Vánek lásky (Koi Kaze) 7. díl

17. července 2014 v 1:17 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
První bouře

Podzimní ráno bylo jako vystřižené z pohádky. Lehký vánek si pohrával s opadajícím listím stromů a vzduch byl krásně čistý. Nanoka zrovna kráčela do školy a přemýšlela nad chvílí ve vlaku, kdy ji Koshiro doprovázel a ochraňoval v těsné blízkosti.
,,Proč?" přemýšlela Nanoka v duchu. ,,Proč se i tak rozpálily tváře? Proč se mi srdce tak překotně rozbušilo? Tvář mi hoří. Zvláštní." Vskutku byly její tváře jak ožehnuté plamenem. Ten pocit, kdy se k ní Koshiro tiskl ve vlaku a jí se rozechvěla kolena, byl zvláštní.Tak intenzivní. Ještě na malou chvíli by si přála to cítit. Den ve škole se vlekl a Nanoka myslela stále jen na tu cestu vlakem. Ve škole zrovna měli další přípravy na podzimní festival.

,,To je k vzteku! Kluci ze čtvrté třídy kašlou na přípravy na festival a hodnotí krásu dívek z prváku! Než začnou mluvit, měli by se nejdřív podívat do zrcadla." rozčilovala se Futaba, když spolu s Nanokou a Tamaki zdobily uvítací tabuli.
,,To by mohla být zábava!" usmála se Tamaki. ,,Taky bychom měly kluky zhodnotit, co říkáš Nanoko? Nanoko!" v tu chvíli se Nanoka vytrhla ze svého snění. ,,Co jsi tak mimo? Kterého kluka bys dala na první místo?"
,,Já kluky z ostatních tříd příliš neznám." Zčervenala Nanoka.
,,Co takhle Mijauchi?" navrhla Futaba. ,,Slyšela jsem, že jsi s ním onehdá šla domů! Kdy jste se tak sblížili?"
,,Jo, kdy?" vyzvídala i Tamaki.
,,Tak to není!" vykřikla Nanoka a zčervenala ještě víc. ,,Tenkrát jsme se tu zdrželi kvůli práci studentské rady!"
,,Čím víc se bráníš, tím je to podezřelejší." Usmála se na ni Tamaki.
,,Vážně nic nebylo!" přesvědčovala je stále Nanoka. V tu chvíli si vyděšeně všimla, že právě Mijauchi stojí mezi dveřmi a pozoruje je. Nanoka s úlekem upustila uvítací tabuli. Mijauchi se však jen usmíval, nebyl nijak na rozpacích. Přišel pomoct Nanoce s věcmi na festival.
,,Omlouvám se." pravila Nanoka Mijauchimu, když kráčeli spolu školou a nesli věci. ,,Musí to pro tebe být nepříjemné. Všichni… všichni si jen dělají legraci."
,,To nic. Vážně mi to nevadí." Ujistil ji Mijauchi. Po chvíli ticha se Mijauchi zastavil. ,,Hele… přečetla by sis tenhle dopis? Je to něco jako milostný dopis." Vytáhl z kapsy upraveně vypadající obálku a podal ji Nanoce.
,,Ale… Teprve nedávno jsme spolu mluvili poprvé… Je to tak náhle." Vytřeštila na něj oči Nanoka a celá zrudla.
,,Není ode mě." Uklidnil ji Mijauchi. ,,Je od kluka z mé třídy. Jmenuje se Asano."
,,Ach… Takhle… Ach." Nanoka se rozpačitě dívala na obálku. ,,Ale to neznamená, že tě nemám ráda, Mijauchi. Jak bych to… umm…"
,,Tak se na to prosím mrkni."
Když Mijauchi odešel, Nanoka si ihne otevřela obálku a přečetla si milostné psaní od Asana. Ukázala dopis také svým kamarádkam a přesně jak čekala, ty se šly ihned na školní chodbu nenápadně podívat, jak ten Asano vůbec vypadá.
,,No, nevypadá vůbec špatně." Pravila Tamaki, vykukujíc zpoza rohu.
,,Je hezký, i když má docela obyčejný obličej." Souhlasila Futaba. ,,Hej Nanoko, pojď sem taky!"
,,No tak, přestaňme ho špehovat." Špitla Nanoka nervózně.
,,Řečičky. Ve skutečnosti tě to zajímá, viď?" koukla na ni Futaba s úsměvem. Tu si jí však Asano všiml. Nanoka celá zčervenala a ihned zase zapadla za roh. ,,Proč si s ním nejdeš popovídat?" vybízela ji Futaba.
,,Možná si se mnou jen zahrává." Dedukovala Nanoka.
,,Jsem si jistá, že ne." Vyvrátila jí to Futaba.
,,Promiňte." Ozval se náhle hlas. Všechny tři dívky se s úlekem ohlédly a spatřili Asana, který se k nim potichu přikradl. Dívky s hlasitým výkřikem utekly pryč. Asano zůstal jen nechápavě stát a s vykulenýma očima hledět za mizejícími dívkami.
,,Proč jsi utekla? Mohla sis s ním promluvit!" zlobila se na ni Futaba, když zmizely z Asanova dohledu. ,,Ale není všem dnům konec. Na festival se půjdeš podívat s ním, viď? Zkus si s ním promluvit a uvidíš, jestli s ním budeš chtít zůstat i potom."
,,Ale… ale co… se dělá, když si s někým ,vyjdeš'?" zeptala se rozpačitě Nanoka.
,,No, je celá hromada možností! Jako jít spolu domů, podívat se k sobě domů nebo se procházet parkem." Vysvětlovala usměvavě Futaba.
,,Parkem?" špitla Nanoka a vzpomněla si na den, kdy v parku šmírovali Tamaki s jejím klukem. Tehdy si spolu dávali pusu. Takže v parku by si měla s klukem dát třeba také pusu? Nanoka při té představě opět zčervenala jako rajče.
,,Když budeš mít kluka, možná vyrosteš ze svého bratrského komplexu." Řekla Tamaki.
,,Nemám žádný bratrský komplex!" zlobila se Nanoka.

Celý den nad tím Nanoka přemýšlela. Vůbec si nevěděla rady. Co má udělat? Kluk, kterého nezná ji vyznal lásku. Jak se má teď zachovat? Potřebovala by si o tom promluvit i s někým jiným, než se svými táhlými kamarádkami. Večer se doma rozhodla, že si o tom zkusí popovídat se svým bráškou. Poslušně tedy zaklepala na jeho dveře pokoje a když ji otevřel, posadila se na jeho postel a přemýšlela, jak začít.
,,Co se děje?" zeptal se po chvilce Koshiro a típl svou cigaretu do popelníku.
,,Umm… Co se týče zítřejšího kulturního festivalu…" začala pomalu Nanoka. ,,Nebude mi vadit, když také přijdeš, bráško."
,,Promiň, musím do práce." Odvětil Koshiro a posadil se vedle Nanoky na postel. ,,O co jde? Vypadáš sklesle."
,,Ale vůbec ne. Bráško, nebudeš se zlobit?" Nanoka podala Koshirovi milostný dopis od Asana a celá nervózní sledovala jeho reakci. Koshiro se zaujetím četl. ,,Nevypadá jako darebák, ale ten dopis vypadá tak bezstarostně. Napadlo mě, že si ze mě možná pouze dělá legraci. S chlapcem, se kterým jsem se nikdy před tím nebavila, bych neměla chodit ven, viď? Opravdu ho moc dobře neznám." Pravila Nanoka, ale Koshirovo mlčení ji uvádělo do rozpaků.
,,On si teda myslí, že bys to s ním měla zkusit." Řekl konečně Koshiro, když zavřel dopis.
,,Futaba říkala totéž."
,,Takové dopisy už mi neukazuj. Může se zdát, že to jen zkouší, ale stejně tak to může myslet naprosto vážně. Myslíš, že bys takový osobní dopis měla jen tak ukazovat někomu dalšímu?"
,,Jen jsem si o tom chtěla s někým popovídat, protože nevím, co mám dělat!"
,,Tak jestli nevypadá jako mizera, zkus si s ním jednou vyjít. A pokud ti přijde, že vám to spolu bude klapat, dejte se dohromady. Možná vám to vyjde."
,,Je to správné?" ptala se Nanoka zaskočeně.
,,Neptej se mě na takové věci."
,,Ale… když mě Mijauchi tenkrát doprovodil domů, velmi ses rozčílil."
,,Za to se omlouvám. Už s tebou nebudu jednat jako s dítětem. Dělej si, co chceš."
,,Aha. Asi máš pravdu. Je to můj problém. Měla bych se rozhodnout sama. Děkuji, že jsi mě vyslechl."
Nanoka odešla sklesle z Koshirova pokoje. Byla překvapená Koshirovou klidnou odpovědí. Vlastně ji ani nečekala. A snad ani… nechtěla čekat. Možná si tak trochu přála, aby jí to Koshiro zakázal a řekl, že na ten festival půjde s ní. Možná bylo lepší, když se na ni tenkrát zlobil. Vypadalo to, že mu na ní záleží.

Konečně nastal den dlouho očekávaný den podzimního festivalu. Nanoce stále vrtalo hlavou, proč se o ni najednou Koshiro nestará. Udělá to, co jí všichni radili. Vzala milostný dopis a vydala se radostnou festivalovou ulicí za Asanem.
,,Navíc… bráškovi do toho nic není." Pomyslela si v duchu Nanoka. Na nebi radostně práskaly rachejtle a vzduchem se linuly nejrůznější vůně festivalových pokrmů. Když Asana konečně našla, promluvila si s ním.
,,Umm… Právě teď si nedovedu přestavit, že bych s někým chodila." Řekla mu trochu sklesle.
,,jen jsem si myslel, že by bylo dobrý, kdybychom dnešek strávili spolu." Řekl Asano oblečen ve festivalovém kostýmu strašáka.
,,Ale…" Nanoka se smutně zahleděla do země a pomyslela na Koshira.
,,Máš ráda někoho jinýho?" zeptal se nejistě Asano.
,,Ne… to ne!" zčervenala ihned Nanoka a zakoktala se.
,,Neřeš to. Fakt mi to neva. Zrovna mám práci ve strašidelným domě. Musím se tam vrátit!" Usmál se na ni přátelsky Asano a pospíchal pryč. ,,Asi jsem ti nadělal starosti, promiň!"
,,To já bych se měla omluvit." Povzdechla si tiše Nanoka, když se dívala za mizejícím Asanem. Nedokázala si pomoct, jediné na co myslela, byla Koshirova poslední slova, když ji řekl, že si může dělat, co chce. Nanoce vtrhly do očí slzy. ,,Zvláštní… To je zvláštní." Cítila se tak osaměle a ani nevěděla proč. Mohla dnešní festivalový den strávit s milým klukem, a přesto to neudělala. Přesto pořád myslela na to, kdyby tu tak byl Koshiro. Ani ten však neměl jednoduchý den. Až do večera seděl v práci a papíroval. Věřil však, že se zachoval správně, když Nanoce nic nezakázal. Nakonec, je její brácha.

Druhý den ráno jela Nanoka do školy opět vlakem s Koshirem. Když vystoupila na své zastávce, zamávala mu a běžela vesele do školy. Když však zrovna ve třídě se svýma spolužačkami uklízela, začaly vyzvídat.
,,Fotku brášky?" podivila se Nanoka.
,,Ty žádnou nemáš?" ptala se Futaba zvědavě. ,,Na festival nakonec nepřišel, takže…"
,,Chci vidět, jaký princ je ten tvůj bráška, o kterém pořád mluvíš." Řekla usměvavě Tamaki.
,,Ne. Není moc hezký." Odbila je Nanoka. ,,Chodí zarostlý a je cítit trochu jako starý muž."
Obě kamarádky se však jen chichotaly a Nanoka se opět cítila být na rozpacích. Pořád si z ní dělaly jen srandu, nevinnou srandu. Ale byly obě zvědavé, jak Nanoky bráška vypadá. Nanoka však svého brášku nedokázala dost dobře popsat. Ne tak dobře, jak to cítila. Voněl takovou zvláštní vůní… specifickou. Kterou neuměla popsat.
Večer se doma dokonce i s Koshirem setkala, dnes nepřišel z práce tak pozdě.
,,Mohla bys to dát do pračky?" řekl Koshiro a hodil Nanoce svou košili. Nanoka opět ucítila tu vůni. Ano tu zvláštní vůni.
,,Eh? Je to tak hrozně cítit?" zhrozil se Koshiro, když viděl Nanoky výraz, když držela jeho košili. Že by se tak moc potil?
Nebylo to ovšem v tom, že by páchla. Ale cítila tu vůni, která v ní vzbuzovala podivné pocity. Jako tenkrát ve vlaku, když se k ní tiskl. Cítila tu samou vůni.
,,Nepáchne to, ale…" pomyslela si v duchu Nanoka, když dávala košili do pračky. Co je ten zvláštní pocit, který cítí?
Večer se Koshiro uvelebil v obýváku na zemi u televize a sledoval fotbal, zatímco Nanoka si přinesla učení a posadila se na zem ke stolku vedle Koshira. V tichosti si začala dělat úkoly a občas hodila očkem po Koshirovi, který byl hluboce zažrán do fotbalového utkání.
,,Bráško. Pomůžeš mi s úkolem?" Zeptala se ho po chvíli.
,,Nepomůžu." Odvětil Koshiro s nezájmem.
,,Proč ne?"
,,Už jsem zapomněl, co jsem se učil na střední." Koshiro se převalil na bok zády k Nanoce a televizi a zadíval se do novin. Než však stačila Nanoka cokoliv říct, ozval se hlasitý Koshirův prd. Nanoka jen vyvalila nevěřícně oči a raději mlčela. Poradí si tedy s úkolem sama. Ale napřed raději otevře okno a nadýchá se trochu čerstvého vzduchu. Když se poté dala do psaní úkolů, Koshiro se zahleděl do jejího sešitu. Chvíli upřeně pozoroval, co Nanoka píše.
,,Přestaň na mě zírat." Zabručela Nanoka a odstrčila Koshira, který se opíral o stůl.
,,Já nezírám."
,,Kvůli tobě se nemohu soustředit."
,,Teď už to jen musíš dosadit do rovnice." Radil ji náhle Koshiro.
,,Ha… Já to věděla!" ušklíbla se Nanoka.
,,To nebylo vůbec hezké." Podíval se na ni Koshiro ublíženě.
,,A co tenhle?" Nanoka uzkázala na další příklad.
,,Pořádně si ho prohlédni."
,,Kvůli čemu?"
,,Máš špatně první výpočet."
,,Ach. Aha. To se mi stává často."
Nanoka i Koshiro byli zabráni do početních příkladů, ani si nevšimli, že se na ně ze dveří dívá jejich otec. Byl rád, že spolu vycházejí.

Druhý den ráno se ve škole Nanoka pochlubila, že jí s úkolem pomáhal bráška. Očekávala, že se ihned její kamarádky začnou vyptávat, ale to se nestalo.
,,No neke. Ten úkol byl na dnešek? Nanoko!" vyděsila se Futaba.
,,Ty jsi trdlo." Konejšila ji Nanoka. Těsně před hodinou dala Futabě opsat svůj úkol.
,,Já to nestihnu! Učitel je tu každou chvíli!" panikařila Futaba a rychle si opisovala od Nanoky úkol.
Zatímco Futaba škrábala úkol do svého sešitu, Nanoka se zamyslela. Napadlo jí, co by asi její kamarádky řekly, kdyby viděly jejího brášku. Připadal by jim hezký? Ihned po škole Nanoka spěchala do obchodu, aby nakoupila ingredience na večeři. Chtěla udělat něco moc dobrého, aby měl Koshiro radost.
,,Bráška vypadá stále nabručeně a vůbec netuším, co se mu honí hlavou." Pomyslela si v duchu Nanoka, když vybírala nějakou zeleninu. ,,Je hrubý a mrzutý a přesto je občas milý. A to mě překvapuje." Ráda by věděla nač její bráška myslí, byla z jeho chování zmatená.
Koshiro se už chystal z práce. Dneska odcházel velmi brzy a zdál se být daleko víc v klidu, než kdy jindy. Dokonce ho ani nerozhodil nejapný žert jeho kolegyně Chidori, když se ho ptala, jestli odchází domů tak brzy, protože mu sestra vaří večeři. Dokonce i Chidori byla překvapená, že se Koshiro už nerozčiluje.
Když se Koshiro pomalu blížil k domovu, spatřil náhle před sebou kráčet Nanoku s nákupem. Kráčela svižným krokem a pohupovala s nákupní taškou, až se ohlédla a spatřila Koshira. Taška s nákupem jí vyklouzla z ruky a upadla na zem. Po zemi se v tu ránu rozsypala jablka a kutálela se na silnici. Nanoka odhodila školní brašnu a bez myšlenky se za nimi rozeběhla, když tu jí chytl Koshiro za paži. Těsně před ní projelo kolo.
,,Ty huso! Dávej přece bacha!" křikl na ni Koshiro.
,,Promiň." Omlouvala se Nanoka, když jí Koshiro podával ze země její brašnu.
,,Tak, umm… Jak to šlo s tím klukem, co ti psal dopis? Bavili jste se na festivalu?" zeptal se po chvilce Koshiro. ,,Pokud tě něco trápí, klidně mi to řekni."
,,Aha… to…" zakoktala se Nanoka.
,,Jako kdybys nevěděla, co dělat na schůzkách, nebo kdyby sis nevěděla rady s něčím podobným." Podotkl Koshiro a v jeho hlase se skrývala zvědavost.
,,Odmítla jsem ho." Řekla Nanoka.
,,Ale… opravdu?" podíval se na ní Koshiro trochu překvapeně.
,,Jo. Co je? Bál ses o mě?" otázala se Nanoka nadějně.
,,Ani ne." Odvětil Koshiro a snažil se nedat najevo, že se bál.
,,Měl jsi o mě starost?"
,,Říkám, že ne!" bručel Koshiro. ,,Krom toho máš na chození s klukem ještě deset let času."
,,Říkal jsi, že se mnou nebudeš jednat jako s dítětem."
,,Jaký dospělý by takhle máchal taškou?"
,,Ty jsi mě celou cestu sledoval?"
,,Děláš si srandu? Jen jsem tě zahlédl na kopci a…"
,,To je zvrácené! Tajně si mě sledoval a smál ses!" přerušila ho Nanoka.
,,Nesmál jsem se. Myslím, že je to fajn, k Nanoce se to hodí." Náhle si však Koshiro všiml Nanoky překvapeného výrazu.
,,Poprvé jsi mi řekl Nanoka." Její oči se rozzářily a mile se na něj usmívala.
,,Vážně?" zčervenal Koshiro.
,,Jo! Vždycky jsi tak povýšeně halekal ,hej ty'!"
,,Nejsem povýšený." Bránil se Koshiro.
,,Já jsem vždy ten, kdo se diví. To není fér."
,,Nevím o čem mluvíš."
,,Já… tě mám strašně moc ráda." Špitla Nanoka a její tváře zčervenaly jako rajčátka. V tu chvíli se rozšuměly koruny stromů, když si s nimi pohrával podzimní vítr.
,,Co to povídáš?!" Koshiro cítil, jak jeho tváře zrudly a obličej mu zahalil žár.
,,Takhle jsem to nemyslela!" rozesmála se Nanoka, když viděla, jak se Koshiro začíná potit.
,,Jak ,takhle'?"
,,Jsi divný. Takhle se červenat! Jsi divný!" smála se Nanoka.
,,Já vím."
,,Jdu napřed!" zvolala Nanoka a rozeběhla se k domovu.
,,O čem to mluví?" špitl tiše Koshiro a celý rudý se díval za Nanokou. Jak to myslela, že ho má strašně moc ráda? Takhle si s ním zahrávat. Koshiro se teď cítil tak zvláštně, byl v rozpacích. Přál si snad, aby to myslela TAKHLE? Ani sama Nanoka nevěděla, kde se v ní vzala ta odvaha tohle říct. Ani ona sama netušila, jak to vlastně myslí. Byla z toho vyplašená a zároveň se jí ulevilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama