Vánek lásky (Koi Kaze) 12. díl

7. srpna 2014 v 17:59 | Sandra Rašínová |  Vánek lásky (Koi Kaze)
Jarní bouře

Koshiro stál ve dveřích jako opařený, když hleděl zpříma do Nanočiných překvapených očí. Chtěl udělat krok vzad, ale zakopl o práh a natáhl se přímo na podlahu na záda. Nanoka chtěla při pohledu na padajícího Koshira uchopit jeho ruku, ale místo toho klopýtla, upustila pytel s pomeranči a spadla přímo na Koshira. Koshiro celý rudý hleděl na Nanoku, která ležela na něm a dívala se mu do očí. Její tváře byly červené, když hleděla na Koshira v rozpacích.
,,Promiň. Au." Špitla Nanoka a pomalu se zvedala.
,,Jsi v pořádku?" ptal se Koshiro starostlivě.
,,Jo, jen jsem si trochu odřela koleno." Odpověděla Nanoka.
,,Jo?" Koshiro vzal Nanoku do náruče a odnesl ji dovnitř do pokoje. Cítil, jak Nanoce rychle bije srdce a její tváře červenaly ještě víc. ,,Počkej chvíli." Koshiro ji posadil na gauč a spěchal pro lékárničku, aby jí ošetřil koleno.
Nanoka si sundala nadkolenku a Koshiro ji odřeninu přelepil náplastí.
,,Děkuji." Poděkovala tiše Nanoka.
,,Jasně." Koshiro byl pořád v rozpacích, nevěděl co říct. Odešel do chodby a začal ze země sbírat pomeranče. ,,Ty jsou pro mě?"
,,Jo. Napadlo mě, že nejspíš nejíš moc zdravě, když chodíš jíst jen do restaurací."
,,Děkuju."
,,Jistě. Já ti…" Nanoka se zvedla z gauče, aby mu pomohla.
,,To je dobré, sedni si."
Zatím co seděla, rozhlížela se po jeho pokoji, v němž byl hrozný nepořádek. Všude se válely posmrkané kapesníky, krabičky od jídel a na peřině ležel její dopis, do kterého ještě před chvílí Koshiro ronil slzy a mačkal ho v dlani.
,,Bráško. Rozzlobil tě? Ten dopis." zeptala se Nanoka při pohledu na dopis.
,,Vůbec ne! To je…" polekal se Koshiro a rychle běžel uklidit pomačkaný dopis.
,,Omlouvám se, porušila jsem slib." Rozplakala se náhle Nanoka.
,,Ne, to nevadí!" ujišťoval ji Koshiro.
,,Už sem nikdy nepřijdu." Plakala Nanoka. Když však vstala z gauče, aby odešla, koleno se jí podlomilo a málem opět upadla. Naštěstí ji včas Koshiro chytil.
,,Mně přece nevadíš." Pravil Koshiro a hleděl jí do očí. ,,Není to, jak si myslíš. Tak tady, prosím, zůstaň."
,,Bráško, bolí mě ruka."
,,Ah, promiň." Omlouval se Koshiro, který pořád držel Nanoku za paži, aby neupadla. ,,Tvůj dopis jsem četl."
,,Jo. Zkus si ho." Usmála se Nanoka a ukázala na svetr, který mu ušila. ,,No tak, ukaž se mi v něm."
Koshiro odešel na balkón a tam si svetr oblékl. Velice mu slušel a byl mu akorát.
,,To jsem ráda." Jásala Nanoka, když viděla, že mu svetr padne.
,,Dík. Ah, chceš něco k pití?" zeptal se Koshiro. ,,Počkej chvilinku." Když však Koshiro otevřel lednici, kromě krabičky nedojezeného jídla a sojovky v ní nebylo vůbec nic. ,,Půjdu něco koupit! Jen chviličku počkej." Dodal rychle a spěchal ven.
,,Bráško? Chceš, abych ti něco udělala?" ptala se Nanoka s úsměvem.
,,Co?"
..K večeři. Pokud budeš jíst jen tohle, budeš vážně nemocný. Půjdeme nakoupit!"
,,Řekl jsem, abys nechodila! Já to koupím, jen mi napiš seznam." Koshiro podal Nanoce tužku a papír.
,,Co si dáš?"
,,Cokoli."
,,Co kořeněná rýže?"
,,Jo… Jo, ale… nemám vařič na rýži."
,,Co? Takže si opravdu sám vůbec nevaříš?"
,,Uvažoval jsem, že si ho jednou koupím."
,,Pánev máš, že?"
,,Jo."

Poté, co mu Nanoka napsala seznam nákupu, vyrazil Koshiro ven. Cestou do obchodu přemýšlel. Byl tak rád, že Nanoka přišla, že s ní opět může být. Na druhou stranu měl výčitky, že dělá něco špatného. Že se té lásce už nedokáže bránit. A vlastně už ani nechtěl.
,,Co to, sakra, dělám?" pomyslel si v duchu. ,,Ještě před chvílí jsem byl úplně na dně a teď jsem celý šťastný. Kvůli čemu jsem se stěhoval? K čemu byl poslední měsíc?" Chvíli přemýšlel, proč na něj každý tak divně kouká. Když se však poté viděl ve skle výlohy, svetr od Nanoky, roztrhané ponožky. Vypadla jak vagabund. ,,Klesnul jsem. Pořádně hluboko jsem klesnul."
Zatímco Koshiro nakupoval, Nanoka mu uklidila celý byt. Vyházela odpadky, umyla nádobí a dokonce našla na zemi průkazku Chidori. Jistě to muselo být tehdy, jak tu u něj přespala. Nanoka hodila průkazku do koše. Neměla ji tu zapomenout. V tom se však ozval zvonek. Nanoka šla otevřít. Byla to právě Chidori, která si pro svou průkazku přišla. A možná ještě kvůli tomu, aby si s Koshirem promluvila.
,,A-hoj! Dlouho jsme se neviděly, Nanoko." Pozdravila zaskočená Chidori.
,,Dobrý den." Špitla Nanoka.
,,Kde je Koshiro?" vyptávala se hned Chidori.
,,Šel na nákup. Potřebujete něco?"
,,Ach ano, minule, když jsem tu přespala, jsem si tu zapomněla průkazku. Ale neobtěžuj se s tím, vím kde je." Chidori se jemně protáhla dveřmi a vydala se přímo do pokoje.
,,Chodíte s ním?" zeptala se náhle tiše Nanoka s žárlivostí v hlase. ,,Chodíte… s mým bráškou?"
Chidori byla zaskočená. Chvíli hleděla do Nanoky zoufalé tváře a pak odpověděla: ,,Ano. Ty jsi o tom nevěděla? Asi se ti s takovými věcmi nesvěřuje. Je na tom něco špatného? Omluv mě." Chidori se spokojeně vetřela do pokoje a hledala pod gaučem svou průkazku. Ani trochu jí nebylo líto, že Nanoce lže a ta je smutná.
,,Co šel Koshiro koupit?" ptala se Chidori, zatímco prohledávala pokoj.
,,Něco k večeři."
,,Ále, vařit budeš ty, Nanoko?"
,,Ano."
,,Tak to bych mohla na večeři zůstat."
,,Proč?"
,,Koshiro mi nabízí jen to, co má po ruce, takže jednou…" Pak si však Chidori všimla své průkazky v odpadkovém koši. ,,Mám to. Co to má znamenat?"
,,Běžte, prosím, domů." Pravila Nanoka smutně.
,,Co?" podivila se Chidori.
,,Běžte, prosím, domů!" zdůraznila Nanoka své přání.
,,Proč?"
,,Protože tu překážíte."
,,Překážím?"
,,Dnešek chci strávit jen se svým bráškou."
,,Víš ty co? Co si to dovoluješ?" rozkřikla se náhle Chidori. ,,Jsi jen jeho mladší sestřička."
,,Já neprohraju. Svých citů k bráškovi se nevzdám kvůli nikomu!"
,,Sourozenci se do sebe nemůžou zamilovat. Nemůžou se ani vzít! Chápeš to? Tvé city jsou jen dočasné. Kvůli vší té lásce nejsi schopná jasně myslet. Nejspíš teď nedokážeš vnímat nic jiného než svého bratra. Ale nemyslím si, že to vydrží dlouho. Nebolí to? Až tvé city ochladnou, bude to bolet. Je to tvůj bratr!"
,,Budu s ním chtít být celý život. Věřím, že taková je to láska." Řekla Nanoka se slzami v očích.
,,Celý život?" v tom se Chidori rozesmála. ,,Naivní! Ty jsi tak naivní! Celý život, jo? To se snadno řekne. Je vidět, že jsi ještě dítě."
,,Babo."
,,Co si myslíš, že na to řeknou ostatní?"
,,Na tom nezáleží."
,,Na tom bude záležet." Křikla opět Chidori naštvaně a přitiskla Nanoku ke zdi.
,,Běžte, prosím, domů!" opakovala zoufale Nnaoka své přání.
,,Hele, ty…"
,,Běžte domů!" křičela Nanoka. Chidori konečně Nanoku pustila. Vzala si svou tašku a odcházela pryč.
,,Vaši rodiče budou velmi smutní." Řekla a odešla pryč. Jen co odešla, Nanoka se hlasitě rozplakala.
Když však Chidori spěchala domů, cestou ještě potkala i Koshira. Zastavila se těsně před ním, prohlédla si ho a pak řekla: ,,Vypadáš hrozně. A to oblečení. Jdu tě navštívit, mám o tebe starosti a ty si vesele nakupuješ. Co to, k čertu, děláš!? Proč jsi ji pustil k sobě do bytu!?"
,,Viděla jsi ji?"
,,Viděla. Snažila jsem se ji vystrnadit, takže jsem jí namluvila, že spolu chodíme, ale místo toho vyhnala ona mě. Co si myslíš, že se teď po tom všem stane!? Proč jsi ji neodstrčil!? Co hodláš dělat teď, když jsi ji dal naději!? Vůbec nechápu co chceš dělat, Koshiro. Vidím, že Nanoka to taky myslí vážně. Promiň, že jsem předtím tvrdila, že jen ty jednáš špatně. Ale pokud je to takhle, o to víc je třeba, abys byl neoblomný!"
,,Já vím." Špitl Koshiro.
,,Zjevně nevíš!"
,,Už je to v pořádku." Řekl na to Koshiro a odcházel pryč. Neměl náladu na přednášky, své kolegyně, která nic nechápala.
,,Počkej! Co je v pořádku?" Chidori se rozeběhla za Koshirem a chytla ho za paži.
,,Je to v pořádku." Opakoval Koshiro.
,,Myslel jsi na budoucnost?"
,,Tobě do toho nic není!"
,,O to přece nejde! Jak můžu nechat někoho, kdo se žene po hlavě do neštěstí!?"
,,Nesuď, kdo je nešťastný a kdo není." Řekl Koshiro vážně a odstrčil Chidori ruku, až mu upadla taška s nákupem.
,,Už se do vašich záležitostí nebudu plést. Promiň, že jsem byla od začátku tak vlezlá." Chidori se otočila a odešla pryč. To bylo naposled, co se svou kolegyní mluvil. Dobře si uvědomoval všechna rizika, o kterých Chidori mluvila. Ale city byly mocnější. Vskutku, měl Chidori rád, byla pro něj kolegyní i kámoškou. Ale musel se rozhodnout. Vzdát to s Nanokou a žít jako doposud, nebo se vzdát přátel a žít s Nanokou, i když to bude těžké?
,,Je to tak." Pomyslel si Koshiro v duchu, když se vracel domů. ,,Postavila se mi tváří v tvář a nakonec jsem ji ztratil. Ještě pořád se mohu vrátit. Pokud ji mám opravdu rád, můžu udělat jediné. Prostě jí to řekni. Že i když pro mě kdeco dělá, mně je to jen na obtíž. Rychle, pochop to. Říct jí, že nic nepotřebuju, nemá smysl."
Když dorazil domů, uvítala ho usměvavá Nanoka. Uvařila mu dobrou večeři, Koshiro se mezitím vysprchoval a pak spolu usedli k jídlu. Po celou dobu Koshiro přemýšlel, jak se rozhodne. Co jí řekne? Poslechne Chidori a ubrání se těm citům a řekne Nanoce, aby odešla? Nebo udělá opak? Kdykoliv se však podíval na mile se usmívající tvář Nanoky, věděl přesně, co chce říct.
,,Myslíš, že bychom spolu měli žít někde daleko?" zeptal se náhle po večeři Koshiro.
,,Co?" podivila se Nanoka.
,,Někde, kde nás nikdo nezná, abychom mohli žít jako víc než sourozenci? A zbavili se všeho ostatního. To je pro tebe nepředstavitelné, že?"
V tom si všiml, že se Nanoce kutálí po tvářích slzy.
,,Já tě miluji víc! Víc než Chidori!" křikla Nanoka. ,,Miluji tě mnohem víc, bráško! Promiň… Ale… pokud chodíš s Chidori a mě nenávidíš, chci, abys mi to jasně řekl."
,,Chidori a já…" Koshiro se odmlčel. Teď byla ta šance, kdy by jí měl říct, že tak to je a nechat Nanoku jít. Pokud to udělá, všechno tohle skončí. ,,Chidori a já… spolu nechodíme. Jen o nás měla starost, protože jsme sourozenci."
,,Proč se do sebe sourozenci nesmí zamilovat?" ptala se Nanoka. ,,Já se nechci vzdát!"
,,Přestaň." Říkal si Koshiro v duchu, když hleděl na Nanoky rozhodnutý výraz. ,,Neříkej to! Tím ten problém jen zamlouváš."
,,Já…" povídá Koshiro tiše Nanoce. ,,Nepotřebuju nic víc. Dokud tě mám, nic víc nepotřebuju." Koshiro s bušícím srdcem uchopil plačící Nanoku a políbil ji. Takovou odpověď si tedy zvolil. Nevzdá to!

Tu noc spolu Koshiro a Nanoka poprvé leželi v jedné posteli s pocitem, že nejsou jen sourozenci. Ale že se milují a nehodlají se ani jeden vzdát.
,,Chápeš to, ano? Nikdy to už nepůjde vrátit." Pravil Koshiro tiše Nanoce, když spolu leželi v posteli. Chtěl se ujistit, že Nanoka si je vědoma do čeho jde a nebude z toho nešťastná.
,,Jo." Odpověděla Nanoka.
,,Vážně to chceš?"
,,Jo. Pokud to chceš ty, tak já taky. Promiň… Promiň, že jsem se do tebe zamilovala." Pravila Nanoka a tiskla se ke Koshirovi.
,,To platí pro nás oba." Usmál se Koshiro. ,,Ale jsou tu i další lidé, kterým bychom se měli omluvit."
,,Jenže se nemůžeme omluvit, že?"
,,Ne."
Po chvíli však zvonil telefon. Byl to ustaraný otec.
,,Haló? Je to Nanoka?" ozval hlas otce.
,,Ne, to jsme já. Už je pozdě, nechám ji přespat u sebe." Pravil Koshiro do telefonu. ,,Jo, dobrá. Zítra nemá školu. Nedělej si s tím starosti. Ahoj."
Koshiro položil telefon a vrátil se k Nanoce, která na něj čekala nahá v posteli. Už nebylo teba proč se trápit. Dají této lásce šanci. Tu noc se Koshiro a Nanoka spolu poprvé pomilovali. Bylo to to nejkrásnější milování, které Koshiro zažil. Možná proto, že bylo ze skutečně upřímné lásky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markeet Markeet | Web | 7. srpna 2014 v 18:04 | Reagovat

Ahoj :) nehodil by se ti někde hlas? :) Kdyby jo, stačí napsat do komentu na blog :) Kdyby se ti chtělo, můžeš pro mě a mého kocourka taky hlasovat, jde to každou hodinu :) link na blogu :)

2 Yuna Yuna | 7. srpna 2014 v 23:58 | Reagovat

Ahojky, hlasovala jsem pro tvého kocourka, je fakt nádherný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama