Vánek lásky (Koi Kaze) 10. díl

1. srpna 2014 v 1:25 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Zimní měsíc

Nebylo chvíle, kdy by Koshiro nemyslel na to, co se stalo mezi ním a Nanokou. Už ji nedokázal brát jako svou sestru. A když věděl, co k němu cítí i Nanoka, o to horší bylo se těm citům bránit.
,,Chci se jí dotýkat. Chci ji pevně svírat. Chci být s ní. Nesmím. Jsem takový zvrhlík. Nechtěl jsem jí ublížit."

To ráno se Koshirovi vstávalo těžce. Nemohl celou noc spát. Oblékl se rychle do práce a sešel dolů, kde již u stolu seděl otec a četl si noviny.
,,Dobré ráno!" pozdravil otec.
,,Dobré ráno." Pozdravil Koshiro přešle. ,,Ona… ještě spí?" otázal se po chvíli Koshiro, když v kuchyni neviděl Nanoku.
,,Nanoka už odešla. Dnes chtěla jít brzy." Odpověděl otec.
,,Aha." Koshiro pocítil výčitky. Jistě odešla brzy, aby se s ním nemusela setkat.
,,Pojď, najíme se." pravil otec bez starostně.
Koshiro mlčky zasedl ke stolu a tvářil se rozmrzele.
,,Ani mi nedá šanci omluvit se, hm?" pomyslel si Koshiro v duchu. ,,Ne, možná to už ani není třeba. Pokud prostě zmizím z jejího života, nevyřeší se tím všechno?"
S těžkým srdcem Koshiro odešel do práce. A ani Nanoka neměla jednoduchý den. Cestou do školy se tvářila smutně a ve vlaku vzpomínala na včerejší večer. Na tu chvíli kdy ji bratr něžně pohladil po tváři a ona mu řekla, že ho miluje. Na ta bolestná slova, která řekl on. Pokud ho miluje jinak, než jako svého sourozence, je s ní něco špatně. Opravdu to tak je? Opravdu je špatná?
,,Vím, že to je zvláštní." Pomyslela si Nanoka v duchu. ,,Docela jsem se překonala. 'Co si o mě myslíš?' Neměla jsem klást tak troufalou otázku. Ale proč tedy bráška…?"
Nanoka se nedokázala soustředit ani ve škole. Hleděla z okna a její výraz byl nepřítomný a smutný. Dokonce i Futaba si všimla, že je Nanoka nadmíru smutná. Takovou ji nezná.

Koshiro, ač nerad, tomu všemu musel udělat jednou pro vždy konec. Zmizí z Nanoky života a jednou třeba zapomene. Prostě se odstěhuje. Když to však sdělil své kolegyni Chidori, nebyla z toho příliš nadšená.
,,Ty se stěhuješ? Proč?" vyptávala se ho Chidori, když kráčeli městem do práce. ,,Žít v tomhle věku u rodičů… Tolik jsem ti to záviděla."
,,Stalo se." odvětil Koshiro.
,,Ty… víš, kolik máme v tomhle období práce." Povzdechla Chidori. ,,Vánoční oslava, silvestrovská oslava, novoroční oslava a za pár týdnů tu bude Valentýnská oslava. Jinými slovy, bude to pekelné plánování. A ty říkáš, že se stěhuješ zítra?"
,,Hodně se toho přihodilo."
,,Takže hádám, že už sis našel byt."
,,Ještě ne."
,,Něco orientačně?"
,,Nic."
,,Tak co hodláš dělat?"
,,Kdo ví?"
,,Tak si vyber teď, když jsme venku!" navrhla Chidori a táhla Koshira do realitky.
,,Hej, přestaň." Bručel Koshiro.
Chidori mu ihned pomohla vybrat ideální byt a jelikož nebylo nač čekat, šli se na něj i rovnou podívat. Byt byl v hezké čtvrti, byl z něj hezký výhled a byl velice útulný.
,,Co na to říkáte?" ptal se realitní makléř, který Koshirovi ukazoval byt. ,,Máte-li nějaké požadavky, dejte mi vědět. Nicméně si myslím, že tento byt je dost vybaven na to, abyste se nastěhoval ihned."
,,Jo." Souhlasil Koshiro.
,,Je pěkný, že?" obdivovala byt Chidori. ,,Na nádraží je to kousek a konáni je hned tady, takže s nakupováním nebude problém. Do kanceláře je to odsud blíže, než z mého domova. Velmi šikovný byt."
,,Proč se musíme rozhodovat podle tvých podmínek?" ušklíbl se na ni Koshiro.
,,Může se nastěhovat zítra?" ptala se Chidori makléře a Koshira ignorovala.
,,Jistě. Hned jak budu mít zálohu a vyřídím nějaké papírování, mohu si promluvit s majitelem." Souhlasil makléř.
,,Papírování jako třeba…?" vyptávala se Chidori.
,,Přinejmenším nájemní smlouvu." Vysvětloval makléř. ,,Ovšem na notářské ověření mohu čekat až do zítra."
Zatímco si Chidori povídala s makléřem, Koshiro se díval z okna bytu, jaký je výhled. Všiml si, že z jeho okna je vidět dokonce i na horské kolo, na kterém kdysi byl s Nanokou. Ach ty vzpomínky. Tenkrát ještě nic netušil, možná to tak bylo lepší.

Nanoka se celý den tvářila ve škole přešle a s nikým se nebavila. Až za ní o volné hodině přestávce přišla na chodbu Futaba, aby ji torchu rozveselila.
,,Nanoko!" volala Futaba. ,,Myslela jsem, že už jsi šla domů. Na co se tak upřeně díváš?"
,,Na nic konkrétního." Odpověděla Nanoka, hledící z okna.
,,To je ale hloupá odpověď. Stalo se něco?" vyptávala se starostlivě Futaba. ,,Od rána vypadáš jako bez života."
,,Je mi fajn." Zalhala Nanoka. ,,Jen se mi nějak nechce domů."
,,Ale to vůbec není fajn!"
Futaba chtěla za každou cenu Nanoku orzveselit a tak jí po škole pozvala k ní domů, aby přišla na jiné myšlenky.
,,Můžeme hrát, jak budeme chtít." Pravila vesele Futaba, když dorazily k ní. ,,Můžeme si pouštět CD, jak budeme chtít! Můžeme se cpát sušenkami, jak budeme chtít! A můžeme drbat, jak budeme chtít! Tak se ta nemrač, jo?"
,,Jo." Usmála se Nanoka.
V tom se otevřely dveře od pokoje a dovnitř nakoukla Futaby starší sestra.
,,Ahoj, Nanoko." Pozdravila.
,,Ahoj." Pozdravila přátelsky Nanoka.
,,Co se s tím pokojem děje? Měla by sis uklidit." rozhlédla se Futaby sestra po pokoji a spatřila ten binec.
,,Přestaň otravovat." Zamračila se na ni Futaba. ,,Vím to, uklidím si, tak zmlkni, ségra."
,,Nikdy si neuklidíš, dokud ti někdo neřekne." Kárala ji sestra.
,,Bože, musíme s Nanokou probrat něco důležitého. Je to košatý problém, který ty nikdy nepochopíš, ségra."
,,Když už zmiňuješ šaty, půjč mi tu modrou košili."
,,Říkala jsi, že mi ji dáváš a už nikdy ji nebudeš nosit!"
,,Teď jsem si to rozmyslela. Naval."
,,To je tak ubohé! Potvoro! Démone!"
Když se na ně tak Nanoka dívala, jak se hádají, musela se začít smát. Futaba byla však ráda, že se Nanoka konečně směje. Nakonec si to odpoledne s Futabou přeci jen užije.

Teprve pozdě večer se Koshiro chystal z práce a ujišťoval se, že se Chidori nezlobí, že teď, když budou mít v práci frmol, se bude stěhovat.
,,Určitě je to v pohodě?" ptal se Koshiro.
,,Co? Zítra se stěhuješ, ne? Budeš muset zařídit to a ono, ne?"
,,Promiň. Určitě ti to vynahradím." Omlouval se Koshiro, když viděl, že se Chidori tváří trochu ustaraně.
,,Tak co se stalo?" zeptala se náhle Chidori. Bylo ji jasné, že by se Koshiro nestěhoval tak náhle ze dne na den.
,,Nic." Zalhal Koshiro.
,,kdyby šlo opravdu o nic, neutíkal bys uprostřed noci."
,,Nebuď tak cynická."
,,Ale to, co děláš, není nic než noční úprk."
,,To máš asi pravdu. Ahoj."
,,Ahoj." Rozloučila se Chidori. Vrtalo jí hlavou, co se jen mohlo stát, že tak utíká z domu. Jistě to mělo nějakou spojitost s jeho sestrou. ,,Co se s ním děje?"

Zatímco se Koshiro teprve vracel domů, Nanoka se u Futaby náramně bavila. Všechny společně, dokonce i Futaby sestra, zasedly k herní konzoli a daly se do hraní her. Byla to taková zábava, že Nanoka na chvíli zapomněla na starosti.
,,Ještě jednou!" volala Futaby sestra, když dohrály závod ve hře.
,,Dobrá." Souhlasila Nanoka s úsměvem.
,,To je ubohé! Poražený končí! Dej mi to!" zabručela Futaba a odstrčila sestru od konzole. ,,Ségra, ty jsi tak podlá."
,,Tak jo! Tak jo!" volala rozesmátá sestra, když se na ni Futaba vrhla a začala jí šimrat.
,,Tahle osoba se chce příští rok vdávat. Věřila bys tomu?" Otočila se Futaba na Nanoku.
,,Opravdu?" otázala se Nanoka.
,,Jo, vypadá to tak." Odpověděla Futaby sestra.
,,Konečně se dostane pod čepec!" smála se Futaba s Nanokou.
,,Holky, už jste si našly kluky?" zeptala se jich sestra. V tu chvíli je přešel obě smích. ,,Tak je nejvyšší čas. To znamená čistí milostný vztah."
,,A to říkáš, když už chystáš svatbu." Pravila na to Futaba.
,,Mluvila jsem jen o vztahu." Vysvětlovala sestra. ,,Když přijde na svatbu, je toho třeba rozmyslet mnohem více."
,,Ty se nevdáváš, protože ho máš ráda?" zeptala se jí Nanoka.
,,Samozřejmě mám svého snoubence ráda. Ale pro takový svazek nestačí jen mít rád. Jsou tu různá omezení. A jednoho dne si řekneš: 'Je to opravdu správné?'"
,,Jasně, že to bude dobré. Až tu nebudeš, tenhle dům bude o tolik pokojnější!" rýpla do ní Futaba.
,,Jo, jo, já vím."
Nanoka opět trochu zesmutněla. Také by si přála být šťastná s tím, koho miluje. Domů se jí však moc nechtělo a tak se rozhodla, že u Futaby dnes přespí. Zavolala tedy domů a dala otci vědět. Koshiro už byl tou dobou doma a balil si věci do krabic. Když zaslechl telefon, sešel dolů a zeptal se otce, sedícího u stolu.
,,To volala ona?"
,,Jo, promiň. Říkala, že zůstane u kamarádky doma." Zamumlal otec a zakrýval si tvář novinami.
,,Aha." Koshiro nebyl moc překvapen, že se Nanoce nechce domů. Posadil se ke stolu k otci a sklopil hlavu.
,,Co se děje?" ptal se ho otec.
,,Nic." Zalhal Koshiro. ,,Hele, já…" tu však začal opět zvonit telefon. ,,Vezmu to." Pravil Koshiro a šel k telefonu. ,,Halo, Saeki."
,,Ahoj." Ozvala se po chvilce tichým hláskem Nanoka.
,,Ahoj. O co jde?"
,,Dnes zůstanu přes noc u Futaby doma."
,,Dobře. Táta mi to zrovna říkal."
,,Také jsem říkala, že se vrátím zítra před polednem. Ale myslím, že tu zůstanu o trochu déle, takže… víš, já…" Nanoka ztrácela slova, chtěla by toho tolik říct, ale nevěděla jak.
,,Co je?"
,,Bráško. Nezlobíš se?"
,,Kvůli čemu?"
,,Kvůli tomu, že jsem se tě ptala, co si o mně myslíš."
,,My se teda najíme první." Houkla na Nanoku z kuchyně Futaba.
,,Jo." Kývla Nanoka a otočila se zpět k telefonu. ,,Ptala jsem se tě na takovou zvláštní věc."
,,Ale, opravdu?" vykoktal ze sebe Koshiro.
,,Jo. A ty jsi pak řekl… že jsem divná."
,,Jasně, že jsem to tak nemyslel."
,,Ale…"
,,Ty nejsi divná a já se nezlobím." Uklidňoval ji Koshiro.
,,Opravdu?"
,,Jo. Krom toho… já jsem ten, kdo by se měl omluvit, za to co jsem udělal. Promiň, vím, že to je moje chyba." Koshiro ztišil hlas, aby ho otec neslyšel.
,,Netrápím se tím. Jen trochu."
,,Promiň."
,,Ale opravdu ne moc."
,,To jsem rád."
,,Taky jsem ráda. Že jsem si s tebou mohla popovídat."
,,Jo. Jo, já…" Koshiro se chystal Nanoce říct, že se stěhuje. Nakonec si to ale rozmyslel. ,,Ne, nic."
,,Co je?" vyzvídala Nanoka.
,,Říkám, že nic."
,,Ale já to chci vědět."
,,Fakt to nic není."
,,Bráško. Já… Možná odřeknu to dnešní přespání."
,,O čem to mluvíš? Zavěšuju." Vylekal se Koshiro.
,,Jo."
,,Ahoj."
Když zavěsili telefon, cítili se oba o trochu lépe. Ale jen o trochu, že spolu mohli mluvit a omluvit se. Nanoka byla ráda, že se na ni bratr nezlobí a že ji nemá za divnou. I když to na jejích citech nic neměnilo.
,,Jídlo už bude pryč!" volala na Nanoku Futaba.
Nanoka tedy šla za Futabou a její sestrou do jídelny a přisedla si k nim. Jen co přišla, obě se zase hašteřily.
,,Ségra, strašně moc jíš." Říkala zrovna Futaba.
,,No a? Udělala jsem si to sama."
,,Takhle se za chvíli nevejdeš do svatebních šatů."
,,Neměj péči."
,,Říká se: 'Za vteřinu nedbalosti celý život obezity.'"
,,Pro tebe to platí taky."
,,Nanoko?" pohlédla náhle Futaba na Nanoku, které se opět tvářila smutně. ,,Co se děje? Nemáš chuť? Nebo to jídlo vypadá odporně?"
,,Co jsi to řekla?!" rozčílila se sestra.
,,Ovšemže ne." Zakroutila hlavou Nanoka.
,,Tak do toho! Je to výborné." Usmála se Futaba.
,,Pravda. Hej, Futabo, nandej jí."
,,Já vím!"
Bylo roztomilé vidět, jak se ty dvě stále hašteřej. Až se jí z toho o to víc stýskalo po Koshirovi. Ani netušila, že se stěhuje a už se s ním neuvidí.

Koshiro se konečně odhodlal říct otci o jeho náhlém stěhování. Ale ten z toho nebyl zrovna moc nadšený.
,,Ale člověče, neříkám, že nemáš žít sám." Pravil otec trochu sklesle.
,,Vím, že je to zčistajasna. Promiň, že jsem s tím přišel tak najednou." Omlouval se Koshiro.
,,S čím tu nejsi spokojený?" ptal se otec ustaraně.
,,V tom problém není."
,,To není možné! Jinak by ses nechtěl stěhovat tak náhle."
,,No, už jsem o tom přemýšlel nějakou dobu."
,,O co jde? Přiznej barvu." Vyzvídal stále otec podezíravě. ,,Vadí ti něco na mně? Nebo se něco stalo mezi tebou a Nanokou?"
,,Ne." Zalhal Koshiro.
V tom se z ničeho nic otevřely dveře od obývacího pokoje a dovnitř vešla Nanoka. Otec i Koshiro na ni překvapeně vytřeštili oči.
,,Co se stalo?" ptal se hned otec.
,,Prostě se mi chtělo domů. Tak jsem tady." Usmála se Nanoka. Pak se její úsměv vytratil, neboť zaslechla debatu mezi otcem a Koshirem. ,,To myslíš vážně, že se stěhuješ?"
Nanoka si přisedla ke stolu a otec jim uvařil horký čaj. Všichni tři nyní seděli mlčky u stolu a nikdo z nich nevěděl, co říct.
Koshiro po chvíli v tichosti odešel do svého pokoje a zapálil si cigaretu. Bylo to pro něj těžké a bylo mu jasné, že Nanoka i otec z toho jsou smutní. Ale byl rozhodnut to udělat. Cítil, že je to rozumné. V tom se ozvalo klepání na dveře a do pokoje vešla Nanoka.
,,Co se děje?" zeptal se Koshiro a típl cigaretu. Tu si však Koshiro všiml, že si Nanoka sebou nese polštář.
,,Mohli bychom… spát spolu?" zeptala se Nanoka tiše. ,,Chci být s tebou. Alespoň dnes."
Než však stačil odpovědět, Nanoka už si uvelebovala v jeho posteli.
,,Hej! Počkej chvíli!" vylekal se Koshiro. Nanoka ho ale ignorovala, urovnala si svůj polštář a v klidu si lehla vedle Koshira.
,,Přeci jen jsem divná." Pravila. ,,Přestože jsme sourozenci, jsem tak sobecká."
,,Není to divné. Je to v pořádku právě proto, že jsme sourozenci. Tohle. Opravdu."
,,Proč se tedy stěhuješ, bráško?"
,,Vždyť víš."
,,Nevím."
,,Měla bys. Slibme si, že dnes je to naposledy. Už se nikdy nesetkáme."
,,Proč? Proč to říkáš? To je divné. Řeči jako 'Naposledy'. Nestěhuješ se přece nikam daleko." v Nanočiných slovech byl slyšet zármutek a do očí se jí opět vehnaly slzy. ,,To je podivné, i když jsme sourozenci."
,,To je fakt, i když jsme sourozenci." Koshiro si lehl vedle Nanoky. ,,Já… Vždycky jsem ti chtěl něco říct, ale nemohl jsem. Vzpomínáš si, jak jsme byli na ruském kole? I když jsem si tenkrát nebyl jistý, pravdou je, že jsem byl v tu chvíli opravdu šťastný. Proto kdyby to takhle šlo dál…"
Nanoka vzala Koshira jemně za ruku. V očích měla slzy, uvědomovala si, co tohle vše znamená. Koshiro ji ruku něžně stiskl. Leželi vedle sebe, zády k sobě, pevně se drželi za ruce a nakonec usnuli. Oba v ten moment tak šťastní a přece tak smutní. Kdyby nebyli sourozenci, vše by bylo o mnoho snazší.


Když se ráno Nanoka probudila, Koshiro už byl pryč. V posteli byla sama a pokoj byl prázdný. Jediné co našla, byl její plyšový medvídek, kterého Koshirovi dala. Do očí jí opět vtrhly slzy. Koshiro už byl odstěhovaný ve svém novém bytě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama