vzpomínáte si na mě? Včera ráno." zeptala se ho dívka, když viděla Koshirův výraz.
,,Jo, vzpomínám si! Vzpomínám si na Vás." vyhrkl ze sebe konečně Koshiro.
,,Ach, to jsem ráda." Usmála se dívenka.
,,Ty bídáku! Zvát na rande středoškolačky?" špitla mu do ucha Chidori, která procházela okolo něj a šibalsky se usmívala.
,,To není rande!" obořil se Koshiro.
,,Díky za včerejšek. A omlouvám se, že ruším Vaši schůzku." Pravila dívenka a chystala se odejít.
,,Tak to není!" křikl Koshiro s rudou tváří. ,,Hej!"
,,Ano?" dívka se otočila ke Koshirovi, který spěchal za ní.
,,Na." Koshiro nervózně vtiskl lístky do zábavního parku dívce do ruky a sklopil obličej, aby nebylo vidět, že je celý červený. ,,Vezmi si je prosím."
,,Blbče." Plácla se tiše do čela Chidori a jen zavrtěla hlavou.
Dívenka se však mile usmála a měla z lístků velkou radost. A Koshiro byl rád, že přijde třeba na jiné myšlenky, když lunapark navštíví s takovou milou dívkou.
,,To jsem ráda. Měla jsem se s někým sejít, ale přišla jsem moc brzy, takže jsem potřebovala zabít čas." Pravila dívenka Koshirovi cestou do zábavního parku.
,,S někým sejít?" vyzvídal Koshiro.
,,Ano. Se svým tátou." Odpověděla dívka. ,,Hej, na čem byste se chtěl projet?"
Tak když už tu tedy je, měl by vybrat něco pořádného, ať si ten den užije. Skočili tedy hned na horskou dráhu. Ačkoliv se dívce atrakce líbila, Koshirovi bylo značně nevolnou. Byl rád, když dojeli a mohl se opřít o zábradlí.
,,Jste v pořádku?" hladila ho dívenka po zádech. Koshiro měl zabořený obličej do zábradlí. Tak to se před dívkou moc nevyznamenal. Ale nedalo mu to a snažil se, si ten den prostě užít. Bohužel ani jiné atrakce nebyly o moc lepší a z každé mu bylo šoufl.
,,Co to, k sakru, dělám?" pomyslel si Koshiro, když se vracel z toalet. Udělalo se mu už trochu lépe a tak koupil jednu kávu pro sebe a jednu zmrzlinu pro dívku. No co, aspoň se tu nenudí. Dívenka seděla na lavičce, ale když k ní Koshiro mířil se zmrzlinou, zdála se mu smutná.
,,Na." Podával ji zmrzlinu.
,,Jé! Děkuji moc." Rozzářila se nadšeně dívka.
,,Omlouvám se." pravil Koshiro a posadil se vedle ní. ,,Musí to být se mnou nuda."
,,Ale kdepak."
,,Máš přítele?" zeptal se zvědavě Koshiro.
,,Zrovna jsem se s ním rozešla." Zesmutněla dívka. Koshiro nevěděl, co má na to říct. Měl by ji utěšit? Oba dva se však odmlčeli. Když spořádali zmrzlinu a kávu, vydali se ještě na horské kolo.
,,Jé! To je nádhera!" jásala dívka, když se octli nad krásnou vyhlídkou. Pak však její oči opět zesmutněly. ,,Tohle… To jsem dostala na konci základní školy. Od člověka, kterého jsem měla ráda." Pravila a ukazovala Koshirovi malý knoflík v dlani. ,,V Japonsku je tradicí, že hoch dá po dokončení studia druhý knoflík ze své školní uniformy dívce, která se mu líbí. Líbil se mi už v prvním ročníku. Ne že by byl vážně hezky nebo tak něco, ale opravdu jsem ho měla ráda. Sebrala jsem všechnu odvahu a řekla mu to, ale… řekl mi, že chodí s jednou mladší dívkou ze školy. Vůbec jsem to netušila. Kdyby se to okno dalo otevřít, mohla bych ho odsud vyhodit. Škoda." Dívka sevřela knoflík v dlani a přála si ho zahodit. Koshiro cítil, jakoby naprosto věděl, jak se dívka cítí. Vlastně, prožíval něco podobného, jen si to možná nechtěl připustit.

,,Neříkej, že ho zahodíš. Máš ho pořád ráda, ne? Tak neříkej, že ho zahodíš." pravil Koshiro.
,,Ale… Musím na něj zapomenout. Už někoho má. Chodíme každý do jiné školy a nejspíš ho už nikdy neuvidím. Tak proč? Proč říkáte takové věci?"
,,Jsi vážně upřímná. Tak jak…? Jak to udělat, aby se člověk do někoho takhle upřímně zamiloval?" Koshiro si s tíhou u srdce opět vzpomněl na poslední slova jeho bývalé přítelkyně. Asi měla pravdu, nikdy nikoho od srdce nemiloval. ,,Mě… Taky mě zrovna nechala přítelkyně. Ale je to úplně jiné než u tebe. Moje city k ní úplně ochladly… a teď opravdu nevím, jestli jsem ji někdy skutečně miloval. Ale, právě proto… by sis rozhodně měla vážit toho, co cítíš." Koshirovi se do očí draly slzy. ,,Proč? Proč já…?" Dívenka pohladila Koshira něžně po vlasech. Jen se tak nechat unášet větrem a nechat city plynout. Koshiro si utřel slzy a zadíval se z okénka.


,,Byla jsem opravdu překvapená. Že kvetou Sakury." Pravila náhle dívka s úsměvem a dívala se dolů. ,,Od chvíle, kdy mě odmítl, jsem koukala jen do země, takže jsem si květů nevšimla. Všimla jsem si jich teprve tehdy, když jste na mě tam na nádraží zavolal. Vážně mě to překvapilo! Okvětní lístky se snášely jako sníh… a na chvíli jsem zapomněla, kde jsem."
Koshiro si jasně vzpomínal na její rozzářené oči tam na nádraží. Kdo by to byl pomyslel, že i tato mladá dívenka prožívá bolest.
,,To jsme na tom stejně." Pomyslel si Koshiro. ,,Kde jsem…? Kde jsem celou dobu byl? Dá se nějak omluvit, že jsem tady?"
Celou cestou zpět oba mlčeli. Hodně přemýšleli a Koshiro se zamýšlel nad tím, co vlastně cítí. Rozhovor s dívkou mu pomohl otevřít oči. Byl již čas se rozloučit. Stmívalo se a Sakury krásně voněly.
,,Děkuji mnohokrát." Poděkovala dívenka.
,,Nápodobně." Na chvíli se Koshiro zamyslel a dlouze si dívku prohlížel. ,,Umm… Ale nic. No, musím…" Koshiro se odvrátil a odcházel pryč.
,,Hej!" ozval se v zádech čísi známý křik, který radostně volal. Koshiro se otočil a spatřil svého otce, který radostně mával. ,,Promiň, že jsem tě nechal čekat!"
,,Otče!" křikla dívka s Koshirem zároveň.
,,Cože!?" ulekl se Koshiro.
,,Ale, ty jsi tady taky, Koshiro?" přiběhl k němu otec. ,,To je doba, co jste byli naposledy spolu. Poznali jste se, hned jak jste se potkali?"
Koshiro i dívka na sebe nevěřícně hleděli s pusou dokořán a nenacházeli správných slov.
,,Hej, co je s vámi dvěma? Pojďme!" usmíval se na ně otec. ,,Co si dáme k večeři? Nanoko, co bys chtěla?"
,,Počkej… Tati…" zakoktala se dívka, která byla stále ještě v šoku. Otec už ale pelášil k domovu. ,,Bráško?" dívka na něj celá v rozpacích pohlédla.
V tu chvíli si to Koshiro uvědomil. Měl vlastně mladší sestru. Ano, Nanoka, která se k nim měla stěhovat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama