Vánek lásky (Koi Kaze) 9. díl

30. července 2014 v 1:05 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Kvítky ve větru

Jednoho pozdního odpoledne, když se Koshiro vracel z práce, začal velice vážně uvažovat nad jednou věcí, která by možná pomohla jeho nynější situaci. S bodavou vzpomínkou na Nanoku, která mu sděluje, že ho má moc ráda, si prohlížel nabídky bytů.
,,Uvažoval jsem, že se odstěhuju z domu. Je krásná. Upřímně, je s ní plno problémů, ale nemohu si ji nevšímat. Cítil jsem se svázaný tím, že se musím snažit brát ji jako mladší sestru."

Ty myšlenky Koshira užíraly tak moc, že se nedokázal na nic soustředit. Stále více si uvědomoval, že nemá smysl si něco nalhávat. Věci se mají tak, jak se mají a možná by odstěhování pomohlo.
Zatímco se Koshiro trápil myšlenkami na svou sestru, Nanoka se bavila ve škole se svýma spolužačkami, které z okna školní budovy napjatě vyhlížely na hřiště na partu cvičících kluků.
,,Není krásný?" volala nadšeně Futaba a ukazovala na jednoho z hochů.
,,Nevím, je moc daleko." Špitla Nanoka.
,,Nedíval se sem zrovna?" rozzářily se oči Futaby.
,,Nemáš na mysli toho druháka, že ne?" podívala se na ni Tamaki. ,,Ví se o něm, že má přítelkyni, která chodí na univerzitu."
,,Co!? To je šok." Vykřikla zklamaně Futaba.
,,Halo, slečny, co tady děláte?" otázal se jich kolem jdoucí profesor. ,,Vypadá to, že se nudíte."
,,Ani ne…" koktala Futaba. Ale profesor měl dojem, že dívky potřebují zaměstnat a tak jim dal za úkol uklidit učebnu.
,,Ježíš! Nemůžu tomu uvěřit! Co to má znamenat?" stěžovala si Futaba když zrovna zametala v učebně. ,,Měly jsme se vymluvit a utéct."
,,Na to už bylo pozdě, podle toho, jak se tvářil, když k nám přišel." Odvětila Tamaki.
,,Omlouvám se. To je proto, že jsem byla příliš pomalá." Ospravedlňovala se Nanoka.
,,Proč se omlouváš, Nanoko? To je proto, že profesor Jama je otrokář." Stěžovala si nadále Futaba.
,,Jo." Souhlasila Tamaki.
,,Myslíte, že to stačí?" rozhlédla se Nanoka po učeně, kterou komplet uklidily.
,,Jo, dobrá práce." Kývla Tamaki.
,,Dobrá, mise splněna." Usmála se Futaba.
,,Hele, nemáme srovnat ty knihy?" ukázala Nanoka na poličku plnou poházených knih.
,,No tak, Nanoko, to je v pohodě. Jdeme domů." Ušklíbla se na ni Futaba.
,,Jak moc chceš profesora Jamu rozmazlovat?" řekla Tamaki a vytrhla Nanoce z ruky lopatku.
,,Rozmazlovat?" podivila se Nanoka.
,,Jsi tak ukrutně poctivá! Nemusíme toho dělat tolik." pravila na to Tamaki.
,,Ale řekla bych, že tahle poctivost je Nanočinou dobrou stránkou. Skočím nám pro věci. Počkej na náš u brány." Usmála se Futaba.
,,Dobrá. Půjdu říct učiteli, že jsme to uklidily." Souhlasila Nanoka.
,,Nenech se znovu chytnout!" zvolala Futaba naposled a odběhla.
,,Buď opatrná!" usmála se Tamaki a spěchala za Futabou.
Když zůstala Nanoka v té prázdné učebně sama, povzdechla si. Kdby tak její kamarádky měly pravdu.
,,Nejsem tak poctivá." Pomyslela si v duchu.
Celou dobu až do příchodu domů pak přemýšlela. Ať se snaží jakkoliv, Koshiro se k ní stále chová divně. Možná dělá něco špatně. Napadlo jí, že by mu mohla třeba udělat něčím radost. Dostala nápad. Hned doma spěchala do Koshirovy šatní skříně a vypůjčila si jeden jeho svetr, aby si změřila míry. Uplete mu nový, krásný svetr.
,,Nanoko!" ozval se ze zdola otcův hlas.
,,Ano?"
,,Vana je volná! Pojď se rychle vkyoupat."
,,Jo, hned tam budu." Tu však zaslechla, že právě přišel domů Koshiro.
,,Ahoj." Pozdravil svým bručivým hlasem.
Nanoka rychle schovala Koshirův svetr a zhasla v jeho pokoji, aby nezjistil, že tam byla.
,,Ahoj. Jdeš brzy." Pozdravila ho když scházela ze schodů.
,,Jo." Zabručel Koshiro a zamířil do obýváku. Tam ho však nemile překvapil bordel na stole. ,,Co to kruci je? Máš to aspoň trochu uklidit. Nedrob sušenkami na noviny." Pokáral jí, vzal noviny s drobky a vysypal je do koše.
,,Když ony se prostě pořád drobí." Vysvětlovala Nanoka.
,,Když se budeš tolik ládovat sladkostmi, stane se z tebe čuník."
,,Čuník?" vykulila na něj oči Nanoka.
,,Kví, kví."
,,Nestane!" rozčilovala se Nanoka.
,,Dělám si legraci." Uklidňoval ji Koshiro. ,,Pospěš a ukliď to."
,,Ne! Čuník se ze mě nestane, nestane a nestane!" zlobila se stále Nanoka.
,,Udělám to za tebe, Nanoko, tak se běž rychle umýt!" vmísil se do debaty otec.
,,Ticho!" křikla na něj Nanoka, až si pak uvědomila, že mluví s otcem. ,,Jéje, tati. Omlouvám se, tati." Otec však na Nanoku vrhl nešťastný výraz. Překvapilo ho, jak Nanoka vzdoruje. Už to není ta jeho malá holčička, už je dospělá a začíná vzdorovat. Otec se potichu odloudal pryč se skleslým výrazem. Nanoka jen zoufale pohlédla na Koshira, který se tvářil překvapeně.
,,Proč se před tátou tváříš jako neviňátko? Nenuť se do toho." zeptal se jí Koshiro.
,,Já se do ničeho nenutím!" začala se opět Nanoka rozčilovat, až jí zrudly tváře. Pak naštvaně odběhla do svého pokoje a tam se zavřela. Sedla si ke stolu a tvářila se naštvaně.
,,To je děsné… Dokonce i bráška." Povzdechla si Nanoka. Proč si o ní lidé myslí, že je tak poctivá? Začínalo jí to štvát.

Druhý den ráno vstala Nanoka trochu později. Sešla dolů do kuchyně, kde jak doufala, měl čekat oběd na stole.
,,Bráška je v práci, co?" ptala se rozespale Nanoka svého otce. Otec tam však nebyl a na stole na ní čekal jen dopis, v němž stálo: ,,Nanoko, na oběd půjdu s panem Jamadou a spol. Ty si na oběd ohřej smaženou rýži z lednice. Táta."
,,To je nuda." Vzdychla Nanoka. Pak však zaslechla telefon. Rychle ho šla zvednout a zjistila, že volá Koshiro.
,,Ah, jsi tam." Ozval se Koshiro do telefonu. ,,Ty jsi ještě spala? Už je po poledni."
,,Co je? O co jde?" zabručela Nanoka do telefonu.
,,Hele, není tam na stole, nebo jinde obálka?"
,,Počkej chvíli." Nanoka nakoukla na stůl a spatřila velkou obálku. ,,Ta velká bílá?"
,,Našla jsi ji? Ta se jménem mé společnosti? Promiň, ale mohla bys ji sem přinést?"
,,Říkal jsi, abych za tebou nikdy nechodila do práce."
,,To jsem řekl?"
,,Jo, řekl."
,,Dobrá. Promiň, spoléhal jsem na tebe. Ne že bych nemohl odejít. Stavím se pro ni doma."
,,Pokud ji vážně potřebuješ, tak ti ji donést mohu."
A tak se Nanoka nechala přemluvit. Oblékla se do teplého bílého kabátku, vzala obálku a vydala se na cestu za Koshirem.
,,Proč to umím říct jen takhle?" přemýšlela Nanoka v duchu, když jela vlakem. ,,Nikdo nechce tak protivnou sestru, jako jsem já." Trápilo jí, že se k ní Koshiro chová tak povýšeně. Měla pocit,ž e pro něj není dost dobrá sestra, třeba mu leze na nervy a proto je na ní takový.
Nanoka konečně dorazila ke Koshirovi do práce. Když vešla k němu do kanceláře spatřila za stolem nezvykle usměvavého Koshira.
,,Och, moc se omlouvám." Usmál se a šel k ní pro obálku, kterou třímala v náručí. ,,Spěchala jsi? Stačilo mi to kolem čtvrté."
,,Je to tahle?" podávala mu Nanoka obálku.
,,Jo. Zachránila jsi mě. Díky moc."
,,Jo." Nanoka cítila, že začíná červenat, když se na ní Koshiro takto usmívá. Bylo nezvyklé vidět ho se usmívat.
,,Na, dám ti nějaké peníze. Něco si kup, než pojedeš domů."
,,Umm… myslíš, že tady dnes budeš dlouho? Chci jet domů s tebou." zeptala se ho potichu Nanoka a zanořila svá červená líčka do šály. Když si však všimla Koshirova překvapeného výrazu, rychle dodala: ,,Nevadí, jestli nemůžeš."
,,Ne… Neřekl jsem, že nemůžeš, ale…"
,,Saeki, mohl bys sem na chvíli zajít?" ozval se náhle hlas jednoho jeho kolegy, který na něj mával deskami.
,,Ano." Souhlasil Koshiro. ,,Tak se tu někde posaď a počkej na mě."
Když Koshiro odběhl za klientem, Nanoka se spokojeně usadila na sedačku. Byla ráda, že na něj může počkat. Se zájmem pozorovala Koshira, jak sedí u stolu s klientem a projednává s ním členství. Nemohla si pomoct, ale ten pohled na pracujícího a usměvavého Koshira ji fascinoval.
,,Ahoj." Ozvala se náhle právě příchozí Chidori. ,,Dlouho jsme se neviděly. Kávu?"
,,Děkuji mnohokrát." Usmála se Nanoka a vzala si od Chidori kávu.
,,To je ale ohavný bratr, když svou sestru takhle nechá." Zavtipkovala Chidori a posadila se vedle Nanoky.
,,Ale kdepak. Umm… Nevadí, když zůstanu tady?" otázala se Nanoka.
,,Vůbec. Ale nebudeš se tady nudit? Můžeš na bratra počkat dole v kavárně."
,,To je v pořádku. Počkám tady." Nanoka se chtěla dívat, jak Koshiro pracuje.
,,Dobrá. No, na chvíli půjdu ven, tak si tu udělej pohodlí."
,,Dobře."
Když Chidori odešla, Nanoka opět upřela svůj zrak na Koshira. Dokázala se celou dobu dívat, jak pracuje a jedná s klientem. Dokonce ani nevnímala čas, který plynul tak rychle.

Pozdě odpoledne Koshiro končil a společně s Nanokou odcházel domů.
,,Musela ses nudit." Pravil Koshiro cestou domů přes most.
,,Ani ne." Odpověděla Nanoka s úsměvem a zahleděla se z mostu.
,,Co je?" ptal se Koshiro, když viděl Nanoky úsměv.
,,Jen mě napadlo, že jsi byl úplně jiný, než obvykle. Jiný, než když jsi doma."
,,No, je jasné, že v práci se budu chovat jinak než doma."
,,Bráško, já si to tedy nemyslím, ale kamarádky ve škole říkají, že vše beru moc vážně."
,,Odkdy? Jsi lenoch." Ušklíbl se na ni Koshiro.
,,Nejsem! Nejsem!" rozčilovala se Nanoka a bouchala do Koshira zaťatýma pěstičkami.
,,O co jde?" bručel Koshiro.
,,Pravda. Máš pravdu." Nanoka do něj přestala bušit a sklopila smutně oči k zemi. ,,Jsem pokrytec. Přetvařuji se. Přesně jak jsi říkal."
,,Promiň. Je to moje chyba, moc jsem řečnil. Každý se občas přetvařuje." Uklidňoval ji Koshiro, když viděl, že má slzy v očích. ,,Moje rozdílné chování v práci a doma musí vypadat pěkně neupřímně."
,,Ale vůbec ne. Byl jsi skvělý!" Nanoka cítila, jak se červená. Opravdu se jí líbil Koshirův přístup, při vřelém jednání s klienty.
,,Tak se tím netrap. Je mi jedno, jestli jsi vážná, nebo líný čuník. Lidem, jako jsem já, se říká pokrytci."
,,Ale ty nejsi pokrytec!"
,,Kdybys znala pravdu, nejspíš bys mě nenáviděla." Koshiro odvrátil zrak k nebi a hluboce se zamyslel.
,,Cože? Říkáš to, jako by sis byl jistý, že tě mám ráda!" vykřikla Nanoka, upustila svou kabelku a s rozběhem se vrhla Koshirovi do náruče.
,,Hej!" ulekl se Koshiro, když ho Nanoka z nenadání objala kolem pasu. Cítil, jak je nervózní. Opět ho Nanoka překvapila nečekaným chováním a on si připadal v nesnázích. Dokonce si ani nevšiml, že kolem právě procházela jeho kolegyně z práce Chidori.
,,Hej, trdlo! Netahej mě!" volal Koshiro, když ho Nanoka uchopila za ruku a tahala mu za ní, aby šel. ,,Musíš se mnou takhle mávat?"
Chidori chvíli pozorovala, jak se dva sourozenci láskyplně hašteřej a pak se vydala dál svou cestou. Bylo milé vidět, že se Koshiro už netváří tak nabručeně a že svou sestru konečně přijal. Ten večer, ač bylo chladno, se cítila Nanoka příjemně. Pevně se držela Koshira za ruku a on se jí konečně přestal bránit.
,,Úplně jsem zapomněl, že jsem vůbec uvažoval o stěhování. Přál jsem si, aby nebyla mou sestrou. Napadaly mě takové věci…" Pomyslel si Koshiro v duchu.

Poklidný večer se přehoupl a přišlo opět otravné ráno, které se Koshirovi ohlásilo nepříjemným zvukem budíku. I když nerad, vstal z postele a šel se obléci. Když scházel z pokoje dolů okolo terasy, kde si Nanoka opět sušila své spodní prádlo, pomyslel na včerejší večer. Kdyby tak jen znala pravdu, možná by ho už nechtěla ani vidět.
,,Dobré ráno, bráško." Pozdravila vlídně Nanoka, která už u plotny chystala oběd. ,,Co se děje? Stalo se něco?" zeptala se, když spatřila Koshirův nepřítomný výraz.
,,Ale… Ne, nic." Usmál se bezstarostně Koshiro a zasedl ke stolu.
,,Dobré ráno, tati." Pozdravila Nanoka otce, který právě také vstal.
,,Dobré ráno, Nanoko." Pozdravil otec a pak se podíval na Koshira, který si u stolu četl noviny. ,,Cože? Ty tu jsi ještě?"
Koshiro se na otce jen nevlídně podíval.
Po jídle se Koshiro již vypravil do práce a Nanoka do školy. Když Koshiro vyrazil z domu, Nanoka spěchala za ním a když ho na ulici doběhla, chytla se ho okolo paže.
,,Nech toho." Ušklíbl se na ni Koshiro a opět zčervenal.
,,Ne." Protestovala Nanoka a přitiskla se ke Koshirově paži.
,,Řekl jsem, abys přestala." Snažil se Nanoku setřást ze své paže, ale marně.
,,Ne!"
Když Koshiro viděl, že je to marné, jen se usmál a nechal ji, ať se ho dál drží. Vlastně mu to bylo i příjemné. Vydali se tedy spolu na cestu. Po chvíli v nedaleké ulici potkali starou známou sousedku, která právě před domem uklízela.
,,Á, dobré ráno." Pozdravila je vlídně.
,,Dobrý den." Pozdravil Koshiro.
,,Dobré ráno." Usmála se Nanoka.
,,To je hezké, že spolu tak vycházíte." Usmívala se žena, která si pamatovala Koshira ještě jako malého chlapečka. ,,Moje děti jsou podobně staré, takže se stále hádají."
Nanoka s Koshirem se usmáli. Pak se s ženou rozloučili a vydali se na vlak. Cestou vlakem se však Nanoka zamyslela. Bylo by hezké, kdyby si jen oni spolu někam vyrazili.
,,Hele, bráško? Chtěla bych vyrazit někam ven." Řekla po chvíli.
,,Běž." Odpověděl Koshiro.
,,S tebou, bráško."
,,Proč?"
,,Prostě proto."
,,Jsem líný, takže ne." Odbil jí Koshiro.
,,V poslední době jsme se jen procházeli po okolí a byli jsme v samoobsluze."
,,To nestačí?"
,,Ne, nestačí."
,,V létě jsme byli v Hakone."
,,Chci jet někam, kde je krásně. Zajedeme někam během příštích prázdnin. Slíbeno, bráško!"
Vlak právě zastavil a Nanoka vystoupila na své zastávce. Ještě se ohlédla a Koshirovi zamávala. Ten jí zamávání s úsměvem opětoval.
Když však vlak odjel ze stanice, Koshira opět přepadla deprese. Možná mu docházelo, že se změnil. Netušil jak to Nanoka dělá, ale dařilo se jí najít si k němu cestu.
,,Právě teď se mi nechce přemýšlet o nepodstatných věcech." Pomyslel si Koshiro v duchu. Měl na starosti mnohem důležitější věci, než prázdniny. Musel si toho hodně srovnat v hlavě.

Konečně dorazil do práce a znechuceně opět zasedl ke svému stolu, když v tom se k němu přihnala Chidori.
,,Já vás viděla!" pravila ihned s úsměvem od ucha k uchu. ,,Tebe a Nanoku včera večer. Nanoka je tak rozkošná! Chápu, proč tě tak chytlo starat se o ni."
,,O čem to mluvíš?" ptal se jí Koshiro s vykulenýma očima.
,,Kdyby vás viděl někdo, kdo vás nezná, myslel by si, že máte docela jiný vztah."
Koshiro se jen nad nejapnou poznámkou Chidori pousmál a v klidu odešel pryč.
Snažil se celý den tvářit v klidu a s úsměvem, ale v hloubi srdce věděl, že na tom, co Chidori říká, něco je. Celý den až do večera, kdy měli firemní oslavu, přemýšlel, co bude dělat. Věděl, že s tím musí něco udělat. Je to přeci jeho vlastní sestra a to bez pochyby. Byl tak zahloubán ve své mysli, že si ani nevšímal Chidori a Odagiriho, kteří vesele popíjeli a bavili se.

Zatímco byl Koshiro večer pryč. Nanoka se potají vloudila do Koshirova pokoje. Věděla, že jí to zakázal a že by se zlobil, kdyby to zjistil. Ale chtěla se tu jen na malou chvilinku poohlédnout. Bohužel i během té malé chvilinka stihla usnout na Koshirově posteli. Nic netušící Koshiro se pozdě večer vrátil domů, šel se napít, aby zahnal chuť piva a pak se vydal do svého pokoje. Když ho však otevřel, s překvapením zjistil, že se u něj ne jen svítí, ale že v jeho posteli spí schoulená Nanoka.
,,Proč? Spíš?" špitl tiše Koshiro a svlékal si kabát. ,,Mimo to, proč je…" Koshiro se náhle zadíval na spící sestru. Byla opravdu tak rozkošná. Posadil se k ní na postel a přemýšlel, co dělat. Měl by ji vzbudit, aby odešla do svého pokoje. Byl z toho nervózní. ,,Bože… Chceš, abych na tebe skočil?" zabručel tiše Koshiro a lehl si vedle Nanoky, zády k ní. Zadíval se do prostoru pokoje a přemýšlel. Tolik se snažil jí odolávat, tak proč se tohle děje?
,,Co to děláš?" ozvala se náhle Nanoka. Koshiro se otočil a spatřil, že se mu Nanoka dívá přímo do očí.
,,Na… nastydneš se." zakoktal Koshiro celý rudý.
,,Jo. Ty se nezlobíš?" zeptala se Nanoka a zívla si.
,,Co?"
,,Nic."
Koshiro byl nervózní stále víc a víc. Nanočiny velké oči se teď dívaly přímo do těch jeho a on cítil, jak ho polévá horko a vzrušení. Jak na něj tak shlížela, vztáhl k ní Koshiro jemně ruku a položil ji Nanoce na tvář. Její tváře ihned zčervenaly a srdce se jí rozbušilo.
,,Chceš spát se mnou?" zeptal se tiše Koshiro. Pak ho však napadlo, co to dělá? Měl by se krotit. Rychle se posadil na postel zády k Nanoce a ihned dodal. ,,Promiň, dělám si srandu. Půjdu spát, tak se vrať do svého pokoje."
,,Bráško… co si o mně myslíš? Víš, co cítím, že?" zeptala se náhle Nanoka. ,,Já tě… bráško…"
,,Neříkej to!" zarazil ji Koshiro.
,,Miluji. Víš to, že?"
,,Už o tom nemluv!" Koshiro cítil, jak ho bodá u srdce a v krku se mu vzpříčil knedlík.
,,Bráško!"
,,Neříkej to. Miluješ mě jako sestra bratra. Pokud tvrdíš, že svého sourozence miluješ jinak, je s tebou něco špatně." Jen těžko Koshiro ta slova vyslovoval. Ve skutečnosti tohle říct nechtěl. Nechtěl! Nanoka se rozplakala. Nemilovala ho jako sestra bratra. Ta slova však bolela oba. Nanoka rychle vstala z postele a utíkala ke dveřím. Koshiro však rychle vstal, uchopil ji za ruku a pevně ji k sobě přitáhl a objal, aby neplakala.
,,Ne!" křikla Nanoka, vyklouzla mu z náručí a utekla z jeho pokoje k sobě.
Koshiro zůstal klečet na zemi a do očí mu vtrhly slzy. Tohle bylo přesně to, co nechtěl. Ublížit jí. I přesto, že její city opětoval, chtěl se snažit být rozumný a nepodlehnout tomu. Rád by Nanoce řekl jiná slova, než ta, co jí řekl. Ale nemohl. Ona je teď jistě smutná. A on také.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama