Vánek lásky (Koi Kaze) 11. díl

6. srpna 2014 v 0:57 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Vleklá zima

Dny plynuly rychle jako voda a přesto se zima zdála být dlouhá. Od té doby co se Koshiro odstěhoval, se neviděl ani s Nanokou ani s otcem. Snažil se soustředit na práci avšak tato zima se mu zdála abnormálně smutná a depresivní.

,,Oslavili jsme nový rok, přešel leden a začal únor. Svět uhání tak rychle - ani nemůžu uvěřit, že jsem se odstěhoval před pouhým měsícem a půl. Během té doby jsem se snažil soustředit jen na svou práci. Práce byla vlastně to jediné, co jsem měl. To proto, abych nemyslel na zbytečnosti a žil jako užitečný a řádný člen společnosti. Ale… Jenže to není tak jednoduché. Nakonec jsem stejně každý den večer myslel na…"

Koshiro si v novém bytě pomalu zvykal a také na život o samotě. I když to nebylo tak jednoduché, když teď musel dělat všechno sám. Jednoho večera, když si zrovna dával večeři, se ozvalo hlasité bouchání na dveře. Koshiro otevřel a za nimi stála jeho kolegyně z práce Chidori, která se někde zdržela na večírku poblíž a měla dost popito.
,,Zdar." Zabručela opilá Chidori.
,,Půjčím ti na taxík, tak…" Koshiro zalovil v peněžence, ale Chidori celá zelená ihned spěchala na záchod zvracet. Koshiro si šel tedy zakouřit na balkón a čekal, až Chidori vyleze, aby jí zavolal taxík. Za chvíli však Chidori vylezla ven a padla vyčerpaná a unavená na jeho gauč.
,,Pane Koshiro, je tu zima." Zamumlala Chidori a balila se do deky.
Co nadělal, nechá ji tu holt přespat a ustele si na zemi. V tomhle stavu by leda tak pozvracela i ten taxík.

Těžké dny však prožívala i Nanoka. S odstěhováním svého bratra se nesmířila a velice si přála ho zase vidět. Navíc mu jako dárek ušila ten svetr, který plánovala. Krásný bavlněný bílý svetr. Jediné nač myslela, byl Koshiro.
,,Jak se máš, bráško?" pomyslela si v duchu, když se s ospalýma očima dívala na ušitý svetr. ,,Jíš pořádně? Jsi zdravý? Přemýšlela jsem od té doby o svých pocitech, tvých pocitech a dalších věcech. Ale i když o tom přemýšlím sama, neumím najít odpověď. Proto jsem několikrát zašla před bráškovu kancelář a… Také jsem chtěla jet k bráškovi domů. Ale… vzpomněla jsem si na bráškova slova a zarazila jsem se. Ale bráško, vlastnímu srdci lhát nemohu. Bráško, stále…"
Ve škole se nedokázala na nic pořádně soustředit, jedinou útěchou pro ni byla její kamarádka Futba, která se ji snažila každý den trochu rozveselit. Každý den si všímala jak je Nanoka zamlklá a smutná, ale netušila, co jí trápí.
,,Je tu další den, který jako by se mě netýkal." Pravila jednoho dne Futaba, když šla s Nanokou ze školy. ,,Ty nejsi do nikoho zamilovaná, že ne, Nanoko? Viď?"
,,Já…" špitla Nanoka.
,,Hej, Nanoko? Co tě trápí? V poslední době nevypadáš moc dobře. Minule jsi říkala, že u nás přespíš, a pak jsi najednou odešla domů. Něco tu nehraje. Co se děje? Stalo se něco?" Vyptávala se starostlivá Futaba.
,,Nic se nestalo." Lhala Nanoka. ,,Nedělej si starosti."
,,Nesmíš to přede mnou tajit! Pokud tě něco sužuje nebo trápí, víš, že mi můžeš říct cokoli! Pokud budu moci, pomůžu ti!"
,,Myslím, že bys tomu nerozuměla, Futabo. Nejspíš. Promiň." Nanoka odběhla na vlak.
,,Co to má znamenat?" špitla trochu zklamaně Futaba a dívala se za Nanokou. Nic mi neřekneš, tak jak bych tomu mohla rozumět?"
Futaba z toho byla smutná. Nanoka sedla na vlak a aniž by nad tím přemýšlela, přijela až na stanici, kde vždy Koshiro vystupoval z vlaku. Měla hlavu plnou myšlenek a ani si neuvědomovala, že jí kroky vedou přímo k jeho práci.
,,Necháš mě, prosím, přespat i dneska?" ozval se hlas právě vycházející Chidori, po jejímž boku kráčel Koshiro. Zdálo se, že Chidori začalo vyhovovat, e může večeř někde pařit a pak přespat u Koshira, aby to měla blíž do práce. Nanoka rychle zaskočila za roh budovy.
,,Hele, nevadí mi, když u mě přespíš, ale kde vezmeš náhradní oblečení a tak?" obořil se Koshiro.
,,Nejprve se pro něj stavím doma." Pravila Chidori.
,,Tak proč se doma i nevyspíš?"
,,když z tvého bytu je to do kanceláře blíž, takže si můžu ráno přispat."
,,Bože." Zabručel Koshiro, kterému se tohle moc nelíbilo. Raději by měl svůj klid.
Nanoka zas smutně odešla na vlak. Chodila po městě, jak tělo bez duše a doma tomu nebylo jinak. Mlčela, tvářila se smutně, stále chodila do Koshirova prázdného pokoje a bylo jí stále moc smutno. Dokonce už ani neměla moc chuť k jídlu.
,,Bylo to dobré." Pravila otci u večeře, když dojedla.
,,Více už nebudeš?" podivil se otec, když viděl, že si jen párkrát zobla. ,,V poslední době toho moc nesníš."
,,Ne, už jsem plná." Nanoka dala otci svou porci jídla a odešla do svého pokoje a tam pokračovala v pletení svetru pro Koshira. Přála by si to být ona, kdo bude moct u Koshira doma přespat.

Druhý den ráno přišla Chidori do práce rozlámaná a vypadala jako po veliké pařbě.
,,To je blbec!" stěžovala si Chidori a prohlížela si v kapesním zrcátku rudé oči. ,,Říkala jsem mu, aby mě vzbudil v šest! Spala jsem v nějaké divné poloze, takže mě bolí celý člověk."
,,Zase jsi u něj přespala?" vyptával se Odagiri. ,,Chudák Koshiro."
,,Chceš se se mnou hádat?" zpražila ho Chidori pohledem.
,,Pokud u něj pořád budeš, nebude si mocí pozvat žádnou dívku."
,,Já jsem taky dívka!" ušklíbla se Chidori.
,,Tak proto jsi jeho stálým hostem?"
,,Myslíš?"
,,Zajímalo by mě proč."
,,Co?"
,,Proč najednou začal žít sám."
,,Určitě pro to měl své důvody. Jako, kvůli něčemu doma." Uvažovala Chidori.
,,Možná… Očichával Nanočino prádlo, a tak ho vydědili!" vykřikl Odagiri.
,,On není ty." Povzdechla si Chidori nad Odagiriho oplzlostí.
Kdyby tak jen tušili, že má v podstatě Odagiri pravdu. Ano přesně to dělal a aby se zbavil pocitů, které cítil k Nanoce, raději se odstěhoval.
,,Jak by se asi tvářili, kdybych jim prozradil, že přesně to je ten důvod?" pomyslel si Koshiro v duchu. ,,Čichal jsem k jejímu prádlu, myslel na ni a onanoval. A nakonec jsem ji sevřel v náručí. Opustil jsem svůj domov, abych se zbavil téhle části svého já, ale stejně na ni myslím. Co byste si mysleli, kdybyste o mně věděli tohle?"
Koshiro se stále cítil provinile, ne jen vůči Nanoce, ale i vůči všem, kteří by z toho byli pohoršeni. Při cestě domů hleděl na Chidorinu poklidnou tvář, která netušila vůbec nic. Dorpvodázela Koshira domů, protože u něj nejspíš ztratila svou průkazku a Koshiro z toho byl otrávený.
,,Nemrač se tak!" usmála se na něj Chidori po chvíli.
,,To nebylo schválně." Odpověděl.
,,Každý občas něco zapomene. Zmizím, hned jak najdu tu průkazku."
,,Neříkám, abys ke mně nechodila."
,,Byla bych méně vlezlá, kdybys měl přítelkyni a tak." Koshiro však mlčel, až to Chidori nedalo a musela se zeptat: ,,Koshiro, zajímají tě ženy, že jo? Neslyšela jsem totiž žádné milostné zvěsti." Koshiro na ni vrhl velice nerudný pohled. ,,Dneska jsem taky mluvila s Odagirim, ale… Ach počkej, koupím si nějaké cigarety." Chidori náhle odbočila ke stánku s tabákem.
,,O čem to mluví?" zabručel potichu Koshiro otráveně.
V tu chvíli si všiml, že u jeho dveří bytu stojí Nanoka. Polilo ho horko a chvíli strnul na místě.
,,Hele, není to Nano…" vtom ji ale Koshiro chytl za paži, a odtáhl ji za roh za jednu z popelnic. ,,Au! Co je to s tebou?" Koshiro se s ní schoval za popelnici, dal ji ruku přes pusu, aby byla potichu a nenápadně z poza popelnice sledoval, až Nanoka odejde.
,,Slez ze mě!" křikla naštvaně Chidori a odstrčila Koshira. ,,Co se děje? Myslí ti to!? Jsem úplně rozcuchaná. Hej! Proč nic neříkáš? Proč se musíme před Nanokou schovávat? Odešla! To je dobře? Proč utíkáš! Hej, Koshiro? Proč utíkáš!?" Koshiro však tiše klečel na zemi a nic neříkal. ,,Je Nanoka tím důvodem, proč ses odstěhoval, Koshiro? Tak… Zapomeň na to. Nejspíš to byly jiné problémy doma. Taky Odagiri měl o tebe starost. Říkal, že jsi možná očichával sestřino prádlo. Nebo, že jsi ji překvapil, když spala. Mluvil o tom tak vážně." Chidori se smála, při pomyšlení nad tím, co říkal Odagiri.
,,Nic jsem neudělal!" rozkřikl se náhle Kodhiro. ,,Než se to stalo…"
,,Proč to bereš tak vážně?" podívala se na něj nechápavě Chidori. ,,Dělala jsem si legraci! Když o tom tak přemýšlím, vy dva jste nevypadali zrovna jako sourozenci, abych tak řekla. Bylo kolem vás divné ovzduší. Asi bys ji nemohl opustit, když na tobě tak lpěla. Nanoka je tak rozkošná a vůbec. Předtím taky, vypadalo to, že tě považuje spíš za prince než za bratra. Oči jí zářily." Pak se však oči Chidori změnily, chytla Koshira za límec a zle se na něj podívala. ,,Ty jsi po ní vyjel? Ty… Co si, sakra, myslíš?! Je to tvoje sestra! Ani jsi nemyslel, co to udělá se zbytkem jejího života! Ty hajzle!"
,,Nevyjel jsme po ní!" křikl Koshiro, když ho Chidori tlačila na stěnu, a odstrčil ji. ,,Proto jsem odešel, než se něco stalo! O co ti jde? Nic o tom nevíš! Proč od tebe musím tohle snášet? Nejdřív jsem ani nevěděl, že jsme sourozenci." Koshiro se náhle rozplakal a pomalu se opět sunul na kolena.
,,To je zvrácené. Nechutné." Pravila na to Chidori. ,,Myslíš to vážně? Když už je ti tolik. Tvá mladší sestra… dokonce tvá vlastní sestra. Co to, sakra, je? Jsi zvrhlík." Chidori si zvedla ze země svou tašku a odešla pryč. Byla znechucena. A Koshiro jen zůstal seděn na zemi a bylo mu hrozně. Ano, tak takhle to vidí okolí. Je to zvrácené.
,,Má pravdu. Je to tak." Pomyslel si v duchu Koshiro. ,,Měl jsem si to uvědomit už dávno, ale… Ale já…"
Koshiro se pomalu zvedl a kráčel k domovu. Když došel ke dveřím svého bytu, spatřil viset na kliku modrou tašku. Jistě od Nanoky. Doma tašku vybalil a našel v ní bavlněný svetřík, který mu Nanoka upletla a dopis. S úzkostí do svetru zanořil obličej a cítil se tak zvláštně.
,,To bylo poprvé, kdy jsem něco takového pocítil." Pomyslel si Koshiro a se slzami v očích začal číst dopis od Nanoky:
,,Stále… tě miluji, bráško. Proto tě chci vidět, bráško."
Tu noc Koshiro usínal s těžkým srdcem. Také by Nanoku rád viděl, poděkoval ji za svetr. Netušil, co teď bude dál, když o tom všem pověděl Chidori. Když teď ví, co si o něm myslí, bude těžké jít do práce a pracovat po jejím boku. Když ráno zazvonil budík, aby vstával, rozhodl se, že raději nikam nepůjde.

I pro Chidori bylo těžké strávit to, co se dozvěděla.
,,Dobré ráno." Pravila, když ráno přišla do práce. ,,Kde je Koshiro?"
,,Nepřijde, protože se necítí dobře." Odpověděl Odagiri. ,,V telefonu zněl na umření."
,,Podlomené zdraví, jo?" pravila na to Chidori.
,,Ty něco víš?" vyzvídal Odagiri.
,,Jo, je to opravdu jrozné."
,,Tak proto jsi u něj včera nepřespala?"
,,Možná už se to nezlepší."
,,Cože? To je to tak zlé?" vytřeštil na ni Odagiri oči.
,,Srab."

Pravdou je, že se Koshiro skutečně necítil dobře a to ne jen psychicky. Nejspíš se nachladl a skočila na něj rýma. Byl docela rád, že si doma odpočine. Mohl si aspoň v klidu dojít vyprat do prádelny a dojít si nakoupit. Cestou domů si náhle všiml, že u obchodu s knihami stojí Nanoka. Opět pocítil to napětí a pomalu šel k ní. Když se však dívka otočila, zjistil, že to není ona. Byla jí jen podobná oblečením a vlasy. Koshiro raději spěchal domů. Zajímalo ho, jestli Nanoka ještě přijde. Vlastně by byl i rád.
,,Co vlastně čekám?" ptal se sám sebe v duchu. ,,Nedokážu se odhodlat. Nedokážu to vzdát. Utíkám od ní a utíkám z práce. Navždy s tímhle polovičatým citem. Tvářím se tak zuboženě. Co jsem zač?" Koshiro se doma začetl do Nanoky dopisu a s bodavými pocity u srdce se rozbrečel. ,,Já tě taky chci vidět…" Koshiro se snažil uklidnit. Vstal, utřel si slzy do rukávu, pak sebral ze země Chidori průkazku a chystal se s ní odejít, aby ji vrátil. Když však otevřel dveře od bytu, stála za nimi právě příchozí Nanoka. V náručí třímala pytel s pomeranči a s překvapenýma očima hleděla přímo do tváře Koshirovi. Tak nakonec přeci jen přišla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama