Vánek lásky (Koi Kaze) 3. díl

3. července 2014 v 1:05 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Něžný vánek

Byla hluboká noc a Koshiro se neklidně převaloval v posteli. Měl hlavu stále plnou myšlenek a ať dělal co dělal, nemohl usnout.
,,Nemůžu spát." Zavrčel Koshiro, zahleděl se na strop a snažil se myslet na něco, co ho uspí. Bohužel před očima viděl stále svou sestru Nanoku. Nevrle se překulil na břicho a zavrčel do polštáře. ,,Proč na ni musím pořád myslet?" Pořád však viděl tu její vlídnou tvář, když ho tenkrát v zábavním parku konejšila, když se cítil mizerně. ,,Teď, když o tom přemýšlím… Když jsem byl opravdu malý, občas jsem v noci nemohl usnout. V takových chvílích mě máma konejšila a hladila po hlavě." Na chvíli zavřel oči a vzpomínal na hřejivý dotek své matky, která ho vždy hladila po vlasech. Pak vstal z postele, rozsvítil a začal cosi hledat na dně skříně v hromadě krabicích.
,,To je zvláštní. Určitě tady někde byl." Pak vytáhl z jedné krabice starého plyšového medvídka. Když se však chtěl narovnat, praštil se do hlavy o stůl. ,,Au!" zaúpěl bolestí a držel se za hlavu. ,,Ano. Když jsem byl malý, bez něj…" Koshiro se zahleděl na svého medvídka a vzpomněl si na své dětství. Když ho u sebe neměl, moc plakal. ,,Kdybych jí něco daroval, jako tenkrát máma mně, možná by tyhle moje pocity zmizely. Možná jsem dítě já. Nebo je dětská její nevinnost?"
Koshiro měl svého medvídka velice rád. Darovala mu ho maminka, když byl malý. Možná, že by byl dobrý nápad ho darovat Nanoce. Třeba by se tak zbavil těch podivných nepříjemných pocitů. Možná by na ni přestal myslet. Ale jakákoliv vzpomínka na ni, ho rozrušovala. Když se ho tak jemně držela, když ji vezl na kole, cítil se podivně. Příjemně a zároveň nervózně.

Hned druhý den ráno medvídka pořádně umyl v mydlinkové vodě, aby nevypadal tak špinavě, a dal ho uschnout na šňůru v okně svého pokoje. Zatímco medvídek na okně schnul, lehl si Koshiro do postele a četl si knížku. Velice brzy však usnul a vzbudil ho až hlasitý jásot jeho sestry, která vtrhla do jeho pokoje.
,,Co chceš?!" Koshiro byl vytržen ze spánku.
,,To je roztomilý!" křičela Nanoka a ihned sundávala medvídka ze šňůry. ,,Je tvůj, bráško?"
,,Příště ke mně takhle nevtrhávej!" obořil se na ni Koshiro.
,,To bych nečekala! Ty opatruješ takového roztomilého medvídka?"
,,No, ne že bych ho zrovna opatroval."
,,Ale ano! Vypral jsi ho a vyčistil, viď?" Nanoka k sobě medvídka láskyplně tiskla.
,,Ne, to jsem… to ne…" Koshiro se zakoktal.
,,Ale sušit ho takhle! Chudák malá." Ušklíbla se na něj Nanoka.
,,Jestli ho chceš, dám ti ho." Řekl Koshiro a pak si šel uklidit vyprané složené prádlo, které mu donesla Nanoka.
,,Ale…" Nanoka na něj nevěřícně hleděla. Opravdu jí toho medvídka jen tak dá?
,,Máma mi ho ušila, když jsem byl malý. Takže je logické, že ho dostaneš ty, ne? Vezmi si ho." mumlal Koshiro, aby poukázal na to, že darovat rodinného medvídka není divný.
,,Počkej chvilku!" usmála se Nanoka a odběhla. Za chvíli se vrátila a nesla druhého medvídka. ,,Na! Tenhle je můj. Také mi ho ušila máma. Vezmi si ho. Já si nechám tohohle, ty se postarej o toho, bráško."
Koshiro si od Nanoky vzal roztomilého medvídka s červenou mašlí. Byl trošku v rozpacích.
,,Já ho nechci." Odmítal Koshiro.
,,Ani nápad! Postarej se o něj!" naléhala Nanoka.
Koshiro ho tedy přitiskl k sobě a šťouchl mu zaťatou pěstí do tváře.
,,Netýrej ho!" Nanoka mu sebrala medvídka a posadila mu ho na postel. Pak odběhla do svého pokoje. Koshiro se zahleděl na malého medvídka a pak si povzdechl.
,,Vážně je to dítě, nejspíš." Pomyslel si s úsměvem. Ovšem když se vypravoval do práce a spatřil na terase viset na šňůře spodní prádlo své sestry, docházelo mu, že už dítě není. Rád by si myslel, že je. Jenže, to už byla mladá žena. O to více byl nervózní.

Když Koshiro odešel do práce, Nanoka se vypravila do školy. Zrovna se blížila hodina pin pongu, když do šatny dorazila opožděně její kamarádka Futaba.
,,Ty jsi přišla až na třetí hodinu?" podívala se na svou kamarádku tázavě Nanoka.
,,Když jsem se probudila, dobré ráno už dávno skončilo." Vysvětlovala Futaba. ,,Nejdřív jsem si říkala, že přijdu až odpoledne."
,,Měla jsi prostě zůstat doma." Pravila Tamaki.
,,Ale abys věděla, vyplatilo se mi, že jsem měla zpoždění!" usmála se Futaba.
Nanoka i Tamaki se na ni zvědavě dívaly. Zajímalo je, co má pro ně za historku. Při hodině pin pongu si dívky sedly společně a Futaba jim začala vyprávět.
,,Ve vlaku jsem viděla opravdu krásného kluka!"
,,Jak vypadal?" vyzvídala Nanoka.
,,Byl vysoký, měl světlou pleť, opravdu krásné vlasy a opravdu dlouhé řasy. Nejspíš taky nějaký středoškolák! Měl na sobě školní uniformu!"
,,V tuhle dobu?" podivila se Tamaki.
,,Jo! To je pointa!" pokračovala Futaba.
,,Pointa?" otázala se Nanoka napjatě.
,,Jela jsem pozdě, ale on byl ve stejném vlaku. V tomtéž vlaku v tutéž dobu! Nemyslíte, že je to osud?"
,,Jo, nejspíš je!" souhlasila Nanoka nadšeně.
,,Viď? Mám pocit, že to bude pořádně romantické!" radovala se Futaba a její oči za brýlemi zářily jako hvězdy.
,,Romantické?" podivila se Tamaki a zdálo se, že jí ta historka moc nenadchla.
Zazněla píšťala a dívky se přesunuly z lavičky k pin pongovému stolu.
,,Kdo prohraje, zve ostatní!" zvolala Futaba a chopila se pálky.
,,To beru, protože já vyhraju." Souhlasila Tamaki.
Tu se však Nanoka zastavila. Pocítila náhlou nevolnost a bolest v břiše.
,,Nanoko?" obrátila se na ní Futaba, která si všimla, že je s ní něco v nepořádku. Nanoka se držela za břicho a byla celá bílá. Její kamarádka hned pochopila, co se děje. Zdálo se, že Nanoka dostala první měsíčky. Odvedla ji tedy na toalety, aby ji pomohla.
,,Bylo to ono?" otázala se Futaba, když Nanoka vyšla z toalety.
,,Jo. Díky! Zachránila jsi i život." poděkovala vlídně Nanoka.
,,Jsi v pořádku? Nevypadáš moc dobře." vyptávala se starostlivě kamarádka, když viděla Nanočinu bílou tvář.
,,Jde to." Uklidnila ji Nanoka, ale pravdou bylo, že se necítila vůbec dobře. Byla z toho trochu v šoku. Doteď jí nedocházelo, že už je vlastně dospělá.

Koshiro se zatím v práci pral s papírováním, když tu se na něj podívala tázavě jeho nadřízená Chidori, která právě pohlédla na rozpis služeb.
,,Koshiro, ty si taky bereš zítra volno?" otázala se ho trochu znepokojeně.
,,Jo, to je náhradní volno za minulý týden." Pravil.
,,Není zítra schůzka kvůli svatbě pana Wakani?" přemýšlela Chidori.
,,Že by byla?" znepokojil se Koshiro. To by znamenalo, že tu někdo musí být.
Chidori nahlédla do papírů. ,,To se ví, že je!"
,,Zatraceně, úplně jsem na to zapomněl. Přijdu po obědě."
,,To je v pohodě. To volno si klidně vezmi. Půjdu tam místo tebe." Řekla nakonec Chidori ochotně.
,,To není v pohodě! Je nesmírně stydlivý před cizími lidmi, ne? Aby nebyl nervózní, musíme začít tady v zasedací místnosti, potom se přesunout do kavárny, pak do evropské restaurace…"
,,Nemohu nechat tak důležitou práci na někom, kdo je pořád mimo." Přerušila ho Chidori. Koshiro na ni koukal zaskočeně, ale asi měla pravdu. ,,Vidíš, už zase ses zasnil. Zítra si každopádně odpočiň!"
,,Jo." Souhlasil nakonec Koshiro s kyselým výrazem.
Zdálo se, že jeho nadřízená ho měla prokouknutého až na kost.

Bylo konečně odpoledne a Nanoka se se svou kamarádkou Futabou vracela domů ze školy. Kráčely společně ulicí a povídaly si o dnešní historce Futaby.
,,Ten hezký kluk, o kterém jsi před tím mluvila, na jakou školu chodí?" vyptávala se Nanoka.
,,To bych ráda zjistila. Takovou uniformu jsem nikdy neviděla." Vyprávěla Futaba. ,,Možná je z té chlapecké školy, kterou založili loni."
,,Ale pokud jel stejným vlakem jako ty, mohla bys ho potkat znovu, ne? Také bych ráda viděla, jak vypadá!"
Tu však Futaba uchopila Nanoku za ruku a kamsi se rozeběhla. Vláčela Nanoku za sebou a měla naspěch.
,,Co je? Co se děje?" vyptávala se Nanoka překvapeně.
Futaba běžela až k nedalekému parku, kde se schovala za strom. Kousek opodál stál onen krásný kluk. Byl to opravdu pohledný mladík.
,,Co mám dělat?" zaúpěla Futaba a její srdce plesalo.
,,Tenhleten blondýn?" zadívala se na něj Nanoka. Měl vskutku krásné vlasy.
,,Pane Bože! Mám věřit v osud?" panikařila Futaba.
,,Takže to je ten kluk z rána?"
,,Myslíš, že je hezký? Co mám dělat?" Oči Futaby se opět rozzářily jako hvězdy.
,,Počkej chvilku! Chci si ho lépe prohlédnout!"
Obě dívky nenápadně vykukovaly za stromem a důkladně si toho krásného hocha prohlížely. Když v tom se k němu blížila nějaká holka. Byla to Tamaki. Ach, takže ten hezký kluk tu na ni čekal. Z dálky pozorovaly, jak se něčemu smějí a pak si daly pusu. Vzali se za ruce a odcházeli pryč. Obě dívky zíraly s pusou dokořán a vykulenýma očima. Takže ten hezký kluk je přítel Tamaki! Futaba cítila, jak se jí do očí derou slzy. Žádný osud.
,,Nanoko. Viděla jsi to?!" rozkřikla se Futaba. ,,To by Tamaki, viď? Líbal se s Tamaki, viď?!"
,,Jo." Špitla Nanoka.
,,Ta potvora! Říkala, že ji to nezajímá! Zítra to z ní všechno vymáčknu!" rozčilovala se Futaba.

Bylo již pozdě odpoledne. Nanoka byla ráda, že je doma, stále ji ještě nebylo moc dobře. Zrovna si v kuchyni zapíjela prášek na bolesti břicha, když přišel domů Koshiro.
,,Ahoj. Jsi tu brzy." Pravila Nanoka, když spatřila svého bratra ve dveřích.
,,Co se děje?" ptal se Koshiro starostlivě, když spatřil jak Nanoka zapíjí prášky. ,,Co to je za léky?"
,,Tyhle? Nic zvláštního. Jen něco proti bolesti." Nanoka tiskla prášky za zády. Bylo ji trochu trapně a nechtěla před bratrem přiznávat, že to dostala a bolí ji břicho. ,,Půjdu si lehnout k sobě do pokoje."
Nanoka se pomalu odebrala do svého pokoje, aby si odpočinula. Opravdu jí nebylo moc dobře.
U večeře dělal otci společnost jen Koshiro. Ovšem otec si o svou dceru dělal starosti.
,,Hej, je Nanoka v pořádku?" skuhral otec.
,,Asi včera ponocovala nebo tak něco." Odbil ho Koshiro.
,,Nanoko." Vzlykal otec, ale Koshiro si snažil jeho paranoidních výstupů nevšímat.
Po večeři se Koshiro odebral do pokoje pro ručník, aby se šel vysprchovat. Nedalo mu to a přistoupil ke dveřím pokoje Nanoky. Chystal se zaklepat, ale pak si to rozmyslel. Dělá si o ni trochu starosti, ale asi by neměl být vlezlý. Odešel tedy pryč. Po sprše si ještě pustil televizi a díval se. Tu však zaslechl kroky. Ohlédl se a spatřil ve dveřích Nanoku bledou jako stěna. Už se chystal vstát, aby se ji zeptal jestli je v pořádku a pomohl jí. Ale… to by vypadalo moc divně. Odvrátil se tedy od ní, nasadil chladný výraz a zeptal se jí: ,,Nemáš hlad?"
Nanoka tiše odešla do chodby a začala se obouvat.
,,Kam jdeš v tuhle hodinu?" vyzvídal Koshiro s přísným hlasem.
,,Projít se." odvětila tiše.
,,Cože? Vždyť ti není dobře, ne?"
,,Mám jen ošklivé menstruační bolesti." Řekla Nanoka a pohlédla na svého bratra s bolestným výrazem.
Koshiro trochu zčervenal. Tak je to, proto si brala ty prášky na bolest. Ale bude lepší, když v tuhle hodinu půjde raději s ní. Byl krásný horký večer a Koshiro svou sestru doprovázel na malé léčebné procházce.
,,Poprvé za tři měsíce? Je to v pořádku?" vyptával se Koshiro.
,,Doktor říkal, že v mém věku je to běžné." Uklidňovala ho Nanoka. ,,Omlouvám se, že jsem ti dělala starosti, i když nejsem nemocná."
,,To je v pořádku." Odvětil Koshiro, jako by mu to bylo jedno. ,,Chceš se cestou zpátky stavit pro tampóny?" Pak si ale všiml, že Nanoka na ním nejde. Otočil se a spatřil Nanoku dřepět na zemi. ,,Jsi v pořádku? Nepřepínej se!" volal Koshiro starostlivě a pospíchal k ní.
,,Bráško, děláš z komára velblouda." Špitla Nanoka. V hloubi srdci byla však ráda, že o ni má starost. I když se to snažil nedávat najevo. ,,Jsem v pohodě." Řekla, vstala ze země a chytla Koshira za ruku. V tu chvíli pocítila, že jeho tváře rudnou. Její ruka byla tak hřejivá. Jemně jí ruku stiskl a Nanoka se ho pevně držela. I když se Koshiro snažil tvářit drsně, věděla, že je rád.
,,Dneska jsem viděla kamarádku, jak se líbá s hochem." Pravila náhle Nanoka. ,,Zajímalo by mě, zda někoho někdy políbím."
Koshiro jen mlčel. Byl trochu na rozpacích a netušil, co své sestře na tohle říct. Nicméně, i když si to nechtěl přiznat, právě teď v tuto chvíli mu bylo hezky.

Druhý den ráno se Nanoka konečně dočkala ve škole očekávané hrozby své kamarádka Futaby, která se dnes chystala vyříkat si to s Tamaki.
,,Teď mi vysvětlíš vše ohledně včerejška!" křikla Futaba na Tamaki ve třídě na hodině šití.
,,Nemám co vysvětlovat." Hájila se Tamaki.
,,Kde jsi ho poznala?"
,,Na základce v prvním ročníku. Chodili jsme na stejný přípravný kurz." Odpověděla otráveně Tamaki.
..Přípravný kurz? To teda slyším prvně." podivila se Futaba.
,,Au!" vyjekla náhle Nanoka, která se nepozorností píchla jehlou do prstu. Olízla si krev z prstu a na chvíli se zamyslela nad včerejším večerem.
,,Včera v noci jsem řekla něco divného." Pomyslela si. ,,Bráška je zřejmě na líbání zvyklý. Je dospělý. Kdy asi budu dospělá já?"
Nanoka měla plnou hlavu otázek. Svěřovala se svému bratrovi a přitom si před ním přišla tak nezkušená a nedospělá. Pozná taky někdy i ona nějakou lásku?
,,Copak nikde poblíž nečeká velká láska?" vzdychla si Futaba, když stála s Nanokou na školní chodbě.
,,Cože?" pohlédla na ni Nanoka.
,,Jsme divná?" ptala se Futaba nejistě.
,,Ani ne." Usmála se na ni Nanoka.
,,Když jsi zamilovaná, i z nudných věcí ti srdce poskočí! To je na tom to nejlepší!"
Ve skutečnosti to Nanoka cítila stejně. Její kamarádka nejspíš nebyla jediná, kdo začínal přemýšlet nad tím, jaké je to se s někým líbat. Jaké je to mít lásku.

Odpoledne se však pokazilo a dalo se do deště. Koshiro, který měl dnes volno, si doma četl knížku, když mu burácející déšť připomněl, že měl sebrat prádlo.
,,Kruci!" vykřikl a rychle pospíchal na terasu posbírat prádlo. Bohužel i Nanoky spodní prádlo. Otráveně popadl prádlo a nesl ho do koupelny. Pak ho napadlo, že by možná mohl zahnat nudu a jít třeba Nanoce naproti s deštníkem. ,,Hmm, brzy to přestane." Řekl nakonec a myšlenky na procházku v dešti se vzdal. Ale co kdyby přeci jen neměla deštník….
Nanoka akorát vystupovala z vlaku a pohlédla na nebe.
,,Ale ne, je to ještě horší." Pravila, když spatřila, že se počasí ještě zhoršilo. Vytahovala si z brašny deštník, když tu si všimla osoby čekající na rohu nádraží. Byl to Koshiro.
,,Bráško." Pravila, ale Koshiro ji neslyšel. Pak si všimla, že drží deštník. Nejspíš ji přišel naproti s deštníkem, aby nezmokla. Mohli by pod tím deštníkem jít spolu. Rychle schovala svůj deštník zpět do brašny a mířila ke Koshirovi.
,,Bráško! Ahoj. Přišel jsi mě vyzvednout?"
,,Ani náhodou." Zabručel hrdě Koshiro. ,,Byl jsem na cestě do obchodu, protože mi došel tabák." Nanoka se na něj však usmívala a tu malou lež mu ani trochu nevěřila. ,,No vážně! Vzal jsem si jen jeden deštník!" přesvědčoval ji marně Koshiro.
,,Já vím." Usmála se Nanoka. I ona trochu lhala, když dělala, že svůj deštník nemá. O to příjemnější byla procházka domů, když spolu mohli kráčet pod jedním deštníkem.
,,Je ti dobře? To bolení břicha." otázal se jí Koshiro cestou.
Nnaoka nic neříkala. Líbezně se na Koshira usmívala a měla radost, že se o ni tak stará.
,,Čemu se směješ?"
,,Ničemu." Odvětila Nanoka ale pořád se usmívala. Koshiro byl opravdu rozkošný, když se snažil hrát na drsňáka.
,,Co tím myslíš? Jsi prdlá."
Nanoka se usmívala celou cestu až domů. Oběma dvěma bylo příjemně, ačkoliv si to Koshiro nechtěl připustit. Měl o ni starost. A Nanoka byla ráda, že se o ni zajímá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama